Hokageho syn ep. 38

Po třech letech.
„Kluci, vypadá to nadějně. Tahle válka by už měla skončit.“ Byl v kanceláři slyšet Narutův hlas.
„Zdá se, že jsme zlo-skočili z jedný války do druhý.“ Uznal Tanma, který stál u okna.
„Stane se, Niisan. Jak to nakonec dopadlo s Tatsumakim?“ Zeptal se Naruto.
„Po propuštění z věznice byl vyhoštěn ze země. Pak našel smrt v hospodské bitce. Alespoň tak mi to bylo řečeno.“ Chopil se Sasuke slova. Ti tři dohromady stáli v čele obrany vesnice.
„Heh, zlo-blbej způsob, jak zemřít.“ Ohodnotil Tanma a zapálil si.
„To fakt. Ale určitě ho Konoha bude oplakávat míň než Kira.“ Uznal Naru a postavil se k Tanmovi.
„Kiro… Ještě doteď zlo-vidím před očima ten výraz, co měly Ino a Misako ve tvářích, když jsem jim to žalo-oznámil.“ Pronesl Tanma, když vyfoukl.
„To jo. Jen, kdo bude pak zastávat jeho post ve velení našich sil?“ Zeptal se Sasuke a taky přešel k oknu.
„MoonScar se mnou mluvil. Bohužel, Niisan, hodil to na tebe.“ Odpověděl Naru a stočil pohled na svého bratra.I když už měl pár měsíců čtyřicet let, tak vypadal pořád mladě. Jen jeho pohled byl mnohem klidnější a vážnější a hlas zněl hlouběji.
„No, co už. Na někoho to musel hodit.“ Uznal Tanma a vyhodil nedopalek z okna.
„Ještě něco máš na srdci, Naru?“ Zeptal se pak Zlatý Orel, když si založil ruce na hrudi.
„Ne. Můžete jít.“ Odpověděl Šestý a oba členové KAF vyklidili místnost. Kdyby tak věděli, co všechno se stane.
„Divím se, že jsi ještě normální, když už velíš tolika věcem.“ Uznal Sasuke, když s Tanmou kráčel po chodbě.
„Člověk si zvykne. Je to samý jako v rodině. Jen pod tebou leží víc lidí.“ Pokusil se Tanma o přirovnání.
„Ty by ses měl ale taky pevno-připravovat, Nadporučíku.“ Popíchnul Tanma svého podřízeného lehčím bouchnutím do brnění.
„Dokaď jseš tu ty, tak jsem v pohodě.“ Vydechl Sasuke a spolu s Tanmou se zasmál.
„Je ale super slyšet, že se to všechno pomalu chýlí ke konci.“ Uznal Sasuke, když vyšel ven.
„Je tak ticho.“ Pronesl ještě černovlásek, když se porozhlédl kolem. Tanma sledoval temné mraky stahujíc se na Konohu.
„Jen hlubokej nádech před skokem do vody. Nad námi se vysoko-vznáší zlo-temnota, Sas. Tohle bude zlo-náročný.“ Mudroval Tanma a rázem spadla první kapka.A hned po ní přicházely další.
„Konec je krátko-blízko, příteli. Tohle bude ještě tuhý.“ Pronesl ještě Tanma, než se úplně rozpršelo.
„Pravda, Kápo. Kdy že se Naruto chystá do té Oblačné?“ Zeptal se Černý Plamen, když si nasazoval helmu.
„Pozítří. Ale nijak se mi to nelíbí. Každopádně by jsme si měli dávat pozor.“ Poradil Tanma a taky si nasadil helmu.
Poslední dny pořád pršelo. Propršelo i během Narutova odjezdu o ukončení války.
„Zítra by se měl rychlo-vrátit. Nebo by alespoň rychlo-dorazily nějaký zprávy.“ Dumal Tanma, když seděl u bývalého Kirova stolu a popíjel kafe. V téhle situaci byl tak napjatý, že nemohl ani pořádně usnout.
„Možná má Naru pravdu. Možná se příliš starám.“ Uznal Tanma, ale vyrušilo ho zaklepání na dveře. Návštěvník ani nečekal na pozvání a už vtrhl dovnitř.
„Co se děje, Ryo?“ Zeptal se Tanma klidně, když zahlédl nově příchozího. Ryo vypadal, že hrozně spěchal.
„S tímhle jsem si nebyl jist. Proto jsem přišel za tebou.“ Vysvětlil Ryo a podal Tanmovi malou, černou lišku.
„SOS signál? Něco se mi nelíbí.“ Zamumlal Tanma, když převzal lišku. Hned zjistil, o co jde.
„Ryo, rychlo-učiň následující. Na nejvyšší vrcho-špičce Hnízda je sestavená dřevěná hranice. Plameno-zapal ji.“ Nakázal Tanma, když se zvedal od stolu a jedním douškem dorazil skoro půl hrnku.
„Ale tam je vstup zakázán!“ Začal Ryo, načež ho Tanma zastavil pozvednutím pravačky.
„Teď už není. Pravidla pevno-říkají, že se to smí použít jen v nejnaléhavější situaci.“ Vysvětlil Tanma a bral do rukou svoji helmu.
„Co tím způsobím?“ Zeptal se Ryo, když si Tanma ještě stáhl vlasy čelenkou.
„Rychlo-dáš vědět Písečný a zalarmuješ tady ty, co jsou ještě bdělo-vzhůru. Tak běž!“ Popohnal Tanma svého synovce a ten se šel činit. Sám Tanma šel připravit opeřence v Hnízdě. Sám všem připevnil postroje.
„Dobrá práce, chlapče.“ Usmál se Tanma, když si všiml ohnivého sloupku na skalách. Hned na to se rozeznělo něco na způsob alarmu.
„Budíček! Tohle přikazuje Kapitán Zlatý Orel! Všichni buďte pevno-připraveni co nejrychleji! Hokage vysílá SOS!“ Zavelel Tanma. V tu ránu noční Konoha ožila. Každý běžel všude možně. Tanma v Hnízdě opět zatáhl za páku a všechny boxy se otevřely.
„Zlato? Myslíš, že to Minato zvládne?“ Zeptala se Elika s obavami, když dorazila za Tanmou.
„Proč by neměl?“ Zeptal se pro změnu Tanma, když si sundal helmu. Opeřenci začali křižovat oblohu.
„Přece jen je to jeho první mise, co se týče vojenství.“ Odpověděla Elika nejistě. Náhle ucítila Tanmovo čelo na svém.
„Má tebe po svém boku. A zkus mu věřit. Konec konců, je to náš syn.“ Usmál se povzbudivě Tanma a setkal se s nejistým úsměvem své ženy.
„Zkus mu věřit. Stejně, jako on věří tobě, že na něj dohlídneš na zemi, a mě, že na něj budu dohlížet z nebes.“ Pokračoval Tanma povzbudivě.
„Máš pravdu. Už jsem se asi moc stala starostlivou matkou. I když je mu patnáct.“ Uznala Elika mírně sebekriticky. Tanmovo objetí ji ale uklidnilo.
„Každá péče dobrá. A jen ty jsi v tom nejlepší.“ Ujišťoval ji dál Tanma.
„Mám tvoji školu.“ Zavtipkovala Elika, když svému manželovi pohlédla do očí.
„Tak běž. Naru potřebuje nás a my potřebujeme jeho.“ Popohnal ji Tanma, načež dostal ještě pusu, než sledoval vzdalující se hnědou hřívu.
„Kadare, dohlídni na něj taky. Prosím.“ Požádal Tanma, když si nasazoval helmu.
„Máš mé slovo.“ Odsouhlasil Kadar a Tanma naskočil na svého orla. Jakožto Kapitán KAF měl čestné místo ve středu formace.
„Medici a Pozemníci jsou připraveni, tati.“ Ohlásil Minato Tanmovi ve vysílačce.
„Rozumím. Pevno-poslouchejte dobře. Na místo, kam rychlo-pocestujeme, budeme mít co dočinění se dvěma Kagy. Jedním z nich je náš vůdce. Podle všech zpráv bude i ‚Raikage‘ na místě, takže si dávejte pozor. Bylo vřelo-milý vás poznat.“ Pronesl Tanma, než jako první vyletěl a hned za ním vyrazili ostatní.
„Tanmo, ví se, kam jdeme?“ Ozvala se Tanmovi ve vysílačce Sakura. Altair mocně mávl křídly.
„Následujte bílou.“ Odpověděl Tanma a sunul se do čela.
„Tanmo, pokuste se pohnout. Naruto je na tom opravdu zle.“ Informoval Kadar Zlatého Orla po cestě.
„Co je s ním?“ Zeptal se Tanma a trošičku přidal na tempu.
„Je držen v zajetí a je na tom bídně. Táta sám nestíhá.“ Odpověděl Kadar a sám na zemi zrychlil.
„Nové rozkazy všem jednotkám! Šestý je ve špatném stavu, třeba rychlo-pohnout!“ Zazněly Tanmovy rozkazy, načež se setkal s mnoha souhlasy a značným zrychlením.
„Sakra, tady je snad ještě větší slejvák než doma!“ Zanadával Sasuke. Otevřené planiny vystřídaly husté lesy a vysoké skály.
„Tanmo-san, prosím ozvi se!“ Zaslechl Tanma ve vysílačce Hinatin slabý hlas.
„Hinato, co se děje?“ Zeptal se Tanma a víc se sehnul ke krku svého orla.
„Pospěšte si. Prosím!“ Žadonila dál Hinata. Záchranná jednotka ještě víc zrychlila tempo.
„Nejdřív mi řekni, co se děje.“ Chtěl vědět Tanma. Mluvil klidně a konejšivě.
„Moje ochranka je mrtvá. Naruta-kun někde vzali a bojím se, že jdou pro mě.“ Vysvětlila Hinata vystrašeně. Tanma si po očku všiml vysoké budovy po svojí levé straně.
„Kde jsi?“
„Vím, že okolo je les a skály. A pokud se nepletu… Vidím vás! Budova na levé straně! Prosím, rychle!“ Požádala Hinata, když vyhlížela z díry ve zdi.
„Pevno-vydrž! Už jsme tam!“ Uklidnil ji Tanma a vytočil směr na levobok.
„Je to přepadení!“ Vykřikl Vultur, když jeden z KAF byl sestřelen. Na zemi jich pár taky padlo.
„Sakra!“ Zaklel Tanma, když i on byl sestřelen.
„Kapitán je dole!“ Stihl ještě vykřiknout Ghost, než byl taky sestřelen. Tanma úspěšně přistál ve větvích a natáhl pro Ghosta ruku.
„Mám tě!“ Vykřikl Tanma, když Ghosta vysadil na vedlejší větev. Pozoroval bojiště.
„Tak fajn! Když to chcou takhle!“ Zamračil se Tanma pod helmou a pokynul Ghostovi k útoku. Oba dopadli na zem a přidali se k Pozemním jednotkám.
„Tam! Ten bílý! Skolte ho!“ Ozval se hlas. Kumonini se pokusili zaměřit své útoky na Tanmu, který je ale hravě zdolával. Chtěl vytáhnout Shuriken a hodit ho po nepřátelském veliteli, tomu se ale zabodl šíp do krku. Tanma se podíval po střelci, Sasuke neminul.
„Kryju vás, lidi.“ Pronesl Sasuke na svém jestřábovi. Jako jediný se zvládl udržet ve vzduchu, zbytek skončil na zemi.
„Pokus se rychlo-vyhledat slabý místo tý budovy! My se postaráme o ně!“ Zněly Tanmovy rozkazy a Sasuke tak učinil. Sám Tanma vytasil meč, tohle bude ještě tuhé. Přicházeli další a další Kumonini, většina jich si přišla pro smrt.
„Nenechte se stracho-zastrašit! Tlačte dál!“ Rozkázal Tanma a rozběhl se proti nepřátelům se zeleně zářícím mečem. Jeho podřízení za ním, medici zůstávali vzadu, aby ošetřili raněné.
„Kadare!“ Vykřikl Minato, když se zvedl ze země. Tanma se na něj otočil. Kadar ležel za Minatem se šípem v noze.
„Nech mě! Pokračuj s Tanmou! Já budu v pohodě!“ Ujišťoval lišák mladého Namikazeho a pokusil se dobelhat do bezpečí.
„Našel jsem to! Až tam budete, dám vám vědět!“ Ozval se Sasuke a křižoval bojiště, občas seslal z nebes nějaký ten blesk nebo oheň.
„Rozumím! Černý Plameni, rychlo-postarej se o stromy! Kryj nás před daleko-střelci!“ Nakázal Tanma a stihl zachytit levačkou šíp určený pro něj.
„Rozkaz!“ Odsouhlasil Sasuke, než začal kroužit kolem bojiště už se sundanou helmou.
„Živel Oheň: Proud Napalm!“ Vykřikl Sasuke a mocným a žhavým ohnivým proudem začal kropit okolní stromy. Ninjové na zemi postupovali dál.
„Dveře jsou zabarikádované! O pár cihel dál je slabé místo!“ Informoval Sasuke a dál kroužil po bojišti, podle potřeby někoho dorazil.
„Dobře! Čekej na nás venku! Pak dostaneš další úkoly!“ Nakázal Tanma a jal se dál vést. Ghost už naskládal na slabou zeď menší výbušniny, když Tanma dorazil.
„Hinata je ještě s námi. Pročistíme toto místo rychlo-kvapem!“ Nakázal Tanma a výbušniny bouchly. K překvapení všech Tanma už začal redukovat Vzdušný dialekt. Zeď byla probořena a první místnost vyčištěna.
„Rychle nahoru!“ Nakázal Tanma a přešel do sprintu. Pár Ninjů z Konohy zůstalo venku, aby chránili zdravotníky. Tanma a jeho jednotka, počínaje Minatem, Ghostem, Vulturem a Ryem posupovali dál a po cestě se zbavovali přebytečných překážek.
„Dveře jsou zablokované!“ Ohlásil Ghost, když ověřil dveře. Tanma nic neříkal, jen pokračoval stejným tempem a dveře jednoduše vyrazil. Ti, co měli za úkol hlídat Hinatu, rychle skončili na zemi Tanmovou rukou.
„Dobrá práce, týme! Šestá je zachráněna.“ Pochválil Tanma a vzal Hin do náruče. Ani ona nevypadala nejlíp.
„Výbušné lístky!“ Vykřikl Minato a se zbytkem týmu opustil budovu. Tanma v tom zápalu proskočil oknem a doskákal po hradbách až ke zdravotníkům.
„Dobrá práce, zlato! Ukaž, já se na ni podívám.“ Přihlásila se Elika, když Tanma dorazil. Předal Hinatu do Eličiny péče.
„Odvedli ho hlouběji do pevnosti.“ Zašeptala Hinata, když ji Elika ošetřovala.
„Hin, můžeš to prosím zopakovat hlasitěji?“ Požádal Tanma, když se skrčil k zachráněné.
„Naruto-kun… Odvedli ho hlouběji do pevnosti.“ Zopakovala Hinata. Sakura a Ino se jaly Elice pomoct.
„Sasuke, půjdeme pro Naruta. Postarej se prosím o ně.“ Požádal Tanma, když se otočil na svého přítele. V ruce už držel svůj vysunutý luk, který Sasuke převzal.
„Dobře. Máš mé slovo.“ Přijal Sasuke. Prozatímní klid přerušil zlomyslný smích.
„Tak přece jen není Listová až tak mocná!“ Zasmál se na hradbách mužský hlas. Tanma se jen zaujatě porozhlédl po bojišti, většinu padlých tvořili Kumonini.
„Ani bych neřekl.“ Odbyl ho Tanma a nenápadně pokynul hlavou Sasukemu, aby jednal.
„To vidím, kolik vás je. Zabijte je!“ Zavelel Kumo vůdce a jeho strážní pomalu vylezli z budovy. A taky jich už bylo málo.
„Je nechte být a berte mě!“ Zakřičel Tanma a jako náznak pravdy zahodil svůj meč a sundal helmu.
„Tati, co to?“ Zeptal se Minato vyjeveně. Stejně tak se tvářili všichni zbylí. Sasuke se nenápadně přemístil do výhodnější pozice, odkud by měl lepší výhled na cíl.
„Život Zlatého Orla místo životů celé Listové? Zní jako výhodná nabídka. Zabijte ho!“ Zahřměl znovu Kumo vůdce a Kumonini si šli pro Tanmu. Tanma jen stál a čekal, déšť mu stékal po tváři, vsakoval se do jeho oblečení.
„Teď!“ Zavelel Tanma tiše skrytému Sasukemu. Ve stejný moment, kdy Sasuke vystřelil na Kumo vůdce, Tanma si nohou hodil meč zpět do ruky a pobil svoje rádoby zabijáky. Sasukeho šíp neminul, trefil se přesně mezi oči.
„Tak to bylo…“ Žasl Minato a Ryo naráz.
„Tak fajn! Ghost, Vultur a vy dva se mnou! Jdeme ještě pro Naruta. Sas, víš co máš dělat.“ Nakázal Tanma a všichni oslovení přikývli. Tanma, jeho syn, Ryo, Ghost a Vultur se vydali do hloubi budovy, aby našli ztraceného Hokageho. I přes silnou vrstvu nepřátel a spletité tunely se tým dokázal probojovat na místo, kde by měl být Naruto držen.
„Je to vyztužená ocel. Tím se neprobijem.“ Prohlásil Tanma, když prozkoumal dveře.
„Nějaký nápad, strejdo?“ Zeptal se Ryo a Tanma začal stoupat po schodech vedoucí nad dveře.
„Jeden by byl.“ Odpověděl Tanma a zbytek týmu ho následoval.
„Umístěte nálože tady, tady a tady.“ Nakázal Tanma a ukázal na tři místa, které měly tvořit půlkruh. Výbušniny byly položeny, podlaha rupla a Naruto mohl být zachráněn z péče pěti Kobylek.
„Naruto, podívej se na mě.“ Oslovil Tanma svého sourozence, když poslední mutant padl. Naruto ještě žil, ale byl pořádně zmlácený.
„Pojďte, vezmem ho.“ Přikázal Minato a s Ryem pomohli Narutovi na nohy.
„Sasuke, Šestý zajištěn! Doraž pro nás, tu díru nemůžeš přehlídnout!“ Zavelel Tanma a vedl obranu svého bratra.
„Rozumím. Jsem na cestě.“ Ozval se Sasuke a vážně byl na cestě. Tým se přemístil k díře a drželi pozici. Nepřátel bylo víc a víc.
„Sasuke, kde k***a jseš?!“ Zeptal se Tanma lehce naštvaně ale Sasuke se už dotkl země.
„Pospěšte si!“ Popohnal Sasuke tým. Naruto utíkal ke svému příteli, tým byl ještě slušný kus před dírou.
„Další bomba!“ Zakřičel Minato a u týmu vybouchla země.
Ryo se pomalu probouzel. Dostal nejsilnější zásah.
„Vydrž, mám tě!“ Ozval se nad ním Ghost a začal ho táhnout k jestřábovi.
„Minato, měl bys rychlo-jít! Zajisti, že se Hokage bezpečně-dostane ven!“ Velel Tanma, když s Minatem po pravé straně a Vulturem po levé držel obranou línii.
„Ani na to nemysli, tati! Jedeme v tom spolu!“ Nesouhlasil Minato a držel se spolu se svým otcem. Kolem proletěla další výbušnina.
„Ghoste, tvrdo-kryj pravou stranu!“ Zavelel Tanma a postupoval dozadu.
„Radši zůstaň na živu, tati!“ Nakázal Minato svému otci, když se prohodil s Ghostem a táhl svého bratrance. Skoro jako ve zpomalených záběrech. Ryo těžce oddechoval, tři členové KAF bránili před postupujícími nepřáteli. Ryo se ani nenadál a už bral ruku svého otce a škrábal se k Sasukemu.
„Tati, pojď! Honem!“ Přikazoval Minato, když taky vylezl na jestřába.
„Běžte! Rychle!“ Odbyl ho Tanma a pokračoval s obranou.
„Tati, no tak!“ Pokusil se Minato o další přesvědčování.
„Sasuke, zvedej to!“ Přikázal Tanma a všímal si už jen nepřátel. Sasuke se už pomalu zvedal.
„Ne! Dolů! Jsou ještě tam!“ Vykřikl Minato, když Sasuke byl zhruba napůl cesty z díry.
„Nemůžeme! Je tam moc horko! Zůstaneme, zemřeme!“ Nenechal se odbýt Sasuke a vyletěl z díry, která se hned zasypala.
„Ne! Tati, ozvi se! Tati, slyšíš mě? Tati, jsi tam vůbec?“ Pokusil se Minato o zjištění situace. Žádná odezva.
„Myslíš, že to byli poslední nepřátelé?“ Zeptal se Sasuke, když vyletěl z díry v zemi.
„To je teď jedno! Musíme za ním!“ Odbyl ho Minato. Měl sto chutí se vrátit zpátky. Tanma se otřeseně probudil. Celé místo bylo zavalené kameny. Byl sám, Ghost a Vultur neměli to štěstí přežít. Tanma se těžce postavil a pokusil se najít cestu ven. Z pár prasklin v zemi začal unikat plyn. A přece jen ještě pár Kumoninů přežilo. A hned začali útočit. Tanma začal utíkat jedním směrem, ani nevěděl kam. Plyn vybuchoval, strop padal a Tanma utíkal.
„Do p****e!“ Zaklel Tanma.
Elika sykla bolestí. Její přívěsek rudě žhnul. Rozhlédla se kolem, všichni byli zaujatí Sasukeho příletem. Nenápadně se vytratila a celkem rychle našla cestu do tunelů. Spěchala, musela. Tanma ji potřeboval. Vedle sebe zaslechla bolestný křik.
„Tanmo-kun!“ Vykřikla Elika a vydala se pomoct svému milovanému. Tanma seděl na zemi, pravou nohu měl pod velkým balvanem.
„Co tu děláš?“ Zeptal se Tanma udýchaně. Elika se snažila mu pomoct.
„Ne. Nech toho. Oba máme Chakru na nule.“ Nesouhlasil Tanma unaveně.
„Nenechám tě tu.“ Trvala Elika na svém, ale balvan se ani nehnul. Probíhali další Kumonini, občas zahájili útok, na který Tanma odpověděl vysláním ohně přímo do plynu.
„Nedělej to!“ Okřikla ho Elika a vzdala se pokusu zvednout balvan. Kameny padaly dál a dál.
„Promiň mi to, Eli-chan.“ Omlouval se Tanma a opřel se pravým ramenem o balvan. Elika napjatě poslouchala.
„Myslel jsem si, že tohle mám v malíčku. Ale zjevně jsem na to doplatil. Promiň.“ Elika neříkala nic, jen poslouchala. Málokdy slyšela Tanmu, že by si něco vyčítal.
„Snažil jsem se být dobrým otcem a milujícím manželem. Jenže jsem asi zklamal. Minatovi asi dlužím omluvu nejvíc.“ Pokračoval Tanma a hořce zavrtěl hlavou. Kamenů přibývalo.
„Uteč. Budu tě krýt.“ Řekl Tanma, když se obrátil na Eliku.
„Cože?“
„Uteč! Běž! Kamenní přibývá a pohřbí tě to se mnou! Běž! Uteč!“ Zněly Tanmovy poslední rozkazy, než ještě vypálil další plamennou střelu na nepřátele.
„Já tě tu nenechám.“ Trvala Elika na svém.
„Minato tě potřebuje. Už aspoň kvůli němu musíš zůstat.“ Promlouval Tanma dál, hodně trval na svém. Elika už chtěla něco říct, Tanma ji ale stihl umlčet polibkem. Pořádně dlouhým, vášnivým a bohužel posledním.
„Běž.“ Zašeptal Tanma naposled. Elika se holt musela zvednout a utéct. Tanma se pak obrátil na nepřátele, kteří se připravovali k útoku.
„Poslední vzpomínka uložena.“ Vydechl Tanma a rozepnul si řemínek. Naposled se podíval na červeně blikající přívěsek, než se položil na zem a nechal přívěsek plynout po větru. Pak natáhl levačku na plyn a vypálil oheň. Elika běžela tou samou chodbou, kterou přišla. Všechno za ní vybuchovalo a bortilo se. Konečně nalezla cestu ven. Sakura léčila zraněného Naruta.
„Mami!“ Vykřikl Minato a radostně Eliku objal. Ta mu oplatila smutné objetí.
„Kde je Tanma?“ Zeptal se Sasuke, když si všiml nově příchozího. Všechny pohledy se na ni stočily.
Přívěsek se nechal unášet větrem. Vítr ho unášel do Tanmovy pracovny ve velení klanu. Čirou náhodou na jeho stole ležel dopis.
Mým nejdražším,
Snažil jsem se vás chránit, jak jen nejlíp to šlo, ale očividně jsem to zdupal. Nemohl jsem zabránit Boží vůli. Pokud toto už čtete, pravděpodobně už budu na cestě za našimi přáteli, teda pokud tam už nejsem. Udělal jsem tenhle čin pro Konohu, pro vás. Protože vy jste mi byli na tomto světě nejdražší. Ale i tak mi nechte vám říct pár posledních slov. Každému z vás.
Naruto. Prostě můj bráška, kterého jsem miloval nadevše. Sledoval jsem tě vyrůst z malého kloučka, který pořád tropil skopičiny, do dospělého muže, který nyní stojí v čele naší milované vesnice. Tvoje odhodlání a píle zůstane navždy pamatována. Jen tak pokračuj, už tak kráčíš po dobré cestě. My dva jsme legendy, Naru. A i když to tak asi nebude, navěky budeme známí jako Hokageho synové.
Sakura. Chytrá, krásná, ale taky vznětlivá a brutální, když už na to přijde. Klika, že ty dvě poslední vlastnosti už vymizely. Pod mým učením ses krásně držela a dotáhla jsi to tak daleko. Vždycky jsi měla moje uznání, Saky a toho by sis měla vážit. Nebojíš se zastat svých přátel a blízkých. Nenecháváš se svést zlou cestou. Nenech se, Saky. Nenech se. Uděláš mi tím jen radost.
Sasuke. Zprvu arogantní kluk, který si myslel Bůh ví co. Těch pár let tvojí absence v Listové mě vážně zklamalo, Sas. Vážně zklamalo. Ale i tak ses držel starých pout a prokázal sis v Konoze své místo. Už jsi nebyl tím nafoukaným člověkem jako dřív, vyspěl jsi ve spolehlivého přítele. Žádné další hlouposti, Sas.
Hinata. Věčně tichá a plachá. To ti zůstalo dost dlouho. Ale já jsem v tobě vždy viděl silnou osobu. Osoba, jenž šla za svým snem. Udělala jsi dobře, že ses rozhodla právě pro Naruta. Jen se ho drž a dojdeš ke štěstí.
Ino. Věčně uřvaná jako mladá dívčina. Ale i tak jsi prokázala velkou odvahu, oddanost a laskavost, když ses rozhodla následovat rozhodnutí mé i Kirovo. Určitě je na tebe hrdý, jakou skvělou dívku získal do hrsti.
Minato, Ryo, Kushina, Miasko. Stále vás pamatuju jako čtyři cvrčky, co ještě ani pořádně neuměli jíst. Hodně jste mě překvapili s vašim pokrokem za ta léta a řeknu vám, že takhle nadšený jsem nebyl nikdy. Je bezva vidět ty mladé, jak spějí k lepšímu.
Kadar. Můj nejvěrnější zvířecí přítel. Vytáhl jsi mě z průšvihů, kdykoliv jsem to potřeboval. Projevil si značnou ochotu a laskavost mi pomáhat. Jakožto Rudý Přízrak bys měl být nejmocnějším zvířecím válečníkem v Konoze.
No a nejlepší na konec, Elika. Týmová společnice, kamarádka, přítelkyně, manželka a moje opora. A nesmím zapomenout i Můj Anděl Strážný. Vlastně Anděl celkově. Láskou k tobě jsem se mohl rovnat láskou k Narutovi, ale ta tvoje byla silnější. Už zpočátku jsem věděl, že se něco stane a ono se fakt stalo. Z obyčejného blízkého přátelství se vyklubala láska, která vydrží na věčnost. Věz, že i po smrti, tě budu navždy milovat.
Budu strašně postrádat ty chvíle, které bych s vámi jako s jednou velkou rodinou mohl zažít. Po všem zbudou jen vzpomínky, slzy a smutek. Mějte ale na paměti, že budu navždy s vámi. A já budu doufat, že nikdy nevyhasnu z vašich vzpomínek.
Přátelství není o tom, mít někoho vedle sebe a mluvit s ním. Přátelství je o tom, mít někoho v srdci.
Navždy váš,
Tanma Namikaze, A.K.A. Zlatý Orel