Jiraiyova kniha pohádek 2

Vesnice Skrytá Měsíčná měla sice honosné jméno a dobrou pověst jakožto velmi silná ninja vesnice, ale ve skutečnosti to byla příšerná díra. Všude se válely vajgly, odpadky, bezdomovci a ochlastové. Není divu, bydlet v takové díře, taky bych každý den chlastal, abych měl ten svět kolem sebe alespoň trochu veselejší.
Díky tomu všemu bordelu a smradu se vyskytl problém – vesnicí se proháněli švábi. Problém s krysami a jinými hlodavci vyřešili už před nějakou dobou, když odkoupili všechny kočky od jisté paní z Listové. Teď přišli na řadu švábi a opět se s prosbou obrátili k Listové, přesně ke klanu Aburame, protože slyšeli, že mezi členy klanu je jeden velice schopný mladý muž, který by mohl vyřešit jejich potíže.

Shino Aburame, řečený Broukař, zareagoval na žádost o pomoc okamžitě. Sbalil si věci a vydal se na cestu. Prozpěvoval si a zvesela si vyšlapoval, protože ho čekala lehká práce a vysoká odměna. Už se viděl, jak minimálně třetinu výdělku utratí v místním bordelu s nějakou vnadnou slečinkou, nejlépe se dvěma.

Skrytá Měsíčná ho uvítala s otevřenou náručí a také příšerným smradem. Měl co dělat, aby se nepoblil z toho všeho hnusu kolem a ten smrad, ten byl horší než týden nemytá šlapka po bukkake. Žaludek se mu obracel, jako kdyby strávil celou noc s přítelkyní flaškou saké.
Když Broukař procházel vesnicí, poznal i jednoho z místních ožralů z Listové, který se před pár lety ztratil. Myslel si, že už dávno chcípnul, takže tady Palantira opravdu nečekal. Chtěl ho pozdravit, ale jeho pozornost upoutal muž, který se k němu hrnul a mával.
„Vítejte, pane Aburame, už na vás netrpělivě čekáme,“ přivítal ho Tsukikage. Pozval ho k sobě na gáblík. Shino měl sto chutí pozvání odmítnout, když viděl, že Tsukikagův dům vypadal stejně jako ostatní budovy a smrděl ještě hůř, ale byl hladový, tak nabídku přijal.
Když domluvili všechny podrobnosti, tedy spíš Tsukikage mluvil, Shino Aburame mlčel, vytáhl Broukař z kapsy malou píšťalku a vyšel na ulici. Začal hrát veselou melodii a brzy se k němu začali hrnout švábi a dokonce i další škůdci z hmyzí říše. Pomalu procházel vesnicí a hrál na píšťalu, za což schytal i pár nadávek od spících ochlastů, a mířil k říčce, která se táhla za vesnicí. Vstoupil do vody a pořád hrál a hmyz ho následoval a utopil se v řece.
Broukař zamířil zpět do vesnice, aby si vyzvednul svou odměnu. Setkal se však s výmluvami a posléze i nadávkami do špinavců, načež byl vyveden párem shinobi z vesnice ven. Na*ral se jako prase a rozhodl se, že se pomstí.

Broukař se vydal do lesa, kde s pomocí své píšťalky nasbíral veškeré hmyzí obyvatelstvo a vrátil se k Měsíčné. Změnil melodii a ovládl hmyz, který se začal zuřivě sunout vesnicí a unášet všechny místní shinobi. Dokonce i Tsukikageho vytáhli z postele, ještě pořád v nočním úboru. Jak ho nesli, z trenclí mu vykukoval pytel.
Přikázal broukům ho následovat až k útesu a následně shodit všechny shinobi dolů, kde se rozplácli o kameny.
Když skončil, uložil svou píšťalku do kapsy a opustil Skrytou Měsíčnou vesnici. Nechal ji napospas všemu hmyzu z lesa.

A tak zanikla Skrytá Měsíčná, vesnice s velkou silou. Později tam vznikla skládka, kam se svážel odpad z okolních měst a vesnic.

Poznámky: 

Tak tu máme další pohádku z Jiraiyovy knížky. Tak snad se vám bude líbit.

Palantire

Palantire, už si kopu hrobeček, chystám se provést seppuku, takže si můžeš ušetřit cestu. Zabiju se radši sama.