manga_preview
Boruto TBV 11

Továrna na sny

K poslechu ♪.....
Věnováno všem konožanům, kteří na konoze pro sebe objevili i ten nejmenší ždibíček naděje......

Jak poznáš, že se někdo uvnitř rozpadá?
Foukneš mu do ucha a on odskočí.

„Mami, proč jsi tak unavená? Mami.“
„Cože? Ale to se ti jen zdá, broučku. To se ti jen zdá.“

Jak najdeš poklad, když nemáš nápovědu?
Nadechneš se větru.

„Mami. Mami. Toho medvídka... nepotřebuju. Mám jich hodně. A jsem už velká.“
„Ale vždyť je tak pěkný, zlatíčko, aspoň v pokojíku nebude ostatním medvídkům smutno a poslechnou si nová vyprávění, určitě už od sebe všechno znají. A tátovi by se jistě líbil. Ještě tuhle mašli do vlasů, co říkáš? Líbí se ti? Mně moc.“

Jak pochopíš, kdy jsi vyrostl?
Až uslyšíš šeptat skály.

„Mami. Tyhle šaty musím? Mami.“
„Přijde tatínek. A vypadáš v nich tak krásně.“
„Mami. Mně se ta stuha moc nelíbí...“
„Sluší ti!“
„Mami.“

Mami, mami, mami. Můj bože, mami.
Byla nádherná. Má matka byla vždycky nádherná. Štíhlá žena s měkkými splývavými vlasy, porcelánovou pletí a hlubokýma zelenýma očima. Upravená, sebevědomá, hrdá, starostlivá, silná.
Osudová žena v rudém.
Muži ji milovali a ona chtěla jen jednoho - nikdy neexistoval jiný a nikdy neměl. Pohádka, jedna z mnoha pohádek, jakou mi s nadšením vypravovala. Jenže po čase jsem si začala uvědomovat, že to byla opravdu jen... pohádka. Sen. Byl to sen a byl jejím, blyštivým a zvráceným, do kterého zatahovala mě.

Jak moc věříš ve svůj sen?
Mami, mami, mami, mami...

Můj pokojíček byl přehlídkou luxusního dětského pokoje, o kterém by se každému dítku jen zdálo. Prostorný, ke stropu zarovnaný krásnými hračkami, slušivým oblečením... vším. V mém pokoji bylo vše. Myslela jsem si, že je tam vše. Věděla to. VĚDĚLA.
Nevšimla jsem si, že si v něm nehraju až tak často.
Nevšimla jsem si, že si nehraju.
Nevšimla jsem si, že v ruce nejvíc žmoulám malého králíčka od tety Hinaty a nasávám z něho teplo jejích očí, které se na mě při jeho předávání dívaly s láskou a něhou.
Moc dlouho jsem si nevšimla.

/
Poslední březen a mých čerstvých pět let, slunce za oknem a zpěv ptáků, vůně příšerného dortu od tety Ino a usměvavý strejda Sluníčko, co mě chytl za pas, posadil za hlavu a pobíhal se mnou po bytě za svého hlasitého jásotu. Pištěla jsem. Hrozně jsem tehdy pištěla.
Pak si mě začali přehazovat se strejdou Leem a já létala vzduchem jako ty nové vzducholodě, co právě začaly vyrábět.
Létala jsem, vznášela se nad kobercem s jemným vzorem velmi módních kohoutích stop a pištěla. Byla jsem vzducholoď. Pták. Hvězda!
Byla jsem obyčejné dítě, byla jsem Sarada a slavila narozeniny.
Po matčině okřiknutí jsme s létáním přestali. Teta přinesla na stůl svůj příšerný dort, ale hořely na něm svíčky, které byly bílé, ne růžové nebo červené, ten dort vůbec nebyl perfektní, a proto právě byl, i když jsem to neuměla definovat, byl pro mě, z čistého citu pro mě, mě, mě!
Strejda Sluníčko pronesl bezva rozpačitý projev. Znovu nás všechny rozesmál. A při předávání dárků mi teta Hinata vtiskla do ruky malý, úhledně zabalený balíček s puntíkovanou mašlí. Když jsem z něho strhla papír, objevil se králíček s měkkým bílým kožíškem, hnědým čumáčkem a stejným flíčkem na uchu. Byl nádherný a já ho k sobě nadšeně přitiskla, ale co jsem si pamatovala nejvíc a za co jsem byla nejvíc vděčná, byl pohled tetiných bílých očí, stejně bílých jako kožíšek pana Tlapky.
Má matka se na mě vždycky dívala s láskou, pýchou i něhou. A totožně se dívala i teta. Jenže v jejích očích jako by nebyla... mlha, kterou jsem nacházela v matčiných. Jako by mě vážně viděla.
Vnímala.
Neuměla jsem ten pocit vyjádřit.

/
„Mami. Mami.“
„No?“
„Mami, slyšela jsem tetu říkat, že lidi jsou jako něco.“
„Cože?“
„Jsou, no, jsou prostě jako něco. Jako třeba vánek, slunce, medvěd – haha, že je vtipný, že je někdo jako medvěd? A teta o Jinovi říkala, že je jako údolí, ve kterém jednou strejda Naruto a ostatní chytali bikouchuu. Definovaný, ale přitom plný krásných tajemstvích a míst.“
„No páni.“
„Jo. Co myslíš, že jsem já? Já myslím, že ty jsi jako... jako opravdová třešeň. Moc krásná a voňavá.“
Usmála se. Krásná a voňavá. Růžolící a svědomitá.
„Tak co myslíš, co myslíš, že jsem já?“
„Ty? Hm...“ Vždycky když přemýšlela, pohladila se prsty levé ruky po spánku. „Ty jsi... jsi jako moře. Oceán. Rozlehlý a nádherný. A vždycky spojující mě a tvého tatínka, ať je kdekoliv.“
Usmála jsem se. Také. Byla jsem dítě. A tak jsem se usmála a zase ji chytla za ruku.

/
Sedm let a sedmá oslava, oslava bez hrdinného otce a prozatím posledního mužského Uchihy. Tetiny oči opět hladily moje srdce, které se třáslo a nevědělo proč. Jin mi hrdě předal obraz s pandou a zebrou a já řekla, že je velmi umělecký. Ve svých sedmi jsem myslela, že slovo umělecký vyjadřuje něco strašně moc důležitého a skvělého a byla hrdá, že takové slovo znám.
Jin to vzal a pohnul koutky úst.
Nakrojili jsme další z příšerných dortů druhé tety a dělali, že je úžasný. Řekla jsem nahlas mňam a teta se usmála, viděla jsem v jejím úsměvu i Jina.
Milovala jsem oslavy svých narozenin. Byly jako... jako teplý den, kdy si lehnete na trávu, vyhříváte se ve slunečních paprscích, necháváte se jimi hladit a posloucháte vítr, ptáky, cvrčky, cokoliv. Byly to dny, kdy jsem byla stále milovaná, ale jinak.

Přišel. Týdny po narozeninách.
Jako když zastavíte písničku na tom nejneočekávanějším místě. Posloucháte ji, vychutnáváte si jednotlivé tóny a jejich vzájemný soulad, libě se nesoucí melodii, která -
Konec.
A tak to bylo. Přišel a byl konec. Přerušila ji, protože uslyšela kroky, a protože kroky byly důležitější než nejoblíbenější písnička jejího dítěte. Nemohla ji ztlumit, jednoduše ji zastavila.
Zastavila všechno. Přišel On a nastal konec světa. (Začátek!)
Nastalo spásné osvícení, které však do mého vyzdobeného pokojíku přineslo tmu.

„Ahoj Sarado.“
„Ahoj tati.“
Díval se na mě a asi viděl Mě, ale já v jeho očích neviděla lásku. Matka stále opakovala, jak nás miluje. Zřejmě miloval; měla jsem ten nejkrásnější pokojíček a matka ty nejkrásnější šaty.
Objímal mě, jenže toporně a tvrdě, jako by nevěděl pořádně jak. Nebo mu to bylo nepříjemné. Lišilo se to od matčiných zářných objetí i medvědích strejdy Sluníčka nebo měkoučkých a uklidňujících tetiných. To jsem ještě dokázala rozpoznat.
V pokoji se mnou mlčel. Mlčel i s matkou, ale ona mluvila za všechny.
Bylo to... bylo to jako nějaká zvláštní hra, ve které jsme my tři figurkami stejných barev, ale jen kopeme za stejný tým – nejsme týmem v pravém slova smyslu. Bylo to... divné, nepochopitelné, studené.

„Musím zase odejít.“
„Vždyť jsi tu byl sotva týden, to chceš zase -“
„Je toho moc, Sakuro. Jsem rád, že jsem se mohl vrátit vůbec na ten týden.“
Nafoukla tváře a já to věděla, aniž bych se na ně musela dívat. Objal ji.
„Musím jít, Sarado.“ Objal i mě. „Mám tě rád.“
„Já tebe taky, tati.“
Naivně jsem si přála být alespoň jednou tým v pravém slova smyslu.

A pak... jsem ho roky neviděla.

Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna.
Musela jsem jít nazpátek. Bylo mi čím dál víc a chtěla jsem, aby mi bylo čím dál míň.
Jin mluvil o tom, jak bude velký a překoná strejdu v umění.
Shika si naplánoval budoucnost o průměrném důchodu a třech dětech.
A Boruto... toužil být jako můj otec.

Třináct, dvanáct, jedenáct, deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna.

Všichni chtěli dospět. Ale já začala chápat, že dospělost bolí; ne velkou zodpovědností, ne placením nájmu a výdajů. Bolí získaným rozumem. Čím víc jsem rostla, tím víc jsem chápala.

Patnáct, čtrnáct, třináct, dvanáct, jedenáct, deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna.

Už pro mě nebyla třešní. Byla sklánějící se vonící vrbou s dlouhými vlasy vzhlížející se v zrcadle vody, vyhlížející jeho směrem. Byla břízou, krásnou, bílou a zelenou. Břízou, která se dokáže (neuvěřitelně) dovedně zkroutit a nerůst rovně, vzpřímeně.
Nechtěla jsem, aby se vyčerpávala nekonečným zíráním z okna. Nechtěla jsem, aby se pak obrátila na mě a viděla jen Jeho a Sebe.
Nechtěla jsem být oceán. Pustý a rozlehlý, nikdy nekončící a nezačínající, jen spojovací znaménko mezi Ní a Jím. Patří k sobě. Ano, patří, zde důkaz k nahlédnutí.
Nechtěla jsem spoustu věcí a hromadu jich chtěla.
Chtěla jsem být louka. Malý lesík. Říčka.
Chtěla jsem mít hranice. Chtěla jsem být konkrétní.
A chtěla jsem být v jejích očích živá. Já.

Moje matka neměla ráda mě. Mě jako Mě. Měla ráda vidinu mého otce. Měla ráda Ono, cosi To, co z něho vešlo do mého těla. Byla jsem tvořena jejím snem, snem spojení Jí a Otce v jedno. To všechno jsem byla.
To všechno a dohromady (Já) nic.

/
Týden před sedmnáctými narozeninami jsem odešla k Borutovi a chvíli zůstala. Strejda Sluníčko tápal po důvodu, ale i bez mého uspokojivého vysvětlené jaksi uklidnil matku. Nikdy jsem nepochopila, proč se nezamilovala do něho, protože on si jí na rozdíl od otce všímal a uměl to s ní. Uměl ji rozesmát. Jinak. Naštvat. Jinak. Vyslyšet. Jinak než otec.
Všechno jinak.
Teta se neptala, jen mě sem tam objala. Ani Boruto se neptal a radši stále koktal něco o technikách. Himawari se smála. Přistihla jsem se, že se směju spolu s ní. Po třech dnech jsem měla pocit, že poprvé ve svém životě opravdu dýchám. Dům Uzumakiů a něžná pohlazení na duši. Tála jsem pod slunečnými paprsky a stále lačně nasávala další.
V den mých sedmnáctých narozenin dům provoněl nejskvělejší dort na světě a tetin sváteční šeříkový parfém.
„Co vlastně umíš všechno udělat se Sharinganem?“ zeptal se mě Boruto náhle, když jsme seděli v zahradě a ládovali se posledními kousky, které jsme uchránili od nenasytného strejdy.
„Uhm...,“ polkla jsem stěží obrovské sousto a otočila se na Boruta hrajícího si se lžičkou, „no...“ Jak se dá popsat vytvoření nového světa? „Něco jo, vlastně celkem dost bych řekla. Vytvořit iluzi, chytit do ní člověka, překopat mu celý prostor, prostě všechno. Asi... asi co umí normální Sharingan, nic extra navíc.“
Nacpal si do pusy poslední kus dortu a něco zahuhňal. „Stejně je to bezva, že umíš udělat něco úplně jinýho. Jinej svět. Cokoliv! Dokážeš každýmu ukázat cokoliv!“
„No...“ Tím jsem si nebyla až tak jistá, protože iluze závisely hlavně na fantazii daného tvořícího jedince, což byl někdy ten největší problém. Samozřejmě že bych ho dokázala poslat třeba na krásná jezera ve Vodopádové nebo do jícnu sopky, zlomit mu nohu nebo vyčarovat stodolu plnou králíků, ale to nebylo nic... suprového. Speciálního.
Chtěla jsem ještě něco dodat, ale při nadechnutí se mi to vykouřilo z hlavy.
Vytvořit. Udělat. Cokoliv.
To byla odpověď a to bylo celé řešení všeho.
„Jsi génius!“ zakřičela jsem nahlas a vrhla se na něho. Nechápal. Ale já konečně ano. Na své sedmnácté narozeniny jsem poznala, že mít za otce mého otce (a moji matku) není až tak bezvýchodné, jak jsem myslela.

/
Bylo mi přesně osmnáct a já na ono číslo čekala, protože znamenalo svobodu od mlžných pohledů matky, ke kterým jsem se po svém prozření vrátila, a protože znamenalo kouzlo. Čin. A naději dohromady.
Bylo mi osmnáct a já přesně v osm osmnáct odhrnula plachtu na svém (Jinem umělecky) nově natřeném, nově spraveném a nově pořízeném pojízdném krámku. Jak jsem čekala, lidé se začali zastavovat a překvapeně si číst barevný nápis na desce nad dveřmi: TOVÁRNA NA SNY.
Boruto tvrdil, že továrna zní hloupě a měla bych tomu říkat třeba dílna nebo strašidelný zámek, ale teta ho s jemným úsměvem hned umlčela. Věděla, jak je kostrbatý a věděla, že přesně takhle to má (a musí) být. Kvůli mně.

„To mě dokážeš zase vzít na Písečnou poušť a nechat ucítit vítr v Čajové?“ přijel ke mně neohroženě Gai. Viděla jsem, že ostatní se ostýchají a neměla jim to za zlé.
„Jasně,“ usmála jsem se na něho sebevědomě. Moje matka sebevědomá nebyla – jen s mým otcem a i tak si to nalhávala, nalhávala sobě i všem ostatním. Ale já se poprvé cítila opravdu svobodná a jistá si sama sebou. Svým místem na světě.
Gai mě přehlédl od hlavy k patě, zase zpátky a skončil u mých očí.
„Tak dobře,“ plácl se do nehybných stehen a ukázal na dveře. „Máš tady někde rampu nebo můžu po rukách?“

Lidé u mě našli štěstí. Plní si sny, které mnohdy nemohli nebo se neodvážili snít je celou svojí bytostí.
Z mého snu je to zatím část. Ale jsem si jistá, že časem dokážu přijít i na jeho zbytek; zatím je nekonkrétní. Neumím onu touhu ještě pojmenovat.

Můžeš přijít i Ty. Vytvořím Ti sen.
Postavím ti Tvůj nejtajnější, nejtoužebnější sen.

Poznámky: 

Doufám, že jste pochopili, že Saradina trnitá cesta je alegorií na cestu některých zdejších lidí - třeba právě Tebe, který právě čteš. Její Továrna na sny je zase alegorií na konohu.cz, ke které jsme sice primárně přicházeli kvůli Narutovi, ale věřím, že mnoho z nás díky ní získalo mnohem víc než jen kvalitní počtení a pokoukání. Troufám si tvrdit, že některým dokázala dát i onu naději, ať už v jakékoliv podobě a jakémkoliv množství; a ať trvala dlouho či jen krátce. Mně ano. Děkuju. I za čest tvořit už osm let její součást. (A za důvěru odpovědnějších a ještě pak větší - a ještě jednu další, obrovskou - naloženou na má bedra.) Všechno nej ^^

5
Průměr: 5 (13 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Sayoko
Vložil Sayoko, Po, 2017-02-13 12:32 | Ninja už: 5945 dní, Příspěvků: 2208 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Naháněč jelenů

Četla jsem jednou, četla jsem podruhé, tak konečně přidávám komentář. Smiling

Iluze jsou krásná věc, ve větší míře nebezpečná. Považuji je za jistý druh drogy, čím víc se noříš do iluzí, tím víc jich chceš. Ty dobré, samozřejmě. Ale Saradě se nedivím, tenhle způsob, Továrna na sny, vlastně zajistí, že ona může být Ona a ne To, co vzešlo ze Sasukeho. Lidé ji budou vnímat, protože to bude ona, kdo jim splní sen. Budou ji vnímat s hranicemi, bude reálná a nebude bezbřehá. Docela zajímavý způsob, jak se pokusit vyřešit sebe sama.

Stejně jako mnozí tu i já nedokážu pochopit SasuSaku, nicméně ty jejich vztahu dáváš jiný rozměr. Reálný, alespoň takový, jaký si myslím, že by byl. Logičtější, smutnější, založený na iluzi, přáních a mlhavém kdyby.

Přes tu tíhu, kterou z povídky jaksi cítím, je napsaná lehce, svěže a příjemně. Smiling A strejda Sluníčko! < 3 Koukám, že Naruto je ti velmi nápomocný, pokud potřebuješ odlehčit a proslunit tvé chmury.

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Út, 2017-02-14 00:29 | Ninja už: 5734 dní, Příspěvků: 2349 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Těší mě, že opravdu vidíš tu možnost realizace, vystupování sama za sebe. Při čtení mangy mi tlouklo do očí, jak ona vlastně neví. Co ona, co rodiče, co tak nějak všechno. A přestože nadsazeně, chtěla jsem to zde předvést, celý ten její zmatek. I když ji ani asi nemám příliš ráda, ovšem tímhle mě zaujala. SasuSaku a jejich vztah - škoda mluvit. Jsem ráda, že se ti ode mě líbil a přišel uvěřitelný Smiling

Ono je to takové... Je to hra na to, co vidíme a nevidíme, co si připustíme a vědomě i nevědomě ne, co všechno chceme vědět a co raději ne, před čím utíkáme. Jak jsem psala nettiex, chtěla jsem udělat něco nadějného, ale... zjistila jsem, jak moc se v psaní topím ve svých vlastních hrách. Není to na škodu, neberu to tak, jen závidím těm, kteří dokáží napsat o čisté, krásné a ničím nezkalené naději. Alespoň jednou, jedinkrát bych taky chtěla, jen tak, pro sebe, tu, které bych sama věřila. Ach, ach! xD Třeba se jednou podaří.
Ano, Naruto pro mě znamená slunce, rozevřenou náruč, úsměvy a naději, sice je to nejprofáknutější postava, často otravná, ale... já ho mám ráda a vždycky k němu ráda utíkám. Děkuju moc, Sayu, za přečtení (dvojité dokonce) i skvělé postřehy Smiling

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele nettiex
Vložil nettiex, Po, 2017-01-02 01:03 | Ninja už: 5991 dní, Příspěvků: 3653 | Autor je: Editor všeho, Kankurova kosmetička

Strejda Sluníčko! *-*
Na jednu stranu si dokážu představit, že takhle mohlo Sasukeho a Sakuřino manželství vypadat - protože ten vztah nedává smysl. Kishi si prostě kdysi dávno usmyslel, že prostě bude NaruHina a Sasusaku, spoustu let pak byl zaneprázdněn Sasanem a Narutem a pak to honem naflákal do pár obrázků, aby se neřeklo. Ale ono se řeklo.
Ale nevěřím, že by Sasuke ignoroval své dítě - i když jo, nějaká ta neschopnost projevovat city by roli hrála.
Dost o tom.

Takže Sarada dává lidem ochutnat iluzi jejich snu. Nemohla jsem si nevzpomenout na Harryho a Zrcadlo z Erisedu. Nebezpečná věc. Ochutnáš ráj a pak zpět na zem...
Je docela zvláštní, že si zvolila tohle... falešné štěstí. Když vyrůstala s matkou, jejíž celé manželství byla právě taková iluze, uvědomila si to a nechtěla být do té hry zapojována. A stejně nakonec začala pro ostatní hrát taky, přesně tu samou hru, jen o jednom hráči. Vlastně mi to přišlo spíš smutné, že tohle je jeji naděje, že všichni Uchihové hledají štěstí ve snech a představách, jako by to s realitou vzdali. Utekla od matky a její mlhy a začala tvořit vlastní obrázky... z kouře.
Je to jen můj pohled, ale... pro mě je tohle smutný příběh s poměrně smutným koncem. Ale stále krásný.

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Po, 2017-01-02 10:51 | Ninja už: 5734 dní, Příspěvků: 2349 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Ach, ach, tak jsem nakonec přece jen byla odhalena, a já marně myslela, doufala, že už k tomu nedojde! xD Víš, nettiex, máš totiž pravdu. Narážíš na věci, kterých jsem si byla vědoma už při psaní. (Ale zrcadlo z Erisedu mě nenapadlo, pěkné!) Snažila jsem se to skrýt, neupozorňovat na to, a řekla bych, že to nemusí být mnohým patrné na první pohled, snad i na druhý ne, ale na třetí už začíná - že ta Saradina "vize", její cíl a touha je vlastně poněkud nervy drásající divadélko. Proto jsem vědomě využila Gaie a jeho celkem nevinné cestovatelské přání (kdyby měla domnělou cestovní kancelář, bylo by to lepší, že), ne sen opět vidět svoji dávno zemřelou a ztracenou milovanou osobu nebo něco podobného, v čem by si čtenář ihned uvědomil, jak hrozné je asi vrátit se zpět do skutečnosti.
Postavila jsem ffku na velmi křehkých základech a doufala, že si lidé příliš nevšimnou; že zůstane nadějná, jak na první pohled má a chtěla by být. Jak i já bych ji chtěla mít Smiling Neumím psát světle, je to tak, chjo, na světlost zde byli odborníci jiní.
Sasuke by měl dle mého své dítě za všech okolností rád; jestli by uměl cit dát najevo je věc druhá, ale rád určitě ano, jak říkám, všechny jejich vztahy jsem hodně nadnesla.
Mám radost, že se líbila, přestože jsi mě odhalila xD Ale děkuju, že ses zamyslela a odhalila její podstatu, neskočilas na poměrně líbivou vábničku, to mě těší. Já s tím počítala už při přidání, ale když komentáře utichly, řekla jsem si, že mi to prošlo (a oddechla si - přijdu si teď taky trošku jako zlotřilý Uchiha xD), protože jsem konoze chtěla dát alespoň svoji iluzi něčeho vřelého kvůli jejím narozeninám. I když to byla jen ta iluze. Ale snad světle zablikal alespoň strejda Sluníčko, na scény s ním jsem pyšná ^^

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Ne, 2017-01-01 00:09 | Ninja už: 2772 dní, Příspěvků: 3012 | Autor je: Metař Gaarova písku

Za silvestrovskej kanonády konečne píšem svoj komentár Smiling Akumakirei v svojej poznámke píše, že dielko je alegóriou v dvojakom zmysle a zas dokazuje svoju genialitu témou príbehu a postavou Sarady Smiling Dieťa má svoj svet, ktorému rodičia často nerozumejú a tlačia ho do vnímania, ktoré ono vôbec nechce, ostrihávajú mu krídla. A deti vidia veci, ktoré by sme vôbec nepredpokladali. Neviem, neviem, či autorka svojím vycibreným zmyslom aj pravdivo nevystihla situáciu v rodine Uchiha. Však je tam otáznikov až až. Prečo Sarada išla pátrať po svojom pôvode? Otca vlastne ani nepoznala a ani on ju. Úplne súhlasím s Akumakirei, že citujem: "pro mě osobně SasuSaku u Kishimota nefunguje (protože neustálé útoky Sasukeho na Sakuru a Sakuřino nevnímání jeho potřeb) a nemám je jako pár ráda..." Tiež to tak vnímam. Poznám mnoho žien, ktoré sa zamilované vydávali, porodili dieťa, rozviedli sa a s hrôzou zistili, že im pred očami vyrastá kópia často aj nenávideného partnera a bojovali s týmto pocitom. Možno mnohí poznajú scény, keď nasršený rodič vykrikuje, že si celý otec/matka a bohviekto. Tak zas naopak niekto nevidí dieťa ale svoj idol v ňom stelesnený. Aj v mange aj v Borutovi (filme) vidno, že Sarada má veľmi dobrý vzťah s Narutom, takže to hrejivé medvedie objatie nie je výmysel Smiling Xkrát som prebádala záver 710 a pri všetkom chcení som tam nepostrehla žiadne skryté významy, alebo náznaky vrúcneho vzťahu. A továreň na sny je dobrá alegória v rôznych zmysloch, posledné Saradine slová na konci: "Neumím onu touhu ještě pojmenovat", sú asi príznačné pre nás všetkých Smiling No hádam stačí výlevu Laughing out loud Ďakujem autorke za tradične perfektný zážitok, že môžem čítať medzi riadkami a snívať si svoj sen Smiling Želám všetkým pohodový nový rok, a kiež Narutov duch a objatie nás spája pri prežívaní krásy života aj s Konohou.cz Smiling

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Ne, 2017-01-01 23:29 | Ninja už: 5734 dní, Příspěvků: 2349 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Páni, já myslela, že o Silvestru nebude na konoze ani noha, natož abych dostala tak krásný komentář, který mě nutí se červenat! Smiling
Ráda bych věřila, že to nakonec Kishimoto dokázal, že nakonec si k sobě našli cestu a přivedli na svět potomka ve vzájemném porozumění, že nakonec vytvořili milující rodinu v pravém slova smyslu. Ale nevěřím. A tak se do nich často ráda strefuju. V textu jsem jejich situaci vážně nadsadila, jak už jsem psala LadyL, ovšem základ získali takový, jaký jsem u Kishimota sama vyčetla. Pro mě Sakura Sasukeho doopravdy nemiluje, jen obdivuje a ze svého obdivu vypěstovala cosi, co nazývá láskou. Svoji dceru má v manze ráda jako běžná matka, to ano, ovšem vidina svého spojení s vybájenou modlou... podle mě tam taky je. A Sasuke... Sasuke je poměrně složitý charakter; dost jsem ho tu eliminovala, nedala mu prostor a vyhrotila jeho odstup, ovšem jeho opravdová láska k Sakuře - ne vděk, ale čirá láska... no, ta pro mě jednoduše neexistuje. Nevím, jestli by byl schopný opravdové lásky, možná u ženy, která by byla správně citlivá, empatická, milá, a přitom duševně silná a odolná; neříkám, že Sakura taková vůbec není, ale... pro něho málo. Pro něho to u mě nestačí. (Kdybych pro Sasukeho musela vybrat do páru nějakou ženu z Naruta, tak asi Hinatu. Ona by to možná zvládla, ne třeba docela, ale z velké části zřejmě ano.)
Také jsem na konci mangy nic neviděla a schválně jsem se nad ním zamýšlela víc. Je to jen vynucené spojení dle mého názoru hlavně kvůli fanouškům a snaze o super-extra-nejlepší, nejpozitivnější konec. Jenže tím bohužel všechno zkazil. No, ještě že máme ty fanfikce a možnost svého názoru, že Laughing out loud
Moc mě těší, že ses nad mojí Továrnou tolik zamýšlela - i si všímala reakcí dole a reagovala na ně - snažila jsem se do ní dát hodně narážek, tak snad se příliš neskrývaly. Děkuju moc a rovněž přeji krásný nový rok a s ohledem na Saradu i mnoho splněných snů Smiling

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Po, 2017-01-02 21:01 | Ninja už: 2772 dní, Příspěvků: 3012 | Autor je: Metař Gaarova písku

Ešte by som chcela reagovať aj v súvislosti s názorom nettiex, ktorý je úplne perfekný Smiling Úžasná je synergia myslenia, atď., ktorá sa vytvára na základe tvojich poviedok Smiling Synergia neskutočne ženie vpred a je to celkom iná kvalita ako bežné trepanie. Je veľmi vzácna a synergia vo vzťahu je absolútny vrchol Smiling Na Silvestra tu bolo plno ľudí, čítali FF, každú chvíľu čosi naskakovalo v bočnej lište. Sasuke podľa mňa skrýva obrovský potenciál aj emočný. Stále sa vraciam k poslednému boju s Narutom, kedy sme mali možnosť nazrieť do jeho duše pri vyjasňovaní si ich vzájomného vzťahu. Bohužiaľ s nikým iným takýto súzvuk duší nenašiel. Tiež si myslím, že jediná žena z Naruta, ktorá by ho dokázala rozoznieť je Hinata. Oni dvaja majú veľa spoločného. Pekne to bolo opísané napr. v Resete. Hovorí sa, že muž podvedome hľadá za partnerku obdobu svojej matky a Mikoto s Hinatou sú ako dvojčatá. Aj tvoja Mirae v Hlasoch je iná káva Smiling Sakura je plochá osobnosť, empatiu u nej žiadnu nevidím, má svoje dobré stránky, ale ... Mám dojem, že jej aj SasuSaku fanúšikovia chcú dopriať akože splnenie Sakurinej posadnutosti, ale Sasukeho potreby neberú do úvahy. No a hlavne ilúzia večnej lásky od narodenia až za hrob je asi hlavný motív Smiling Poznám veľmi silné vzťahy, ale tie majú celkom iné piliere. Kishi to ozaj naflákal, myslím, že ani nemal záujem sa v takýchto otázkach prpľať. Preto si myslím, že je veľmi psychohygienické, že najviac treba milovať Boha, lebo ten nesklame ako nedokonalý človek. To nie je propagácia náboženstva Smiling
Sasuke zbavil svet Danza, Orovi dal iný zmysel života a s Narutom chránia svet. Oni dvaja ako muži (nie teplí) majú spomínaný synergický vzťah Smiling
Uvidíme, čo noví autori vymyslia v Borutovi, zatiaľ je manga stále o filme. Sasuke má určite rád Saradu, chráni ju, ale nejako s ňou nekomunikuje. Tuším ho viac zaujal Boruto, čo sa výchovy týka.
Sen má viac významov, môže to byť ilúzia, túžba, chcenie čohosi nereálneho, to je ozaj iba vietor a dym Smiling Ale môže mať aj veľmi reálne kontúry, kto nesníva, je vraj chorý. Mozog sa takto ventiluje, ale to by som zas zabehla do veeeľmi širokej témy Laughing out loud Vďaka všetkým za impulzy, aby som nezakrnela a môj šedá kôra nezhrdzavela Smiling

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Út, 2017-02-14 00:14 | Ninja už: 5734 dní, Příspěvků: 2349 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Myslím, že kdyby Kishiho svět zůstal v rovině velkého čistého přátelství Sasukeho s Narutem, udělal by nejlépe. (Jen by neměl možnost pokračování a peníze z pokračování a... je to jasné, že.) Fungovalo by to. Klidně by mohl udělat nějaký pár, třeba někoho v pozadí, jen tak k dokreslení, ale ne všechny. Ty vztahy vážně naflákal, co to šlo, jak říkáš xD
Už jsem na tento tvůj komentář tehdy neodpověděla, ale četla jsem a jen kývala a kochala se postřehy, ale nakonec stejně děkuju a jsem ráda, že nutím k přemýšlení Smiling

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, St, 2016-11-30 07:42 | Ninja už: 5800 dní, Příspěvků: 7877 | Autor je: Moderátor, Vydavatel Icha Icha

Yay, tak tomu říkám povídka jak se patří.
Opravdu mě dostala svou lehkostí s jakou si ji napsala. Smiling Máš pravdu v tom, že Konoha změnila mnoha lidem život. Díky ní jsem našla lásku, hromadu přátel a ještě víc, když jsem vytvořila první povídku. Tohle jsi mi tou povídkou připomněla. Smiling
Opravdu, příběh o Saradě sedl jako ulitý.
Krásná povídka, která mě potěšila na duchu.

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Ne, 2016-12-11 20:52 | Ninja už: 5734 dní, Příspěvků: 2349 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Jsem moc ráda, Kaze, že jsem ti připomněla tolik krásných věcí Smiling Konoha je vážně úžasné místo, že, o kterém se, jak jsem zjistila, překvapivě dobře píše a hlavně je skvělé zaznamenat, čím pro někoho je. Tak snad jsem se teda trefila, děkuju moc Smiling

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele LadyL
Vložil LadyL, Út, 2016-11-29 23:24 | Ninja už: 5644 dní, Příspěvků: 281 | Autor je: Pěstitel rýže

Je to super,na chvilku som sa ocitla v mojom detstve Smiling zaujimavym sposobom napisanee, pútavý, prinúti dočítať do konca Smiling
(len ma trochu zamrzelo to, ake Sarada smutne detstvo mala. Ono neviem ci to je pisane podla udalosti mangy ale zrejme som ju pochopila trosinku inak Laughing out loud to je samozrejme len môj osobny nazor Smiling ja som si trosicku mangu prestudovala a jedno na co som prisla je, ze Sasuke je cely jeho foter a ako Mikoto vravela, ze hoci svoje myslienky a city nikdy nedaval najavo, v skutocnosti Sasukeho miloval, mne pripadalo akoby sa hanbil ukazovat akekolvek city pred svojimi detmi .... Zrejme by vyzeral zranitelne a zo Sasukeho to tak tiez takto vyzaruje, napr. Vzdy ked pride romanticka situacia, Kishi nikdy nenakresli Sasukeho oci, vzdy su skryte tajomne s tajomstvom rovnako ako u jeho otca potom napr. V gaidene v 10 casti ked sa lucili Sakura cakala bozk, a tam Sasuke pozzera na Sakuru a za nou je cierne pozadie, na okamih akoby zastal cas a Sasuke si vsimal len a len ju .... (to som si vsimla nie len tu to len taky mensi prikladik) a potom ta Sakurina tvar cervene licka, bolo jasne ze slova neboli potrebne a Sasuke vedel, ze su rodina a ze city su to, na com naozaj zalezi Laughing out loud a potom rychly unik aby nevyzeral pred dcerou slabo a pod .... A desiata, pri ktorej Sarada poznamenala, ze sa robi s laskou Laughing out loud ako mne tam pride viac romantiky, ako som kedy videla pri Narutovi a Hinate Laughing out loud ale to uz som sa zamotala a chcela som len poznamenat ze si nemyslim ze Sarada nie je milovane dieta podla mna je milovana az az Laughing out loud PS: Ospravedlnujem sa za makcene a podobne chyby ... Roman napisany mobilom Laughing out loud )

Ukončená sériovka SASUSAKU 699:


Sériovka TEAM Konohamaru

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Út, 2016-11-29 23:38 | Ninja už: 5734 dní, Příspěvků: 2349 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Ne, je to jen můj pohled na Saradinu rodinu s vyhrocením Sakuřina charakteru jako zamilované ženy do zbožňovaného, zidealizovaného manžela a vyhrocením Sasukeho jako velkého studeného čumáku. Tady je Sarada vlastně taky milována, ale tak nějak špatně; matkou pošetile, otcem neosobně. V manze je to jinak Smiling V manze Sakura dceru miluje především jako svoje dítě a normálně ji vnímá. A i Sasuke se snaží, je svojí rodinou nadšený, jen jak říkáš, city neprojevuje (ano, Fugaku-style) a ani se nedivím vzhledem k minulosti, kterou je poznamenaný, učil se je skrývat a pak se člověk těžko mění. Sarada ví, že je milovaná, stejně i ví, že to jen někdy prostě není tak jednoduché, aby mohli být všichni spolu.
Pro mě osobně SasuSaku u Kishimota nefunguje (protože neustálé útoky Sasukeho na Sakuru a Sakuřino nevnímání jeho potřeb) a nemám je jako pár ráda, takže je od sebe s radostí trhám, ale vím, že pro spoustu lidí jsou oblíbeným spojením a pokud mi je někdo dokáže naservírovat přijatelně, nebráním se. Udělalas zajímavou analýzu jejich vztahu, děkuju za ni Smiling
Tady jsem jen chtěla Saradiným (mnou zaviněným) těžkým dětstvím ukázat, jak se postavila k životu a svým cílům. Děkuju za chválu, jsem ráda, že se líbilo, a hlavně za to velké nasazení v psaní tak rozsáhlého komentu na mobilu ^^

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele LadyL
Vložil LadyL, St, 2016-11-30 17:30 | Ninja už: 5644 dní, Příspěvků: 281 | Autor je: Pěstitel rýže

heh Smiling nechcela som, aby to prešlo z analýzy do konšpirácií Laughing out loud

Ukončená sériovka SASUSAKU 699:


Sériovka TEAM Konohamaru

Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, Út, 2016-11-29 21:09 | Ninja už: 5416 dní, Příspěvků: 2061 | Autor je: Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Nepřišla bych. Sny jsou zrádné, lživé a dokáží zranit. Také jsem skeptik vůči Uchihům, i za to může Sarada poděkovat otci.
Byla to úžasná sonda do zdánlivě krásného a pokojného dětství s hmatatelnými pavučinami na mnoha vzpomínkách, které alespoň prozařoval strejda Sluníčko svým medvědím objetím. Možná bychom takto obejmout občas potřebovali všichni.
Mise splněna, piš si Smiling

Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Út, 2016-11-29 23:50 | Ninja už: 5734 dní, Příspěvků: 2349 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Ale Sarada bude plakat! xD
Máš pravdu, někdo se do nich může až nezdravě ponořit, a zvláště ještě pod Uchihy, ale tady jsem chtěla ukázat tu hezčí část (a mnohem raději tu temnější, že, svrběly mě prsty), kdy člověk může okusit něco, co vždycky chtěl, a splnit si tak přání.
Věřím, že potřebovali, ono často obyčejné objetí dokáže pomoci víc než tuna slov. Děkuju moc, Kakari, jsem ráda, že se povedlo Smiling
(Až jsem to musela jít spočítat na profil, nebyla jsem si jistá, a čtvrtá je pro mise! ^^)

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...