Uchiha Madara aneb vánoční zázrak

Nastal Vánoční čas, ale nikdo se neradoval. Nikdo nepekl cukroví, nikdo nezdobil stromečky. Nikdo nepodléhal vánočnímu šílenství. Jen vločky se tiše snášely k zemi. A ani v Konoze, ani v Suně, ani jinde na světě už nevěděli, co to jsou Vánoce. A proč?
Protože nebyl žádný shinobi, který by byl dostatečně rychlý, aby doručil všechny dárky do všech rodin. Kdysi však jeden žil, ale to už je dávno. Zemřel za vlády Senju Hashiramy, prvního hokage. To on, první hokage, ho zabil. To on je zodpovědný za zničení Vánoc! To on je zodpovědný za tolik dětských slz a pláče! (pozn. autorek: Pche! A pak že byl Hashirama dobrý Hokage.)
Vánoce, to byly jediné svátky, kdy se nebojovalo a i nepřátelé se usmiřovali, padali si do náručí a líbali na tváře.
Jeden člověk, chlapec jménem Obito, toho už měl dost a rozhodl se najít ducha toho mocného shinobiho. Podařilo se mu to, ale musel obětovat pravou polovinu svého těla. (pozn. autorek: Chudášek * fňuk*)
Se zlým, ďábelským duchem uzavřel dohodu stvrzenou vlastní krví. A tak, náš Obito upsal svou duši ďáblu jménem Ježíšek.
Jelikož Madara alias Ježíšek potřeboval dárky rozvézt v čas, požádal našeho Obita, aby mu sehnal bijuu spřežení. A tak se mladý Uchiha dal do shánění Ježíškových věrných pomocníků.
Nejdříve požádal ty, o kterých věděl, že Ježíška podpoří. Poté začal hledat ostatní, které musel trošku přemlouvat, ale nakonec se mu to vše podařilo. Dosti mu v tom pomohl chlapec jménem Nagato a jeho Rychlá rota.
Když se ve světě dozvěděli, že Madara opět žije, tak… se nic nestalo. Nikdo si totiž nepamatoval, kdo to Madara je. Jen ti starší, jako třeba Onoki, si to pamatovali. Neváhali a začali zdobit stromečky.
Když se Onoki dozvěděl, že si na Madaru nikdo nepamatuje, svolal všech pět Kage, aby jim o Madarovi povykládal.

„Proč jsme se zde vlastně sešli?“ optal se Kazekage, když předával svou tykev Kankurovi, a posadil se. Odpovědí mu bylo jen Tsuchikageho namáhavé funění, jak se pokoušel vyškrábat na svou židli.
Zbylí čtyři kage trpělivě čekali, dokud se děda pohodlně neusadil.
„Takže!“ spráskl Tsuchikage ruce a přísně pohlédl na přítomné. „Nedávno jsem s hrůzou zjistil, že na tomto světe skoro nikdo neví, kdo to byl Uchiha Madara alias Ježíšek. Proto jsem se rozhodl, že si Vás sem pozvu a trošku Vám o něm povykládám, abyste mohli svůj lid později informovat. Budu mluvit dlouho, takže jestli má někdo plný močový měchýř, nechť si prosím odskočí ihned.“
Kage se nehýbali a jen na sebe koukali, ale po chvíli se Danzo zvedl a odešel. Když procházel dveřmi, zabručel: „Ach ta moje zatracená prostata.“
Zatímco Danzo trávil svou chvilku na toaletě, ostatní Kage trpělivě čekali a snažili se nějak zabavit. Mizukage zkoumavým pohledem zírala na své nehty a skousla si ret pokaždé, když uviděla jakoukoli nedokonalost. Kazekage si zatím vytvořil maličké tornádo z písku a nechal ho běhat po stole. Tsuchikage si masíroval prsty a Raikage lámal tužky. (pozn. autorek: IKEA asi o zásobu tužek přišla.)
Když byl Danzo pryč podezřele dlouho, Raikage něco zavrčel, vstal a šel za ním.
„Starý pán potřebuje asistenci.“ šeptla Mizukage směrem ke Gaarovi a zahihňala se. Kazekagemu jen cukl koutek, ale nijak nezareagoval. Tady se mu nelíbilo. Chtěl být doma u své milované knížky, kterou si schovává pod polštářem. Nebýt tohoto pitomého srazu, už teď by věděl, jak to dopadlo s Bellou a Edwardem. (Torami: Už se mi nikdy nesnaž nakecat, že to je chlap! * běží si pro kyblíček*)
Po chvilce se Danzou a Raikage vrátili. Hokage se tvářil podivně spokojeně a Raikage naštvaně. Nikdo z přítomných si raději nepředstavoval, co tam ti dva vyváděli. (Liea: Hráli šachy a Danzo vyhrál. Co jiného by asi mohli dělat? Torami: Hráli si...jasně...s maňáskama. XD)
Tsuchikage se probral z dřímoty a protřel si oči. „Ok, můžeme?“ zeptal se. Kage kývli.
„Kdysi dávno žil muž jménem Uchiha Madara. Tento Uchiha byl velice mocný shinobi, který založil většinu svátků, včetně Vánoc.
Zezačátku dával dárky jen Uchihům, ale po nějaké době, myslím, že to bylo ve chvíli, kdy mu zemřel bratr a byl nějak naměkko, mu začalo být Senju líto, takže začal nosit dárky i jim a lidé mu později začali říkat Ježíšek.“
„Proč Ježíšek?“ zeptal se Raikage.
„Protože všem naježil dárky. To je přece jasný.“ protočil Kazekage oči a podepřel si hlavu. Já chci domů, pomyslel si.
„To nedává smysl.“ zabručel Raikage.
„Mlčte, sakra!“ vztekal se Tsuchikage. Všichni okamžitě zmlkli a poslouchali jeho vyprávění. (pozn. autorek: Děda se vztekulinká ^^)
„Tak to šlo několik let. Někdy dokonce Madara svolal všechny lidi na jedno místo, aby se mu dárky rozdávaly snáz a aby byli všichni spolu. Říkalo se tomu Světový Štědrý večer ninjů. Na jednom takovém srazu jsem byl a bylo to úžásné!“ Onoki se usmál, ale potom mu tvář potemněla.
„Všichni Vánoce milovali, a těšili se na ně, až na jednoho muže. Senju Hashirama Vánoce nesnášel. A víte proč? Protože Madarovi zaviděl. Záviděl mu, že ho všichni lidé milují, že je tak oblíbený. Hashirama chtěl, aby milovali jeho. A tak se rozhodl, že zakročí.“ Tsuchikage si povzdechl. „Hashirama se nejdříve chtěl s Madarou domluvit po dobrém. Navrhl mu, že převezme jeho těžký úkol a že bude nosit dárky za něj, aby si trochu odpočinul, ale Madara to odmítl. To Hashiramu neskutečně naštvalo a... Madaru zabil. (pozn. autorek: Hashirama je Grinch! Sice není zelený, ale ničí Fáňoce!)
Hashirama se pak snažil Madaru nahradit a nosil dárky sám, jenže nebyl dostatečně rychlý a vždycky zůstalo několik lidí bez nadílky. Nakonec se na to mladý Hokage vykašlal a prohlásil, že už žádné Vánoce nejsou. Konec šmitec.“
„To je šmutný.“ zamumlala Mizukage, ale okamžitě zmlkla a dál poslouchala.
„Ano, to je,“ přitakal Tsuchikage, „Hodně smutné. Když se to lidé dozvěděli, plakali. A hlavně děti. Všem to bylo líto, ale co mohli dělat? Když už Madara nežil a nebyl nikdo, kdo by dárky nosil.
Lidé si tento svátek ještě dlouho připomínali, ale po nějakém čase se na něj zapomnělo. Jen ti nejstarší, jako třeba já, si to ještě pamatují.“
„Jaké jsou na Vánoce tradice?“ zeptal se Kazekage a narovnal se. Začínalo ho to zajímat.
„Jednoduché. Na vánoce musí být nazdobený stromeček. Jehličnatý, nejlépe smrk. Zdobí se barevnými baňkami, svítícími řetězy a na špici je hvězda. Mělo by to vypadat nějak tak.“ Tsuchikage luskl a do místnosti napochodovali dva muži a postavili před stůl krásný vánoční stromeček.
„Ten je krá-“ začala Mizukage, ale v tu chvíli se párkrát nadechla a kýchla. Na stromeček dopadla trocha lávy a v tu chvíli byl stromeček fuč.
„Cos to udělala, ženská pitomá?!“ řekl Tsuchikage vztekle. „Ten stromeček byl můj... A tys ho zničila. Teď mě už Ježíšek nenajde.“ fňukl Onoki.
„Omlouvám se, Tsuchikage-sama. Nebojte, nazdobím vám nový.“ usmála se Mei. Tsuchikage se na ni zamračil, ale pak kývl.
„Stromeček bychom měli. Ale co dál? Co se třeba ten den jí?“ zeptal se Raikage.
„No, ten den by se nemělo jíst skoro nic. Říká se, že když vydržíte do večera nejíst, uvidíte zlaté prasátko.“
„Tonton.“ zamumlal si Gaara koutky mu zacukaly. (pozn. autorek: Celej den nejím a pak vidím prase...z hladu.)
„Ale na Štědrovečerní večeři se nejčastěji jí hrachová polévka, kapr a bramborový salát. A nikdo během večeře nesmí odejít od stolu.“ pokračoval Onoki. „Ještě nějaké tradice. Hm...“
Onoki strávil další půlhodinu popisováním všelijakých vánočních tradic. Od pouštění skořápek až po házení botou. (autorky: *usínají *)
Ostatní Kage mu naslouchali a nikdo ani nedutal. Když Onoki skončil, všem se honila hlavou jedna věc: Jak se mohlo na takový úžasný svátek zapomenout?!
„Nějaké otázky?“ zeptal se Tsuchikage.
„Jak Madara vypadá?“ ozvala se Mizukage a nevinně se usmála.
„Tak, jako každý Uchiha. Černé oči, černé vlasy, neskutečně cool.“ Tsuchikage protočil oči. „Když je za Ježíška, nosí svůj speciální kostým. Někdo by mohl říct, že je jako americký Santa, ale není to pravda.
Madara není žádný tlustý, vousatý stařec v červené teplákovce, který se rád cpe sušenkama. Ne, to rozhodně ne.
Madara je moderní, skvěle vypadající a silný shinobi. Nosí perfektně vyleštěné, červené, samurajské brnění a většinou u sebe má svůj úžasný plamenomet. No to víte, je hodně zlodějů, kteří by chtěli ukrást dárky, které má pro všechny lidi na světě.“
„Je to frajer.“ pokývala Mizukage hlavou a zasnila se. To by byl manžel, pomyslela si. (Torami: Amen, Sestro.)
Poté se mezi nimi rozhostilo ticho. Tsuchikage trpělivě čekal na další otázku, ale když se ticho prodlužovalo a nikdo se stále neměl ke slovu, Tsuchikage opět spráskl ruce.
„Já jsem Vám řekl vše, co jsem chtěl. Myslím, že tuto schůzi můžeme ukončit. Nyní se, prosím, vraťte do svých vesnic a informujte svůj lid. A Vy, Mizukage,“ ukázal na rusovlásku prstem, „Vy nezapomeňte na ten stromek!“
Po těchto slovech se Kage rozprchli a vrátili se do svých vesnic. Poslechli Tsuchikageho a řekli vesničanům vše, co se o Madarovi a Vánocích dozvěděli.
O pár dní později dostali všichni lidé v zemi pozvánku na třetí Světový štědrý večer ninjů.

Obito si prohlédl všechny přítomné vesničany a dostavily se i zločinecké organizace. Na mýtině byl obrovský hluk a všichni čekali, co se bude dít, když byli takhle svoláni. Muselo to být něco důležitého, honilo se hlavou každému z nich. Aby Obito získal pozornost, přesunul se na vyvýšené místo, odkud byl dobře vidět.
„Doufám, že vám Kage řekli o Ježíškovi.“ zaduněl jeho hlas přes megafon. Všichni ninjové ztichli, ale po chvíli začal bouřlivá diskuze.
„Ticho!“ zahřměl Obitův hlas. A zase ticho…
„Díky.“ řekl už klidněji. „Nemáme moc času. Až měsíc získá barvu Ježíškova brnění, všichni… A když říkám všichni, tak opravdu všichni!“ zahřměl přes megafon a jeho pohled spočinul na líném Shikamarovi. „Všichni se chytíte za ruce a utvoříte kruh.“ Některým to nevadilo a začali pomalu tvořit obří kruh.
„Tebe za ruku nechytnu!“ řval přes celou mýtinu Kankurou, když mu byla nabídnuta ruka… Shinova ruka, po které lezlo pár set broučků.
„Brrr! Běž ode mě!“ řvala Karin.
„Tsss. Tebe bych za ruku nechytil, ty semetriko.“ odfrkl Suigetsu.
„Sasuke-kun!!!“ zařvala Karin současně se Sakurou. Sasuke radši se vším praštil a schoval se za svého milovaného bratra.
„Sakuro-chan!“ zařval Naruto.
„Sakuro-san!“ vypískl Lee a i s Narutem se řítili přímo k ní.
„Smím?“ zněla otázka Kiby, když přikráčel k Tenten.
„Tebe se ani nedotknu, pejskaři. Beztak máš blechy.“ zamumlala Tenten.
„Otousan, já mu nechci podat ruku.“ zašeptala Hanabi, svírajíc Hiashiho ruku. A při pohledu na Orochimara se cítila nesvá. Orochimaru tomu moc nepomohl, když se svým super dlouhým… jazykem olízl. (poznámka autorek: Na co jste mysleli?! XD)
Dan se stále nemohl zorientovat a přes dav hledal svou milovanou Tsunade. (pozn. autorek: Tsunade se nedostavila. Někde se vyspává z opice.)
Shizune stále chránila Tonton vlastním tělem před zvědavým čenichem Pakkuna a Akamara.
Ao z dálky hlídal Mizukage, která se pletla mezi statné muže jiných vesnic, ale žádný jí nevyhovoval a tak se dál proplétala davem.
Yamato se držel opodál a nikoho, tedy jiného muže se držet nehodlal. A proto se přesunul ke skupince dívek z Kumogakure. Dívky mezi sebou špitaly, ale k ničemu se neodhodlaly. Yamato přistoupil blíže. A pak ji uviděl. Jejich oči se střetly. Nemohl si pomoct ty pomněnkové oči jej táhly. Přitahovala ho ty oči, ty vlasy… nebo snad ten obří hrudník? (pozn. autorek: Určitě ty vlasy a oči. Kdo by čučel na hrudník? Pfff tak nezajímavá věc XD)
Aoba si učísl vlasy a vydal se ke Kurenai. Ale jak zpozoroval bandu chlapů, kteří ji obklopují, vzdal to a vydal se hledat dál.
„Mladý pane, přestaňte už! A chyťte mě za ruku!“ hulákal Ebisu na Konohamara. (pozn. autorek: Tak Ebisu má rád mladé chlapce, jo?)
„To určitě, skrytý zvrhlíku!“ zařval Konohamaru a vypařil se v davu. Chvíli se proplétal mezi lidmi a nakonec se srazil s Temari, když jeho hlava skončila mezi jejími ňadry, usoudil, že by měl okamžitě vypadnout. Což mu nepomohlo, protože Temari byla rychlejší a tak se Konohamaru pěkně proletěl ve stylu Rakeťáků.
Někde na druhém konci se Isaribi snažila neumřít hlukem.
„Ztratila ses?“ ozval se mužný hlas, když na něj Isaribi nacouvala. Trhla sebou a otočila se.
Stál před ní vysoký muž s tmavýma očima a rybími rysy. Jen zavrtěla hlavou a usmála se.
„To ho mám jako chytit za ruku?! To si, ku**a, děláte kozy, ne?! Jste úplně padlý na hlavu?!“ vztekal se Hidan, který nechtěl chytit za ruku Kakuza.
„Hidane, je to jen ruka.“ zkusil to Pein. (pozn. autorek: Jeho PRAVÁ ruka... XD)
„Ale jeho!“ ukázal na Kakuza a zašklebil se, jak nejznechuceněji uměl.
„Tak si trhni.“ pokrčil Kakuzu rameny.
„Ku**a, zasraný Vánoce!“ (pozn. autorek: Amen, Bratře)
„Co tady, ku**a, nadáváš?!“ nakráčela si to Tayuya přímo před Hidana. Hidan vytřeštil oči.
„Cos to řekla?!“ otázal se. Tayuya mu to tedy znovu prozradila. Hidan nasadil svůdný pohled a vhrnul se ji kolem krku. (pozn. autorek: Ono se to zaláskovalo ^^ Ach, jak nechutné. *jde si pro kyblíček *)
„Co to, ku**a, děláš?!“ zařvala a praštila ho do citlivých míst.
Akatsuki se začali řehtat. „To ta Vánoční nálada.“ houkl Deidara. (pozn. autorek: Deidy je sova? O.O)
„Ty šm*jde! Za to tě zabiju!“ řval na něj Hidan, který se stále válel na zemi.
Kakashi věnoval pozornost pouze nemravné scéně v posledním díle ságy Icha Icha. (Autorky: *čučí mu přes rameno *)
Iruka se marně snažil uklidnit svou třídu. Kvůli Obitovi teď nemají vyučování a dělají binec.
Bee se svým rapem snažil oslnit Gaaru v domnění, že je Gaara holka. To víte, za to může ta těsná vesta. (autorka zaláskovaná do Gaary (Liea): On není ženská! A ani tak nevypadá! *dupne si * autorka davající přednost Uchiha klanu (Torami): Ty to máš zjištěný, jo? *uculí se *)
Kotetsu a Izumo se k sobě nějak podezřele moc lísali. (pozn. autorek: Yaoíííí time :3333333333)
Jiraiya se pokoušel dostat pod jakoukoli sukni, kterou viděl. A sáhnutí na zadek či na jiné partie. Omlouval slovy: Tady je, ale těsno, že slečno?
Kidoumaru měl menší problém, jelikož se ho nikdo nechtěl ani dotknout a jako pavouk měl o pá končetin navíc. A už zatraceně dlouho hledal někoho, kdo by byl ochotný ho chytit za ruku.
Inari se potloukal kolem, když pohlédl na Kinkaka a Ginkaka, dal se na hrdinský útěk. (pozn. autorek: Běž, Foreste, utíkej!)
Utakata sváděl Hanu, ale když to zjistila Izunuka Tsume, její matka, flirtování rázem skončilo.
Kimimaro se zabýval, jak dopadne souboj Kiry proti L.
Kurotsuchi si dělala srandu z Yuukimara, že vypadá jako holka, ale jakmile se mezi ně připletl Haku, padla na zem v křečích smíchu.
„Mumie se vrací!“ zařval Genma, když si všiml mistra Muu, kterému se zde vůbec nechtělo, ale nechtěl si kazit pověst.
Raidou vyprávěl Torunemu, jak přišel ke zjizvenému obličeji.
Zabuza leštil svůj jedinečný unikátní poklad, který svíral v rukou. (pozn. autorek: Velký, tvrdý a špičatý poklad…)
Sai si maloval a Yagura si hrál s mušličkou.
„Ku**a, lidi!!! Už se konečně domluvte, jinak nebudou Vánoce!!!“ zařval z plných plic Obito, přestože to byl slušný chlapec, když je požádal o kruh, tak chtěl kruh! Většina lidí už se starala o něco jiného, než měla. Všichni se zděsili a chytli za ruku nejbližšího stojícího.
„Děkuji, že už jste se domluvili.“ řekl do megafonu a usmál se. (pozn. autorek: On se usmál *omdlévají blahem*)
Když se před Obitem zformoval jeho vytoužený kruh, pokývl hlavou. Uprostřed dalekosáhlého kruhu se objevilo hodné zelené křoví. Obito se zařadil do kruhu.
„Ať se každý se soustředí a hromadí svou čakru do středu tohoto kruhu.“ zašeptal Itachimu, který ho držel za ruku. Itachi zprávu poslal dál a vznikla tichá pošta obřích rozměrů.
Trvalo to docela dlouho, než všichni pochopili, co se po nich chce. Tak dlouho, že dokonce vyšel i vánoční měsíc se svou rudou majestátní barvou. (pozn. autorky: Rudý? Asi má měsíčky, co? XD)
Všichni se pekelně soustředili. A kolem kruhu začala sálat čakra ze všech stran.
Po pár minutách ustavičného funění, mlaskání, špitání, kvičení, žbluňkání, mručení, chrochtaní, sténání (autorky: *vůbec nic o tom neví *) a různých jiných zvukových projevů se uprostřed kruhu objevila malinká rostlinka. Ti nejmenší se zaradovali, ale nepouštěli se.
Během vteřiny rostlinka vyrostla, její velikost předčila vše, co kdy bylo spatřeno.
Ninjové se radovali a začalo zdobení.
Pan Gumák vyfukoval lávové baňky, které po ztuhnutí byly leštěny vodou a poté věšeny na stromek. Deidara stromek obdaroval několika jílovými ozdobami a měl co dělat, aby neřekl ono slovo. (Torami: Katsu! *byla by ráda, kdyby stromek vybuchl*)
Utakata vyfukoval (pancéřové) bubliny, které pomalu usedaly na stromek a odrážely všechnu tu radost okolo. Yamato dělal dřevěné ozdoby a s Kakuzovou pomocí je věšel na stromek. Haku zdobil stromek ledovými řetězy. A ostatní se také činili. (Liea: *pobrukuje si koledy* Torami: *flákne ji* Nepodléhej vánočnímu šílenství!)
A úplně nahoře se leskla vánoční hvězda se všemi znaky vesnici, ať už známých či nikoli. Stromek byl připraven.
„Byli jste všichni hodní? Protože ten, kdo není hodný, nedostane dárek." zařval Obito do megafonu, když už byly práce skoro u konce.
„Aha… Takže my nic nedostaneme.“ řekl Pein smutně a připravil se se svou organizací k odchodu.
„Jistě, že jsem byl hodný" ozval se egoisticky mladší emo. (Torami: Hej, Lieuš, byl tvůj brácha hodný? Liea: *láskyplným výrazem koukne na mladší emo* Víš, on… *killer pohled* NO.) Kdyby měl Sasuke ocas stáhnul by jej mezi nohy.
„Ale no ták.“ řekl Obito. „Dneska jste byli všichni hodní.“ zašeptal. Pein i celá jeho parta se vrátili zpátky a posadili se pod stromek.
V tu chvíli se ozvaly rolničky a na obzoru se objevilo... Ne, děti, nebyly to sáně. Byl to extra-mega-supr-čupr velký plamen ohně. Ježíškův plamenomet se zase předvedl.
"Tomu říkám dynamický nástup!" zvolal Gai.
Ježíškova show netrvala příliš dlouho, ale ti, co byli vzhůru, budou mít na tento den nádherné vzpomínky. Vše zářilo a ve vzduchu visela vůně jehličí, balicího papíru a benzínu. Pod stromečkem se objevili dárky. A jediné, co bylo fuč spolu s Ježíškem, byla jedna autorka této povídky. (Liea: Torami? Torami?! * rozhlíží se* Kam asi... Ježíšku, ty úchyle!)
A tak Obito zachránil Fáňoce!