Žánr

Naštěstí nebylo Akasídlo moc daleko. Po zhruba půl hodině tam konečně došli, (kromě Miry, tu celou cestu nesl Itachi. A také Tory, která se opírala o Deidaru . Ten ji nakonec musel taky vzít.)

Když se Mira konečně probrala, šíleně jí bolela hlava. Chvíli na to nadávala a pak jí došlo, že jestli jí něco bolí, tak žije.To jí přišlo téměř nemožné. Jak se jí povedlo přežít tu bitvu?
„Co tady křičíš?" ozval se vedle ní známý hlas. Otevřela oči a posadila se. Zatímco se snažila rozeznat tvary se zeptala: „Já křičela?"

Člověk by mohl říct, že by se Konan měla zajímat spíš o Tobiho na podlaze, kterého skolilo nějaké koření, ale pro ni jsem byl nyní středem vesmíru já a - světe div se – Konanina pozornost je dost bolestivá.
Jako smyslů zbavevná na mě pořád vrhala origami, snad ve snaze dostat mě do stejného stavu jako Tobi. Kolem prošel znuděně Kisame a pouze vytáhl z ledničky plechovku coly – vsadím se že pro Itachiho, který se styděl vrátit se do kuchyně už po třetí.

Byl klidný letní den. Obloha téměř bez mráčku, ptáčci zpívali a ve Vesnici skryté v Listí to žilo. Všichni si užívali krásného počasí podle svého.
Mladé dívky obíhaly tržiště, děti se honily po ulicích, starší ženy probíraly nějaké ty „důležité“ věci a muži seděli u sklenky saké a stěžovali si, jak mají strašný život a jak je jejich ženy tyranizují.
Ale výjimka potvrzuje pravidlo a tomhle světě jsou tou výjimkou dvě mladé ženy, které si na louce nedaleko Konohy uspořádaly piknik.

Na druhý den se Naruto cítil jako znovuzrozen a šli opět na louku.
„Hinata, teď budu chvíli trénovat sám.“
„Dobrá, tak já se jdu projít.“
Naruto začal házet Rasengany do stromů a Hinata šla směrem k řece. Po cestě sbírala květy. Našla jednu, kterou nikdy předtím neviděla. Vyzírala jako veliká lilie, ale lupeny měli červené tečky. Byla tak krásna, že ji prostě Hinata musela odtrhnout. Když ji odtrhla, vylítli z ní malé částečky pilu, až si musela Hinata kýchnout. Při tom jí to hodilo dozadu. Když se probudila, už ji Naruto hledal.

Za trest!

Tým Sedm před několika hodinami, konečně mohl opustit Vířivou. Všichni se těšili domů do Listové, ale nijak nepospíchali. Naruto však nesdílel nadšení zbytku svého týmu. Trápili jej trápení jeho sourozenců, které sotva objevil a už o ně mohl přijít. Nikki se ztratil úplně, ale o to horší byla situace s Nami, protože si vyslechla vše, co ani sama nechtěla slyšet. Naruto vzpomínal na to, co se událo včera večer, když si Nami vyslechla Narutův rozhovor s jejich mámou.

Byla sama někde v lesích se stvořením, které toho moc nenamluvilo. Bála se ho a zároveň jej i milovala, tak moc jako nic jiného na světě. Hinata hledala jakoukoli stopu, která by pomohla vrátit Naruto. Pomáhala najít Juubimu jeho vzpomínky, ale čím více nad tím uvažovala, tak se té představy bála. A Juubi o tom všem věděl, Hinata před ním nemohla nic utajit.
„Řekni Juubi, to se nevzpomínáš vůbec na nic?“ Zeptala se Hinata.
„Myslím si, že tebe si pamatuju,“ odpověděl Juubi.

Morino Ibiki, momentálně ve formě černé kapaliny, byl nerušeně unášen proudem Konožského kanalizačního systému. Měl chvíli pocit, že by mohl plout i proti němu, ale obsah stoky byl natolik hustý, že se dokázal nanejvýš udržet pět minut na jednom místě. A tak byl, pomalu ale jistě, stahován k čističce.

Vrčanie.

Kyuubi otvoril oči. Krvavé dúhovky plápolali v tme ako pár pekelných sviecí. Jeho väzenie bolo ponorené v tichu a samote.
Čas tam už dávno zastal. Deň či noc, na tom viac nezáležalo.
Čo za muky, čo za strašné muky! Chvosty mal stiahnuté ťažkými reťazami, laby prikované k zemi. Cítil, ako sa mu chladný, zhrdzavený kov zarezával pod kožu. A čo viac, jeho beztak prázdny výhľad tienili vysoké mreže.

"Kdo je?" zeptal se Naruto.
"To jsem já." řekla Sakura.
"Sa-Sakura-chan?"
"Můžu dále?" zeptala se Sakura."
Jasně, jen počkej, obléknu si tričko. Můžeš!"
"Promiň, že tě otravuju, ale v mém pokoji nefunguje topení a je tam strašná zima, mohla bych tu přespat?"
"Ano dobře! Zahraj si na nevinnou." řekla VS.
"Sklapni!"
"J-jasně, že můžeš, Sakuro. Ale mám jen jednu postel." vykoktal Naruto ze sebe.
"To nějak zvládneme." usmála se Sakura.

Pod útokem, začátek plánu

Od štvrtej vojny sa nestalo, že by proti sebe stáli Uchihovia, každý na inej strane a s úmyslom sa zabiť. Až teraz sa to čiastočne zmenilo. Seiji sa pozeral do Sasukeho očí. Vedel, že to tak ľahko nepôjde.
Sasuke zaútočil ako prvý. Zaútočil s pár kunaimi. Seiji sa im bez problémov vyhol.
„Katon: Endan."

Gamabunta skákal celú noc. Okrem totálneho vyčerpania to malo aj iný následok. Dostali k miestu, kde ťahali Kyuubiho z Natsumi.
Gamabunta zanechával v lese po sebe stopy. Na mieste kde dopadol, už bola len púšť.
„Môžeš ísť," povedal Jiraiya.
Gamabunta počúvol jeho rozkaz.

Zrození legendy I: 8. Akatsuki na scéne

„Na čo myslíš,“ ozvalo sa za Nagatom. Otočil sa a uvidel svoju spoločnicu Konan. Povzdychol si.
„Premýšľam koho poslať do Konohy pre Naruta.“ Konan chytila Nagata za plece.
„Určite pôjdeš ty a Itachi. Nad tým nemusíš ani premýšľať, ale zároveň, nemôžeme sa tam odjaviť všetci, že?“ Nagato prikývol. Pozrel sa jej do očí a v ten moment sa rozhodol.
„Obito,“ povedal. Pred ním sa zjavila spomínaná osoba.
„Nagato.“

Pakkun akorát tiše vstával, aby nevzbudil Naruta, který spal jako zabitý. Já jsem ho sledoval unaveně s přivřenýma očima.
„Kdy už se ten malej blonďák sakra vzbudí?“ rozčiloval jsem se hned ráno. Mlha a temnota obklopující noční les pořád ještě nezmizela. Mé oblíbené a známé prostředí. Temnota, nenávist, osamělost, to všechno je mi velmi blízké. Ale už jsem si dávno zvykl. Vlastně neznám nic jiného.

Raiden Tara. Človek, ktorý mi môže poskytnúť odpovede na moje otázky. Potom, ako sme ušli z rúk našich nepriateľov, som sa začal pýtať Raidena ohľadom toho, čo ďalej. Z toho, čo mi povedal som jasne vydedukoval, že mal všetko vopred pripravené. Vraj má pre mňa pripravený úkryt v jeho dome, kde na mňa bude čakať nové oblečenie, niečo pod zub a samozrejme aj niečo na uhasenie smädu. Avšak po chvíli cesty som si uvedomil, že sa začínam príliš potiť.

Keď som sa zobudila bolo pol piatej a už som sa cítila fajn.
Nemohla som ani ležať, ani sedieť.
Mala som v sebe neskutočne veľa energie a tak som si dala horúcu sprchu, obliekla som sa a vybehla som von z domu.
Vedela som, že Naruto nebude nadšený, že som odišla sama von, ale to sa nemusí dozvedieť. Pousmiala som sa nad predstavou, že sedí v kancelárii a vypisuje papiere. Nedozvie sa to. A tak som utekala na čistinku a tam som sa oprela o strom. Nebolo by od veci trochu si zacvičiť. Veď aj tak som posledné dni nič nerobila a ani na misie nechodím.

„Myslím, že už to chápu,“ pronesla Hitomi zamyšleně.
„Fakt? Povídej,“ vybízela ji spolusedící fialovovláska.
„Koukej… Ten obrázek bude nejspíš znamenat, že máme vypustit ptáky. A když se na to zadíváš, tak je tam hodně hesel spojených s ptáky, takže všechno takové vyškrtnem,“ vysvětlila a vzala, kdoví odkud, do ruky tužku, načež se pustila bez Ayaniného dovolení do práce.
Jakmile byla hotová, předala ji onen papírek.
Ayano se na něj zamyšleně podívala a poté se pustila do čtení.

HARUKAZE GAI - O NĚKOLIK DNÍ POZDĚJI:

Raiga sledoval shromážděné davy uvnitř slavnostní síně feudálního paláce a jen vedle něj tiše stojící Sakura zaslechla jeho "puuur", tedy jakési kočičí zapředení, které nejspíš vyjadřovalo vrchovatou spokojenost. V Raigových očích poskakovaly nezbedné jiskřičky šílenství tentokráte neznamenající touhu něco zabít, ale naopak znamenající vrchovatou spokojenost "kočky, která dostala extra porci žrádla od svých podřízených". Raiga se s úšklebkem natočil na Sakuru a tiše prohlásil:

Hinata nevedela, čo má povedať. Má povedať Sakure pravdu a čakať kým vybuchne? Alebo bude radšej klamať a dúfať, že sa o tom Sakura nikdy nedozvie? Ale prečo by ju malo zaujímať či sa Sakura dozvie, či bola u Sasukeho alebo nie? Je to predsa jej vec a Sakura nie je Sasukeho matka a ani priateľka, že by jej to malo vadiť.
Ale je doňho zaľúbená a má brutálnu silu. To nie je najlepšia kombinácia.

„Tu máš ty šmejd!“ vykríkla Sora a vrazila Hľadačovi z Konohy priamo do brucha. Ten odletel pár metrov a pomocou nôh a rúk zabrzdil a postavil sa bez nejakých väčších zranení. Sora zaťala ruku v päsť, pretože väčšinou, keď niekomu vrazila päsťou tak letel nie pár metrov, ale pár desiatok metrov, a to je dosť veľký rozdiel.
„Sakra!“ sykla Sora a spustia prúd nadávok, ktoré kvôli nevhodnému obsahu neboli zverejnené.
„Čo je?“ spýtal sa jej provokatívne Hľadač, „Neudržíš so mnou krok?“