Žánr

„A tady máme jídelnu.“ dokončila učitelka s úsměvem. Bylo poznat, že už podobnou prohlídku několikrát dělala. Její projev byl prostě nacvičený.
„Díky moc.“ řekla Suki trochu rozpačitě. „Máte moc hezkou školu.“
Blondýnka se na ni znovu usmála a zeptala se: „Koho posíláte na akademii?“
„Vlastně nikoho.“ přiznala Suki trochu váhavě. Věděla, že podobná otázka nakonec přijde, ale ani tak neměla vymyšlenou smysluplnou odpověď, která by nebyla lží.
„Tak proč jste vlastně tady?“ zeptala se žena překvapeně.

Pršelo. Už celých pár hodin po festivalu a všichni Konožčané v Narutově věku se nudili. A tak si řekli: Uspořádáme přespání v té staré knihovně! A budeme si vykládat horrory…! Jak si řekli, tak se stalo. Snažili se všechno uchovat v tajnosti, ale když to organizoval Naruto… Moc tajně to nevypadalo.

Bylo devět hodin ráno a obřad probíhal již několik minut. Členové všech rodin, kteří přišli o své příbuzné, pronesli řeč, která chytila všechny za srdce. Panovala velmi pochmurná, ale zároveň i napjatá nálada. Gaarovi oči kmitaly v některých chvílích všemi směry a zachycovaly detaily, cokoliv, co by naznačovalo plánovaný útok. Tajné jednotky rozmístěné mezi členy zúčastněných i na střechách informovaly vůdce o situaci.

O nějaký čas dříve

[i]Sasori a Kabuto právě dokončovali potřebné zdravotní dokumenty, když v tom do jejich laboratoře vstoupil Naruto.
„Mohu mít na vás prosbu?“
„Tentokrát je to co?“ zajímal se Sasori.
„Potřebuju vypreparovat svoji hlavu.“ Řekl Naruto jako by se nechumelilo.
„Aha, ty ji pak chceš darovat Sanadovi, aby ten je více přesvědčil, že jsi mrtvý. Chytrý tah.“ Kabuto byl opravdu génius.

Pomaly som vstúpil cez zaprášený prah domu a vošiel priamo do menšej chodby, ktorá sa končila schodiskom, zrejme na druhé poschodie. Okrem schodiska viedli z chodby dve dvere. Ľavé dvere viedli do miestnosti, ktorá slúžila zrejme ako obývacia miestnosť, no svojím vzhľadom tak vôbec nevyzerala. Nuž, nemal by som byť taký pohodlný a čoskoro by som sa mal začať prispôsobovať prostrediu, pretože po zistený, že je to pravdepodobne najkrajšia miestnosť v dome, som vedel, že ma nečaká nič dobrého.

"Kakuzu, nenaštvi se, ale možná by jsi měl drobátko omezit to saké," začal jsem klidně a s rozmyslem, vážil jsem každé slovo. Kakuzu když je nalitej, není to žádná sranda (ale s ním není sranda ani když je střízlivej).
"Jsem střízlivý," odseknul tónem, jakože další odmlouvání nepadá v úvahu. Zamračil jsem se, ale přešel na další možnost.

Ovšem to rádoby sledování Hitomi ani Kankurovi nevydrželo moc dlouho. Z jednoho prostého elementu. Dívka byla příliš hlučná. Neměla tolik zkušeností, aby sama pochopila, co dělá špatně.
Třetí den už to Sai nevydržel. Věděl od samého počátku, že jsou sledováni.

„Děkujeme a pozdravujte Kankura s Temari.“ Saiovi poslední slova, než odešel z kanceláře kazekageho.
To už o Kankurovi věděl.
Proto byl v ROOTu ten nejlepší. Jeho zvířátka byla zkrátka všude…

Kisame odložil misku na krabici a zadíval se na růžovlásku, která se na něj křečovitě dívala s přimhouřenýma očima. Zazubil se a posadil se na postel. Sakura se na něj ještě chvíli pobouřeně dívala, ale když jí nabídl misku plnou jakési podivné stravy, přijala ji. Posadila se a zkusila žvýkat našedlou kaši, která jí nebyla vůbec po chuti. Ale měla hrozný hlad a jak se říká, hlad je nejlepší kuchař. Tohle si neustále opakovala, aby se z toho nepozvracela.

„Co to děláš?“ okřikla ta „dáma“ Kagome.
„Nic, a sklapni ty zmalovaná slepice!“ vrátila jí to.
„Proč jsi tady?“ zajímal se Seiya.
„Nestarej se! Nemáme spolu nic společného!“ to už měla dcera posledního Uchihy slzy na krajíčku.
„Správně, nikdy jsem po tobě nechtěl lásku!“ věděl to, miloval ji a teď tohle. Muselo to být, aby konečně mohl zanechat minulost za sebou. Tušil, že tímto Kagome definitivně ztratil.
„Ok, táhni odkud jsi vzešel!“

Po třech dnech odpočinku se Hinata cítila plná energie. Její ruce se už daly do pořádku. Oblékla se do svého oděvu na trénink a zmizela za dveřmi svého pokoje.
Celý klan byl překvapen, když se Hinata objevila na snídani.
„Chtěl jsem ti nechat donést snídani do ložnice,“ řekl Hiashi po té, co se vzájemně pozdravili.
„Jen vdané matky si nechávají donést snídani do ložnice, ostatní musí vstávat, otče,“ připomněla Hanabi, která se objevila ve dveřích. „Ale nikdo tě nečekal na ranní trénink,“ dodala překvapeně.

Bol to dlhý mesiac. Hlavne pre Naokiho. Ani sa nestihol poriadne dostať zo zranení, ktoré mu uštedril Madara, a už hneď išiel do plného tréningového nasadenia. Po pravde, bolo to omnoho ťažšie ako predtým. Ale prinášalo to účinok. V mnohých veciach sa dokázal zlepšiť. Možno až na jednu.
„Naoki, musíš sa sústrediť."
„Keď to ale nejde."
Naoki ležal na zemi. Jeho telo nebolo zrovna v poriadku. Kusy kože mu z neho zliezali. Tá sa ihneď ale obnovovala.
„Premenu dokážem zastaviť a potlačiť. Ale všetko ostatné musíš zvládnuť sám."

Čtyři blesky – 3
Poznámka autora: Omlouvám se, měl jsem to napsat asi již při prvním dílu, ale chci upozornit že v této sérii jsou i postavy, které jsou jinak mrtvé + některým jsem přidal techniky navíc!

V minulém díle jste viděli:
„Kdo jste?.“ Vykřikl jeden z nich.
„Toto je můj tým – Sakon, Tayuya, Jiroubou a Kidoumaru.“ V tomto pořadí si každý sundal kápi z hlavy.
„Vydáme vám Hokage, ale chceme aby jste si každý sundal masku.“ Řekl Kabuto a přiložil Tsunade kunai ke krku.

Sakura, Naruto (28), Sarutobi a nyní flegmatická, zhrzená směs Hatake Kakashiho a Maita Gaie mířili zrovna k sídlu Hokage, aby našli jeden speciální svitek a zachránili tím vesnici. Žel, byli přerušeni hlasitých rachotem.
Sakura se obrátila k Narutovi (28): „Řekni mi, že ti jen kručelo v břiše.“
Naruto vrhl krátký pohled na své břicho. „Já nevím…“
„Pozor!“ vykřikl Kakashi.

Mizuki som vzal so sebou a spoločne sme zamierili za Itachim. Keď sme mu všetko vysvetlili, ochotne súhlasil. Zašli sme aj za Kakashim, Sakurou a mojou mamou. Tiež sa pripojili.
„V tomto počte nás nemá šancu poraziť!“ Hecoval sa môj najlepší priateľ.
„Konečne budem bojovať s používateľom sharinganu... Ach... aká doba prešla, čo som videl iný sharingan, ako ten môj.“
„Shannaro!“
„Nepreceňuj svoje sily, Sasuke-kun,“ objala ma mama.
Ráno sme spoločne vyrazili.
‚Ako môžem využiť tvoju silu?‘

„Jsi si jistý, že to brnění nás ochrání?“ Zeptal se Sai v pevném brnění. Seděl za menší kamennou zdí. Tanma seděl vedle něj a utahoval si čelenku se znakem Konohy, kterou mu dal Neji.
„Koupí nám to čas. Neji, Aquilo, jste na místě?“ Promluvil Tanma do vysílačky a pořádně si utáhnul uzel na čelence.
„Děláme na tom. Je problém se někde umístit, aniž by si nás všimli.“ Ozval se Neji a zpoza kamenné zdi byly slyšet běžící kroky.
„Zdá se, že vědí, že jsme tu.“ Uznal Sai pohledem na Tanmu a jal se kontrolovat svoje vybavení.

Aschika s Yurem běželi přes les pryč od vesnice.
„Kolik jich po nás jde?” Zakřičel Yure.
„Byakugan!” Aschika chvíli pozorovala okolí. „Dvacet shinobi asi dva kilometry za námi... obkličují nás. Pár z nich budou stopaři.”

„Takže Naruto, půjdeme někam, kde je více místa a oba použijeme Bijuu mód. Tak spolu budou moci oba mluvit.“ Začala udávat úkoly Yugito a mezitím nás všechny vyváděla ven z lesa. Už jsem si začal myslet, že to půjde bez problémů, ale mýlil jsem se.
„Hele, ne, že si začneš zvykat na to, že se mi tady budeš objevovat tak často.“ Oznámil jsem Narutovi, ten ke mně zase přišel.
„Kyuu… Teda Kuramo, máme problém! Neumím se přeměnit do Bijuu módu.“ Postěžoval si Naruto.
„Špatně, ty máš problém.“ Nahodil jsem škodolibý úsměv.

Jak se Shisui neutopil

„Je to v háji,“ shrnul jejich situaci Shisui. Itachi souhlasně přikývl, třebaže v duchu použil ostřejší označení místa, v němž se právě oba nacházeli. Obrazně, jelikož právě v této chvíli oba chlapci stáli na můstku klenoucím se nad řekou Nakano. Bylo to příliš půvabné místo. Ideální pro sebevraždu utopením.

„Čože?!“ zhíkla Riko a nielen ona tomu nemohla uveriť. Nikto z nich.
Spočiatku si aj Naoki myslel, že to je len akýsi omyl. Že to nemôže byť pravda. Myslel si, že sú to len akési rozprávky, ktoré ich mali donútiť, aby svojich Predchodcov, a neskôr ako Hľadači Kagov, počúvali na slovo a plnili si svoje povinnosti a plnili základné pravidlá. Bol mladý, neskúsený, naivný.
„Nerob si z nás srandu!“ vyštekla naňho Sora, „Skontrolovala som ťa! Si absolútne v poriadku!“

Zrození legendy II:1.Smrť najbližších a nová známosť

„Rasengan!“