Písečná bouře 37

„A tady máme jídelnu.“ dokončila učitelka s úsměvem. Bylo poznat, že už podobnou prohlídku několikrát dělala. Její projev byl prostě nacvičený.
„Díky moc.“ řekla Suki trochu rozpačitě. „Máte moc hezkou školu.“
Blondýnka se na ni znovu usmála a zeptala se: „Koho posíláte na akademii?“
„Vlastně nikoho.“ přiznala Suki trochu váhavě. Věděla, že podobná otázka nakonec přijde, ale ani tak neměla vymyšlenou smysluplnou odpověď, která by nebyla lží.
„Tak proč jste vlastně tady?“ zeptala se žena překvapeně.
„Jsem prostě zvědavá.“ odpověděla Suki a pokrčila rameny.
„Víte, většina lidí přijde na akademii, aby se zeptala na své příbuzné, nebo se podívala, kam budou chodit jejich děti.“ vysvětlila učitelka trochu zmateně.
„Možná, ale já byla jen trochu zvědavá, takže vám děkuju, bylo skvělé prohlédnout si celou akademii.“ řekla Suki jednoduše a potřásla jí rukou. Bylo načase vypadnout.
„Nemáte zač.“ špitla učitelka zmateně a nechala ji odejít. Čehož Suki samozřejmě využila a vypadla ven. Nestála o další otázky. Teď bylo načase, aby zkontrolovala, jestli už se Kazekage vrátil. Ten kluk jí sice poradil, aby se vrátila až zítra, ale Suki si chtěla s Gaarou promluvit co nejdřív. Nakonec, když tam nebude ani teď, tak se může vrátit později.

Gaara se vrátil do kanceláře, ale sotva stihl založit dokumenty ze zasedání, když se ozvalo zaklepání.
„Dále.“ řekl Kazekage a posadil se na své místo. Snad to nebude nic naléhavého a stihne u toho nějakou práci.
„Kazekage-sama?“ oslovil Gaaru velmi váhavě jakýsi mladík.
„Co potřebuješ?“ zeptal se Kazekage klidným hlasem. Nevadilo mu ani tak, že přišel, jako že k chlapci nemůže přiřadit žádné jméno. Věděl, že je to pomocník jednoho z nižších úředníků a jednou za čas nosí různé dokumenty, ale jinak o něm nic nevěděl. Ale jednou slyšel Bakiho, jak ho oslovil, jenže Gaara si teď nemohl vzpomenout.
„Byla tady ta velvyslankyně a hledala vás.“ odpověděl mladík a postavil se téměř do pozoru. Mluvit rovnou s Kazekagem zřejmě nebylo nic pro něj.
„Zmínila se, co potřebuje?“ položil Kazekage další otázku a vzal z vršku hromádky několik papírů. Musel začít dělat svoji práci, snad chlapce uklidní, když se nebude dívat přímo na něj.
„Ne, Kazekage-sama.“ odvětil mladík a trochu nervózně přešlapoval na místě.
Gaara si musel přiznat porážku. Neměl nejmenší tušení, jak se chlapec jmenuje. A ten se stále nezdál být zrovna ve své kůži, nejspíš Gaara mladíka znervózňoval jen svou přítomností a nezáleželo na tom, co bude Kazekage dělat. Proto ho Gaara raději propustil: „Můžeš jít.“ Chlapec stejně nic nevěděl.
Ovšem informace, že se po něm shání Suki byla relativně zajímavá. Gaara bude muset zjistit, co velvyslankyně potřebuje.
„Hai, Kazekage-sama.“ vykřikl chlapec a vypadnul ze dveří tak rychle, že tím upoutal Kazekageho pozornost ještě víc. Bylo vždycky zvláštní, když se takhle někdo choval. Gaarovi by to možná vadilo, ale chlapec z něj neměl strach, takže to mohl Kazekage nechat být.

Gaara ovšem nebyl jediný, koho mladík náhlým odchodem zaskočil, protože málem srazil mladou ženu, která se chystala zaťukat na Kazekageho dveře, které se za mladíkem zavřely.
„Máme na sebe štěstí.“ konstatovala Suki, když se vzpamatovala ze šoku.
„Omlouvám se.“ vyhrkl mladík a o kousek couvnul, aby jí udělal víc místa.
„V pořádku.“ ujistila ho Suki a podívala se na dveře s jakousi nadějí. „Proč jsi tam vlastně byl?“
„Zrovna jsem říkal Kazekagemu-sama, že jste ho hledala.“ odvětil mladík váhavě a pokusil se vypadnout.
Suki mu to ale nedovolila, když ho rukou zastavila a zeptala se: „Takže mě očekává?“
Pokusila se taky o přívětivý tón a úsměv. Chtěla být na něj milá, snažil se jen pomáhat. Bohužel to moc velký smysl nemělo.
„Vlastně ano.“ odpověděl mladík trochu zmateně a tentokrát se mu už odejít podařilo. Přívětivost byla k ničemu, pořád se jí asi trochu bál.
Suki se ho neměla v úmyslu znovu zadržet, neměla k tomu žádný další důvod, proto mu dala čas, aby úplně zmizel a teprve potom zaklepala na dveře a počkala, až ji Gaara pozve dál.
„Zdravím, Kazekage.“ pozdravila ho dívka vesele a nechala dveře, aby se za ní zaklaply.
„Ehm...“ vyhrkl Gaara překvapeně. Rozhodně ji tady nečekal. Ne takovou chvilku po tom, co mu řekl ten kluk, jehož jméno si asi bude muset zjistit, že ho hledala.
Suki mu ovšem dala dost času, aby našel ztracenou půdu pod nohami. Nebyl důvod spěchat. Ne teď, když stála před ním.
„Právě jsem se dozvěděl, že jsi mě hledala.“ řekl Kazekage a odkašlal si. „Jen ještě pořád nevím, co jsi potřebovala.“
„To abych ti to řekla.“ nadhodila dívka a po jeho přikývnutí odpověděla: „Abych byla upřímná, tak se dost nudím. Všichni, které jsem až doteď poznala postupně mizí, takže...“ zbytek nechala na něm, aby si domyslel.
„Chápu...“ řekl Kazekage opatrně, protože tak úplně nechápal. Už nevěděl, co je to nuda, nebo že by moc volna mohlo být otravné.
„Myslela jsem, že bys mi mohl najít nějakou práci, jen abych měla co dělat.“ napověděla mu dívka a věnovala mu úsměv.
„No dobře...jen nevím jakou práci si představuješ.“ odpověděl Gaara opatrně. Zřejmě jí nemohl dát misi a upřímně ho nenapadalo, co by mohla kunoichi dělat jiného.
„Upřímně nemám tušení, jen jsem doufala, že mě trochu zaúkoluješ. Něco dělat musím.“ odvětila Suki a pokrčila rameny. Tohle nebylo úplně ideální.
„No...já o tom popřemýšlím a zítra ti dám pár návrhů, souhlasíš?“ použil nakonec Gaara diplomatickou odpověď.
„Dobře...takže zítra.“ potvrdila Suki vesele a odešla. Nemělo cenu Gaaru dál zdržovat. Mladý Kazekage byl jejím požadavkem očividně překvapen a neměl pro ni žádnou odpověď.