Sladká nevědomost 03 - O pár let později

Po třech dnech odpočinku se Hinata cítila plná energie. Její ruce se už daly do pořádku. Oblékla se do svého oděvu na trénink a zmizela za dveřmi svého pokoje.
Celý klan byl překvapen, když se Hinata objevila na snídani.
„Chtěl jsem ti nechat donést snídani do ložnice,“ řekl Hiashi po té, co se vzájemně pozdravili.
„Jen vdané matky si nechávají donést snídani do ložnice, ostatní musí vstávat, otče,“ připomněla Hanabi, která se objevila ve dveřích. „Ale nikdo tě nečekal na ranní trénink,“ dodala překvapeně.
Jakmile dorazila ke stolu, začali snídat. Hinata by cítila sebevědomě, kdyby na ni starší tolik nezírali. Nepochybně už věděl celý klan, že se tři dny změnily v pět a díky tomu mají velká očekávání. Nikdo se totiž neodvážil porušit Hiashiho nařízení. Nikdy.
Hinata se rychle najedla a opustila jídelnu, dřív, než mohli starší vyslovit nemístné poznámky. Utekla do pokoje, kde se snažil vzpružit tím, že se dívala do zrcadla a snažila se myslet pozitivně.
A HLAVNĚ nemyslet na to, že její dost možná NEJSILNĚJŠÍ jutsu jí POMOHL zdokonalit a dokončit OROCHIMARU, který byl ZRÁDCE KONOHY a je jeden z NEJSILNĚJŠÍCH ninjů na SVĚTĚ. Naučil ji trik, který je připravena před všemi použít tak, aby je to oslnilo a aby si KONEČNĚ uvědomili, že prostě nemá talent ani sílu na boj na blízko. Jo to by mohla zvládnout.

„Neji-niisan?“ zeptala se Hinata, sotva popadající dech. Neji ji rozhodně nešetřil.
„Už nemůžete?“ zeptal se, ale nezastavil. Už takhle trénovali hodinu. Ohnala se po něm, ale on jí uhnul a zasáhl ji. Hinata se vzchopila a znovu na něj zaútočila.
„O to nejde... Mohl byste se zeptat TenTen-san, jestli má někdy volno?“
„Ovšemže,“ svolil Neji. „Smím se zeptat, s jakou žádostí se na ni obracíte?“
„Osobní věc, Neji-niisan,“ pousmála se Hinata a odskočila od něj pár metrů dozadu. Natáhla ruce před sebe, jako při sebeobraně a vypustila z rukou chakrový šíp, který rychlostí překonal Leeho běh. Neji se tomu sice vyhnul, ale pro celý klan se to stalo událostí číslo jedna. Všichni se kolem ní seběhli. Hinata schovala napůl popálené ruce za záda a křečovitě se usmívala. Neji vstal a řekl, že s pomocí od TenTen ho příště jistě trefí.
„Hinato, mohlo ho to zabít,“ neodmyslil si chmuru Hiashi.
„Hiashi-sama,“ začala Hinata. „Nejsem ještě na takové úrovni....abych ho mohla zabít... To ne...“
„Stačí Hinato. Uvědom si, že celý klan k tobě od teď bude přihlížet z velkými požadavky.“
„Ano, Hiashi-sama.“

O NĚKOLIK LET POZDĚJI:
„Aru-san, prosím,“ vyzval ji Takashi, ANBU v mužském kimonu. Kývla a začala připravovat chakrový šíp. „Jen ho prosím omračte. My se o něj postaráme a vy můžete jít.“
Přidělili jí jméno Aru. Jen pro tuhle misi. Vzpomněla si na otcova slova a odebrala chakru.
„Pospěšte, nejsme jediní, kteří ho chtějí odstranit. Tahle mise závisí na vás a na čase.“
Ano. Tahle mise závisela jen na ní. Byla pravda, že mnoho ninjů se tu dnes sešlo, aby oddělalo mezinárodního zločince a podvodíka, obchodníka a vraha. Byl nepřítel všech ostatních vesnic a zároveň zdrojem jejich informací. A každá ho chtěla živého. To byl ten problém.
„Aru-san-“ chtěl říct ANBU, ale rázem stuhl, začal se třást a koktat. Nebylo mu rozumět. Hinata se ohlédla a v davu lidí hledala příčinu. Nepřátelský útok? Co je to za jutsu? Ptala se, když začala pociťovat husí kůži.
Ve víru večírku se promítalo několik stovek lidí v různých barvách kimona a většina z nich se promenádovala kolem jejich cíle. Přítomna byla také ochranka, složená z placených nukeninů.
Hinata nepochybovala, že někteří shinnobi sem přišli spáchat sebevražednou misi, což byl důvod, proč si někteří zábavu tolik užívali.
„Jen pokračujte drahá, ale tělo je naše.“
Hinata se otočila. Za ní stálo několik ninjů, oděných ve slavnostních oděvech, s katanami. Uprostřed stál brýlatý mladík, oděný do fialova, po posunul si brýle.
„Co se děje? Jste nejvhodnější útočník, kterým můžeme táhnout. Pokračujte, Hinato-san.“
Hinata se zamračila. Jak to, že zná její jméno? Odložila misi a natáhla šíp směrem na brýlatého mladíka. Ten se jen zasmál a pronesl: „Jste opravdu schopná to udělat?“
„Ovšemže ano!“ vykřikla a aby svým slovům dala určitou váhu, vystřelila šíp na Kabuta tak, aby trefila jeho srdce. Potom by na vteřinu věděla, že je mrtvý.
To se nestalo. Jeden z shinnobi skočil před Kabuta a posloužil mu jako štít. U něj Hinata věděla, že je na sto procent mrtev.
„Jste Nechutný!“ vykřikla Hinata a málem by vyrazila, kdyby ji Takashi, napůl třesoucí se, nezachytil za rukáv šatů.
„Oh,“ zasmál se. „Nepředstavil jsem se? Chovala by jste se jinak, kdybyste věděla odkud pocházím-“
„Je mi úplně jedno, jestli jste princ, král, nebo císař!“ vykřikla na něj Hinata.
„Neměla byste tolik křičet, Hinato-san... Takhle si nás ti dole všimnou a mise nedopadne tak jak by měla... Potom vás budu muset zabít.... A to by mého pána mrzelo, když si s vámi dával takovou práci.“
„K-Kdo jste?“ zeptala se Hinata překvapeně. Vzdálila se od něj o dobré dva kroky. Nasucho polkla a odtáhla Takashiho co nejdál od něj. „Yakushi K-Kabuto?“
Usmál se. „Tak jest, Hinato-san. Těší mě, že jste mi ukázala vaše jutsu takhle naživo,“ odmlčel se. „Orochimaru-sama si s vámi dal opravdu práci. A odvedl ji skvěle.“
„Ty!“ Takashi vyrazil s kunai v ruce. Kabuto však jeho útok až směšně snadno odvrátil.
„Tohle teď berou do ANBU? Slabota.“