Katsu! 8. díl

"Kakuzu, nenaštvi se, ale možná by jsi měl drobátko omezit to saké," začal jsem klidně a s rozmyslem, vážil jsem každé slovo. Kakuzu když je nalitej, není to žádná sranda (ale s ním není sranda ani když je střízlivej).
"Jsem střízlivý," odseknul tónem, jakože další odmlouvání nepadá v úvahu. Zamračil jsem se, ale přešel na další možnost.
"No, v tom případě bys měl trochu míň... ehm, však víš, ten heroin co ti Pein dodává za polovinu. Nechci ti kecat do života, ale zdraví to fakt nepomáhá a mozkové buňky ti to podle všeho zabíjí ve velkém."
"Ty hajzle! Pein ti to dává za půlku a po mě chceš dvojnásobek normální ceny?! Ooo, trest Jashinův tě nemine!" rozkřičel se Hidan, který se jakýmsi zázrakem objevil ve dveřích. Nevím, jak to, ale zmíňku o heroinu slyšel i na druhé straně skrýše. Ze svého pokoje. Který má zvukotěsné stěny (ty jeho skřeky když něco morduje se vážně nedají poslouchat). V tom případě, jak to sakra slyšel?! O takových záhadách jednou vydám knihu. Mohla by se jmenovat "Epičtí Akatsuki; aneb záhady partičky vrahů" nebo "Deset záhad; nerozluští ani Shikamaru!".
"Hidane, o tom si promluvíme později," odsekl Kakuzu, i když Hidan už dávno ve dveřích nestál. Tvrdí o sobě, že je z Akatsuki nejpomalejší, ale to vážně neodpovídá jeho činům.
"To snad nemyslíš vážně, Kakuzu! On nejde zabít," vyhrkl jsem, jelikož Kakuzu nevypadal, že by žertoval. No, to ostatně on nedělá nikdy, ale i tak. Zabít Hidana?
"Koho že to nejde zabít? Jako ten heroin?!" ozval se ode dveří znovu pohotový Hidan. Nevím, co ho na tom baví, běhat sem a zpátky a pokud něco chce vědět, proč prostě neposlouchá za rohem?! Bylo by to mnohem příjemnější, než aby tady takhle hulákal.
"Hidane, v svém deníčku máš tuším na dnešek, 13:30, naplánovaný balet, ne? A mám dojem, že je 13:32," oznámil Kakuzu nezaujatě a přepl kanál na opakování Ordinace v růžové zahradě. Podle jeho mínění je život těch postav velice krutý a tedy, že je to seriál pro správné chlapy.
Ale v porovnání s Hidanovými aktivitami je Kakuzu drsňák každým coulem.
"Ooo Jashine stůj při mě, vždyť nic nestíhám!" Otočil se na patě a vystřelil ze dveří. Bylo slyšet jen hlasité bouchnutí dveří. A pak Konanin křik. Jsem si jistý, že za rámus, který dělá Hidan, budu potrestaný já. Počkat! Konan je v nemocnici! Ano, už mám Konanofobii. Jak rád bych byl nějaký bohatý šejk z Dubaje... Tam ženy nemají na nic právo, muži si s nimi můžou dělat co chcou... Můj sen! Až si chytím svého bijuu, odejdu a bude ze mě ropný magnát!
"Tak co, troufneš si na to?" vytrhl mě z mého snění Kakuzu. Probodl jsem ho šokovaným pohledem, on to myslí vážně! Jak by řekl Hidan: Ooo Jashine, stůj při mě...
"Co takhle něco... Skutečnějšího?"
"Jasně, Deidaro! Co takhle: Počkej až půjde Itachi do sprchy, vběhni tam a nafoť ho. Ty fotky mi dones, přežij to, a já ti dám 30% zisku z prodeje. Otaku by pro to udělali téměř cokoliv," naštval se Kakuzu a rozhodil rukama. Bezradně se na mě otočil. "Sto tisíc. Maximum co ti nabídnu. Přemýšlej o tom. Máš 24 hodin," uzavřel a zadíval se na televizi.
24 hodin na rozmyšlenou je dost, můžu být rád, že má Kakuzu dobrou náladu.
"Už sis to rozmyslel?"
"Vždyť mám 24 hodin!" ohradil jsem se. Ač byl Kakuzu dnes OK, stále byl netrpělivý.
"Ano. Za 24 hodin chci Hidanovu hlavu. Na rozmysl máš vlastně v přepočtu 62 sekund." Odvolávám co jsem řekl, Kakuzu vůbec nemá dobrou náladu.
"Beru," oznámil jsem a vypochodoval z obýváku. Za prvé tam nechci zůstat, protože i tak mám až moc práce a za druhé, Kakuzu si začal prozpěvovat: "..vždy všechno má svůj čas a objeví se nááááhle, když už néčekáš, že můůůže být...i v nááááás! Můůůůj svět je tvůůj, možnáá to nechápeš, no takt o má být..."
Znechuceně jsem se zavřel v pokoji, ty Kakuzovy nápady mi lezou krkem! Fakt, že z domova odešel, protože se chtěl stát profesionálním zpěvákem, by mě ani trochu nezajímal, ale on se toho snu ne a ne vzdát! Je horší než Tobi ve sprše. A když se k němu přidá i opitý Hidan a spolu se pokouší napodobit Evu a Vaška se songem Bílá orchidej, to už je i na Konan moc. Neplatí na ni pláč, prosby, křik ani výhružky, jutsu, jenom tohle zdrogované duo. Myslím, že fakt, že se jich bojí i Konan, je jediný důvd, proč je ještě Pein nevyhodil.
Posadil jsem se na svou milovanou postel a začal přemýšlet, jaké mám šance na zabití Hidana. V matematice jsem dobrý, to se osvědčilo už při vaření. Podle všech výpočtů nemám jedinou šanci, takže proč to zkoušet? Udělám si krátký seznam:
Proč NE:
1) Šance je nulová
2) Podle všeho zemřu spíš já, než on
3) Pein mě zabije, pokud zničím jedinou věc, která dokáže zastrašit Konan
4) Hidan je můj kamarád
Když se zpětně dívám, čtvrtý bod je nějaký divný.
Proč ANO:
1) Potřebuju peníze
Jak vidím, tak NE převládá nad ANO. Ale co to Itachi říkal? Že když chlap řekne ne tak myslí ano? Hmmm, to stojí za promyšlení.

Po hodině usilovného přemýšlení (mimo jiné taky spaní), jsem dospěl k velkému rozhodnutí – jdu se najíst. Kuchyň byla neobvykle bezpečná, nikde nečíhala Konan s talířem v ruce.
Otevřel jsem ledničku s úmyslem vzít si jogurt, ale po nich ani stopy. Podle všeho je vyhodil Kakuzu po tom, co zjistil, že Activia je podvrh a rozhodně to na hubnutí nepomáhá. Vzal jsem si tedy salát nebo co to je, a posadil se ke stolu.
Přiloudal se ke mně Hidan a Kakuzu. Maskovaný si šel něco hledat do spíže a Hidan si přisedl.
"Co to zase žereš za svinstvo?" vyhrkl znechuceně a salát si prohlížel hluboce opovrhnutým pohledem. Ochranitelsky jsem si salát přitáhl.
"Něco proti?! Navíc, co se stalo s mým obědem?" zeptal jsem se, protože jsem si nevšiml, že by ten velký hrnec s nudlema a masem někdo uklízel.
"Chtěl jsem to vyhodit, ale nějaká krysa to ochutnala a na místě skapala a tak, aby jsme šetřili peníze, používáme ten tvůj humus jako jed na krysy," oznámil a začal vyhlížet Kakuza.
"Jakej humus, ty jeden hňupe?!" ohradil jsem se naprosto zdrceně. Můj oběd a humus?! Určitě byl lahodný, jenom jednoduše jsem přidal kyanid. Což je asi něco jedovatého.
"Hhhh! Sprosté slovo! Za to tě maminka moc nepochválí!" Hrál těžce šokovaného člověk, který užívá sprosté slovo v každé větě. To je další zákon Akatsuki: Nebuďte šokovaní pokud vám Hidan nadává nebo neustále něco mumlá. Je to naprosto přirozené, asi tak, jako že lidé dýchají kyslík! Pokud ve větě Hidan nepoužije sprostě slovo, nejspíše se modlí k Jashinovi, nebo si z vás dělá p***l! Hidan vulgarismy neužívá pouze pokud mluví ironicky nebo sarkasticky. Varování: Vy můžete používat nevhodná slova, pouze nesmíte je směřovat k Jashinovi. V tomto případě vás čeká 3894 vteřinový projev na téma: Jashin je nejlepší, a poté rychlá a bezbolestná smrt. Takže přejeme hodně štěstí!
"Podle všeho tebe maminka nikdy moc nechválila..." utrousil jsem a nevnímal Hidanův naštvaný pohled. Věnoval jsem se salátu, když přišel Kakuzu i s láhví saké a mrkl na mě stylem "tvoje příležitost".
Začal jsem se dusit a sledoval, jak Kakuzu se svým společníkem odchází. Nikdy mě nenapadlo že Kakuzu bude až tak zákeřný. Zbytek tho zelného (já vážně nevím co to bylo, pouze doufám v tu možnost se salátem) jsem vyhodil a přiběhl ke dveřím do obýváku. Nakoukl jsem dovnitř.
Láhev saké zela prázdnotou a Hidan se válel pod stolem asi s úmyslem chytit pegase, protože pořád mumlal něco jako "hyjé" nebo "stůj kobylo". Netušil jsem, zda to už spí nebo pouze blouzní. Nestačil jsem se divit v jaké rychlosti to do něj maskovaný nalil. Vždyť šli tak deset vteřin přede mnou! Další z mých záhad, já to asi skutečně sepíšu.
Kakuzu na mě kývl a vypochodoval z pokoje. Otázka zněla: A co mám jako teď dělat?
Po chvíli rozmýšlení jsem odsunul stůl a Hidan, v přesvědčení že je Drákula, mě prosil ať ten stůl zase vrátím kde byl a chráním ho před Sluncem. S námahou jsem ho dostal na koberec u televize, kde začal šílet že ví, že se zapne televize a vyleze z ní Samara nebo Tamara nebo Itachi. Třetí možnost byla nejděsivější.
Když už se konečně uklidnil a zavřel oči, postavil jsem se bokem a smutně mu zamával. Druhou rukou jsem naši velkoplošnou televizi převrátil na usínajícího Hidana. Ozvalo se obrovské třísknutí a pak ticho. Nevím, jak mě napadlo použít televizi, ale snad to výjde.
Hluku si nemohl nevšimnout Itachi a naklusal si to až k nám. S přehnanou snahou začal Hidana vyprošťovat zpod televize. Když ho konečně vytáhl, Hidan k mému velkému zklamání otevřel oči a domem se roznesl nepříčetný řev. Itachi byl nakopnout do citlivých míst s tím, že na něj nemá sahat žádná úchylná mrtvola ze studny. Ještě ke všemu se vzteklinou, dodal, když si všiml aktivovaného sharinganu.
To zase musel slyšet Kakuzu a když viděl rozbitou televizi, pouze se na mě otočil a zamumlal:"Ta stála dvacet, Deii. Dvacet tisíc..."