Podivné věci - 16. Zachraňte Sasukeho

Sakura, Naruto (28), Sarutobi a nyní flegmatická, zhrzená směs Hatake Kakashiho a Maita Gaie mířili zrovna k sídlu Hokage, aby našli jeden speciální svitek a zachránili tím vesnici. Žel, byli přerušeni hlasitých rachotem.
Sakura se obrátila k Narutovi (28): „Řekni mi, že ti jen kručelo v břiše.“
Naruto vrhl krátký pohled na své břicho. „Já nevím…“
„Pozor!“ vykřikl Kakashi.
Něco, podobného velké růžové ruce, prorazilo stěnu asi pěti domů a znova hlasitě zařvalo. Tedy, pokud se tak dá popsat zvuk, který je něco mezi vytím vzteklého psa a troubením zuřivého mamuta. Skupina počkala, až se usadí prach, cihly a střepy, načež všichni společně nahlédli rozbouraným otvorem do sousední ulice. Zde se tyčilo něco, vzdáleně připomínající zvětšenou verzi pudinku.
Naruto (28) na to vytřeštil oči. „To je Henteko!“
Sakura také vytřeštila oči, akorát na něco jiného: „To je Sasukeho dům!“
„Není tamto náhodou Ten-Ten?“ přidal se Kakashi, aby nezůstal pozadu.

Blesk, který do Ten-Ten před chvílí uhodil, takřka bleskurychle zmizel a její zbraně se opět vrátily na svá místa. Henteko přejela dosti kritickým pohledem. „Stvořili jste obrovský chodící želé?“
Kakuzu se počal pomalu vzdalovat. „Zřejmě dost zuřivé chodící želé!“
V té chvíli už se Henteko rozmáchlo oběma rukama a pokusilo se nejbližší lidi zaplácnout. Naštěstí se stihli včas rozprchnout, takže jediným poškozeným byl Kotetsu, kterým velká želatinová paže navíc prošla. Izumovi totiž vypadla z kapsy jeho termoska. Když se ruce Henteko opět zvedly, zůstalo po nich Kotetsuovo rozmáčklé obydlí a dva krátery v silnici.
„Izumo?“ Kotetsu začal mít dojem, že začíná neovladatelně stoupat směrem vzhůru. „Izumo!“
Izumovo vědomí bylo sice možná malinko zelené, ale v tuto chvíli se na Kotetsua zřejmě upamatoval jako na svého celoživotního parťáka. „Kotetsu!“ Pokusil se zachytit Kotetsuovi průsvitnou ruku, což ovšem moc nepomohlo.
„Sbohem přátelé, možná se ještě někdy setkáme!“ zvolal jmenovaný předtím, než zmizel v horních vrstvách atmosféry.
„Ne!“ vykřikl Izumo, klečící u rozmáčklé termosky.
Tuto srdceryvnou scénu však utnul Naruto (28), který se snažil odtáhnout všechny ostatní někam do úkrytu. „Utíkejte!"
Utíkali - Tsunadina skupina určitě. Tedy kromě Izuma, který se Narutovi (28) vysmekl a rozhodl se být hrdinou. To byla ovšem špatná správa pro Ibikiho, který byl pořád sevřen v jeho dlani.
„Izumo, běžíš špatným směrem!" vyjekl obsah kelímku, sledujíc, jak se rychle přibližují k obrovské růžové hmotě.
„Za Kotetsua!" zařval Izumo a vytáhl z pouzdra za pasem osmatřicítku. Ozvalo se pár ohlušujících ran. Pak se Henteko - se čtyřmi projektily v želé - rozmáchlo a odmrštilo střelce stranou.
„Výborně!" dodal Morino, alias malá loužička mezi troskami domu, který byl před chvílí zničen hromadou pochodující jahodové hmoty. Izumo ležel vedle a od temene jeho hlavy tekl potůček krve. Morino dostal nápad! Zmobilizoval všechny síly, využil poněkud nahnuté podlahy (ještě, že tu nebyl koberec!) a spojil se s rudou tekutinou.

***

Když se Shikamaru probral, jeho dojmy byly srovnatelné s pocity alkoholika, který se probudil po prohýřené noci s parádní kocovinou. Jenomže alkoholikům potom určitě nestojí vlasy. Ležel na zemi, nedaleko Choujinátora. Vedle seděl Sai a naproti přes ulici Ino, která někde sehnala dřevo na oheň a opékala čtyři žáby. To by nebylo zas tak zvláštní, kdyby plameny táboráku nebyly černobílé (a ony žáby nebyly dříve nedílnou součástí jistého spisovatele, ale to Shikamaru nevěděl).
„Co se stalo?“ otázal se svých přísedících.
Sai se nejprve vyjádřil ve smyslu, že je báječné, že Shikamaru přežil, než celou scénu s úderem blesku zopakoval. Shikamara to naštěstí odmrštilo na kožený dům, takže se celá věc obešla téměř bez zranění.
Když si tedy Shikamaru vybavil všechny podrobnosti, váhavě přistoupil k Choujinátorovi. Úl v jeho hrudním koši byl napůl opleten pavučinami, ale ostatní pestrá fauna někam zmizela. Poklepal na plástve klouby prstů. „Shino?“
K Shikamaruovu údivu se Choujinátorova obrovská hlava obrátila jeho směrem a upřela na něj dvě inteligentní, zářivé oči.

***

Mezitím se Henteko začalo líně pohybovat dále po ulici (při své velikosti nemuselo být moc rychlé) a mlátit želatinovýma rukama do země, jako nerudná hospodyně, zamačkávající šváby na kuchyňské lince.
Ten-Ten sledovala, jak k ní přibíhá Naruto (28) a horečnatě mává rukama. „Rychle, utečte! Nesmíte tady zůstat!"
„Blbost!" ozvala se, když přiběhl až k ní. „Nějak se to musí dát zničit."
Naruto (28) se ji pokusil chytit, ale její zbraně ho od toho úkonu spolehlivě odradily. „Pro všechno na světě, nechoď tam! Nedá se zabít!"
Ten-Ten jeho varování ignorovala a levitujíc několik metrů nad zemí začala útočit. Pro obrovské Henteko byla zřejmě něčím, jako otravným komárem, protože se ji pokoušelo smést z cesty pouze jednou rukou. Tu druhou využívalo k pokusům o zaplácávání Hrobaře, Zaka, Shizune a Tsunade. Ten-Ten se přetočila ve vzduchu, unikla želatinové paži a vrhla se na horní část Henteko, která by se (s trochou představivosti) dala nazývat hlavou. Těsně před ní však prudce zabrzdila, odrazila se od želatiny a pomocí několika kotrmelců se přenesla na druhou stranu. Pokud by v té chvíli neměl nikdo nic lepšího na práci, mohl vidět Ten-Ten jen v rouše Evině, protože její zbraně pronikly skrz a vyrazily ven na druhé straně. Po nich dopadly na zem kusy želé a v Henteko zůstala celkem slušná díra. Obrovský jahodový kolos se na chvíli zastavil.
Ten-Ten ve vzduchu poskočila: „Jo!"
Načež se přímo za ní objevila želatinová ruka a během několika vteřin se Ten-Ten proměnila na něco, co se dá při nejlepší vůli nazvat hromadou zohýbaných zbraní na rozbité asfaltce. Díra v Henteko se pomalu zacelila.

„Au..." dodala Tsunade, moniturující situaci z okna nejbližšího domu.
Celá skupina totiž využila Ten-Tenina útoku a běžela se schovat.
Plyšový medvídek si povzdechl. „Nedá se nic dělat - Shizune, ustup stranou. Zkusím vyvolat Katsuju!“

Sakura sledovala, jak se želé pomalu ale jistě přibližuje k domu, kde se schovala Tsunadina skupina.
„Ne!“ vykřikla a rozběhla se k nim.
„Nedělej to!“ Naruto (28) se objevil vedle ní a popadl ji za ruku. „Henteko nemůžeš zničit! Nemůžeš zničit budoucnost!“
Zahleděla se do jeho zoufalé, unavené tváře. Tohle nebyl ten Naruto, kterého znala. Tohle byl Naruto, který zažil katastrofu a přežíval ze dne na den. Z očí mu tekly slzy. Byla to jeho budoucnost a on o ni, i přese všechno špatné, nechtěl přijít. Jenomže ten dům, který se Henteko chystalo rozebrat, patřil Sasukemu!
„Promiň, Naruto…“ Běžela dál.

Tsunade, Shizune, Zaku a Hrobař se sklonili k jisté věci mezi nimi.
A Pátá pravila: „Do háje!“
Na zemi se plazil malý slimák.
O něco později se dům otřásl a je zasypala spadaná omítka.

Sakura se zastavila těsně u Henteko, sebrala ze země rozbitou cihlu a hodila ji po něm. „Hej! Tady jsem! Pojď mě zabít!“
Henteko se pomalu otočilo – nebo se spíš jeho paže přeskupily na jiná místa, aby se odvážné kunoichi postavil čelem. Sakura začala uhýbat a kličkovat tak, aby odvedla želé od Sasukeho domu, ale Henteko samotné se příliš nepohybovalo. Naopak, jeho ruce se začaly prodlužovat a tenčit, takže byly čím dál rychlejší. Jedna podrazila Sakuře nohy a tak se kunoichi ocitla na lopatkách. Ruce Henteko teď spíš připomínaly chapadla, zploštělá na konci. Jedno se právě chystalo rozmáznout Sakuru na chodníku. Vykřikla a zavřela oči.
Nic se nestalo.
Když je následně otevřela, spatřila Naruta-Kyuubiho. Stál vedle ní, se srstí naježenou a vyceněnými zuby. Z jeho těla šlehaly plameny. Vzduch ztěžkl, prosycen vůní připáleného marshmallow. Sakura byla ještě částečně otřesena vědomím, že brzy zemře, takže jen vykoktala: „Na-Na-Naruto?“
Zatímco na zem dopadaly hořící kusy zčernalého želé, Naruto k ní přiběhl a přátelsky jí olízl obličej. „Vrrr.“
Podrbala ho za ušima a pomalu vstala. Henteko právě vypučela nová ruka, aby nahradila tu připálenou. Pak se pozornost jahodového kolosu obrátila zpět na dům a chapadla zasáhla první patro. Budova se počala silně otřásat. Zaťala pěsti. Ta nejhorší věc, co kdo mohl udělat před Sakuřinýma očima, bylo ohrožení Sasukeho Uchihy!