Žánr
Když potkáte takového zvláštního chlapa, co má velkou tří břitou kosou nehádejte se s ním o náboženství. Tento člověk je velice nebezpečný a agresivní! Kdyby Vás náhodou oslovil, tak mu vše odsouhlaste! I kdyby to bylo proti Vašemu přesvědčení. Uvidíte, že to vše dobře dopadne…
„Jsi Jashinsta?“ zeptá se Vás.
Vy nadšeně souhlasíte.
„Kde máš kosu?“
Vy řekněte: „Je u mého brusiče!“
„Jaké máš názory na poslední politickou scénu?“
Vy: „Všechny bych zabil/a.“
[color=black]Pomalu svěsil ruce. A chtělo se mu řvát a chtělo se mu utéct pryč. Daleko; kam ho nohy ponesou. Ale nemohl. Neměl na to sílu. Krev v žilách přestala vřít a dech se zvolna uklidnil. Padl na kolena a jeho slzy se smísily s krví na studené zemi. Studené stejně jako jeho srdce. Jak jinak by to mohl udělat? Jak by je mohl zabít, kdyby je miloval?
Hidan si listoval svým diářem. Dnes byl konec měsíce, proto musel zkontrolovat, jak je na tom s rituály pro Jashina.
„… ku*va … ku*va … ku*va …“ brblal si při tom.
Zavřel diář a hodil ho na stůl.
„To je v prd*li, jenom dva kompletní rituály, jinak samý nedokončený a uspěchaný,“ zrekapituloval si, „kdyby se mně do toho Kakuzu furt nes*al, já ho snad …“
Překlad nejkrásnější povídky o Deidarově smrti, kterou jsem kdy četla. Je to spíš pouhá řeč, protože celou dobu jen mluví Tobi, ale i tak je už jen to je tak krásné, že jsem neodolala a rozhodla se tuhle povídku přeložit. Přidala jsem tam pár malinkých drobností, kterých si můžete všimnout, když se podíváte na originál, ale jsou tak malé, že jsou neuvěřitelně nevýznamné =)
Tiché bubnovanie kvapiek na starú, miestami deravú strechu, sa ozýva po prázdnom dome. Teda takmer prázdnom.
Cítil som to. Cítil som pod nohami studené parkety. Ako keby v nich duneli nesmelé prvé krôčiky i rázna chôdza, avšak nič som nepočul. Zvuk sa ostal ukrytý len v spomienkach. Už nezačuť vŕzganie dreva na určitých vychodených miestach, nepocítiť vibrácie nesúce sa podlahou. Tá ostala, no stopy každodennej chôdze vymizli rovnako, ako obyvatelia tohto domu. Už ich niet...
Retsu Uchiha naštvaně procházel potemnělou chodbou policejní stanice. Venku ještě svítil měsíc a hodiny na zdi ukazovaly nelidských pět hodin. Rozrazil dveře do místnosti pro svědky. Na židli tam seděla korpulentní žena, která si přidržovala kapesník pod nosem. Oči měla opuchlé.
„Konečně jste tady!“ zavřeštěla vysokým hlasem.
„Jak to dopadne? Jak zemře? A jak bude žít?“
To, co ještě před několika minutami byl tlukot srdce hrdiny, je nyní umírající zvuk pln zármutku. Moc krátká doba na takovou změnu? Ne, ne v životě ninji, ne v životě toho, který má hrdost a odvahu a který se dokáže postavit všem nástrahám; neříkám, že beze strachu, strach je něco neuvěřitelně cenného pro každého, kdo jej umí využít.
Jistě si všichni moc dobře pamatujete ten den... tak zhruba půl století zpátky, když se na začátku Naruta objevil hrůzunahánějící holomek Orochimaru.
Já si na to teda vzpomínám a byl fakticky štrašidelnej... z jeho zjevu a fialové mašle se mi nahned rozklepaly kolena.
Kdo by si tenkrát byť jen pomyslel, že nevinně vyhlížející stařík o holi, hlavou v obvazech a zjizvenou bradou, by mohl být snad ještě hrozivější?
„Devatenáct!“ řekla jsi s blaženým úsměvem a zahihňala ses. Tahle oslava se vyvedla... a saké ti dnes neobyčejně chutnalo!
Choulila ses pod vysokou borovicí a snažila se nějak uchránit před studeným nočním větrem. Svázané ruce a nohy už jsi necítila a měla jsi hrozný hlad, ale ani tak sis nezoufala. Nebylo výjimkou, že tvůj kočár přepadli banditi, to byla nevýhoda života v pohraniční provincii. Byla pravda, že tentokrát to už zašlo trochu daleko... nebo spíš tentokrát zklamali tvoji informátoři a nevěděla jsi, že se v lese skrývá nebezpečí.
Snažím sa niekde zapadnúť, nájsť vo svete miesto, ktorému by som mohla povedať ,sladký domov', za ktorým by som utekala hľadať útechu, kde by som vedela, že na mňa niekto čaká s otvorenou náručou.. S riešením, ktoré ma aspoň na chvíľu oslobodí od života, ukáže mi každú radosť, potešenie, to krásne v tomto prelhanom svete. Ale čím viac sily mrhám, tým viac si uvedomujem, ako nemožné to všetko je. Nadarmo sa o ne pripravujem, nadarmo zakaždým usilovne naťahujem ruky, snažím sa zachytiť každej príležitosti, v smútku hľadám radosť..
Vytržená stránka
Je doufám proto přirozené.
Ať už je to něco tvého, nebo mého,
Nemůže to být odsouzené.
„Sa*ra!“
V Listové se konal novoroční večírek u Ino doma a to by nebyla Ino, aby (s velkou pomocí Tenten, že) nevymyslela velmi zvrhlou a kontroverzní zábavu. Byla to hra, která se jmenuje 7 minutes in heaven (v Čechách jsem o ní v životě neslyšela) a jde zhruba o to, že se přítomným pánům rozdají čísla, která si pak losují děvčata, a s pánem, který vlastní příslušné číslo, je pak dívka zavřena na sedm minut do temného kumbálu a mají se tam políbit či provádět cokoli chtějí, jelikož to nikdo nevidí a nikdo se to nikdy nedozví.
Pre Sakuru sa ráno začalo ako každé iné. Vstala, obliekla sa, dala si menšie raňajky a kávu na prebratie. Potom odiša do nemocnice.
Tam navštívila svojich pacientov, vybavila zopár ďalších, vypila ďalšiu kávu a potom sa znova venovala pacientom.
A to len preto, aby nemusela myslieť na neho. A práca v nemocnici ju nútila myslieť na dôležitejšie veci.
Havne v dnešných časoch...
Síce vojna už skončila, ale následky zostávali naďalej. V dedinách sú zničené domy a nemocnice preplnené zranenými...
V Listové se konal novoroční večírek u Ino doma a to by nebyla Ino, aby (s velkou pomocí Tenten, že) nevymyslela velmi zvrhlou a kontroverzní zábavu. Byla to hra, která se jmenuje 7 minutes in heaven (v Čechách jsem o ní v životě neslyšela) a jde zhruba o to, že se přítomným pánům rozdají čísla, která si pak losují děvčata, a s pánem, který vlastní příslušné číslo, je pak dívka zavřena na sedm minut do temného kumbálu a mají se tam políbit či provádět cokoli chtějí, jelikož to nikdo nevidí a nikdo se to nikdy nedozví.
Stmívá se…
Blíží se to…
Nejnebezpečnější období dne… Alespoň pro tebe.
Poznámka: Jestli nevíte, kdo to je Yamashiro Aoba, tak teď je ten pravý okamžik si ho vygooglit 
A... zamilovat se do něj, jasný?? 
Ľadovým domčekom sa ozývalo pochrapkávanie zmiešané s praskaním dreva. Vonku stále zúrila fujavica a vnútri bolo veľmi príjemne. Hoci sa zdalo, že všetci spia nebolo tomu tak. Kakashi bol hore, vo svojej normálnej podobe a kochal sa pohľadom na nádhernú, spiacu, bielovlasú ženu. Neodolal a pohladil ju po tvári.
V Listové se konal novoroční večírek u Ino doma a to by nebyla Ino, aby (s velkou pomocí Tenten, že) nevymyslela velmi zvrhlou a kontroverzní zábavu. Byla to hra, která se jmenuje 7 minutes in heaven (v Čechách jsem o ní v životě neslyšela) a jde zhruba o to, že se přítomným pánům rozdají čísla, která si pak losují děvčata, a s pánem, který vlastní příslušné číslo, je pak dívka zavřena na sedm minut do temného kumbálu a mají se tam políbit či provádět cokoli chtějí, jelikož to nikdo nevidí a nikdo se to nikdy nedozví.
