Poslední modlitba

„Jak to dopadne? Jak zemře? A jak bude žít?“
To, co ještě před několika minutami byl tlukot srdce hrdiny, je nyní umírající zvuk pln zármutku. Moc krátká doba na takovou změnu? Ne, ne v životě ninji, ne v životě toho, který má hrdost a odvahu a který se dokáže postavit všem nástrahám; neříkám, že beze strachu, strach je něco neuvěřitelně cenného pro každého, kdo jej umí využít.
„Bude z něj hrdina?“ Toď otázka tížící ho nyní nejvíce a taky mu ubližující nejvíce při představě jejího opaku, „Nebo bude zvaný Démon? Bůh mi odpusť všechny prohřešky, všechny špatnosti, prosím Bože, nevybíjej si to na mém jediném synovi, buď milosrdný,“ modlitba tichá, mluvená šeptem, ne snad proto, že by ji někdo cizí mohl vyslyšet, mnozí leží zranění daleko od něj a ostatní se jim snaží pomoci, ale protože jeho duch pomalu opouští tělo. Nemůže už ani rukama pohnout, nemá sílu.
„Slituj se, prosím, žádám tě všemocný Bože, nechť mého jediného syna doprovází odvaha a štěstí. Zabil jsem mnoho lidí, lituji toho, možná byla šance najít i jinou, mírovou cestu, ale to již neodčiním. Nenáviď za to mě, trestej mě za to, ale mého syna prosím uchovej ve své přízni.“
Poslední slova? Ještě ne, ještě nenadešel čas. Blíží se, to ano a blíží se nesmírnou rychlostí, ale ještě nedorazil, tak co ještě zbývá?
„Kushino, je těžké odejít bez tvého polibku, jenž by mi osvětloval cestu smrtí. Ach ano, smrt mě čeká a bojím se, bojím se, že tu nechám našeho synka tak samotného. Bojím se, že tě už nepotkám.“
Většina lidí říká, že smrt Hrdiny je nekonečná, jako by ani neodešel, je to náš strážný anděl, nikdy nás nenechá samotné. Tak mi řekněte, co je na tom pravdy?!...Téměř nic, živý hrdina může ochraňovat mnohé, ne-li všechny, jenže smrt je jako magické pouta, uzavřou a nepustí, už nemůže být ochránce chudých a slabých, už ne, snad jen pro někoho...
Právě teď, na velké pláni porostlé stromy všeho druhu umírá člověk, hrdina, manžel a otec. Umírá bez vědomí jakéhokoliv hrdinství, neboť nastal ten okamžik poslední modlitby, posledního zpytování a posledních slz.
Hrdina může zemřít, ale co manžel?! Co otec?! A co otec, který nebude u svého syna při až bude vyrůstat, který jej nebude moci chovat a líbat na jeho líc?! Moc krutý osud i pro hrdinu.
„Kushino, má lásko, Naruto, můj synku…Vždy budu při vás…Miluji vás,“ z posledních sil a přesto tak dokonale vyřčená.
Byla poslední?...Ne, ten, koho z nekonečné hlouby srdce milujeme, vždy šeptá našim uším, co mají slyšet a vždy kryje naše zraky, před tím, jež nesmíme spatřit, naši strážní andělé při nás bdí…
V ten moment se ozval pláč, pláč nepodobný dítěti, ale zármutku. Kopal nožičkama a mával ručkama, jenže smutek je moc velký, než aby jej odehnal.
Přišel o otce a o matku a naopak dostal něco zlého, něco, co by raději zničil, kdyby mohl. Nyní ho čeká cesta zloby, nenávisti a odporu. Zvládne to? Toď moje otázka na Vás…
Vím jen to, že jeho odhodlaní není na světě s nikým srovnatelné a jeho odvaha překoná mnohé…
Bude to hrdina Uzumaki Naruto, hrdina jako po svém otci?