Parodie
Takže jsem se dala zase do nový série. Tento první díl je jenom začátek a ráda bych, kdyby jste mi nechali nějaký ten komentík, jestli má vůbec cenu začínat. Nejdřív vám sem dám uchutnat kousek z mého výtvoru a poté vysvětlení, jakou bych měla představu o vyvíjení tohoto příběhu.
„Ahoj, Sakuro“ pozdravil Naruto Sakuru, když přišel domu z hledání nové práce.
„Ahoj, Naruto“ přivítala Naruta s polibkem a zeptala se ho jak pochodil se svojí novou prací.
Tak! a je tu další díl :)
„Tsss, co si to dovoluje? Sem se ani nestihnul namalovat“ stěžoval si Gaara.
„Ty to máš ještě dobrý. Já sem si zapomněla dneska ráno vzít kalhotky“ rozbrečela se Ino a kluci jí hned padli k nohám a koukali jí pod sukni.
„No tak nechte toho!“ chtěla to trochu zklidnit Sakura, jenže marně. Všichni si stěžovali, že si tam nechali věci, oblečení, hřeben, lak na nehty, odlakovač, kosu, piercingy, a nebo dokonce i ponožky.
Jediný Zetsu si nestěžoval, ten měl o zábavu postaráno.
Sasuke stál na střeše jedné z největších budov v Konoze a díval se přes římsu dolů. Několik desítek metrů hluboká výška. Uchiha však nebyl plně rozhodnut zda skočit, proto vyndal telefon z kapsy a začal vytáčet.
"Haló? Tady Sasuke, chci se zabít právě teď stojím na svých nejvyšších botách a hodlám skočit do náruče smrti."
"Chcípni ty hajzle, nesnášim tě!" prásknul mu Kabuto s telefonem.
"Asi jsem měl zavolat někomu jinýmu." Znovu vyťukával číslo.
"Tady Sasu-"
Zduř a schoř! XDDD nettiex, tu rakev budeš potřebovat 
[b]Takže, jsem tu s dalším přepisem. Mám dojem, že je snad ještě vtipnější než Tragikomedie, tak si ho nenechte uplavat XD
Napsala Severka Plamenná.
Ale ještě než si to začnete číst, je to věnování XD
Takže tohle je především pro sweetie (krycí jméno xDDDD -- ty víš jak to myslím xD) Riku(btw. - zapni si rychlosovku XDDD), které jsem dala z téhle povídky "ochutnat" a pak jsem jí lakotnicky neposlala odkaz na to báječné skladiště povídek, kde jsem to objevila ^^
„To říkám, že jdeme poslední, už jsou tu snad všichni.“ Vztekala se Sakura
„Všichni ne.“ Odpověděl jí ledový hlas
Sakura se pomalu otočila a spatřila Uchihu Itachiho. Stál tam proti slunci, jenom v černých plavkách vzorem podobajícímu se jejich plášti, ale na ten bylo moc horko a díval se na ní svým sharinganem.
„Nezdržujte tu!“ Ozvalo se za Itachim a byl to Kisame se svým úšklebkem a žábry na tváři. "Takhle nám všichni rozeberou nejlepší místa na kemp!"
26. kapitola: Snowboard
To, co bylo divné je, že se pokoje zase pomíchaly…
Naštěstí měli izolepu a tak Kibu a Choujiho slepili. Naruto – světe div se – dokonce přestal chrápat! (Takže ho Hinata za to, že ji nechal vyspat, probudila polibkem.)
Na svahu se prokazovalo, kdo jak umí spadnout do čerstvě napadaného sněhu.
,,Shikamaru, BACHA!!!“ řvali všichni, když se předváděly prověřovací jízdy. V příštím okamžiku Shikamaru zapíchl lyže do hromady bílého prachu a přepadl dopředu.
Po dlouhé době zase jdu něco napsat (navíc se nudim a spát se mi nechce ) tak snad se to bude líbit 
... Myslim že v minulém díle se naši dva poutníci zbalili a jsou připraveni na cestu.
Pondělní odpoledne. Začíná se zatahovat. Je temno, šero, mlha. Někdo by si řek "skvělý počasí pro nějakou akci", ale ne všichni jsme nesmrtelní jako Chuck Norris.
Orochimaru spadl na kolena a koukal na své ruce a začal se ďábelský smát.
Nejsem Hokage.
Pořád nejsem Hokage.
Stále nejsem Hokage.
Jednou budu Hokage.
Konečně jsem dostal tým, který můžu poslat do záhuby!
Žel, týmu zatím nevedu. Namikaze je zjevně lepší adept na Hokageho než já a dává mi to pořád sežrat.
Obito má pěkné oči.
Naučil jsem Obita hrát poker.
Je ze mě Jounin a konečně můžu poslat svůj tým do záhuby!
Vyhrál jsem nad Obitem v pokeru jedno jeho oko. Prohrál celé kapesné i svačinu, tak neměl co jiného by vsadil. Moc dobře jsem věděl, že blafuje a nemá pořádné karty.
Hakův deníček
Jsem malý, roztomilý a všichni mě mají rádi. Hlavně chlapci ze sousedství. Já je ale nemám rád.
Umím vytvořit zrcadla z vody, aspoň vím, proč jsem tak oblíbený u chlapců... vypadám jako holka. Možná z toho budu mít později problémy, nebo určité výhody.
Moje nesnášenlivost k rodičům dostoupila vrcholu. Zásadně zamítli mít v domě padesát zrcadel. Možná jsem trochu marnivý, ale vzhled především!
Tento díl, je teda trochu kratší a ne zas tak komický jako vždy, tak se nezlobte 
, ale neměla sem žádnou fantazii, protože prostě musí myslet úplně na něco jinýho!
Deníček Sarutobiho (třetí káge)
Učí mě první a druhý Hokage. Není nad protekci.
Jak se dalo čekat stal jsem se třetím Hokagem. Není nad protekci a zkorumpovanost.
Zde něco málo informací o mích studentech.
Jiraiya – Nemám ho rád. Nechce mě naučit úchylné techniky.
Orochimaru – Nemám ho rád. Má moc velký jazyk, ale je nadaný.
Tsunade – Nemám jí rád. Vlastně mám, ale to bych těm dvou křivdil.
Ve vesnici se nic neděje. Hrozná nuda. Žádné války a tak.
Kiba, Hanabi, Kunoichi a Princátka
„Tak jsme vás našli, HA!“ zařval vítězoslavně Sasuke, nevšiml si pohozené větvičky a pak už se jenom sbíral ze země.
„Myslíš Hanabi a jejího zablešenýho kámoše, nebo naše snoubenky?“ otázal se zvědavě Naruto.
„Grrr,“ zavrčel Kiba.
„Kdo jako jste? Tak moment... Tebe poznávám!“ ukázala Hanabi nakvašeně na Naruta. „Ty jsi ten, co se ke mně choval tak hnusně!“
„Chovat se hnusně k mojí Hanabi? Za to zaplatíš! *haf*“
„Tak moment,“ zarazila je rychle Ino. „Co tady děláte, Saii?“
Sasukeho deníček
Jsem hrozně roztomilý. Ještě roztomilejší než, kdy byl můj bratr.
Sice si každý myslí, že na svého bratra žárlím, ale mě je to docela šumák jak moc je dobrý.
Bratrovi asi něco přelítlo přes nos, protože vyvraždil celou naší rodinu. Všechno si bere tak osobně. Já mámě říkal ať pořád nedává ke snídani tu brokolici.
Itachiho deníček
Akademie mě tak nudila, že jsem se místo hraní na pískovišti zdokonaloval v učení.
Jsem nejhezčí v celé škole.
Povedlo se mi vypadnout z akademie už v sedmi letech, což je prý výkon.
Objevil se u mě Sharingan! Stalo se mi to zrovna, když jsem vyhazoval odpadky. Mé oči jsou teď jiné a díky tomu jsem teď ještě hezčí. Několik lidí z mého vlastního klanu mi nové oči závidí, ale moc jich není.
Vchodové dveře se pootevřou. Osoba nakoukne dovnitř a hned po tom co se ujistí, že je „vzduch čistý“, proběhne dovnitř jako stín. V ruce drží obrovskou tašku a nervózně se rozhlíží po místnosti. Opatrně se odebere po schodech nahoru až ke dveřím. Ty nenápadně otevře a stejně nenápadně vběhne do vnitř. Dveře se opět zabouchnou a osoba si radostně oddechne.
„ Dobré ráno senpai!“
tak jsem tu zas, abych pokračoval v prapodivném příběhu o velkém lineckém kolečku . předem se omlouvám ale když jsem to psal a chtěl vidět náhled tak celý tenhle server byl nefunkční a já ztratil všechny data. možná už nebudu mít tak dobré nápady jako předtím, tak mě prosím omluvte :)
Byl krásný sluneční den a Naruto s Leem se chystali na svou strasti plnou misi na záchranu krásných dívek (před stlousnutím) a zdravé chuti k jídlu.
Tři princové, tři princezny
Každý z našich favoritů na titul master listového království už objevil svojí princeznu. Jestli jde o opravdovou lásku, nebo o osudový omyl nám ukáže teprve pár dnů manželství. Třeba se Hinatě nebude líbit Narutův zlozvyk schovávat ponožky pod polštář, nebo naopak Sai nebude spokojený s účtem za vodu- Ino totiž dokáže strávit v koupelně víc času, než průměrná listová rodina za týden.... Zpět k ději.
,,Tak za prvé mám aspoň jednou za čas chuť bráchu zaskočit a za druhý to udělat Sasukemu není tak jednoduchý, takže si to vychutnávám…!“
25. kapitola: Kotva
,,Ty v**e!“ užasl Naruto. ,,Ty máš teda štěstí…“
,,Ale prosím tě,“ odporoval Sasuke, ,,co měla říct na ty tvoje blbý kecy?!“
,,Zmlkni!“ řekl pobaveně Naruto a oba usnuli.
Tak se další den znova vydali na sníh a mohli si do turistického zápisníčku vlepit novou permanentku.
,,Hmm, tak jdem na to!ů zavelela Hed a popojela kousek níž na druhou stranu sjezdovky.
