Parodie
No, zase nijak superdlouhý...:(
„Ehhh…Sorry, říkalas něco?“
*super-mega-děsivý-pohled-ála-Michael-Jackson*...
Sakura se zarazila. Zbledla a vzápětí tak zrudla, že Gaarovy vlasy by se mohly jít okamžitě zahrabat.
„C..Cože?“ zablekotala zmateně.
Sasuke na ni hodil zase jeden pohled ze série SMC (super-mega-cool). „Jo.. cos říkala?“ zeptal se nevinně, ála OroXicht před chlapeckou mateřinkou.
Sakura se zprudka nadechla. Vražda, vražda… „Tys… cos to sakra řek?“
Tak ako včera... spím si vo svojej postieľke, v ružovom pyžamku s medvedíkmi a túlim sa k ružovému tigríkovi. Keď si niekto ku mne ľahne a pobozká ma. Ah, asi sa mi Konan prišla ospravedlniť. Ja sa iba usmejem a otvorím oči.
,,T-T-T" koktal som celý červený od hnevu, pozerajúc sa na Tobiho ústa bez masky ,,Vypadni!!!"
,,Deidara-senpai... Ja som si myslel... že... že sa hráme... Na Šípkovú Ruženku..."
,,Š-Š-Š..." koktal som ešte červenejší ,,VYPADNI!!!" zopakoval som, Tobi smutný odišiel a buchol silno dvermi až mi odpadla omietka.
Deníček Jiraiy
Jsem student Třetího Hokágeho. Jo! Ve skupině mám ještě nějakou potrhlou ženštinu a nějakého sebestředního masochistu, jenž si myslí že nad něj není. Asi jsem trošičku zvrhlý.
Hokage mě začal vydírat. Buď ho naučím svoje super únikový jutsu, nebo mi nedá zvoneček. Řekl jsem mu co si o jeho zvonečku myslím.
Upadl jsem u Hokageho v nemilost.
Vylepšil jsem svoje šmírování žen v sauně k dokonalosti. Jsem určitě zvrhlý.
„Můžu si…“
„Ne!“ Zařval Deidara.
„Dyť ještě nevíš co chci.“ Pohodil Tobi rukou.
„To je mi jedno! My máme seznam. To my“ Ukázal na sebe. „si odskáčeme jestli nebude splněný všechno do puntíku.“
„Ale dyť já…“
„My jsme vybráni! My jsme vyvolení! My máme obstarat na tenhle týden nákup!“
„Já jsem chtěl jenom…“
„Dostali jsme od Peina peníze přesně na ty věci na seznamu. Nemáme ani o korunu na víc!“
„Malinká sušenka je…“
2. Časť - Všade samý Akamaru
S Temari vôjde do dverí aj Sakura
Sakura: Som tu znova... *sadne si na stoličku*
Temari: Ahojte všetci!
Shikamaru: *vyskočí zo stoličky*
Sakura: Kiba, choď ho vyvenčiť!
Shikamaru: *Obíma Temari* ja som to počul!
Kakashi: Waaah... Ó, Anko sú tu deti!
Naruto: *Urazený pohľad*
Ino: Držte huby! Kiba, povedz im dačo!
Kiba: Prečo ja? Dajte mi pokoj!
TenTen: Muhehehehe
Sakura: Šibe ti?
Shikamaru: *Zlezie z Temari*
Sai
Jako baletka přeskočil vyčerpaný Sai okenní parapet a praštil s sebou o neustlanou postel s křiklavě růžovým prostěradlem. Jen tak nevědomky sledoval Ino, která si bolestivě mnula svojí hlavu. Vypadala dost nas....
„Z blízka vypadáš ještě líp,“ usmál se Sai na její zarudlou hlavu a nasadil svůj typický úsměv a lá svítí mi do xichtu.
„Huh. Tvoje nadšení bych chtěla sdílet. To tričko... No nic, já už si tě jako manželka vezmu do parády.“
„Takže souhlasíš?“ vyhrkl překvapeně.
Zdravím 
. jsem tu nový a napadlo mě něco co bych tu mohl publikovat jako pěknou parodii, tak snad se bude líbit 
.Mimochodem nemá to co dělat s pánem prstenů, bohužel mě jiný název nenapadl.
Povedzte mi prosím ako mám prinútiť oranžovú gebulu aby už bola ticho?!!
Je asi tak polnoc a ja stále spím slabým polospánkom, spím keď zrazu začujem kroky. Kroky po schodoch k mojej izbe.
Zmocnil sa ma hnev, lebo som vedel čo príde...
,,Deidara-senpai´´ - presne to som čakal ,,Mám pre vás darček!´´ zakričí Tobi. Dvere sa otvárajú. A do nich vošla postava, všade tma, a s predstavou že je to Tobi, do nej hodím vankúš so slovami: ,,Vypadni, chcem spať!´´
,,Deidara-kun!´´ zaziapal ženský hlas.
,,K-K-Konan...?´´ povedal som zahanbene
Sasuke
Shikamaru skutečně nelhal- celé království bylo řádně pošahaný. Na zdech tu rostly třešňové stromy, které dosahovaly výšky té nejvyšší věže- právě sem měl namířeno. Na zemi chrněly bandy neznámých komparsistů a všude kolem se rozléhalo podivné ticho.
Sasuke polkl.
„Bdí tu někdo? Někdo ekdo do...(ozvěna)“ zakřičel princ s nadějí, že mu sama princezna Sakura padne do náruče. Nikdo se neozval. „Kdyby jste pili Kamikaze, vydrželi by jste déle.“
"Mlaskale jak to máš zaplý ty?" Ptal se do mikrofonu Sasuke, ozvaly se mlaskavé zvuky.
"Cože, citlivost na 1.4, provedu? Počkej vyskočila na mě tabulka, prej jestli chci uložit změny, říkáš že mám dat ano? dobrý už to jede!" Sasuke začal kosit jednoho nepřítele zadruhým. Po chvilce se jim ztratily, ale potkali něco jiného. "Koblihu obezity!" Byla to velká vesmírná loď Zvučáků ve tvaru koblihy.
Akatsuki si po dlouhém pracovním dnu plného masakrování nevinných obětí našli chvilku na rozptýlení v podobě basketbalového zápasu.
„Já vím, že Tobiho hlava vypadá jako basketbalák, ale i přes to se s ní už nesnaž driblovat.“ Upozorňoval Pein Hidana.
„Jo, zkus mi nahrát jsem rozený střelec.“ Ukázal Tobi svojí pravačku.
„S jedním okem?“ Napil se Itachi z flašky.
„Tobi si stoupne do jablka a bude čekat na přihrávku, případně doskočí.“ Ignoroval Tobi Itachiho poznámku.
„Říká se hruška.“ Opravil ho Hidan.
V jednom listovém království žil starý král. Jmenoval se Sarutobi a to, jestli vládl dobře nebo špatně do našeho příběhu nepatří. Důležité je, že proces stárnutí se nevyhne ani těmto imaginárním postavám, a tak si jednoho dne uvědomil krutou skutečnost: botox a ostatní plastické operace už nemají cenu, když může každým dnem natáhnout bačkory.
„Nikdy se nevzdám. Minule už to skoro vyšlo, ale tentokrát budu tvrdší, mnohem tvrdší.“ Mnul si Jirayia ruce.
„Tvrdší?“ Nadzvedl Kakashi obočí.
"Ne, tam ne…. no, i když by Tsunade chtěla….“ Jirayia se začal hihňat.
„HA! Už to mám!“ Vztyčil vítězoslavně ukazováček k obloze.
Kakashi se podíval vzhůru na mraky a Sai na jabloň pod kterou ležel. „Jablko?“ Napadlo ho.
„Inspirace, která se jen tak nenaskytne. Taková co nedá nikomu spát. Překrásná dívka, velmi nebezpečná a velmi….mmmmm vyspělá.“ Jirayia se opět začervenal.
Zabite ma! Zabite ma! Zabite ma... Áno, zabite Deidího-kuna!
„Kakashi! Zase si čteš?“ Vykoukl zpoza stromu Jiraiya.
„Jsou to dobrý knížky tak proč je nečíst.“ Odložil vedle sebe nejnovější Icha Icha.
„Zrovna jsem dostal od vydavatele zakázku na další knihu.“
„No to je paráda.“ Zaradoval se Kakashi.
„Nepřerušuj mě.“ Zvedl Jirayia ruku. „Mám málo času, a tak potřebuji, aby jsi mi při psaní pomáhal.“
„Já?“ Řekl Hatake šťastně.
„Ano, nejdřív se, ale musíme nechat něčím inspirovat.“ Jirayiaovo úsměv se zřetelně protáhl, oči se zamlžili a z úst mu začala stékat slina.
Ahoj! To som zase ja, Deidara-kun... Strápnený Deidara-kun *kill Tobi >-<*
Tak a mám toho dosť! Idem požalovať Kisamemu čo ten *censored* spravil! Vieš čo mi urobil teraz? Nakreslil ma! Oh bože... kde viazne kreativita? *fňuk* Ja požiadam Peina alebo Itachiho aby ho vyhodil... aby radšej zobrali Saia - toho sexi chlapčeka z Konohy... úžasne kreslí... Bohužial je všetko akési zamotané kvoli tomu OMYLU dnes ráno... Ah... ešte stále je na mňa Kisame nahnevaný, za to ráno (Ryby vedia robiť raňajky??? 
)...
Tak vzhledem k mistrovství světa v hokeji jsem se ve spolupráci se svým bratrem rozhodla napsat něco jako hokejové utkání ve světě Naruta XD.Doufám že se vám to bude líbit!Pro další pokračování mi napište do osobních zpráv ARIGATO!!
A je to tady!! Hlásí se vám studio Truly, přímo z mistrovství ninjakeje!!Dnes hraje Konoha proti Akatsuki!! A zde vidíme nervozní trenéry Tsunade a Peina. Je vidět,že jsou oba rozrušeni, není divu, vzájemná bilance obou týmů je: Konoha 50 vítěztví a 50 proher.
A teď předáváme slovo našim komentátorům.
A je tu po dlouhé době pokračavání :)
……Máma se postavila před dveře s nápisem „Hotel ledová královna“ a otevřela dveře.
Skočil na ní obrovskej pes a štěkal tak, že to bylo slyšet snad až k nám do Čech.
„Co se to tam děje?“ uslyšeli jsme hlas muže, zřejmě majitele budovy.
„Dobrý den, pokud se nemýlíme, tak by tohle měl být náš hotel“ uvedl to táta na pravou míru.
„Jo tak to jste vy!! Konečně jste dorazili. Čekal jsem tu na vás už jak dlouho“ zaradoval se majitel hotelu, jménem Charlie.
Studio Mischaaa-chan a Minata presents – Taneční v Konoze
Byl nádherný prvomájový večer a Tsunade se procházela Konohou. Zapadající slunce, cvrlikající ptáci, líbající se páry ... Snažila se nedívat na ně, ale nešlo to. Pod první třešní Asuma málem znásilňoval Kurenai. Pod druhou třešní Anko Bakiho už znásilnila. A pod tou třetí se objímali Iruka a Kakashi.
„Cože?“ zapištěla pohoršeně Hokage.
„Umhpwtfklsm!!! Iruko! Pusť mě!“ zakřičel Kakashi, když viděl Tsunade, která je pozorovala.
Konečně jsem to dopsala *hluboký oddech* Jeden by myslel, že si dávám pauzu (ne, mě se jen tak nezbavíte, je můj osud psát dál), ale já se vrátím. No, nebudu dál vést řeči kolem. Dopsáno? Dopsáno. Tak můžete číst.
