Deníčky - Sandaime Hokage

Deníček Sarutobiho (třetí káge)

Učí mě první a druhý Hokage. Není nad protekci.

Jak se dalo čekat stal jsem se třetím Hokagem. Není nad protekci a zkorumpovanost.

Zde něco málo informací o mích studentech.

Jiraiya – Nemám ho rád. Nechce mě naučit úchylné techniky.

Orochimaru – Nemám ho rád. Má moc velký jazyk, ale je nadaný.

Tsunade – Nemám jí rád. Vlastně mám, ale to bych těm dvou křivdil.

Ve vesnici se nic neděje. Hrozná nuda. Žádné války a tak.

HA! Začala válka. Člověk si jeden den něco přeje a hned druhý den se mu to vyplní.

Ztráty na obou stranách, ale mě to nevadí. Hlavně, že mám pořád svůj standard.
Tsunade cosi vykřikovala o zdravotníkovi do týmu. Což o to nápad to není špatný, ale musel bych ho realizovat já a to znamená hodně práce.

Orochimaru chtěl, abych ho udělal dalším Hokagem, ale byl jsem zásadně proti. Ano, byl to ideální kandidát, ale ten jeho dlouhý jazyk….

Konečně se našel někdo kdo to vzal za mě. Je jím Čtvrtý.

Měl jsem docela kliku a Čtvrtý smůlu. Dva dny v úřadu a hned musel položit život. Já to dělám celý život a nemusel jsem ani jednou a on hned druhý den. Tomu se říká smůla.

Stinnou stránkou je to, že musím opět do úřadu. Žádný důchod.

Můj vnuk Konohomaru je dosti otravný a hlučný.

Naruto, ten v kterým je odkaz toho hňupa Čtvrtého, mi sebral ranní noviny! Všichni ninjové se ho ihned vydali hledat.

Našel ho Iruka, jenž si tím získal mou pochvalu. Nakonec se ukázalo, že Naruta navedl Mizuki. Proč by chtěl Mizuki moje ranní noviny?

Všechno se zdá být fajn.
Trochu jsem se přepočítal a na Chunniské zkoušky se dostal Orochimaru. Chudák, asi si je spletl s maškarním a přišel za Kazekageho.

Orochimaru mi chtěl udělat radost a přivolal Prvního a Druhého. Dobře jsme si zatancovali a musel jsem přivolat i Enmu. Nejspíš se jednalo o slet mích starých studentů, protože přišel i Jiraiya. Nakonec jsme večírek skončili ploužákem, kdy jsem Orochimara držel za ramena.

Huh, já umřel!