Skutečná a šokující pravda o tom, co se stalo mezi padesátilitrovým kbelíkem kečupu a obří sklenicí nakládaných okurek 1

Takže, jsem tu s dalším přepisem. Mám dojem, že je snad ještě vtipnější než Tragikomedie, tak si ho nenechte uplavat XD
Napsala Severka Plamenná.

Ale ještě než si to začnete číst, je to věnování XD
Takže tohle je především pro sweetie (krycí jméno xDDDD -- ty víš jak to myslím xD) Riku(btw. - zapni si rychlosovku XDDD), které jsem dala z téhle povídky "ochutnat" a pak jsem jí lakotnicky neposlala odkaz na to báječné skladiště povídek, kde jsem to objevila ^^
Pak je to pro všechny příznivce mého nejmilovanějšího hetero páru SasuHina, jímž děkuju, že tenhle pár brání ^_^
A nakonec je to pro všechny, kteří pro mě, v anketě o nejlepšího autora, hlasovali a díky nimž mám nádherné páté místo, které si vůbec nezasloužím. Howk. Tečka. Jizva. Konec. Drž tlamu, snowfox. XD

Za devatero horami a devatero řekami, sedmdesáti sedmi supermarkety, pěti lesy a Tobiho výběhem pro sušenky stojí Akatsucký hrad a v něm je Zlá síň. Toho krásného zářijového dne byla Zlá síň jako obvykle plná štěbetajících studentů, kteří si vesele pochutnávali na vynikající večeři a neměli ani zdání, že je záhy čeká strašlivá zpráva (pro mnohé zatím vůbec nejstrašlivější zpráva v jejich životě). Pein povstal a zacinkáním vidličky o pohár si vyžádal ticho. Počkal, až všichni umlknou, a pak se usmál způsobem, z něhož všem, kdo ho znali, okamžitě přeběhl mráz po zádech. Byl to široký, spokojený úsměv, doprovázený zamrkáním a veselými jiskřičkami v Peinových Rinneganských očích a cinkáním piercingů - takhle se akatsucký ředitel culil pokaždé, když měl něco za lubem. Většinou něco tuze "zábavného", čím ovšem obvykle velice zkomplikoval život všem v okruhu několika mil.
"Milé studentky a milí studenti, milé kolegyně a milí kolegové," řekl Pein vesele a zeširoka rozpřáhl ruce, jakoby chtěl všechny přítomné obejmout. "Mám pro vás skvělou zprávu! V příštím týdnu se bude v Akatsukovicích konat unikátní a napínavá soutěž, kterou jsem sám připravil."
Většině studentů (o profesorech nemluvě) vyprchala po tomto oznámení barva z tváří, jen prváci, kteří neměli ještě s Peinovými soutěžemi žádné zkušenosti, se zatvářili nadšeně.
"Jak jistě víte," pokračoval ředitel, "naši zajatci se o nás celý rok pilně starají a nemají vůbec žádné volno: i během letních prázdnin uklízejí celý hrad a všechno připravují, aby se od září mohla hladce rozběhnout výuka. Došli jsme se sleč...ehm, chci říci, došel jsem k názoru, že akatsučtí otroci si rozhodně zaslouží minimálně pětidenní dovolenou, a dokonce se mi podařilo je přesvědčit, aby si ji opravdu vybrali. Dnes večer je speciální létající koberec odvezl do luxusního hotelu v žaludku pana profesora Zetsua."
Pein se odmlčel a rozhlédl se, aby se přesvědčil, jaký udělal na své posluchače dojem. Žel, naprostá většina studentů i učitelů se tvářila spíš šokovaně než nadšeně. Jen Sakura Haruno se zářivě usmála a několikrát zatleskala.
"Samozřejmě, nastává tu problém co s vařením a uklízením. Pevně věřím, že všichni dokážete alespoň pět dní udržovat kolem sebe čisto. Já kupříkladu, jsem si už včera cvičně vypral dvoje ponožky. Nu a co se vaření týče, toho se právě týká naše soutěž. Rozhodl jsem se vyzkoušet mimopedagogické schopnosti sebe a svých kolegů, a proto těch pět dní budeme vařit my. Tedy já, profesorka Konan a profesoři Deidara, Itachi Uchiha a Orochimaru."
Po tomto oznámení polovina studentů zezelenala hrůzou, zatímco druhá polovina se vesele zasmála, považujíc celý ředitelův proslov za dobrý vtip.
"Jak vidím, ten nápad se vám zamlouvá stejně jako mně, to je dobře," pravil Pein potěšeně. "Zbývá jen dodat, že se bude jednat o vaření bez jutsu - soutěž bude o to napínavější. A budete to právě vy, studenti, kdo jednotlivé soutěžící vyhodnotí a určí, kdo byl nejlepší kuchař."
Pein se posadil. Několik vteřin panovalo ve Zlé síni naprosté ticho, pak ale jakoby vybuchla bomba. Studenti i profesoři se mezi sebou začali hlasitě dohadovat, Zvučná kolej se okamžitě seprala o zbytky večeře, které se všichni snažili co nejrychleji postrkat do kapes u hábitu. Když odkudsi přiletěla pečená brambora a přistála přímo uprostřed profesorského stolu, došel akatsucký ředitel k názoru, že je čas večeři ukončit. Zakoulel očima a všechno jídlo ze stolů zmizelo. Potom, následován zoufalými pohledy ke hladovce odsouzených studentů, vykráčel vesele ze Zlé síně.

O několik minut později se Pein pohodlně usadil ve své pracovně, otevřel si velikou krabici citronových bombónů a v duchu začal odpočítávat. Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čty...
Do místnosti bez zaklepání vtrhl profesor Orochimaru.
"To nemyslíš vážně!" osopil se okamžitě na ředitele.
Ten se jenom pousmál.
"Dobré odpoledne, Orochimaru. Něco tě trápí? Tváříš se nějak kysele. Nechceš citrónový bonbón?"
Ori se několikrát zhluboka nadechl a vydechl.
"Já," pravil výhružně, "nejsem žádná kuchařka! Dělej si co chceš, ale se mnou v téhle šaškárně nepočítej! Ať vaří Hoshikagi, Jiraiya nebo Tsunade!"
"Ale Orochimaru, příteli... profesor Hoshikagi má chřipku, vždyť víš, Jiraiya... to asi opravdu není dobrý nápad a Tsunade říkala něco o špatné konstelaci hvězd."
"Tak ať se ti zatracení otroci vrátí o den dřív!"
"Vyloučeno, na středu mají zaplacené lístky na představení ,Sluha dvou pánů!'... a myslím, žes to byl právě ty, kdo tvrdil, jak vynikající hra to je. Pokud si dobře pamatuji, říkals, že ti připadá tak nějak ze života."
"Je mi jedno, jak to vyřešíš, Peine," odfrkl Orochimaru, "JÁ si na hospodyňku hrát nebudu!"
Mistr Rinnegan se znovu pousmál a pokrčil rameny.
"Jak myslíš... škoda, říkal jsem si, že by ti trochu rozptýlení prospělo. Ovšem když jsi tak ostře proti, řeknu zítra ve Zlé síni, že sis na to netroufl. Třeba to nějaký student bude chtít zkusit místo tebe. Sasuke kupříkladu..."
Orochimarčus cítil, jak se nad ním stahuje past.
"Dobrá, dobrá," souhlasil rezignovaně. "Už nic neříkej. Přesvědčils mě."
"Výborně," rozzářil se Pein. "Mám z tebe radost, Orochimaru. Vážně nechceš ochutnat alespoň jeden bonbón?"
"Ne!" odsekl Ori, otočil se na podpadku a zamířil ven.
"Orochimaru!" zavolal za ním ředitel. "Ty dveře jsem včera osobně opravoval."
Orochi vztekle zavrčel a dveře nechal dokořán, vynahradil si to na těch pod schodištěm: prásknul s nimi tak, až se otřásl snad celý hrad.
"Měl bych toho nechat nebo mě Ori jednou zabije," pomyslel si Pein pobaveně a rozlouskl plněný bonbón jak Marfuša oříšek.

Následujích několik dnů by mělo být do akatsucké kroniky zapsáno černým ingoustem. Či spíše temně hnědou (prý houbovou) omáčkou, výtvorem to profesora Itachiho. V den čtvrtý, seděli vyhládlí a přiotrávení akatsučtí studenti u ,večeře' a apaticky se prohrabávali horami marcipánu, čokolády, ovocného želé a citronové zmrzliny. (Toho dne vařil Pein.) Jak se soutěž chýlila ke konci, bylo čím dál tím jasnější, že zřejmě nakonec přeci jen zvítězí UHO (A/N: Pro šťastlivce školních jídelen neznalé: Univerzální Hnědá Omáčka.) Itachiho Uchihy - jakkoli bylo odporné, alespoň po něm nebylo všem tak špatně, jako po tykvích a muchomůrkách dušených na smetaně, které připravila profesorka Konan nebo po sladkostech, které ředitel Pein servíroval k snídani, přesnídávce, obědu, svačině i večeři. Profesor Deidara byl diskvalifikován, neboť jak se ukázalo, chutnou sýrovou pizzu ani salát ve skutečnosti sám nevařil, ale obojí nechal potají dovést z Pizzerie.
Naruto se s odporem zakousl do karamelové tyčinky a sousto hned vyplivl.
"Už mi to leze krkem," postěžoval si.
"Hmmm..." pravil zamyšleně Sasuke. "Mám dvě zprávy, dobrou a špatnou."
"Tak mi nejdřív řekni tu špatnou."
"To nejde, umřel bys hrůzou a tu dobrou už by sis nevyslechl."
"Tak jo, řekni nejdřív dobrou."
"Pozítří se vrátí zajatci."
"Hosana!" zvolal Naruto a obrátil oči ke stropu. "A jaká je ta špatná...?"
"Zítra vaří Orochimaru," odvětil Sasu znechuceně a ukázal k učitelskému stolu, kde se nad hlavou profesora právě rozzářila velká zlatá vařečka značící, že následujícího dne bude kuchařem právě on.
"NE!" zakvílel Naru zděšeně a přemožen zoufalstvím, zabořil obličej do mísy plné krémových dortíků.

Byla to scéna jako vystřižená z romantického filmu. Na louku před hradem dopadaly červenavé paprsky večerního slunce. V trávě seděla hezká mladá dívka, vítr jí čechral šaty a sfoukával jí do vlasů hebká vlákna babího léta. Dívka držela v rukou sedmikrásku, pomalu otrhávala lísky a nechala si je dopadat na sukni. Přitom si pro sebe něco šeptala.
"Zabije mě, nezabije mě, zabije mě, nezabije mě, zabije mě, nezabije mě....ZABIJE MĚ."
Sakura si povzdechla a odhodila poslední okvětní lístek.
To vím i tak....ale co se dá dělat....
A vydala se nejkratší cestou do hradu, konkrétně do hradní kuchyně.

Orochimaru zdvihl sekeru do výše a mocně ťal. Oskří hladce projelo masem a zabodlo se hluboko do dřevěné desky stolu. Ori ho vytrhl a podíval se na zmasakrovanou vepřovou kýtu a povzdechl si. Nemohl se zbavit dojmu, že sekaná se dělá přeci jen trochu jinak. Přešel raději k velikému hrnci s rozvařenými brambory a několikrát s nimi zamíchal. Kaše se mu také nedařila, byla přiliš hutná a pořád v ní zůstávaly veliké kusy brambor. Vztekle šťouchl do žluté hmoty pasírovadlem. Kus nepovedené kaše vylítl z hrnce ven a zalepil mu oko.
"U Sasukeho prašivých koulí," zaklel Orochimarčus (A/N: Omlouvám se, bylo to silnější než já ) a vzápětí se vrhl k vařiči, kde přetekla voda v obrovském kotli se špagetami. Ztlumil oheň a na chvíli strnul. Zdálo se mu to nebo odněkud zaslechl potlačené zachichotání? Opatrně se připlížil ke stolu a podíval se pod něj.
"Ale, ale, slečno Haruno!" vykřikl zpola rozzlobeně, zpola udiveně a vytáhl provinile se tvářící dívku ven. "Srážím Listové koleji dvacet bodů a buďte ráda, že to není víc. Kliďte se odsud a rychle."
Sakura stála před profesorem a dívala se do země. K odchodu se však neměla.
"Neslyšela jste?!" osopil se na ni znovu.
"Na sekanou se maso neseká, ale mele, do bramborové kaše se přidává máslo a mléko a špagety není dobré vařit den předem..." zamumlala.
"Laskavě mě nepoučujte a zmizte!" zahřměl Orochi.
"Ehm, pane profesore," pípla Saku, "já...přišla jsem vám pomoct."
"Cože?!"
Využila jeho šoku a rychle pokračovala.
"Víte, byla jsem to já, kdo přesvědčil pana ředitele, aby dal odsouzencům dovolenou. Netušila jsem, že vymyslí takovou soutěž... ale stejně je to vlastně moje vina...."
"Aha," pravil Orinko a zatvářil se o setinu procenta méně výhružně. "Ostatním jste také pomáhala?"
"Ne, oni... vy přece..."
"Já nejsem žádná výjimka," odvětil a znovu se zamračil. "Jděte, pokud nechcete připravit svou kolej o další body."
Sakura se s povzdechem otočila a vydala se ke dveřím. Pak se však rozhodla udělat ještě jeden pokus.
"Pane profesore?" ozvala se opatrně.
"Vy jste ještě tady?!"
"Pane profesore, mám kuchařku," dodala a zamávala na něj tlustou pestrobarevnou knihou.