Parodie

„Peine, proboha, co tady děláš?“ Začala jsem.
„Já co tady dělám? Co tady děláš ty!? Dneska slavíš dvacetiny, máš být doma.“ Zpražil mě, chová se jak můj otec, nebo hůř jako můj přítel, co jsem komu udělala?
„Ona je doma. Konoha je její domov.“ Vložil se do rozhovoru Neji.
„Drž hubu, s tebou se nikdo nebaví, my jsme její domov!“ Sykl Pein na Nejiho, už jsem to nevydržela a konečně jsem si splnila sen, praštila jsem Peina.
„Nebudeš si dovolovat na mého bratra.“ Řekla jsem to neskutečně chladně, ale vyrovnaně.

Problém sahající až do minulosti, já se snad zblázním.

Já vím, já vím, moc jsem si nepospíšila, ale vy se nezlobíte, že ne? Jinak v tomhle dílku se nějak nevyskytuje moc vtípků a je spíš takový vzpomínkový, tak snad to nebude vadit.

Sakura se vzpamatovala ze svého obvyklého několikaminutového zpoždění a rozeběhla se k zesláblé, vyhladovělé, jak Shizune při Tsunadinu křiku vyděšené stařence, jedním silným trhnutím ji zbavila pout a začala ji léčit rozedřená zápěstí.

„Mám přátelé, mám rodinu, jsem velký kazekage, lidé mě mají rádi, nikdo se mě nestraní. Mám vše co jsem si kdy mohl přát, ale stejně mi něco chybí.“
Pomyslel si Gaara a sklopil zrak, vzpomínal na jeho dětství, na zkoušku chunninů.

Tvorba této FF by se neobešla bez těchto lidí: Ivetkay, Minnato, Mitsuki, Liang Konehama, Haruko Hime, nettiex a Pary7. Tímto bych jim rád všem poděkoval. Největší dík patří Parymu, páč bez něj by Uchihovci nedělali to, co budou dělat, ale totálně by vybouchli. Zároveň bych se rád omluvil Rice, páč ačkoliv jsem se ani nezeptal, celá FF je psána podobným stylem jako její Debaťák (doporučuji k přečtení ).
**********************************************************************************************

[color=black]Sasuke se snaží (ne)přemýšlet v garáži, Orihad se svým nohsledem dolaďují poslední detaily extra-super-cool plánu na získání Uchihovy přízně, celá Konoha stále žije nenadálým nalezením Madarova vozítka... a někde docela jinde, daleko od Listové, daleko od Oroschovky a vůbec na strašně vzdáleném a přísně utajeném místě...
"Tobi, naval ten šroubovák, nebo se ti stane něco moc ošklivýho!!!"
"A copak, Leader-san? Vždyť Tobi is a good boy!"
"Zavolám Zetsu a ten si na tobě pochutná!"

Sasuke, 41. jednání (O den později - ráno, 9 am Konožského času, řízeno podle rovníku):
Tak jsem se vzbudil a venku byl strašnej jekot. Fakt, hroznej. Vykoukl jsem z okna, čímž jsem logicky rozdělal žaluzie, což logicky vzbudilo Shinii a...
„A můžeš zatáhnout, ty blbče?“
Ne, myslel jsem: ...a všude byla samá sláva! Lidičky tam lítali s nějakýma strášně barevnýma věcma... Všude byl znak našeho klanu (měli bychom si na něj dát copyright, okinawa!) a ještě klanu Aburame (i oni mají znak? Borci-ttebayo... Jéžiš, co už blbnu. Naruto je jako mor.)
Tak jsme se oblíkli a vběhli mezi tu záplavu našich vějířů a aburamovských berušek a... A byl tu problém. Narazili jsme na Shiniina otce, kterej se bavil s Narutem a oba dva se asi pominuli...

Sedela som na strome a pozerala na mesiac. Teraz som prišla a nevedela som sa zorientovať, kde je čo.
"No super! Teraz tu budem musieť prebdieť celú noc...!" povedala som nahlas sama pre seba.
"A čo keď nie?" začula som za sebou chlapčenský hlas.
Prudko som sa otočila: "Kto si?"
"Sasuke Uchiha" odvrkol.
"Sasuke,? Ja..." zoskočila som zo stromu rovno pred neho a zapozerala som sa mu do očí.
"Poznáme sa?" odvrátil odo mňa zrak.
"Predsa... ja som tvoja sesternica, Yumi. Nepamätáš sa?"
"Yumi? Ježiš... teba Itachi nezabil?" objal ma.

Sluneční paprsky prosvítí celou ložnici. Zpěv ptáčků se do pokoje dostal otevřeným oknem.
„ Miluju soboty.. *zív*…“ Osoba se protáhne a vyleze z postele. Nazuje si svoje papuče a podrbe se ve svých černých vlasech.
„ Jo jo… zase sám doma… Jako vždy. “ Chlapec se trochu smutně podívá z okna. Seběhne mohutné borovicové schody a zabočí do koupelny. Po chvíli vyleze, ale už převlečen.

Po "trošku" delší době přidáváme další díl.. snad se bude líbit..

„Ahojté milášci. Jdeme za Tsunade-hokage! Objednala si naše služby,“ řekla jedna z dívek a sundala si brýle.
„Tsunade jede v mafii!Izumo! Pomoooooooooc!“ vřeštěl Kotetsu.
„Ale, cukroušku, žádná mafie. Jsme z firmy Minata and Mischa s.r.o. a jdeme tady na taneční.“
„To jste vy? Aha! Vidíš Kotetsu! Vždyť nám Tsunade říkala, že příjdou!“
„Jo.Tak jděte. Kancelář Hokage je v támhle té velké budově.“ usmál se Kotetsu.

Jediný Gaara zůstal stát a pozoroval něco jako hrad, který se před nimi náhle zjevil. Po jeho stěnách šplhal břečťan a milióny oken a věžiček se leskly v denním světle.
„Hej, lidi! Není náhodou TOHLE to Oroxichtovo sídlo? Protože já mám takovej zvláštní pocit, že jo…“ promluvil na ostatní a zamyšleně si prohlížel obrovský blikající růžový nápis: Orochimaru vás vítá, vy mí broučci!
„Jakto, že jsem si toho nevšimla??“ optala se zaraženě Pakko.

Po dlouhé hádce mezi Gaarou a Sakurou se před nimi zjevil břeh řeky porostlý rákosím. Temari si repelentem na veverky postříkala účes, protože u sebe neměla lak na vlasy a obávala se, že by si ho mohla poničit.
“Tak a teď to musíme přebrodit!” řekl Pakkun, když se vysápali z hustého porostu. Děti nevěřícně kroutily hlavou, co si představuje pod pojmem přebrodit, když tahle řeka je minimálně metr a půl hluboká.
“Hrabe ti?” odsekl naštvaně Gaara a pohlédl na kalnou vodu.

„Takže, ďalším dnešným predmetom je táto prekrásna ružová mašľa. Pozrite sa sami na ten skvost. Tých dier, ktoré tam zanechali mole, si prosím nevšímajte.
Zahajovacia cena: Jeden krém proti bradaviciam na nohách a dve Sasukemu cez hubu.“

„Tu!!!“ zakričala Sakura a zdvihla tabuľku. „Ta mašľa mi bude ladiť k vlasom... a ešte si budem môcť udrieť do Sasana.“

„Glg.“ Strachmi preglgol Sasan.

„Áno. Ponuka od tamtej slečny. Dá niekto viac ???“spýtal sa Ibiki.

„Tsunade-sama, Tsunade-sama.“ vletela do Tsunadinej pracovne Shizune.

„Čo sa deje, Shizune?“ spýtala sa zaskočená Tsunade.

„Niekto napadol jedno z našich hraničných miest.“

„Čože! Rýchle tam vyšlime jeden z našich tímov. Len ktorý je voľný ....hmm...aha!“

Neskôr toho istého dňa, v zničenej dedine

„To je masaker.“ povedal Yamato, keď spolu so svojím týmom došli do zničenej dediny.

„Čo sa tu muselo stať ?“poznamenala Sakura.

[color=black]Když si to čtyřko-pětka Sasanů dovalila do garáže, mrskla Trabantík na zaprášenou podlahu a řádně si lokla z nejbližšího kanystru (vůbec nevadí, že tam je benzín... aspoň bude lepší Katon...). Klony se po vydatném dopinku spokojeně rozplynuly a Uchiha originál vyskočil na kapotu a hompal nohama... a snažil se přemýšlet... ou ta bolest, ale překonal se...
Sám to nedám... nene, to je příliš vyčerpávající... ale kdo by mi tak pomohl? Hm...

„Zničíme Konohu pomocou kvetiniek.“ Povedal Sasan. „ Muhehehe...som génius...zničím Konohu!!!“

„Áno ,génius si Sasuke. Si génius v tom že vždycky vymyslíš úžasný plán ...ktorý vždycky skončí fiaskom. Pamätáš sa , ako si do Konohy pozval ten motorkársky gang ... tiež si vravel aký že je to úžasný nápad ...a ako si dopadol? Motorkáry si tam rozmlátili motorky a na oplátku rozmlátili teba.“ Povedala mu čo si myslí Karin.

„To bolo menšie nedorozumenie ...ale tento plán som naozaj premyslel.“ Oznámil jej Sasuke.

Itachi
Jeden malý kluk,
jak jeho táta pravil,
vyrost jako buk
a svou mysl otrávil.

Jednou se mu zachtělo,
získat velkou moc,
v jeho mozku to shořelo,
volal o pomoc.

V tom k němu přišel Peiňucha,
pozvánku jemo dal,
zatvářil se jak Barbucha,
pak se tupě usmíval.

Itachi se zaradoval,
že je do Akatsuki zván,
do Peina se zamiloval,
chtěl Mangekyou Sharingan.

Nakonec ho získal,
a s ním velkou moc,
svůj klan k smrti ztřískal,

„Neviem jak vy, ale ja som dostal chuť na štrúdľu.“ Ozval sa Choji.

„Mne to niečo pripomína. Lenže čo? Štrúdľa ...štrúdľa ...štrúdľa?“ premýšľal Kakashi.

„Ste tupý! To ste zabudli?“ zakvíkal Neji.

Jedného krásneho dňa sa celá Konoha zišla na jednej dôležitej udalosti. Konala sa na miestnom smetisko. Áno, každoročná konožská aukcia je tu! Obyvatelia Konohy dostali pri vstupe vlastné číslo a išli sa posadiť do dlhého radu stoličiek. Keď už boli všetci usadení, vyšiel na pódium (také drevené monštrum, čo držali pri sebe iba 3 kolíky) Ibiki a začal.

„ Konečne. Konečne je to tu. Konečne ten čas nastal. Tak dlho som čakal...až som sa dočkal. Zas po roku ...všetkým ukážem že viem robiť niečo iné než byť stále ticho. Áno, prvý apríl je tu. Dneska predvediem čo naozaj dokážem....Muhehehe“ povedal jeden nemenovaní člen Aburame klanu. Shino práve sedel doma , v strome. Mamka práve odišla naloviť niečo na obed, tak mohol ísť Shino von , predviesť svoje triky.

„Dúfam že neprídem neskoro.“ muž bežal v daždi po ceste. „Už je to iba kúsok.“ Hovoril si a bežal stále ďalej. Po chvíli to zbadal. Pribehol k poklopu, odsunul ho nabok, vliezol dovnútra a zasunul poklop späť na miesto. Zliezol dolu rebríkom a rozbehol sa dlhým kanálom. Po chvíli behu zbadal svetlo. Vbehol do veľkej okrúhlej miestnosti.

„Ale ti to trvalo!“ zakričal na neho muž, stojací v tieni na druhej strane miestnosti.

„Prepáč mi to. Mal som s nimi trochu problémy.“ ospravedlňoval sa.

„Máš to?“ spýtal sa muž stojací v tieni.