Itachi is back- 1. kapitola

Sluneční paprsky prosvítí celou ložnici. Zpěv ptáčků se do pokoje dostal otevřeným oknem.
„ Miluju soboty.. *zív*…“ Osoba se protáhne a vyleze z postele. Nazuje si svoje papuče a podrbe se ve svých černých vlasech.
„ Jo jo… zase sám doma… Jako vždy. “ Chlapec se trochu smutně podívá z okna. Seběhne mohutné borovicové schody a zabočí do koupelny. Po chvíli vyleze, ale už převlečen.
Když už si nese snídani do obýváku k televizi, aby se podíval na ranní pořad Dobré ráno Konoho, náhle se sekne uprostřed kroku. Kapka potu mu steče po čele. Misku s cereáliemi upustí na zem.
„ ITACHI?!“
„ Sasuke?“
„ CO TADY KU*VA DĚLÁŠ?!“
„ To mělo být Ahoj, že?“
„ WTF?!“
„ Ale, Sasuke! Kdyby tě viděla máma… Rozbil si její oblíbenou misku, koberec ušpinil mlékem a cereáliemi a jak jsi sprostý…“ Podívá se na něj trochu zklamaný Itachi.
„ CO TADY DĚLÁŠ?!?“
„ No, vyhodily mě z Akatsuki a tak jsem šel domů. Ty nemáš radost?“
„ Ne.“
„ Óóó! Já věděl, že budeš mít radost!“ Itachi se rozběhne Sasukeho obejmout, ten se mu ale vyhne, takže Itachi zakopne o práh.
„ Já nemám radost.“ Odsekne Sasuke.
„ Proč?“ Zvedne se Itachi a oklepe si oblečení.
„ Já tě nenávidím.“
„ C- Cože?“
„ Já-“
„ Dobře, zatím rozumím.“ Sedne si do koženého křesla Itachi.
„ Tě-“
„ Ano, ano.“ Přikývne Itachi.
„ Nenávidím.“
„ Ne, ne, ne. To není možný! Já tě mám tak rád, a ty mě-“
„ Ano, já tě nenávidím.“
„ …“
„ …“
„ …“
„ Proč tě vyhodily?“
„ No, víš… Já jsem tak trochu… lezl Peinovi do zelí… chápeš? No, zkrátka a jasně… trochu víc jsem se seznámil s Konan…“
„ Jasně… Sukničkář jak vždycky.“ Odsekne Sasuke a začne uklízet střepy.
„ Ty mi tak rozumíš! Ty si můj malý Sasuke!“ Utře si slzu Itachi.

Druhý den ráno-Sasukeho pokoj- 8:26
„ Sasííííku! Vstávej! Šup šup!“ Rozhrne Itachi závěsy.
„ Huh…? Já spím do desíti. Děláš jako kdybys mě *zív* neznal…“ Posadí se unaveně Sasuke. Itachi před něj položí podnos se snídaní.
„ Co to má bejt?“ Zeptá se otráveně Sasuke, jako kdyby ho každá chvíle trávená s Itachi zabíjela.
„Ha! Věděl jsem, že tě to překvapí!“
Sasuke na něj znuděně pohlédne.
„ No… Udělal jsem ti vanilkový čaj, toasty s máslem a lívance s medem!“ Ukáže rozzářený Itachi na podnos.
„ Takže, čaj nepiju, tosty mi nechutnají a na med jsem a-a-a *kíííííích*… alergický.“ Zakryl si Sasuke nos.
„ Sasuke! Když tu zase bydlím chci, ať spolu vycházíme! Ty se ale vůbec nesnažíš!“ Složí Itachi ruce.
„ Skvělý. Jestli si mi chtěl zničit den, povedlo se ti to.“ Sasuke vyleze z postele.
„ Kde mám papuče! Kde jsou moje papučky!“ Sasííík zaleze pod postel. Po chvíli vyleze.
„ Itachi?“
„ Ano?“
„ Nechtěl by jsi mi něco říct?“
„ Jo, ehm… Ty.. Ty papuče… Oni.. Víš… Byli móóóc špinavý… Tak-tak jsem je vyhodil.“
„ Aha…“
„ Uf…“ Setře si Itachi pot z čela. „ Vzal jsi to docela dobře…“
„ Ty jeden mrňavej!!!“ Skočí Sasuke Itachimu po krku.
Po zbytek dne se ty dvě telata prali a prali a … prali.