Typ
„Dvakrát prosím!“ kývl Gaara na muže za pultem a pomohl Hachi na stoličku. Jen co jí pustil židle se převážila a Hachi ležela na zemi.
„Hachi! Není ti nic!“ vykřikl Gaara a pomohl jí na nohy. Hachi se usmála a zavrtěla hlavou. Když se znovu posadila a Gaara jí důrazně zakázal naklánět se dozadu začala se zase naklánět dopředu. Nebylo to tím že by chtěla znovu spadnout ale tím že ucítila vůni, vhánějící jí sliny do úst. Do ticha stánku žalostně zakručelo její prázdné břicho.
Ona však stále mlčela, už se jí nebála, ale stále ji moc nevěřila. Patřila přece k němu, pořád je nepřítel, avšak její milí obličej ji přesvětšil. Posadila se vede ni podívala se ji hluboko do jejích zelených očích. byla jediná, kdo se k ní tak pěkně staral.
„Já… jmenuji se Anny.‘‘ Špitla. Měl tam příjemný hlas, ale byl z něj slyšet žal. Proč?
Sakura na ni stále nevěřícně hleděla, tolik se ji podobala. Znovu nastalo ticho, přerušovalo je jen slabé bubnování deště na okna.
[i]Slunce pomalu zapadlo za hory. Teplý, podzimní den vystřídal noční chlad. Setmělou krajinou se nesla píseň větru a poslední z bdělých zvířat se ukládali ke spánku. Celý kraj ztichl jen na zvuky přírody.
Klap,klap,klap…
Seděla jsem na svém okenním parapetu a sledovala měsíc.Mohlo být něco kolem půlnoci, ale já nemohla za žádnou cenu usnout.V hlavě mi pořád zněly ty přesvědčivé slova plné odhodlání a sebedůvěry.
„já nedovolím, abych přišel dvakrát o přítele stejným, stupidním způsobem jakým se to stalo poprvé.Ochráním své přátelé za každou cenu, i za cenu svého vlastního života a já svá slova neberu zpět, to je moje cesta ninji,“
[center][color=black]Ještě jednou smím se ohlédnout za sebe,
než přede mnou zavřou brány do nebe.
Ještě jednou, než nastoupím cestu do pekla,
protože má duše zlobou přetekla.
Ještě jednou vzpomenu si na tebe,
než mě chladný dotek smrti zazebe.
Ještě jednou vzpomenu jak jsi utíkala,
když tě nenávist v mých očích vylekala.
Ještě jednou,
dřív, než zavřu oči,
ještě jednou,
než můj život skončí,
ještě jednou,
než opustím tenhle svět,
ještě jednou
Vo svete, kde vládla moc ninjov,
kde bojovať bolo umenie hodné bohov,
kde sa kunaie zarývali nepriateľom do tela a shurikeny prerážaly vzduch aby mohli nájsť cieľ a zasiahnuť čo najhlbšie.
Svet bol rozdelený na niekolko zemí: zem vody, zem ohňa, zem blesku, zem vetra, zem dažďa, zem vodopádu, zem trávy, a zem zeme.
Práve v tejto chvíli sa v jednej z najznámejších zemí a to v Zemi Ohňa v Dedine skrytej v listí, v Konohe, konali skúšky na novú generáciu ninjov.
A tak v těchto chmurných dobách
stal se průšvih v chladných vodách.
Páč měl Naru bitky dosti,
vzal si pauzu na blbosti.
Dal si kraula, potom prsa,
prudíc toho emo hnusa…
Ukázal mu holý zadek,
jak se vztekal, Sasu spratek!
„Přestaň na mě špulit hýždě!“
zařval na něj, z hlavy sjíždě.
Skočil Sasu, Naru taky,
setkaly se jejich zraky.
„Neměl bys tak na mě řvát,
nebo se snad chceš jít prát?!“
„Prosím tebe, sklapni pant,
chováš se jak deviant!“
Pravil Sasuke s klidem v hlásku,
sundávajíc z ruky pásku.
Na tej kazete bola Hinata s basketbalkovou maskou na tvári. Čítala požiadavky únoscov.
,,Takže potrebujete na našu záchranu: 400 misiek ramenu, 1 zviazaného živého Sasukeho Uchihu, 1 tonu barbeque, 500 balíčkov jedla pre chrobákov a 100 kníh sudoku expert!“ dopovedala Hinata.
Únosci len dodali, že majú čas 24 hodín aby to všetko zohnali. Keď páska skončila nevedeli rodičia, čo majú robiť. Hanabi im navrhla, aby šli za Tsunade. Rodičia bežali do kancelárie hokáge!
Asuka se prodírala podrostem. Jeden z únosců ji totiž rozvázal a nyní ji vedl pryč od jeho kolegů.
Byla ráda, že aspoň jeden člověk byl normální a pustil ji. Ale přece jenom by radši počkala na Kakashiho nebo Iruku. Snad na ně narazí.
Jenže jakmile vyšli z lesa, čekalo ji nepříjemné překvapení.
Boj mezi Trávovými náhle skončil. Vyděšeně se rozhlíželi a nadávali. Toho Kakashi, Iruka a Kiba s Akamarem využili. Vyrazili z úkrytu do boje. Trávoví byli tak v šoku, že se ani pořádně nebránili.
Náhled minulé kapitoly:
A po tom, co odešla tak polovina těch, které nevyhodili dozorci...
„Gratuluji. Prošli jste úspěšně první zkouškou!“
Cože?!
K této: Děj se odehrává v 45 díle mangy 
Upozornění: Přímá řeč v uvozovkách, myšlenky kurzívou 
Jo a, tlustě poznámka autora
Barvičky: Ano, znovu jsem si neodpustila barvičkování...ale jen dibek xD
Sasuke modře, Sewa červeně ;)
Vysokou rychlostí - čast druhá - Setkání
[color=blue]„No, myslím, že už můžeš jít,“ sdělili mi druhého dne. Šla jsem ulicemi probouzející se Listové, opatrně našlapovala na levou nohu a přemýšlela, jestli můj pokoj ještě vůbec bude existovat. Rozrazila jsem dveře. Zvedla se oblaka prachu, pavouci zděšeně začali prchat do tmavých koutů. Otevřela jsem okno a popadla koště.
Den sedmý - Itachi má pech
Akatsuki se marně pokoušeli přemluvit svého vůdce, aby přeci jenom počkal, že po nich nemůže chtít, aby se dobrovolně vydali do jámy lvové. O tom, jaký je za porušení příkazu trest nikdo neměl ani tuchy, ale nikomu se nechtělo jakýkoliv trest dostat. A opravdu se nehodlali ani ztrapňovat veršováním, jenom proto, že Vůdce sám tam ještě ani nekouknul.
V tuhle chvíli i sám Itachi Uchiha klečel na kolenou před Peiňátkem a úpěnlivě prosil. Pokud nezabere tohle, tak už nic…
V jednom království se zadařilo a královna porodila dcerku, která s přibývajícím věkem rostla do krásy. Avšak také velmi ráda sportovala a to se na ní pozvolna začínalo projevovat. Brzy se jí všichni mládenci obávali kvůli její téměř nadlidské síle. Ano, taková byla princezna Sakura.
Královna měla už dost záletů svého manžela, opustila ho bez jediného slova a byla ráda, že se zbavila jeho i dcery, které se už také začínala bát.
V řece se odrážel jeho utrápený výraz a on měl co dělat, aby se nerozbrečel. Po chvilce mu začal jeho vlastní odraz vadit a přerušil ho tím, že do vody hodil kámen.
„Byli jsme čtyři a já jsem teď sám…“ jeho saténově hnědé oči se rozbrečely. Slza mu stekla po masce až na fotku, kterou držel v ruce.
Válka o Konohu část 6.
,,Rinnengan, neuvěřitelné“.Kakashi se nemohl tvářit víc překvapeně.
,,To nechápu, co se stalo s mýma očima, dattebayo“?Nevěřícně se zeptal Naruto s děsem vepsaným ve tváři protože ještě předchvílí byly jeho oči azurové a on si neuvědomil svůj dar.
,,Vysvětlím ti to“. Pronesl Kakashi který měl už nehezké zkušenosti s Akatsuki a věděl kdo je Pein a co je zač, koneckonců Jiraya za to zaplatil největší možnou cenu.
Hn.. tento diel.. no ja.. neviem, ako ho skomentovať.. proste naj-naj-naj-slabšie, čo som doteraz napísala.. a toho slabého je už Aleluja!
„Ona je.... „začala podivne pomalým hlasom Lunari. Gaara sa konca vety nedočkal, jeho “snúbenica“ bola rýchlejšia a niečo si vymyslela.
Zkoušky,kvalifikace
Sakura a Hinata čekaly před věží, už dvě hodiny a Minato nikde.
,,Nestalo se mu něco?" strachovala se Hinata.
,,To by bylo špatný, to bych tu sázku nevyhrála." řekla Sakura a jakmile to dořekla, objevil se Minato ,,Jakápak sázka, něco jsem zmeškal?" zeptal se Minato.
,,To nic není. Tak jdeme." zavelela Sakura a všichni tři vešli do věže, kde je čekal Kakashi.
,,Jsem rád že jste to zvládli tak brzo, teď si jděte odpočinout." řekl Kakashi ,,S tebou si chci ještě promluvit." zastavil Minata.
A pak nastalo znovu ticho, tentokrát ale nebylo dusivé a nepříjemné, jako spíš přemýšlivé a plné smutku.
Hisshi si v duchu rozebíral Inina slova a Ino byla zmatená, možná se cítila i provinile, protože mladíkovi křivdila. Každý nemá minulost hezkou jako ona... Beze ztrát, beze zrad. Ona nikdy nestála proti Orochimarovi, nikdy neviděla umírat příbuzného.
Takhle beze slova a pohrouženi do svých myšlenek ti dva běželi cestou k Mostu Nebe a Země až do doby, než se začalo stmívat. Slunce zapadlo celkem brzo, protože byl podzim.
Jelikož noční výstřelek SASUKEmanie měl celkem úspěch, je tu něco podobného, tentokrát na téma všem jistě dobře známé webové stránky…Konohy.CZ.
Myslíte na ni, když vám není nablízku?
Schází vám?
Pějete na ni děkovné a oslavné ódy?
Snažíte se být každodenním hostem?
A jak to s vámi vůbec je z laického lékařského hlediska?...dozvíte se níže.
1. stupeň
- vaše týdenní návštěvnost se dá spočítat na prstech jedné ruky
