Sewa Akikaze (世話 秋風): Kapitola dvanáctá - Les čeká

Náhled minulé kapitoly:
A po tom, co odešla tak polovina těch, které nevyhodili dozorci...
„Gratuluji. Prošli jste úspěšně první zkouškou!“
Cože?!
K této: Děj se odehrává v 45 díle mangy
Upozornění: Přímá řeč v uvozovkách, myšlenky kurzívou Jo a, tlustě poznámka autora
Barvičky: Ano, znovu jsem si neodpustila barvičkování...ale jen dibek xD
Sasuke modře, Sewa červeně ;)

Dlouhá řada ninjů směřovala trénungovým prosterem stále vpřed, dokud se všichni nezastavili a nevzhlédli. Proti nim se tyčili obrovské stromy.
„To je děsivé,“ řekla Sakura temným hláskem.
„Brzy zjistíte,“ otočila se na ně zkoušející druhého testu Chuuninské zkoušky, Mitarashi Anko, „proč se mu říká Les smrti.“
Sewa se ošívala, poletující zrníčka písku ji dováděla k šílenství.
Les smrti? Tak o tom jsem ještě neslyšela, a to jsem konožan...
Naruto se zatvářil...mno, řekněme jak Anko na záchodě, kdž imitoval její dramaticky pronesená slova.
„Brzy zjistíte, proč se , proč se mu říká Les smrti,“ Naruto sebou kroutil jak žížala. Sewa se neubránila úsměvu, když ho tak pozorovala.
Naruto, Naruto...ber už to konečně vážně. Tohle JE vážné!
„Myslíte si, že mě to vyděsí?!“
Popravdě by mělo...
Hehe, ten kluk je Yondaimeho...
Sewa sice příliš nepochopila myšlenku jejich zkoušející, ale pochopila její záměr, když zatřepala rukou.
„To nic neznamená! Já se nebojím!“
„Naruto, mlč!“ sykla na něj. Nmaruto se na ni nechápavě otočil.
„Co je?“
„Jasně...jsi odvážný...“ Anko se usmívala, ale nějak divně.
„Vidíš?“ poukazoval Naruto a díval se na Sewu jako na blázna. „Já se ne -“
Okolo Naruta proletěl kunai a řízl ho do tváře; cestou, než se zasekl do země, ušmikl ještě nějakému jinému ninjovi pramen černých vlasů.
Anko se rychlím pobyhem dostala k naprosto ochromenému blonďákovi v oranžovém. Sewa sebou škubla, když jejich zkoušející olízla Narutovu krví potřísněnou tvář.
„Děcka jako ty zemřou rychle...hehe, stříkajíc okolo rudou krev, co tak miluji.“
Co to proboha dělá?!
„Hej, nechte ho!“ vyjela na ni.
Anko na ni koukla jedním okem.
Akikaze, ha? Poslední Akikaze, měla by si dávat víc pozor...
Anko...vůbec se nezměnila.
Sewa se otočila, k nim se přiblížil další ninja. Anko měla podobnou reakci, ale s tím, že vytáhla další kunai, připravená k boji.
„Zde je,“ zahuhlal ninja, jelikož pořádně mluvit s vyplázlým jazykem nemohl, „váš kunai.“
Eh...co to sakra je? Sewa vyjeveně zírala na ninju, který měl jazyk dlouhý a pohyblivý jak hada.
„Och, děkuji.“
Naruto ty dva pozoroval s výrazem, který střídal zděšení s naprostým znechucením. Ti dva na sebe totiž snad plazili jazyky.
Co to má být? Výstava jazyků? Jestli se přidá ještě někdo další, je po mě, pomyslela si Sewa.
„Ale víš co? Nepřibližuj se ke mně zezadu, pokud nechceš zemřít.“ Vzala si od ninji kunai a oba strčila do kapsy.
„Ne...jen mě vzruší, když vidím rudou krev.“ To jsem tě také naučil...
Cože? Sewa se dívala střídavě ze zkoušející na shinobiho z Travnaté vesnice a zpět.
„Navíc jste usekla mé drahocenné vlasy, takže jsem si nemohl pomoci...“
Anko se dál usmívala. „Za to se omlouvám.“
Otočila se ke všem a pustila Naruta ze svého sevření.
„Vypadá to, že na druhý test tu máme hodně krvežíznivých. Hehe, to by mělo být zábavné. Dříve, než začne druhý test, musím vám něco rozdat,“ obeznámila je hlasitě a vytáhla kopu stejných papírů. Většina ninjů okolo na ni vrhala nechápavé pohledy.
„Musíte podepsat tyto dokumenty.“
„Cooo?“ neodpustil si Naruto nechápavý výraz.
„Při téhlu zkoušce se bude umírat,“ usmála se Anko, „a pokud nepodepíšete ty papíru, bylo by to na mě, hehehe...“
Zadívala se na všechny, popošlápla si a znovu začala mluvit jasným a pevným hlasem.
„Vysvětlím vám podstatu druhého testu. Potom to můžete podepsat. Každý tým se pak zaregistruje v té budce, co je za mnou.“
Začala je obcházet a každému podala papír.
He...na to, že nás nečekala tolik má těch papírů nějak moc, pomyslela si Sewa, když od ní jeden převzala. Pozorně se začetla do textu na papíře. Když vzhlédla, Anko už zase stála před nimi.
„Nyní vám vysvětlím druhý test. Zjednodušeně řečeno...pokusíte se přežít.“
Přežít...jéééžiš, tenhle test bude otrava, pomyslel si jako vždy znuděný Shikamaru.
Otrava...spíš bude...no, přežít, trénink přežití jsme už dělali, a takhle..mi to nepřijde tak těžké. Bude v tom nějaký háček, povzdychla si v duchu Sewa.
„Nejprve popíšu lokalitu, kde se test bude odehrávat. Okolo tréninkové arény číslo čtyřicet čtyři je čtyřicet čtyři zamčených bran. Les, řeka a věž uprostřed. Od bran k věži je to přibližně deset kilometrů. Během testu ale musíte splnit jistý úkol.“
Hm, háček na obzoru.
„Za použití mnoha zbraní a vašich jutsu se zůčastníte...“ napínavě se odmlčela, „svitkové bitvy...bez pravidel.“ Na tváři se jí už zase objevil ten krvelačný výraz.
„Svitky?“ ozvalo se nechápavě z davu.
„Ano. Budete bojovat o dva svvitky. Svitek Nebes a Země,“ zajela rukama do druhé kapsy a vytáhla dva svitky – jeden světlý, a jeden tmavý.
„Je zde 78 lidí...“ (dumala jsem snad půl hodiny, jak se to píše z hlediska gramatiky správně, a marně, takže to píšu v číslech ) „To znamená 26 týmů. Polovina, tedy třináct, dostane svitek Nebes, zbytek svitek Země. Abyste prošli tímto testem, váš tým musí dorazit k věži s oběma svitky.“

Sewa seděla na zemi a hypnotizovala papír pohledem.
Přežít...a všichni nám půjdou po krku. To bude děsnejch pět dní.
Rozhlédla se okolo. Místa, kde se měnily podepsané dokumenty za svitky se už otevřela, a první už vcházeli za tmavá plátna. Právě za ním mizela čupřina rudých vlasů stykvý na zádech. Na okamžik se na ni zahleděly ty jeho oči. Sewa se okamžitě obrátila jinam.
Ačkoliv jsou tihle spojenci Listové, mám dojem, že by nás nejspíš chtěli vidět všechny mrtvé. To bude vážně...
Hlavou jí probleskla tvář usmívající se sestry.
...vážně zábava, dodala, a sama se té své myšlenky lekla. Sevřela levou ruku v pěst.
Nenech se tím ovládat, prostě ne!
„Hej,“ ozvalo se vedle ní. Nad ní se skláněl Sasuke.
„Co je, Uchiho? Budeme snad závodit, kdo se podepíše rychleji?“ ušklíbla se Sewa. Na jeho tváři neviděla žádný rozdíl, myšlenkama byl ale okamžitě někde jinde.
„Ha, no vida -“
„Už jsem ti říkal, abys mi nelezla do myšlenek,“ poznamenal a přikrčil se naproti ní.
„A já ti zase říkala, že s tím nic neuděláš.“ Musela se dost ovládat, aby na černookého Uchihovce nevyplázla jazyk. Jeho tichý hněv ji bavil.
„Dobře, prostě...jde mi o to, že...jak ta tá schopnost funguje?“
Cože? „Proč?“ řekla místo toho.
„Taková schopnost se bude hodit opravdu dost. Všichni tihle ninjové se můžou umět pohybovat neslyšně nebo skrývat, jaké techniky používají, ale ty to z jejich myšlenek poznat dokážeš, že ano?“
„Jasně. Taky vím, proč se ptáš.“ Hlavou jí bleskla jeho myšlenka.
„Ale nějaké klamné myšlenky jim do hlav nedostanu,“ upozornila ho. Zarazil se, pak ale znovu promluvil, jen ještě o něco tišším hlasem.
„Dobrá, přesto...chci, abys náš svitek měla ty,“ zašeptal, aby ho nikdo z okolí neslyšel. Sewě přišel tenhle hovor čím dál nebezpečnější, vzhledem k okolí.
Proč zrovna já?
Poznáš, že se chystají útočit dřív, než vůbec začnou. To je něco, co se dost hodí, odtušil v myšlenkách. Jeho slova zněla stále chladněji.
No jasně. Jenže, pokud jsi si toho za tu dobu nevšiml, já a uhýbání, to k sobě prostě nejde dohromady.
I tak. Vysvětlím to ještě Sakuře. Naruto by to akorát rozkecal.
Sewa se zamračila.
Přestaň ho podceňovat. Budeš jím sám překvapenej.

Svorně došli dovnitř, odevzdali své podepsané dokumenty a dostali svitek, který byla Sewa nucena zastrčit do brašničky ke kunaiům a shurikenům. Dostali ten světlý, svitek Nebes. Vykročili ze stanu pryč, a zamířili k jedné z volných bran. Museli ještě chvíli počkat, než než uplyne oněch třicet minut, které od Anko dostali na přesun. Poté by měli všichni, všechny tými vyrazit do Lesa.
„Tohle bude dlouhých pět dní,“ povzdychla si Sewa. Chuunin hlídkující u brány se tvářil, jakoby věděl, o čem mluví. Bylo docela možné, že se účastnil minulý rok jako jeden ze zkoušených.
Chunnin upřeně hleděl na hodinky, když začal otvírat zámek. Chvíli bylo ticho, až...jim pokýval hlavou.
„Ok! Jdeme!“ Všichni čtyři vyrazili vpřed, vstříc nehostinnému lesu plnému přerostlých brouků, a taky plného nepřátel, mnoha z nich krvelačnějších, než jejich zkoušející, o čemž ale ještě nevěděli.