Radosti a strasti při přípravách narozenin 9.díl-Trochu smutnější konec

Asuka se prodírala podrostem. Jeden z únosců ji totiž rozvázal a nyní ji vedl pryč od jeho kolegů.
Byla ráda, že aspoň jeden člověk byl normální a pustil ji. Ale přece jenom by radši počkala na Kakashiho nebo Iruku. Snad na ně narazí.
Jenže jakmile vyšli z lesa, čekalo ji nepříjemné překvapení.

Boj mezi Trávovými náhle skončil. Vyděšeně se rozhlíželi a nadávali. Toho Kakashi, Iruka a Kiba s Akamarem využili. Vyrazili z úkrytu do boje. Trávoví byli tak v šoku, že se ani pořádně nebránili.
Po chvilce boj skončil a Iruka hned udeřil na velitele:
„Kde je Asuka?! Jestli mi to hned neřeknete, tak uvidíte!“
Velitel polkl a začal mluvit:
„Jo, jo, dobře, vše řeknu. Jak jistě víte, měli jsme za úkol unést Asuku a dovést ji živou do Trávové. V týmu jsme však máme chlapce, jménem Saru. Jeho otec kdysi unesl tu dívku a měl za úkol ji chránit a nedovolit, aby zmizela. Bohužel přišli ninjové z Pískové a unesli ji. Když to feudál zjistil, přikázal otci Sarua, aby spáchal harakiri. Od té doby Saru v sobě nosí chuť po pomstě, prahl po tom, aby zabil Asuku a tím pomstil svého otce. No a tato mise byla pro něj skvělá příležitost. Já se snažil nadřízené přesvědčit, aby ho s námi neposílali, ale neposlouchali. Nyní je Asuka v ohrožení života, neřknu-li už po smrti.“
Když se toto Iruka s Kakashim dozvěděli, hned přikázali Kibovi, aby začal Asuku hledat.
Kiba s Akamarem hned poslechli.
Za chvíli Kiba zavolal:
„Už jsme zachytili stopu! Rychle!“
Čtveřice, včetně Akamara, nechala zajatce zajatci a okamžitě vyběhli.

Hned za lesem byla rokle, která se zdála bezedná. Kdyby do ní někdo skočil, asi by trvalo dlouho, než by dopadl na dno.
,,Kam jsi mě to přivedl? Tudy se do Listové určitě nedostaneme!" rozkřikla se Asuka.
Osvoboditel se k ní otočil a v obličeji měl výraz vraha. Krutě se zasmál a řekl:
„A kdo říkal, že tě zavedu do Listové? Zde bude tvůj hrob! Konečně já, Takimoto Saru, pomstím svého otce, Takimota Takumi! To kvůli tobě je po smrti! Kdyby ses nenarodila, mohl by on dál žít!“
Asuce málem upadla čelist. Ona po nikom nechtěla, aby se narodila! Tak proč má za to proboha platit?! Přesně tohle mu řekla, jenže to ho ještě více rozběsnilo.
Postrčil ji k okraji rokle a zeptal se:
„Nějaké poslední přání?“
Asuka na něj plivla. To už bylo moc.
Saru ji praštil, Asuka se zapotácela, přepadla za okraj, a už by letěla, kdyby se včas nezachytila za výstupek těsně pod okrajem.
Saru si toho všiml a začal ji mlátit do hlavy. Asuka nikdy necítila tak hroznou bolest a potupu. Po tvářích ji kanuly slzy. Už se dlouho neudrží! Kde je ta zku**ená pomoc, když ji člověk potřebuje?
A náhle mlácení přestalo. Místo toho nastal křik. Asuka rozuměla jenom některým slovům:
„Ty....jak si dovoluješ.....nemůže za to.....!“
Asuka už necítila prsty. Pomalu se pouštěla výstupku. Už nemůže....
A náhle ji někdo zachytil za paži a vytahoval nahoru. Asuka se podívala, kdo to je. Iruka!
Byla tak hrozně ráda, že ho konečně vidí. Tak moc, že když ji vytáhl, tak ho pevně objala. Plakala mu na rameno a on ji konejšivě hladil po zádech. Koutkem oka Asuka pozorovala, jak Saru zápasí s jejím bratrem a Kibou. Ti dva měli převahu, tak ho za chvíli porazili a svázali. Pak přišli blíž, držící Sarua v podpaží. Kakashi se zářivě usmál (okamžik, to byly vidět i zubyXD? Snad používá ElmexXD). Přišli včas!
Kiba se zasmál a řekl Saruovi:
„Tak kamaráde, asi svého taťku nepomstíš, hihihi!“
Ale pak se stalo něco, co se stát nemělo: Saru, vyprovokovaný Kibovým prohlášením, se svým věznitelům vytrhl, a jelikož neměl svázané nohy, rychle běžel k Asuce, s cílem ji shodit do rokle.
Jenže Iruka to nedovolil. Odstrčil Asuku z cesty, aby do ní Saru nevrazil. Saru však nestačil zabrzdit, trefil se do Iruky, oba dva přepadli přes okraj rokle a padali, padali.......a padali.
Asuka chvíli zírala na místo, kde právě před několika vteřinami stál její snoubenec. Po chvíli se jí po tvářích začaly koulet slzy.
Pak se rozeřvala:
„NEEEEEEE! Iruko, ne! Proč? Proč?!“
Kakashi jenom němě přihlížel. Byl v šoku. Chvíli tu Iruka byl a už není! Iruka.... jeho kamarád.... je mrtvý! Pak popošel k Asuce a objal ji. Nic jiného dělat ani nemohl.
Kiba se rozhodl, že je nechá o samotě. I on se potřeboval uklidnit a navíc se podívat na zajatce. Když přišel na mýtinu, kde ty zajatce nechali, stručně jim sdělil, co se stalo. Velitel začal sprostě nadávat na Sarua a jeho de*ilitu.
Kiba s Akamarem ho neposlouchali. Jejich sensei z Akademie... sensei, co se měl stát otcem .... je po smrti.
Kiba to neunesl a začal vzlykat. Ale tak, aby to nikdo neviděl. Nikdo nemusí vědět, že porušuje Zásadu Shinobiho číslo dvacet pět: v žádném případě neukazuj svoje emoce. Své slzy. Přijímej svůj osud chladnokrevně (aspoň tak nějak to bylo).

V kanceláři Hokage, v ten samý den
Odpoledne se spustil déšť. Šedivé mraky pokrývali oblohu a smutnily spolu s Kakashim a Asukou.
Ti stáli u stolu v pracovně Hokage a právě Tsunade dovyprávěli, co se dělo na misi. Tsunade byla v šoku. Ztratili dalšího skvělého ninju!
Pak přikázala:
„Kakashi, ohlaš všem, co se stalo. Asuko, je mi absolutně jedno, jestli se ti tam chce nebo ne, ale půjdeš teď do nemocnice. Musí zkontrolovat tvůj stav a stav dítěte. A za dva dny bude smuteční obřad.“
Asuka přikývla. Neměla sílu na to, aby odporovala. Celou cestu sem do Konohy probrečela. Její oči byly nyní vyschlé a smutné.
V nemocnici zjistila, že dítě je v pořádku. Aspoň zbyde vzpomínka na Iruku, její první a asi poslední lásku.
Dva dny na to byl pohřeb. Irukovo jméno bylo vytesáno do kamene Hrdinů.
Smuteční obřad pak pokračoval na střeše budovy Hokageho.
Všichni, co měli fotku s Irukou, přišli i s těmi fotkami a vystavovali je na dlouhý, bílým ubrusem pokrytý stůl. Za chvíli tam byly fotky od Irukových studentů z výletů, tajné fotky pořízené při vyučování, a samozřejmě tam byla i fotka, na které Iruka stál u stromu v objetí s Asukou. Tuto fotku měla Asuka nejraději. Tolik zobrazovala jejich vzájemnou lásku a důvěru.

Nikdy na něho nezapomene. Nezapomene na první noc, kterou tady v Konoze strávila v jeho bytě. Nezapomene na noc, kdy se jejich těla poprvé spojila v jedno. Nezapomene na chvíle smíchu i slz. Nezapomene na polibky, objetí, prostě na nic, co bylo s Irukou spjato. Jediné, co jí teď zbývá, je budoucí dítě. Vychová ho. Určitě mu řekne, kdo byl jeho otec: odvážný, milý, obětavý, všemi milovaný Umino Iruka!