Suffering-4-Nezvaná návštěva

„Dvakrát prosím!“ kývl Gaara na muže za pultem a pomohl Hachi na stoličku. Jen co jí pustil židle se převážila a Hachi ležela na zemi.
„Hachi! Není ti nic!“ vykřikl Gaara a pomohl jí na nohy. Hachi se usmála a zavrtěla hlavou. Když se znovu posadila a Gaara jí důrazně zakázal naklánět se dozadu začala se zase naklánět dopředu. Nebylo to tím že by chtěla znovu spadnout ale tím že ucítila vůni, vhánějící jí sliny do úst. Do ticha stánku žalostně zakručelo její prázdné břicho.
„Che che slečno vy jste tedy hladová! V tom případě dvojitá porce.. na mě!!“ usmál se muž a postavil před Hachi misku přetékající nudlemi. Dívka nejprve nasála do nosu vůni a pak se plna očekávání pustila do jídla.
„Ehm…eche eche!“ odkašlal si muž a se zájmem pozoroval jak se rukama cpe.
„Hachi! Na to jsou hůlky! Ne ruce!“ sykl Gaara ale dívka ho nevnímala.
„P..promiňte…ona jen..“ snažil se vysvětlit situaci ale muž ho přerušil.
„To je v pořádku Kazekage-sama. Slyšel jsem že jste měl misi a přivedl s sebou slepou dívku co prý nic neumí. Tak to je ona?“ Gaara jen tiše kývl.
„No… tam kde byla se o ni asi moc nestarali. Kolik jí je? Patnáct? A neumí ani držet hůlky.. ccc… ty lidi jsou dnes hrozní! Taková hezká holka a celý život byla zavřená! To je k nevíře!“ vrtěl muž hlavou zatímco se snažil sebrat Hachi prázdnou misku. Ta se jí ale nehodlala vzdát.
***
„Jak jsi něco takového mohla udělat?? Zakousnout se mu do ruky! On tě litoval!“ vrtěl Gaara hlavou zatímco za sebou táhl posmutnělou Hachi.
„Gaara ne problémy.“ Pípla.
„Ne! Já nemám problémy! Ale ty budeš mít!“ zamračil se Gaara. Hachi se na něj upřela obličej.Polkla, rotřepala se jí brda a vytrhla se mu.
„Ne… ne… už NE!!!“ Zařvala na celou ulici a rozeběhla se pryč. Bylo jí jedno že nevidí na cestu a každou chvíli do někoho vrazí. Najednou se Gaary bála. Nechtěla už nikdy zažít to co zažila tam… moc dobře si pamatovala každý okamžik toho utrpení. Běžela, běžela a nechtěla se už zastavit. Když už neslyšela kolem sebe nic a nikoho hmatem našla zeď a svezla se po ní k zemi.
„Hachi věřit Gaara!“ popotáhla a přitáhla si kolena k bradě. Najednou byla tak sama. Ztracená kdesi v písku.
***
„Neviděli jste tady dívku? Je malá, má šedé vlasy a pásku přes oči? Neumí skoro mluvit a je taková nešikovná! Neviděli jste ji?“ Gaara už po sté viděl ten nechápavý výraz a pak tu samou, nežádoucí odpověď.
„Ne“
Už celé hodiny se jí snažil najít po celé Suně. Lidi už téměř nepotkával, ba aby když bylo něco k páté ranní. Všechno ho mrzelo. Netušil že si to dívka tak vezme. Na jednu stranu jí ale chápal. Muselo to být těžké. A on se teď choval stejně.
„Hachi kde jsi?“ vykřikl ale v jeho hlase už byl znát strach který tam před tím nebyl. Bloudil setmělými uličkami, někde už se dalo zahlédnout první známky svítání když jí konečně spatřil. Ležela na zemi, stočená do klubíčka a tiše vzlykala.
„Hachi strach! Hachi strach…“ šeptala si pro sebe a ani nevnímala kroky blížící se k ní.
„Hachi já…“ promluvil Gaara tiše ale dívka se v tu ránu narovnala, přimáčkla ke zdi a s vystrašeným výrazem začala popotahovat.
„Ne… ne…ne..“ vzlykala. Gaara jí vzal za ruku.
„Moc se ti omlouvám! Tohle jsem nechtěl! Mám tě rád Hachi… moc rád! Chápeš?“ mluvil mile a hladil jí po ruce.
„Mám rád?“ opakovala Hachi.
„Ano… mám tě rád. Víš co to je? To je když se o toho druhého člověka bojíš, když jsi šťastný když je šťastný on a když se snažíš dělat vše tak aby byl ten druhý spokojený! Už tomu rozumíš?“ Gaara se nepoznával. Slova šla ne z jeho úst ale rovnou z jeho srdce.
„Prosím.. odpusť mi. Nechci abys se mě bála.“ Znovu jí mile pohladil.
„Mám rád Gaara!“ uculila se dívka a objala ho. Mírně zčervenal ale byl rád že mu odpustila.
„No jo…. Pojď půjdeme domů!“ prolomil ticho po chvíli a pomohl Hachi na nohy.
„Domů s Gaara!“
***
„Ahoj Gaaro!“ Temari pomalu vešla do Kazekageho pracovny. Hned za ním vešla do místnosti Hachi.
„Ahoj Gaaára!“ vykřikla druhá dívka nadšeně a podle zvyku mávala k jeho stolu. Gaara odtrhl oči od okna a obrátil se k dívkám.
„Ahoj Temari, Hachi!“ řekl svým typickým chladným hlasem.
„Co je Gaara?“ podivila se Hachi. Takového ho tedy rozhodně neznala.
„Mám problémy Hachi!!“ povzdechl si Gaara.
„Stalo se něco?“ znejistěla Temari.
„No… zabili toho špeha co hlídal pohyb zvučné. Nevíme kde teď je! Můžou zaútočit kdykoliv a my nebudeme připraveni!“ Chladné oči se zabořili do papírů.
„Ale no tak! To zvládneme! Když máme tebe tak určitě! My ti chtěli taky něco ukázat Gaaro. Teda… vlastně i říct viď Hachi?!“ Temari na kamarádku kývla. Hachi zvedla ruce doteď schované za zády a se zářivým úsměvem něco položila na stůl.
„Co to je?“ nechápal Gaara.
„Hachi vařit! Sama! E…. s pomocí Temari.“ Uculila se a popostrčila misku blíž ke Gaarovi.
„Ale to není všechno! Taky jsme se naučili jíst s hůlkami a dneska se Hachi úplně sama oblékla!“ vychvalovala Temari. Gaarovi se po tváři rozlil úsměv.
„To jsem moc rád. Jsi šikovná Hachi. Za chvilku už tě nebudeme muset vůbec nic učit!Jsem na tebe hrdý!“ řekl už zase klidně a mile jak byla zvyklá. Při poslední větě jí zrůžověli tváře a hlava klesla mírně k hrudi.
„Nestyď se!“ zasmála se Temari a drkla do ní.
„Děkuju Gaara!“ pípla Hachi a otočila se protože sama začala cítit červeň.
„No… já myslím že ti nic neudělá když si dáš na chvilku pohov! Hachi se dneska snažila takže by si zasloužila odměnu! Co takhle ramen? Jsem si jistá že dneska už to nedopadne jako minule!“ pousmála se Tem a Hachi plna očekávání zvedla oči zakryté páskou ke kage.
„No.. tak dobře!“ kývl Gaara, sebral si pár věcí a vydal se společně s Hachi a Tem, která chtěla ještě něco koupit k večeři ven.
***
„Vítr!“ vykřikla Hachi a začala rukou odhánět vánek čechrající jí šedé vlasy.
„Vůně!“ vykřikla po chvilce nanovo a začala natahovat nos. Byl teplý, letní den a vůně zavírajících se květů vábila všechny kolem do parku uprostřed vesnice.
„Tam Gaara s Hachi! Tam!“ její ruka ukazovala kamsi do davu lidí. Pryč z vesnice.
„Ne tam nemůžeme!“ nesouhlasil Gaara.
„Vůně prosím!“ žadonila dál.
„Tak půjdem do parku!“ navrhl. Vydali se tedy za vůní. Hachi běhala, trhala květiny a skládala je Gaarovi do náruče. Vůbec nevadilo že je každý květ jinak velký a každý stonek jinak dlouhý. Ta radost z dívky přímo sálala. Jako by se přenášela na všechny okolo. Lidé se na sebe usmívali, navzájem se zdravili a pomáhali si. Plaší motýli létali blízko dětí hrajících si na trávě a veselé berušky si sedali přímo na nosy babiček vyhřívajících se na sluníčku. Zdálo se že veselost nic nemůže zkazit… a přece!
„Sabaku no Gaara?“ Gaara se otočil za přísným hlasem. Kousek od něj stáli dva muži. Jeden poměrně mladý s celkem přívětivou tváří.. zato druhý! Malé, přimhouřené oči Gaaru nenávistně propalovali. Zamračená, vrásčitá tvář, ruce založené na prsou…. Přibližně stovka mužů za nimi.
„Kdo jste?“ zamračil se Gaara.
„To není důležité! Dej nám to co chceme a mi zase odejdeme!“ promluvil starší muž přísně.
„A to je co?“ kladl další otázku Gaara zatímco k němu přiběhla Hachi a stoupla si trochu vyplašeně za něj.
„Ji!“ ukázal muž na dívku.
„Cože? K čemu by vám Hachi byla?“ nechápal Gaara.
„Hachi? Nevím koho tím myslíš! Já chci tu holku co za tebou stojí!“ muž na ní ukázal prstem. V tu chvíli se Hachi rozklepala. Vzala Gaaru za ruku a skoro plačtivě začali křičet.
„Gaara ne!! Zpátky ne! Bolest! Strach! Gaara nedělat to!Prosím! Mám rád!“ vzlykala tak usedavě až se Gaara začínal bát.
„Kdo sakra jste?“ zařval naštvaně.
„Do toho ti nic není! Ta holka je naše! Je v našem majetku! Hned nám jí dej!“ Muž taky vypadal velmi naštvaně.
„Za prvé nejdřív mi řeknete kdo jste a co tu chcete a za druhé mluvte o Hachi laskavě slušně! Je to lidská bytost a ne loutka! A rozhodně ne majetek!“
„Hned nám tu holku dej!“ to už muž řval.
„Hachi ne!!“ vykřikla dívka a rozeběhla se pryč. Muž zmizel a objevil se před ní. Než stačil Gaara nebo někdo jiný cokoliv udělat muž vytáhl kunai a sekl dívku do obličeje. Ozval se výkřik a dívka se sesunula k zemi.
„Hachi!!“