Leonydiny pohádky na dobrou noc - 1. Princezna na shurikenu

V jednom království se zadařilo a královna porodila dcerku, která s přibývajícím věkem rostla do krásy. Avšak také velmi ráda sportovala a to se na ní pozvolna začínalo projevovat. Brzy se jí všichni mládenci obávali kvůli její téměř nadlidské síle. Ano, taková byla princezna Sakura.
Královna měla už dost záletů svého manžela, opustila ho bez jediného slova a byla ráda, že se zbavila jeho i dcery, které se už také začínala bát.
I milému pan tatínku královi dcerka už přerůstala přes hlavu. Zlobila tak, že se král Jiraiya naštval natolik, že vyhlásil konkurz na vytrestání princezny. Odměnou byl velký finanční obnos a ten dostane člověk, jemuž se podaří princeznu vystrašit tak, aby dostala spočítáno všechno, co kdy ve svém životě spáchala, tudíž… vyděsit ji k smrti (ale ne doslovně).

Ukázalo se ovšem, že takový úkol bude pro mnohé z uchazečů skutečným oříškem. Zkoušelo to mnoho mužů z království, ale nikdo neuspěl.

Generál Ebisu nasadil svůj výraz, s nímž zákonitě odrovnal každého potížistu, ale tentokrát úspěch neměl, spíše ho vyděsil princeznin pohled, který na něho po tom divadýlku vrhla.

O odměnu se ucházel také princ Shikamaru ze země za kopcem, který zkoušel dívku vyděsit pomocí svých stínových pomocníků, ale jen se ušklíbla. Zvířátek ze stínů, toho se má bát?

Jakýsi chlapec jménem Naruto zkoušel na princeznu psí oči. Byl vyhozen s tím, že je neinteligentní tupec a že zadaným úkolem bylo dědičku trůnu vyděsit, nikoli rozplakat.

Potulný cizinec Zetsu se pokusil odzbrojit princeznu svým vražedným pohledem a mlaskáním, díky kterému mu každá jeho oběť ochotně přenechala všechny své peníze.

Vykuk Pein na nebohou Sakuru zkoušel hypnózu v přesvědčení, že pak udělá vše, co jí poručí. Odešel s pořádným monoklem pod okem.

Dvorní šašek Kakashi to zkoušel způsobem, že před princeznou sundal masku. Rozchechtala se tak, že nebyla týden k utišení a Kakashi za to dostal pořádných pár ran holí, protože král se nemohl týden vyspat.

Zdálo se, že nic nepřinutí princeznu bát se. Párkrát se sice lekla, jako po výstupu jistého mága Sasoriho, ale to nemohlo být považováno za úspěch. Král už si začínal zoufat.

„Uděláš to pro mne, viď, můj věrný pomocníku?“
„Ale jistě, můj pane. Vaše přání je mi svaté!“
Sluha jménem Lee na příkaz svého pána a idolu šmíroval princeznu a zjistil následující:
„Hlásím, že princezna má panický strach z myší, obzvlášť v noci, když nemůže spát a slyší jejich pištění.“
„Výborně, hochu. Zařídíme se podle toho.“
Maito Gai se chtěl blýsknout před králem, a proto se zaměřil na to, že princezna Sakura se děsí nočních zvuků, zvláště pak takových těch škrábavých, ozývajících se za dlouhých nocí, kdy člověk špatně spí.

Než šla budoucí vladařka spát, strčil jí pod hromadu peřin ostrý shuriken. Princezna šla večer spát, ale ten večer nemohla usnout, nešlo to. Neustále se převalovala, až už z toho byla celá rozbolavělá.
A pak se uprostřed noci ozvalo příšerné škrábání na stěny a zvuk podobný důvěrně známému pištění.
Chtěla to zaplašit tím, že usne a nebude už na to myslet, ale nemohla. Byla už zoufalá.
„Nuže, Lee, do toho! Ty to dokážeš!“ šeptl Maito svému svěřenci.
„Jistě!“ Rock Lee zatnul zuby a šlápl jedné nebohé myšce vší silou na ocas.
Dědička trůnu se vyděsila tak, že nadskočila na posteli a málem spadla z hromady peřin. Kdyby byla ještě trochu neopatrnější, praštila by se hlavou o strop. Už to nevydržela. Vypískla, začala vřískat a volat: „Tatí!“

Král Jiraiya se přihnal jako uragán a tiskl k sobě dcerku. „No, no, copak je?“
„Já... mám strach...!“ Třásla se jako osika a on se usmíval pod knír, který si toužil nechat narůst, tak si zatím alespoň představoval, že ho tam má. Vida, jeho plán vyšel, ať už ho spáchal kdokoli.

Další den se celá věc vyjasnila. Maito Gai dostal velkou finanční odměnu - pytel plný ryou, a že to byl vrchovatý vak.

Král Jiraiya byl v dobrém rozpoložení. „Inu, když sis poradil s princezniným strachem, určitě bys jí byl i dobrým manželem,“ prohlásil.
„Bude mi ctí!“ Gai vysekl hlubokou úklonu.
„Otče?“ Princezna začala v obličeji rudnout.
„No co co. Já přece nebudu věčně koukat na to, jak mi holka vlčí!“ ohradil se vládce.
Sakura se opět zamračila a než se král nadál, dostal pěstí mezi oči, aby ho už podobná hloupost nikdy v životě nenapadla. Princeznin téměř ženich prchal i se svým pomocníkem pryč, jen se za nimi prášilo.

Postupem času všichni lidé z království utekli, následováni svým milovaným králem, protože se princezny báli. A ta mlátí ve svém pokoji do věcí, protože má stále vztek kvůli tomu, že ji chtěli připravit o její nezávislost.
A pokud si ji někdo nespletl s rozlíceným drakem a nezabil ji, řádí tam dodnes.