Černá růže...

V řece se odrážel jeho utrápený výraz a on měl co dělat, aby se nerozbrečel. Po chvilce mu začal jeho vlastní odraz vadit a přerušil ho tím, že do vody hodil kámen.
„Byli jsme čtyři a já jsem teď sám…“ jeho saténově hnědé oči se rozbrečely. Slza mu stekla po masce až na fotku, kterou držel v ruce.
Byl na ní on a jeho nejlepší přátelé. Dívka s rudými vlasy a očima, které vypadaly jako dva smaragdy. Tenkrát ještě vypadala šťastně. Pak on a vedle něj Obito. Černé vlasy měl rošťácky rozházené a oranžové brýle podtrhávaly havraní černé oči. Znak Uchiha, který nosil na krku se v slunečním světle blýskal, na fotografii nebyl vidět. Další a zároveň poslední byl Yondaime Hokage Minato.
„Vypadal přesně jako Naruto…“ povzdechl si Kakashi a hodil fotku do vody. „Nemá cenu na ně vzpomínat…“
Odešel na louku, kde jakoby se rozlila šílenému malíři paleta. Byla plná barev a vůní. První co Kakashi rozeznal, byla růže. Obvykle na tamtom místě rostly pouze rudé, ale tahle byla černá.
Kakashi se k ní naklonil a přičichl si. Ucítil uklidňující příjemnou vůni, která mu před oči vyvolala Rin. Pomalu je zavřel a představoval si Rin v jejích krátkých černých šatech, svázaných čelenkou, jak jde pomalu k němu. Brečela, stejně jako on.
„Rin…“ zašeptal. Nic víc neregistroval a už vůbec ne blížící se kroky. Pein, blížící se k němu se umíval, věděl, že kopírovací ninja na jeho lest skočil.