Typ

Keď ho tam videla sedieť opadol z nej hnev. Rozbehla sa ku nemu on ju zrejme počul a tak sa postavil a obrátil sa k nej. Videl na nej, že sa mu chce hodiť do náruče, keď už bola asi dva metre od neho Gaara cúvol a dvihol dlane smerom k nej na znak odstupu. Tanaris zarazilo, šokovane a nechápavo pozerala.

„Tanaris...nie.“
„Prečo?“ neubránila slzám vytlačiť sa do očí.
„Nie.“
„Prečo?!“
„Pretože to nejde.“
„Prečo...“ zmohla sa jej bezmocnosť.

Moc jednoduché! pomyslela si Konan, zaklapla svůj pekelný přístroj a strčila ho pod postel k odstřižkům papírů.
Žádné origami na ninjanetu neodpovídalo její úrovni. Samé dráčata, pejskové... Kam se poděly staré dobré obrovské dračice a pekelní psi? Postavy v životní velikosti? Odfrkla si a dál skládala podle návodů, které měla ve své hlavě. Ty jsou totiž stejně nejlepší.
„Už toho máš taky dost?" vzhlédl Pein od listiny, kterou zrovna psal.

Po té co se Sasuke a ostatní uklidnili a neměli čím se zabavit, navrhla Sakura, aby jim Naruto pověděl, jak přišel k kekkei-genkai a kde se naučil tak dobře zacházet s katanou.
„Dobrá, všechno to začalo, když jsem odešel…“

FLASHBACK

Jednoho mrazivého a deštivého dne se blonďák procházel po neznámých vesničkách, když přitom uslyšel:
„Hej kluku!“
Naruto pozvedl oči na řvoucího starého muže.
„No jo ty! Vidím v tobě něco, co jsem ještě v nikom nikdy neviděl. Nejsi ty náhodou Uzumaki?“

„Jak se cítíš?“ zeptali se oba najednou a zasmáli se tomu. Sai jí dal najevo, aby odpověděla první.
„Docela v pohodě, jen se nesmím hýbat víc, než je nutné,“ usmála se, jako by to byla obyčejná rýma a pohledem zabloudila k jeho zraněné noze.

„Nesnaž se dokázat všechno sám, Iruko,“ rezonoval prostorem kanceláře hlas Třetího. „Máš kolem sebe přátele, byť tomu stále plně nevěříš. Máš tu celou vesnici a každičký člověk v ní je připraven ti pomoci a podpořit tě, jak jen to bude možné. Nejsi hloupý, takže dobře vím, že jsi si toho všeho vědom. Nejsi tu sám, i když Tvá rodina už tu dávno není s námi.“

Už byli na cestě šest hodin a k tomu všemu tím vražedným tempem, který se ti dva snažili pořád stupňovat. Nami se je snažila krotit, nepotřebovala si cestu tam ještě urychlovat. Bylo na nich vidět, že už mají dost, a proto po hodinovém přemlouvání za běhu, se konečně utábořili. Pomalu se začínalo stmívat, a když rozdělali stany, Nami a Naruto šli pro dříví.
„Bude se mi po tobě hrozně stýskat,“ pronesla po chvilce Nami.
Naruto se na ni smutně podíval, přešel k ní a láskyplně ji objal.

Halloween bol za dverami,
v Konohe aj medzi nami,
teraz prišiel už ten čas,
beštií a temných krás.

Deň sa pomaličky ku koncu chýli,
do ulíc vychádzajú obludy aj víly,
najprv neznámy dav ľudí,
pomedzi nich Naruto beznádejne blúdi.

Na sebe nosí kostým dosť nevšedný,
kostým zombíka a účes vždy nezbedný,
Sakura vedľa neho nervózne vzdychá,
veru ten jej kostým, to je veľká pýcha.

Idú vedľa seba a kráčajú ďalej,
dnes a tejto noci nestrácajú nádej,
jeden z ich členov, hoci on je živý,
nevedia čo robí práve v tejto chvíli.

„Tobi, teď mi řekni, co vlastně umíš za techniky,“ ptal se na téninkovém hřišti Pein/Tobi.
„Ale šéfe-senpai, to jsou tajné techniky,“ vysvětloval Tobi/Zetsu.
„Já se tě neptal, jestli jsou tajné, ale jaké techniky to jsou,“ snažil se zachovat klid šéf.
„Ale to je Tobiho tajemství a když ho Tobi řekne, tak už to tajemství nebude,“ začal se nervózně vymlouvat a Peina/Tobiho začínal štvát.
„Já to tvoje tajemství nikomu neřeknu, ale musíš mi ho říct,“ propadal panice.
„Ne ne ne. To není tak snadné,“ vrtěl hlavou Tobi/Zetsu.

[center]Svému cíly jsou už velmi blízko.
Největší cukrárna v Konoze,
toť místo jejich zločinného činu.
Chtějí zkazit všem dětem Halloween,

„Ale no tak, Riki, musíš se mě chytnout, pokud chceš, aby to fungovalo!“
„Pfheh.. No jo..“ blondýnka si odfoukla ofinu z očí a znechuceně se chytila za ruku drobné černovlásky.
„Hele, nemysli si, já z toho taky nejsem zrovna nadšená po tom, co se stalo, ale musíme to zkusit!“ Rikiyou tiše přikývla.
„Tak do toho.“ Černovlasá Shinju* zavřela oči, chytila kamarádku za ruku a poskládala pečetě, které potřebovala k teleportaci.
„Awww, Shin, nějak to..“
„Ticho!! Musím se soustředit!!“ *VŽUM*

Mise do Nami no Kuni

Tým 7 se setkal u Hlavní brány v sedm ráno. Kakashi informoval Sakuru, co potřebovala na misi, protože neměl chuť se s ní ráno dohadovat, co si na misi má vzít. Sasuke veděl, co si na dva týdny dlouhou misi měl vzít. Protože Naruto byl vždy připraven více, než bylo potřeba, tak se v podstatě neměli čeho obávat. Jelikož doprovázeli vesničana, který šel pěšky, tak jim cesta měla trvat dva dny.

Tieň s Tímom sedem sa zasekol v tuneli. Pre nimi Pein, Kisame a Kakuzu a za nimi Zetsu, ktorý sa zo stropu miestnosti pred nimi premiestnil za nich. Už keď sa tie dvere otvorili vedeli, že budú musieť bojovať, ale teraz nemôžu ani len pomyslieť na útek.
Všetci prítomní si vytiahli kunai.
„Kde sú?!“ skríkol na nich Naruto a Tieň mal svrbenie vo svojej pravačke a ledva odolal, aby Narutovi jednu nestrelil.

Když jsem se konečně dostala z kanceláře, mohla jsem se pořádně nadechnout. Čerstvý vzduch mě potěšil mnohem víc než zpráva, že musim v této vesnici zůstat dýl, než jsem chtěla. Hokage řekla, že ten náhrdelník ještě nedostanu, i když si vše vyjasnila s mou vesnicí. Jak problematické. A ještě k tomu nepřestal ten prudký déšť, který padá na mou hlavu tak, že vypadám jak modifikovaný maršmelou.

Videl som ako sa na nás všetci pozerajú. Znova som zacítil ako sa mi trasie vnútro. Bol som nervózny a vystrašený z počtu ninjov, niekoľko rokov starších od nás. Asi jediná záchrana bola, že som očami okamžite zavadil o Naru-nii-san. Stál opretý o stĺp. Tvár mal zahalenú kapucňou, ale všetci šiesti sme vedeli, že sa usmieva. Rozhodne bol prekvapený, že nás vidí. Bara, Deijī, Suisen, Ao, Midori a ja sme stáli vo dverách miestnosti na Chunninské skúšky ako zástupcovia Dediny skrytej v Údolí, Tani no Sato.

Ráno som sa zobudila na zvuk dopadajúcich kvapiek na parapet. Stále husto pršalo a ako som usudzovala z tej vlhkosti, ktorá sa ku mne plazila cez škáry pod oknami, ešte sa to zhorší.

"S*kra Naruto! " řekla dívka za ním.

Poslední svítící okno zhaslo, celá vesnice se chystá ke spánku a ulice začínají být prázdné.
Klidný, letní večer už započal a skoro každý se vydal napříč svým snům, představám a fantazijním světům. Ovšem měsíc občas osvítí procházející osobu v černém plášti s červenými obláčky. Člen zločinecké organizace se prochází svou vesnicí, ve které kdysi vyvraždil svůj klan. Itachi Uchiha.

Hokage

„Na co se díváš, Naruto?“ zajímal se Shikamaru.
„Na tváře Hokage,“ odpověděl s klidem mladý shinobi.
„Nad něčím přemýšlíš?“
„Když vidím Třetího a vedle něj tátu, uvědomuji si jejich odhodlání chránit Konohu. Láska k vesnici psala jejich cestu až k poslednímu dni. Oba zemřeli, aby ochránili své přátelé. Snažím se, abych se jim vyrovnal a stal se Hokage, který se nebude muset vedle nich stydět.“

Úvod