Když se číše naplní

Hokage

„Na co se díváš, Naruto?“ zajímal se Shikamaru.
„Na tváře Hokage,“ odpověděl s klidem mladý shinobi.
„Nad něčím přemýšlíš?“
„Když vidím Třetího a vedle něj tátu, uvědomuji si jejich odhodlání chránit Konohu. Láska k vesnici psala jejich cestu až k poslednímu dni. Oba zemřeli, aby ochránili své přátelé. Snažím se, abych se jim vyrovnal a stal se Hokage, který se nebude muset vedle nich stydět.“
„Nevím jak u nich, ale znám tebe, Naruto. Nemáš žádný limit, pokud se jedná o ochranu přátel a vesnice. Pevně věřím, že se staneš skvělým Hokage,“ usmál se shinobi.
„Děkuji, Shikamaru. Moc si toho vážím.“

Válka

„Tsunade-sama, ANBU jsou připraveni,“ oznámila Shizune Páté Hokage. Ta stála na střeše a hleděla na svou rodnou vesnici.
„Nechala jsem to zajít příliš daleko.“
„Není to vaše vina,“ snažila se jí přesvědčit Shizune, ale Hokage odsekla.
„Ale je! Kdybych nenechala jít Jiraiyu samotného, mohl ještě žít. Sám tvrdil, že politika je nemoc, která dokáže skolit nejeden národ. Proto měl radši obyčejné mise. Jenže teď.“
„Tsunade-sama! Přestaňte! Jiraiya se sám rozhodl a věděl, že to tak má být. Nikdy by vám nedovolil takhle mluvit. Jeho oběť nebyla zbytečná,“ rozčílila se Shizune, ale hned se uklidnila. Hokage přikývla.
„Máš pravdu. Vyrazíme, Shizune.“

Odchod

„Jste připravená, Hinata-sama?“
„Ano, můžeme vyrazit, Neji-kun,“ odpověděla dívka sametovým hlasem.
„Naše stanoviště se nachází severozápadně. U brány se k nám ještě přidají Kiba a Shino. Cestou patrně narazíme i na ostatní spojenecké jednotky, k nimž se můžeme připojit.“
„Doufám, že budou všichni v pořádku.“
„Nemusíte se strachovat, Hinata-sama. Cesta bude zcela bezpečná.“
„Určitě máš pravdu, Neji,“ souhlasila dívka, ale její výraz byl stále nejistý.
„Děje se něco?“
„Nejedná se o misi, ale o válku. Její průběh nemusí dopadnout pro každého dobře tedy ani pro nás. Možná bychom měli provést rozloučení s Konohou.“ Neji se letmo usmál.
„Dobrý nápad, Hinata-sama.“

Vzpomínka

„Kakashi, netvař se tak zamyšleně.“
„O nic nejde, Gaii.“
„To namlouvej někomu jinému, ne svému věčnému rivalovi.“ Kakashi si povzdechnul a pokračoval v pohledu na obzor. Gai se však nedal odbýt.
„Moje láska k našemu věčnému souboji nezná hranic.“
„Spíše to bude nemoc,“ oponoval mu Kakashi.
„Proto sleduji své přátelé na každém kroku, abych dokázal využít každé šance,“ pokračoval Gai, jako by předtím nic neslyšel. Kakashi se pak podíval na oblohu a na okamžik si stáhl i masku z oka.
„Vidíš to, Obito? Dnes je nádherný měsíc. Vidíš jej také?“
„Kakashi, pojďme si dát kolečko!“ Vyhrkl Gai a rozeběhl se.