Vztek

„Nesnaž se dokázat všechno sám, Iruko,“ rezonoval prostorem kanceláře hlas Třetího. „Máš kolem sebe přátele, byť tomu stále plně nevěříš. Máš tu celou vesnici a každičký člověk v ní je připraven ti pomoci a podpořit tě, jak jen to bude možné. Nejsi hloupý, takže dobře vím, že jsi si toho všeho vědom. Nejsi tu sám, i když Tvá rodina už tu dávno není s námi.“
„Sandaime Hokage, já vím, jenže,“ zadrhnul se náhle hlas mladšího muže. Sklonil hlavu k zemi, takže se mu vlasy sesmekly stranou. Na čele se objevilo pár pramenů, jež se uvolnily zpod čelenky se symbolem Skryté Listové, a culík na temeni se svezl ke straně. Jelikož trochu povolil, stáhl Iruka nacvičeným pohybem gumičku a rukama rychle upravil vlasy a znovu je spoutal do culíku.
„Jenže si neumíš pomoci, co?“ dokončil za něj mezitím bělovlasý muž. Odlepil se ze svého místa u okna a došel pozvolna až k mladému muži. Zvedl pravou ruku a položil ji Irukovi na hlavu. Věděl, že si bude plně vědom skrytého obsahu toho gesta. Věděl, že to takto dělával jeho skutečný otec, když byl ještě naživu a když potřeboval usměrnit syna. „Iruko, vím, že to bolí a věř mi, když říkám, že bych učinil cokoli, abych tomu zabránil a ušetřil tě té bolesti. To právě ta bolest a ztráta rodičů z tebe učinila člověka, kterým jsi nyní. Tvá vnitřní jizva se nikdy plně neuzavřela a stále krvácí. Nemám právo to po Tobě žádat, ale udělám to. Jsi jediný vhodný kandidát, a proto Tě o to žádám. Navíc se domnívám, že to prospěje vám oběma. Věř mi, Iruko.“

Dotyčný zvedl oči a setkal se s pohledem muže před sebou. Viděl, jak se Hokagemu v zřítelnicích odráží veškerá moudrost, ale i bolest světa ninjů. Viděl, jak tím vším probleskuje stále velmi silné odhodlání vzít na svá bedra odpovědnost za vše podstatné, co se děje ve vesnici bez ohledu na následky pro něj samotného. Nedokázal dlouho odporovat této síle a vnitřní čistotě, jež se před ním předestírala v celé své nahotě. Zavřel oči a poddal se teplé dlani, která mu právě klouzala po hlavě dolů. Dlouhou chvíli jen tak mlčel a teprve když dostatečně zklidnil vlastní emoce, dokázal odpovědět.

„Můj vztah k tomu chlapci se nezměnil, Sandaime Hokage,“ prohlásil rezolutně, ale už klidněji. „Nemohu zapomenout, co provedla ta Věc s naší vesnicí, stejně jako nedokáži zapomenout na všechnu bolest, co to způsobilo a nejen mé maličkosti. Nicméně se pokusím být mu tím nejlepším možným učitelem ve všech ohledech. Zaslouží si to jako člověk, ale i jako odkaz naší vesnici, který tu po Něm zůstal. Nezapomenu, ale jsem profesionál každým coulem, ať v roli pedagoga nebo jako ninja. Věřím Vašemu úsudku, bezezbytku, takže akceptuji tento svůj osud. Nyní, pokud mě omluvíte, bych si potřeboval něco zařídit.“

Sarutobi Hiruzen stáhl svou ruku zpět a pouze přikývl na znamení souhlasu. Sledoval vzdalující se postavu mladého muže s rukama založenýma za zády. Moc dobře si všiml napjatých ramenou muže, stejně jako vnímal slabé nervové záškuby v jeho tváři. Byl si jistý, že Iruka se odsud vypraví přímo do tělocvičny a tam ze sebe vymlátí veškerý možný vztek a bezmoc. Vždycky to tak dělal, tak proč ne právě teď.

„Iruko, jsi mnohem silnější, než sám vůbec tušíš. Vaše spojení bude tím nejlepším pro vás pro oba a přijde doba, kdy budeš chtít popřít vše, cos tu právě odpřisáhl,“ povzdechl si Třetí odevzdaně k již zavřeným dveřím své kanceláře. Znovu se obrátil k oknu a zahleděl se ven. Pohroužen do myšlenek nad tím, jakou budoucnost právě připravil poslednímu jinchuurikimu Devítiocasého a Irukovi, dlouze potahoval z dýmky.

***** Konoha mnohem později *****
Stál ve stínu chodby výcvikového centra Akademie a pozoroval běsnícího muže kus před ním na tatami. Moc dobře viděl, jak zuřivě mlátí pěstmi rukou a kope nohama do boxovacího pytle. Zrovna tak před chvílí sledoval, jak si div neodrovnal ruce na dřevěném panákovy, kterého málem rozlámal na třísky. Klouby rukou musel mít rozmlácené do krve a muselo to strašlivě bolet, ale přesto Třetí sledoval, jak Iruka dál běsní hlava nehlava a pot z něj valí proudem. Černé boty, tepláky a triko mu doslova čpělo veškerou tou slaností do širokého okolí, ale ani tak nepřestával. Na zemi pod ním se na různých místech tvořily drobné shluky kapek krve, které odlétaly a dopadaly podle toho, jak právě uhodil pěstí do pytle před sebou. Na kožené ploše boxovacího nástroje se tvořily nové fleky a urputně překrývaly ty předchozí. Sandaime si pomyslel, že až Iruka skončí, někdo se tu pěkně nadře s úklidem. Jeho vlasy byly už totálně mokré a splihlé. Namísto culíku jen jeden neidentifikovatelný slepenec vlasů tmavohnědé barvy.

Saindaimeho napadlo, že už by měl být vyřízený a na pokraji svých fyzických i psychických sil, ale opak byl pravdou. Vše nasvědčovalo tomu, že mladý učitel z akademie odmítá přijmout hranice a limity vlastní fyzické síly, stejně jako omezení pramenící z jeho těla. Běsnil, to bylo to pravé slovo a Třetí moc dobře věděl, co ho do tohoto stavu dostalo. Naruto Uzumaki. To byl důvod Irukova současného řádění. Přesněji řečeno to byla skutečnost, komu pravděpodobně bude tento chlapec přidělen a podřízen v blízké budoucnosti. To vše ovšem za předpokladu, že jeho tým uspěje v osobní zkoušce Toho muže. Už samotný tento fakt byl na diskuzi, protože bylo všeobecně známo, že On nenechává moc adeptů na studium projít. Bylo těžké splnit jeho očekávání a nároky, takže se moc lidí nestalo Jeho studenty. Když to Třetí dnes ráno sdělil Irukovi, očekával větší odpor a dohadování se než to, kterého se mu dostalo. Vlastně se učitel zmohl na jeden emotivnější dialog, který ale poměrně rychle skončil. Vypadalo to, že přijal slova nadřízeného bez obtíží a odporu. Pouze školené oko Hokageho a životní zkušenosti, které získal léty praxe v úřadu, postřehlo zacukání lícních svalů v Irukově obličeji, stejně jako valící se hněv v jeho očích. Rozhodl se, že ho musí uklidnit, aby se přestal ruinovat a také proto, že už bylo po všem a on mu chtěl sdělit výsledky Týmu 7. Odlepil se ze svého místa a potichu a rozvážně došel blíže k mladšímu muži.

„Iruko,“ oslovil jej Třetí.

Dotázaný si příliš pozdě uvědomil, komuže to patří ten hlas, který na něj promluvil. Příliš pozdě na to, aby mohl změnit, co už probíhalo. V příštím okamžiku se prudce vymrštil vzad a srazil Třetího na zem. Levým kolenem se opíral o jeho hrudník, stejně tak i levou dlaní tlačil do prsou. Pravou ruku sevřenou v pěst zastavil doslova pár setin milimetru od obličeje ležícího muže. Chvilku mu trvalo, než pochopil, kdo je to pod ním, ale nakonec se vzpamatoval. Prudce se vymrštil a osobu okamžitě pustil. Natáhl se a chtěl mu pomoci vstát, ale vzápětí zamrzl na místě. Pod krkem se mu slabě zakusoval do kůže meč, zatímco ruce a nohy mu uvěznili silné paže dalších dvou elitních strážců. Jediné, co je dokázala zastavit, takže Iruku nepopravili na místě, byla zvednutá levá ruka Sandaimeho. To a také slova, která pronesl.

„Nechte ho,“ zavelel rázně. „To je v pořádku. Měl jsem dát víc najevo, že sem zde.“
ANBU s maskou kočky držící katanu se svému šéfovi podíval odhodlaně do obličeje. „Není to v pořádku, Třetí. Nikdo si k vám nesmí tohle dovolit. Nikdo! Ovšem s ohledem na skutečnost, že jsme nedokázali předejít tomuto incidentu, je vina na naší straně. Pro tentokrát přežije, ale je to naposled.“

S těmito slovy slabě zapískal a všichni včetně jeho maličkosti se stáhli. Irukovi zůstala drobná připomínka jejich přítomnosti na krku v podobě tenké dlouhé červeně zářící rýhy po ostří meče. Nebyla to hluboká rána a ani to pořádně nekrvácelo, takže nebyl důvod se něčeho obávat. Přesto instinktivně sáhl do rány a podíval se na svou krev odrážející se ve světle místnosti jasně rudou barvou.

Sandaime sledoval zamyšleně mladšího muže v jeho počínání a pomyslel si, že by ho měl poslat do nemocnice. Nakonec usoudil, že to nebude potřeba a proto radši promluvil. „Iruko, je konec. Mají to za sebou.“ Dotyčný střelil jeho směrem s nevyřčenou otázkou v očích. Pochopil a dokončil své prohlášení. „Od dnešního dne je oficiálně Tým 7 pod vedením Kakashi Hatakeho. Je jejich senseiem a vedoucím plně odpovědným za každého z nich.“ Sledoval klid, jenž se rozlil celým obličejem mladšího muže, stejně jako obrovskou pýchu, která se mu usídlila v očích.
„Tak to nakonec dokázal,“ promluvil uvolněně, aby se vzápětí zhroutil na zem. „Nedoufal jsem, že by to dokázali. Ne, když šlo o něj, Třetí. Bál sem se, že Naruta odsoudí k dalšímu neúspěchu a že to tentokrát bude možná definitivní.“
„Já vím,“ řekl představitel Skryté Listové pouze.
Iruka si unaveně podepřel hlavu pravou dlaní a pokračoval ve svém proslovu. „Nikdo nechápe lépe než já, jakým utrpením si musel projít a jakou bolest zakusil. Poznamenán od svého narození. Vyrůstal bez rodičů a milujících blízkých osob, když byl malé děcko. Opovržení obyvatel vesnice ho pronásledovalo doslova na každém kroku. Každý v něm viděl démona, který způsobil tolik bolesti. Sám sem nebyl o moc lepší. I přesto se nikdy nevzdal a já upřímně doufám, že se ani nikdy nevzdá. Není to slaboch jako já a dokáže jednou všem, že je tím nejsilnějším ninjou, kterého tato zem nosila.“
Třetí se pousmál a než se obrátil k odchodu, pronesl: „Iruko, přestaň se již obvinovat za své předchozí skutky. Nikdo z nás nejsme bez viny a každý bez výjimky jsme se nějakým způsobem podepsali na jeho bolesti. Jenže on je prostě takový, jaký je a právě proto se nikdy nevzdá. Myslím, že se máme ještě nač těšit a že nás bezesporu v jeho podání čekají obdivuhodné zážitky. Proto nemá smysl, aby ses dál trápil pro věci, které již nelze změnit. Poslechni mne konečně a přestaň se mučit.“ Pak se obrátil zády a odcházel. U dveří se ještě naposled zarazil a promluvil k muži za svými zády. „Mimochodem, kdybys veškeré své schopnosti vynaložil správným směrem, byl by z tebe skvělý ninja v řadách ANBU. Viděl jsem v životě už mnoho a dokáži posoudit schopnosti Vás mladíku, řekl bych nadstandardně. Máš obdivuhodnou výdrž a nasměruješ-li svůj vztek správným směrem, dokážeš divy. Nemyslím si ovšem, že bys mě poslechl i v tomto, takže se budu těšit, čím vším mne překvapíš s novým ročníkem v Akademii.“

S těmito slovy Třetí Hokage odešel a zanechal za sebou překvapeného Iruku hloubajícího nad tím, jak dlouho ho musel pozorovat a co vše zřejmě viděl, což na jeho staré tváři zbrázděné vráskami vykouzlilo pobavený úsměv.