Akatsuki a kámen osudu-04 první trénink

„Tobi, teď mi řekni, co vlastně umíš za techniky,“ ptal se na téninkovém hřišti Pein/Tobi.
„Ale šéfe-senpai, to jsou tajné techniky,“ vysvětloval Tobi/Zetsu.
„Já se tě neptal, jestli jsou tajné, ale jaké techniky to jsou,“ snažil se zachovat klid šéf.
„Ale to je Tobiho tajemství a když ho Tobi řekne, tak už to tajemství nebude,“ začal se nervózně vymlouvat a Peina/Tobiho začínal štvát.
„Já to tvoje tajemství nikomu neřeknu, ale musíš mi ho říct,“ propadal panice.
„Ne ne ne. To není tak snadné,“ vrtěl hlavou Tobi/Zetsu.
„Tobi, prosím. Když si to necháš pro sebe, tak můžeme Akatsuki rovnou rozpustit,“ propadl panice a doufal, že mu to tedy prozradí.

„Zetsu, začneme s tím, že tě naučím, jak aktivovat sharingan,“ řekl na úvod Itachi/Pein.
„Tak dobře, ale absolutně netuším, jak se s tímhle tělem zachází,“ přikývl.
„Ale pro tebe by to měla být hračka, vždyť ti stačil dotek, abys okopíroval chakru a pak jsi zvládal techniky toho těla,“ pronesl zrzek.
„To je ale něco jiného, protože teď jsem v tvém těle doopravdy,“ upřesnil to muž v Itachiho těle.
„Tohle téma teda necháme být a vrátíme se k tréninku. Takže zkus přesunout svojí chakru do očí a aktivuj sharingan,“ uzavřel to a začali se věnovat tréninku. Zetsu/Itachi zavřel oči a začal se soustředit.
„Sharingan!“ vykřikl po deseti minutách.
„Zetsu, nic se nestalo, takže znova!“ přikázal mu a sledoval ho, jak se soustředí.
„Sharingan!“ vykřikl opět.
„Znovu!“

Kisame/Hidan konečně dorazil k jezírku u Akatsuki sídla, kde čekala Konan/Kisame.
„Kde jsi byl? Čekám tady už půl hodiny!“ začala mu vyčítat naštvaně, když se k ní přiblížil.
„Promiň, ale měl jsem problém se Samehadou. V Hidanově těle ji nemohu vzít do ruky,“ omluvil se jí.
„A já si říkala, proč za sebou táhneš svou zbraň na provázku,“ usmála se na něj.
„Nějak sem ti jí sem musel dopravit. Takže si jí vezmi a začneme,“ oplatil jí úsměv a ona šla osvobodit Samehadu.
„Kisame, už jí mám, ale co teď?“ zeptala se ho, když zvedla meč do ruky.
„Teď se s ní musíš naučit zacházet, a proto si dáme souboj, takže na mě zaútoč,“ vysvětlil jí a vytáhl katanu. Chvíli váhala, ale když ji znovu pobídl, tak se proti němu rozeběhla, ale když chtěla Samehadou seknout, tak spadla na zem.
„Konan, co se stalo?“ optal se Kisame/Hidan, zatím co jí pomáhal se zvednout.
„Neuvědomila jsem si, jak je Samehada těžká a ona mě převážila,“ vysvětlila mu.

„Už si vymyslel nějaký užitečný techniky nebo máš pořád jenom ty bombičky?“ zeptal se Hidan/Deidara, když nadešel čas tréninku.
„Neurážej moje umění! A jak bych mohl vymyslet nějaké nové techniky, když jsem v Sasoriho těle!“ začal křičet na Jashinistu umělec.
„Tak se hned nečerti. Jsem se jenom zeptal,“ ušklíbl se.
„Ty mě pořád jenom provokuješ, ale že by jsi se snažil pochopit moje techniky anebo můj způsob života, to tě ani nenapadne!“ začal křičet Deidara/Sasori.
„Ale prosím tě. Jsi urážlivý jako holka. Trocha klidu ještě nikdy nikomu neublížila, tak to někdy taky zkus,“ smál se dál Hidan/Deidara, ale loutkař měl úplně jinou náladu.
„Tak víš co, já ti na nějaký trénink kašlu a moje techniky se nauč, jak chceš!“ vykřikl se slzami v očích a dal se na útěk.
„Ty jsi taková citlivka!“ zakřičel za ním a kopnul naštvaně do nejbližší věci, kterou našel na zemi.

„První pravidlo, které ti dám je, že musíš dávat obrovský pozor na moje srdce,“ pronesl Kakuzu/Konan a Sasori/Kakuzu pouze přikyvoval.
„Ale proč se musím učit tvoje techniky, když v tomhle těle budu zvládat i loutkářské techniky,“ řekl najednou loutkař v cizím těle.
„Tak to budeš mít jako záložní plán, ale Pein rozkázal, že se musíme chovat tak jako by se nic nestalo. Takže musíš zvládat i moje techniky,“ odvětil.
„No jo, no, tak čím začneme?“ zeptal se po chvíli Sasori/Kakuzu.
„Jelikož ty nerad čekáš a já nejsem zrovna typ na učitele, ty jsi spíše knihomol a já na peníze, takže jsem byl celou noc vzhůru a sepsal ti příručku mých technik, a jak se máš chovat,“ hodil mu knížku a oba odešli do sídla.

„Cože! To myslíš vážně?“ zhrozil se Pein/Tobi, když mu to jeho podřízený prozradil.
„Ano, Tobi vám teď řekl svoje techniky, takže už můžete trénovat. Ale musíte Tobimu slíbit, že to nikde neřeknete, jinak se z Tobiho stane hodně zlý chlapec!“ začínal pomalu zvyšovat hlas.
„Dobře, dobře. Slibuju ti, že to nikomu neřeknu, ale přesto jsem stále šokovaný,“ slíbil šéf.
„Tobi je moc rád, že jeho tajemství tajemstvím zůstane.“

„Sharingan!“ vykřikl asi už po sté Zetsu/Itachi.
„Výborně Zetsu, podařilo se ti ten sharingan udržet. Teď mě zkus chytit do genjutsu,“ pochválil ho a ten se začal soustředit. Po chvíli se začal svět kolem něho měnit. Všude byly najednou masožravé květiny a kolem běhala různá zvířátka.
„Tak co?“ zeptal se Zetsu/Itachi, který přijel na jelenovi.
„Docela působivé. Teď to genjutsu zruš,“ řekl mu a Zetsu/Itachi složil pečetě a řekl:
„Kai,“ ale nic se nestalo.
„Zetsu, proč jsi to nezrušil?“ optal se zmateně.
„Já nevím, ale zkusím to ještě jednou,“ odpověděl a znovu zkusil uvolnit iluzi.
„Zase se nic nestalo. Asi je to rozbité,“ snažil se to zamluvit.
„Tak to zkusím já,“ řekl Itachi/Pein a snažil se zrušit genjutsu, ale taky bez úspěchu.
„Vypadá to, že to bude na dlouho,“ pronesl a slezl z jelena.
„Asi jo,“ přikývl a sesunul se pod masožravou rostlinu.

„Už ti to jde skvěle,“ usmál se Kisame/Hidan.
„Děkuju, ale nestačí to už pro dnešek? Sice jsem v tvém těle, ale i tak musím vařit večeři,“ oplatila mu úsměv.
„To je pravda, protože Kakuzu asi vařit nebude,“ přikývl a bok po boku odešli zpátky do Akatsuki sídla.

Deidara/Sasori se pomalu vracel k sídlu.
„Ten zpropadený Hidan! Ten mě tak neskutečně štve! On je naprostý ignorant a vůbec se mě nesnaží pochopit!“ křičel naštvaně Deidara/Sasori a kopal do všeho co leželo na zemi.
„Hej! To mě uráží!“ ozvalo se mu za zády.
„Fuj, to mi nedělej!“ vykřikl.
„Abys jsi se nezbláznil,“ ušklíbl se Hidan/Deidara.
„Chceš něco, nebo jsi mě přišel zase otravovat?“ odsekl mu.
„Trochu obojí. Potřebuju trochu pomoct s těmi bombami, takže se ti částečně omlouvám,“ omluvil se mu.
„Omluva se přijímá. Tak, s čím potřebuješ pomoct?“
„No už umím, aby ty bomby bouchli a hýbali se, ale neuměj i něco silnějšího a zajímavého?“
„Ty jeden!“ vykřikl naštvaně a rozeběhl se za smějícím se Hidanem/Deidarou.

„Ty jsou ale hluční,“ pronesl Sasori/Kakuzu, který seděl na gauči.
„Hidan neumí být v klidu a proto musí pořád někoho otravovat,“ odvětil Kakuzu/Konan a dál počítal peníze.
„Tak jak probíhal trénink?“ optal se šéf, který právě sešel schodiště.
„Celkem dobře,“ ozvalo se od všech členů, kteří byli v sídle.
„A kde je Itachi a Zetsu?“ ptal se dál.
„Asi pořád trénují,“ odvětila Konan/Kisame, která vařila večeři.
„Jsme zpátky a neseme vám zbytek!“ zakřičel Hidan/Deidara a hodil na zem Itachiho/Peina. A Deidara/Sasori položil na zem Zetsua/Itachiho.
„Co se jim stalo?“ seběhli se všichni okolo nich.
„Nevím,“ odvětil Hidan/Deidara.
„Já jim pomůžu,“ pronesl Sasori/Kakuzu a položil každému ruku na hruď a vpustil do nich svojí chakru.
„Konečně to genjutsu zmizelo,“ řekli s úlevou oba dva.
„Tak když tu jste všichni, tak vám řeknu, jak budete trénovat zítra, i když vám to je zřejmě jasné,“ pronesl šéf a počkal, až mu budou všichni věnovat pozornost.
„Pro dnešek už máte základy a tak se můžete zdokonalovat. Takže zítra trénují Tobi, Itachi, Kisame, Deidara a Kakuzu a učit je budou Zetsu, Já, Hidan, Sasori a Konan,“ oznámil jim a odešel do své kanceláře.
„To nám jako na trénink měl stačit jen dnešek?“ zeptal se do prázdna Itachi/Pein.