Jiné, a přesto stejné 23. díl Technika se hroutí

Moc jednoduché! pomyslela si Konan, zaklapla svůj pekelný přístroj a strčila ho pod postel k odstřižkům papírů.
Žádné origami na ninjanetu neodpovídalo její úrovni. Samé dráčata, pejskové... Kam se poděly staré dobré obrovské dračice a pekelní psi? Postavy v životní velikosti? Odfrkla si a dál skládala podle návodů, které měla ve své hlavě. Ty jsou totiž stejně nejlepší.
„Už toho máš taky dost?" vzhlédl Pein od listiny, kterou zrovna psal.
„Jo, celé tohle šílenství okolo notebooků je stupidní," vzdychla a nadzvedla se tak, aby viděla na svého miláčka.
„Jo. A nejhorší je ten s přezdívkou tajenyndiža, který přidává na facebook ty trapné fotky," stěžoval si dál a celý se otřásl při vzpomínkách na fotky, na kterých on sám sedí na záchodě a s někým telefonuje, nebo na kterých je Kakuzu při líbání se se svým pytlem peněz. Ne dalších byl převážně Kisame a občas i Tobi, ale postupně se objevovaly i další trapné fotky.
„Kdybych věděla, který neřád to je, tak bych mu už nikdy neuklidila pokoj," přizvukovala.
„A co bys řekla menšímu oddechu?" sed si k ní na postel.
„No tak pojď."
„A-ale já myslel uvařit..."
„Pche!" urazila se,„Vaří přece Kakuzu, ne?"
„Ne, bohužel," povzdechl si Pein,„Ten už to vzdal a teď vyšívá Akatsuki vlajku."
„A Kisame? Pořád dělá křena Miře a Deidarovi?"
„Ano, ale to mi nevadí. Alespoń mi ani jeden z nich neleze na oči." řekl Pein a potom pna Konan upřel své prosící oči.
„Fajn, tak já něco uvařím," odfrkla Konan a vyrazila do kuchyně. Ale v těchto dnech bylo nebezpečné i obyčejné přejití chodby. U Itachiho pokoje málem dostala infarkt, když se zevnitř ozval vyděšený výkřik, a následně uklidňování: Neboj, oni mu tu hlavu zase přišijou, ale nejdřív ji musí pokřtít ohněm..."
A v tu chvíli jí napadl ďábelský plán. Pein řekl, ať uvaří a ona řekla, že něco to bude. Nikde ale nebyl specifikován význam slova něco...
...
„Večeře!" ozvalo se celým Akasídlem tak nahlas, že to slyšel i Hidan, stále se snažící přijít na to jak to, že může u střílečky umřít.
V odpověď se otevřely asi dvoje dveře. Když však obyvatelé pokojů za nimi zachytili pach pocházející z kuchyně, opět dveře zabouchli.
„Itachi, venku je ještě větší horror než to, co právě pouštíš," poznamenala Tory, a když se jí nedostalo odpovědi tak se zacpaným nosem vyběhla z pokoje. Uchiha za ní chvíli nechápavě civěl od svého oblíbeného horroru a pak s obtížemi vstal a zavřel dveře, aby se zachránil před páchnoucí apokalipsou.
Mira, Deidara a Kisame uslyšely nějaké hlasy, vycházející z vedlejšího pokoje.
„Jdu se tam podívat," pronesla statečně Mira, za doprovodu hlasitého křupání jejího strnulého těla vstala a vylezla na chodbu. Do nosu ji udeřil odporný zápach. Co nejrychleji tedy vlezla za hlasem.
„A kolik ti vůbec je?"
„Dvacet, a jsem děsně sexy."
„Heh, tak to chci vidět. Pošli fotku."
„Tak fajn. Počkej chvíli..."
„Tory?" vyjekla překvapeně Mira.
„Co ty tady děláš?" změřila si ji naštvaně blondýnka, „Já telefonuju se svým kamarádem. Okamžitě vypadni."
„A jak se ten kluk jmenuje?" zajímala se okamžitě.
„PRYČ!" vyjekla nepříčetně Tory, a tak se Uchiha raději vzdálila. Už stála před svým pokojem, když jí došlo, že by to nejspíš měla někomu sdělit.
„Itachi?" zaklepala a její brácha jí zachránil před smradem.
„Co potřebuješ?"
„Etoo... vy spolu s Tory nechodíte?" poškrábala se nervózně ve vlasech. Itachi okamžitě zčervenal.
„No, totiž ona si tu noc stejně jako ty nepomatuje, takže čekám až si to zase uvědomí."
„Jen aby ses nedivil..."
„Cože? a proč se vlastně ptáš?"
„No právě si vedle volá se svým K-L-U-K-E-M." slovo kluk vyhláskovala, aby nemohlo být pochyb co řekla.
„S kým?" zeptal se na oko klidně Itachi.
„Se svým klukem. Ona teda tvrdí, že je to kamarád, ale to známe," zopakovala jeho sestra.
„To jsi říkala, ale jak se jmenuje?" obrátil oči v sloup.
„Netuším. Vyhodila mě dřív, než jsem to stihla zjistit."
„Hmmm..." Itachiho pohled se stočil zpátky k obrazovce, a tak Mit usoudila, že pro dnešek už spolu mluvily dost, přešla zonu smrti a byla zpátky v zatuchlé vůni pokoje, který sdílela s Kisamem a Deidarou.
„Kisame?" obrátila se hned po příchodu na žraloka ležícího na její posteli s očima upřenýma na obrazovku jeho notebooku.
„Co chceš?" odpověděl jí nepřítomně.
„Asi by ses nemohl dojít umýt co?"
„Jo, tos uhodla. Nemohl," zašklebil se na ní a pak jí opět přestal vnímat.
„Deidara se trpně zašklebil a nenápadně se připlazil až ke Kisamemu. Potom mu notebook zaklapl, a přiskřípl mu v něm ploutve.
„Hej! Já jsem měl zrovna rozkoukanou tu nejlepší část!" zaprotestoval okamžitě žraločák.
„To máš blbý," opáčil Deidara a nekompromisně mu noťas sebral.
„Dokud se neumyješ, tak ho neuvidíš," dodal a strčil si ho pod plášť.
„Fáájn," Kisame zaskřípal zuby a nakvašeně vyšel z místnosti do smradu.
***
„To je vážně tvoje fotka?! Týjo, vypadáš úžasně!"
„Ted mi svoji fotku pošli ty."
„Já žádnou nemám."
„No tak nějakou vyfoť! a co takhle v nějakém úsporném oblečení, hmmm?"
„Ehh, to radši ne." Tory začala být z této konverzace trochu... neklidná.
„Tak to nevadí. Možná časem, co?"
„Jo, určitě."
„A z jaké jsi vůbec vesnice, lásko?"
„Lásko mi ještě nikdo neřekl! Z kamenné- haloo? Slyšíš?"
Obrazovka zhasla a pokoj upadl do ticha.
„Achjoo..." povzdechla si blondýnka a vydala se zpátky k horrorovému maniakovi.
„Tak fajn, umyl jsem se. Stačí?" vrátil se žraločák z koupelny očividně mokrý, „... a teď mi vrať ten noťas,"
„No jo," podal mu ho blonďák s takovým divným úsměvem. Kisame to neřešil, vzal si ho a opět zalehl Mitořinu postel. V tu chvíli už to Deidara nevydržel a zeptal se:
„Kisame, ty fakt sleduješ romantický anime?"
„C-co? jak jsi na to přišel?" zfialověl.
„Na počítači není nic v bezpečí," prohlásil Deidara nonšalantně a přitáhl si blíž Miru, se kterou zrovna sledovali nějaký akční film.
Kisame se naštval a konečně opustil i se svou láskou pokoj.
***
„Jdu se dívat s tebou," oznámila Tory a dopadla na zem vedle Itachiho, který se tvářil dost samolibě.
Velmi geniální, odstřihnout Toryin noťas od ninjanetu.
„Vítej. Mám pustit I ninjové mají oči, nebo kunaie jsou ostré?"
„Pust ty ninjy," odpověděla nepřítomně Tory.
V půlce filmu už se hlavní hrdina s vypíchnutýma očima plížil lesem a chraplavě volal svého mrtvého druha, aby mu půjčil alespoň jedno očko. A právě tuto chvíli si Tory vybrala ke svému vyznání.
„Itachi, asi jsem se zamilovala."
„Jo? Ado koho?" zeptal se s nadějí v hlase.
V tu chvíli vypadl v celém Akasídle signál, proud, ninjanet a prostě všechno na elektřinu.
„Tma! Miluju tmu!" zakřičela Tory nepřesvedčivě a začala se cpát pod Itachiho peřinu.
Ve vedlejším pokoji to ovšem Kisame nevzal tak dobře. Rozbulel se nad tím, že se hlavní postava konečně chystala vyznat lásku a oni to zrovna v tom přerušili. Vrátil se tedy do pokoje, který obsadili Mira s Deidarou. Tam ihned zapomněl na své anime a raději si sednul na volnou postel a sledoval co se děje na té protější.
Mira se tam krčila v těsném Deidarově objetí a stále dokola opakovala : „Ne, prosím tmu ne, cokoli jenom už nechci skončit znovu v té tmě," a Deidara se jí snažil uklidnit : „Neboj, tentokrát jsem tu s tebou, nedám tě." Černovláska se k němu, pokud to bylo možné, přitiskla ještě blíž. Deidara se k ní sklonil a ignorujíc příchozího políbil Miru do vlasů. Následovala delší chvíle ticha a to ticho přerušila už uklidněná černovláska:
„Omlouvám se." Její hlas zněl tlumeně, jak ho ztišilo Deidarovo tričko. Jako odpověď jí stačil pevnější stisk z jeho strany. Uvolnila se a za chvíli Deidara ucítil její klidný dech jak usnula.
„Už nikdy nedovolím, aby ti někdo ubližoval," zašeptal jí do vlasů tak tiše, že to ani Kisame neslyšel. Ten zjisti,l že už se nic zajímavého dít nebude a vypařil se. Deidara si oddechnul a opřený o stěnu za ním se snažil usnout.
***
„Ehh, Tory? Jsi v pořádku?" zeptal se Itachi opatrně.
„Jop," ozvalo se pod peřiny.
„A nechceš vylézt a třeba se jít zeptat co se stalo?"
„Už jdu,"ozvalo se neochotné zamručení a Tory opustil svoje hnízdo.
„A o čem jsi to předtím mluvila?" pokusil se navázat na předešlý rozhovor.
„Co? Nevím," snažila se to zamluvit Tory,„To je ale pěkná tma, co?"
„Hmm."
„Já se bojím!" ozvalo se z místnosti, kolem které zrovna procházeli.
„Tobi," šeptla blondýnka,„A dokonce zapomněl mluvit jako kre*én."
Ozvalo se zaškrábání na dveře.
„Né! Už si pro mě jdou! Pomoc, Sasori-sama! Peine-sama! Kdokoliv-sama!"
„Tory nech ho," pokusil se zastavit ji Itachi, ale už bylo pozdě. Tory vletěla do místnosti s podivnými skřeky a vrhla se na dýni.
Z pokoje se ozvalo už jenom zapištěni a rána. Pak Tory vyšla za dveří a nevinně si pískala. Itachi se rozhodl to neřešit a pokračoval dál po chodbě. Tory hned za ním. Prošli kolem pokoje kde měli být Mira s Deidarou a slyšeli od tamaď jenom tiché chrápání. Itachi měl sto chutí tam vletět, nakonec ho ale přesvědčilo netrpělivé podupávání přicházející od Tory a pokračoval dál.
„Tory?" zarazil se po chvíli.
„Co chceš," otočila se rádoby znuděně.
„Svítíš."
„Cože?" vyhrkla a běžela hledat nejbližší zrcadlo. Bohužel se rozplácla v prostředku chodby, překulila se a sletěla ze schodů.
„Jsi v pořádku?" zavolal na ni Itachi.
„No jo, ale mohl mi někdo říct, že tu jsou schody."
„Hmm... ty tam jsou ale celou dobu," protočil oči a šel pomoct ptáčkovi zpátky na nohy.
„Už se pomalu, ale jistě, začínáš měnit na chodící pochodeň, neměla bys s tím něco dělat?" zeptal se, když došli k neidentikovatelné místnosti, ze které Itachi vytáhl baterku.
„Ani ne, čím víc světla, tím víc broučků," odpověděla chytře.
„Aha." Itachi zmáčkl tlačítko, které by mělo spojit obvod a žárovka by se měla rozsvítit, ale to se nestalo.
„Jdeme pryč."
Nastalo několik minut trapného ticha, při němž oba hledali nějakého nespícího a nepomerančoidního tvora.
„Itachi! Nebudeš tomu věřit," ozvala se z ničeho nic Tory.„Já asi fakt našla svoji druhou polovičku! Teda, ne, že bych na tyhle nesmysly věřila, ale tohle jsem snad nikdy nezažila. Sice je z Konohy, a je o pár let starší než já, a taky je to hodně silný a významný ninja, kterého nemá spousta lidí ráda, ale nechápu proč, protože on je prostě dokonalý. A dokonce je i hezký. Jeden ze trojice legendárních sanigů, nebo tak nějak, Jiraya, a ta jeho žába je taký dokonale Jashinovská."
„Počkat... Ty jsi právě řekla Jiraya?" otevřel pusu a trochu i zařval.
„Co je s Jirayou?" vyšla z pokoje rozespalá Mira, kterou probudil Toryin pád.
„Tory se do něj zamilovala..." opáčil její bratr mrtvým hlasem.
„Jo, aha tak nic jdu zpátky. Ale nechápu jak se do toho zabradovicovaného padesátníka s tím šeredným nosem může někdo zamilovat... Navíc každý přece ví, jaký to je i ve svém věku d***ař..." zívla apokusila se jít zpátky do pokoje. To se jí ale nepodařilo, protože se srazila s blonďákem.
„Co se to tady děje?"
„Ale téměř nic. Jenom se Tory zamilovala a svítí..."
***********
Mezitím v jídelně:
„Peine? Proč zhaslo světlo?" ozval se Sasoriho ledově klidný hlas.
„Jo," přidal se k němu téměř plačtivě Kakuzu,„zrovna jsem si stahoval nejlepší kalkulačku na ninjanetu!"
„Nevím," odpověděl pomalu šéf,„asi nás někdo odpojil... Mám takové tušení, že to mohl být-"
„Peine! Ty zahnojená parybo! Jestli to nezprovozníš, tak se nedokoukám na láska dvou ninjů, a jestli se nedokoukám na lásku dvou ninjů, tak tě zabiju, a jestli-"
„Drž hubu Kisame, Pein vysvěluje," přerušil ho klidně Kakuzu a narval mu pěst do pusy.
„Myslím, že to byl Orochimaru," pokračoval vůdce, jako by ho nikdo nepřerušil.
„A na to si přišel k*rva jak?" ozval se Hidan.
„Kdo jiný to asi tak mohl být?" začal Pein ztrácet nervy.
„Jak to mám do pr*ele vědět?"
„No tak neštvi..."
„Al-"
„Hidane drž h*bu" praštil osloveného Kakuzu až nesmrtelný prolétl otevřenými dveřmi ven na chodbu. Po chvíli těmi dveřmi vešel Deidara s obličejem: Za-co-po-mě-házíte-toho-imbecila.
„Tys nám tady scházel," uvítal ho Kakuzu nevrle.
„Co se děje?" ignoroval ho blonďák a přitáhl si nejbližší židli.
„Kromě toho, že tady sedím s partou dementu nám Orochimaru shodil elektroniku."
„Tak tady jste!" prohodil bezvýrazným hlasem Itachi.
Pein si naštvaně odfrkl .
„Jasně, všichni se sem narvěte ." Jako na zvolenou se připlížila i Míra a za ní modrý přízrak.
„Co se děje?" zajímala se hned Mira.
„Jestli se mě na to zeptá ještě někdo, tak jdu skočit z okna," vyprskl nepříčetně Pein a složil si hlavu do dlaní. Tory otevřela pusu, ale místo nějakých slov z ní vypadlo jen zakašlání.
„Tory ty to neřekneš?" obrátil se na oslovenou její bratr.
Tory se znovu pokusila něco říct, ale opětjí to znemožnil záchvat kašle.
Z očí jí vyhrkly slzy, ale i přes to se pořád pokoušela to říct. Po chvíli to vzdala a prosebně se podívala na Itachiho.
„Ať to řekne Jiraya," usmál se mile Uchiha. Blondýnka se na něj zaškaredila, ale potom se zase dala do kašle, takže nebylo poznat, jak se tváří.
„Orochimaru nám nejspíš vypojil elektroniku, nevím jak a nevím kdy se to zpraví. Jediným zdrojem světla je do té doby oficiálně Tory," oznámil Pein a odpochodoval pryč.
Tory se pokoušela něco namítnout. A v podstatě jí až teď došlo, že nemůže mluvit. Všichni se na ní zlomyslně křenili. Otevřela pusu v němém výkřiku, otočila se a urychleně opustila místnost, kterou ovládla tma.
„Za ní! Je to čarodějnice!" zakřičel Hidan a rozběhl se. Ostatní mu byli v patách.
Po chvíli už byla celá společnost opět v jídelně, a na židli uprostřed byla připoutaná *žárovka,*která mezi záchvaty kašle nadávala z plných plic. To ale nebylo moc často.
Po chvíli Kakuzu a Sasori opustili místnost s tím že půjdou radši spát a po chvíli je následovala i Mira s Deidarou.
Tory dávala jasně najevo, že chce taky pryč. Bohužel Hidan jí nechtěl pustit, protože mu příjemně svítila na obřad s komárem.
Nakonec ji přišel zachránit Itachi, který odehnal Hidana ze slovy: Tobi se prý krčí v tvojí posteli a žužlá ti pyžamo.
„Nemáš zač," řekl klidně, když se nesmrtelný konečně vzdálil.
„Hmmm..." dostala ze sebe, a on ji začal rozvazovat. Najednou si Tory uvědomila, že už nezakašlala dobře minutu, a tak ze sebe chraptivě vysoukala: „Jsi kokos."
„Tak díky," odpověděl klidně Itachi a vypadal, jako by nad něčím přemýšlel.
„Jak to Mira myslela s tím Jirayou?" zeptala se najednou naprosto vážně.
„Mu je přes padesát. To jsi nevěděla?"
„Ne, tak to jsem vážně nevěděla," odpověděla zklamaným hlasem.
„Hádej, proč si blondýnka nemůže zaklepat na čelo!" vyhrkl najednou Itachi nadšeně.
„Netuším," odpověděla znuděně a dala se znova do kašle.
„Protože by jí ozvěna vyrazila zuby!"
„Itachi ty jsi fakt *záchvat kašle*takový mačo!"
„Mačo? A na lepší nadávku se nezmůžeš?" škádlil ji.
„Jsi nagelovaný tupoun, stupidní imbecil, a... A..." Tory se postavila a vypadala, že jí asi za chvíli z vymýšlení dalších přezdívek pukne hlava.
„A co?" zeptal se s úšklebkem na tváři, čímž ji dorazil, a ona ho povalila na podlah pod sebe a tam ho začala škrtit.
„Urvu ti hlavu, a na**ru ti do krku, he pčííík, potom ti ten krk strčím do p*dele, kde ti ho dám sežrat a nakonec to naservíruju Akatsuki na oběd!"
„Tak mě hlavně nepřesol," odstrčil ji bez sebemenší námahy Itachi, ale zůstal sedět na zemi.
„Jsi Deb*l."
„Jo? Fakt? V posteli jsi říkala něco jiného."
Tory už se na něj chtěla znovu vrhnout, ale potom se zarazila.
„Prosím?" zeptala se slušně a doufala, že se přeslechla.
„Tak tohle jsem říct nechtěl," odtušil pomalu Itachi.