Oko na měsíci

Úvod
Členové aliance bojovali ze všech sil, ale nakonec dosáhli svého limitu a museli se vzdát. Obito zvítězil sám nad všemi protivníky, i nad Madarou a zmrtvýchvstalými Hokagy, které nadobro zapečetil. Pod Obitovýma nohama se v předsmrtné křeči svíjel Naruto, ze kterého se konečně povedlo extrahovat všechnu čakru Devítiocasého. Killer Bee už byl ze stejného důvodu po smrti. Božský strom byl tudíž v plné síle, překypoval čakrou a chystal se kvést. Na vyčerpané poražené nindži čekalo už jen rozloučení se světem, jaký znali. Nelitovali toho. Rudý měsíc se třemi soustřednými kruhy osázenými tomoe jim vnucoval představy krásnější, než jaká byla realita.

Obito
Hokagovský klobouk mu slušel. Vykrucoval se s ním před zrcadlem a nemohl se toho pohledu nabažit. Ani pohledu na svou tvář, hladkou bez jediné jizvičky. Matně si vybavoval, že byly doby, kdy tak hezký nebyl. Dnes měl v plánu projednat se svými poradci zahraniční politiku Konohy, ale to mu jistě nezabere více než dvě hodiny. Celé odpoledne bude mít volno a bude se procházet po rozkvetlé louce spolu s Rin. Už se těšil, jak obdivně se na něj Rin podívá, až jí poví o svých nových plánech na světový mír. A pak mu možná i dovolí, aby jí dal pusu…

Mistr Gai
Cítil se silný a svěží jako snad nikdy. Proti němu stálo deset ANBU z Travnaté vesnice a on věděl, že je všechny rozdrtí. Však to také byla jeho mise a on byl ochoten pro její splnění udělat cokoliv. Přemetem se vrhnul mezi nepřátele, vířivými pohyby mezi nimi tančil rozdávaje mocné údery a kopy na všechny strany. Přitom blýskal svým úsměvem.
Protivníci se nezmohli ani na tasení zbraní. Během deseti vteřin se váleli domlácení na jedné hromadě.
„Neměli jste se nikdy postavit překrásné zelené šelmě ze Skryté Listové, bídáci,“ zahlaholil Gai.
Pak udělal stojku a odkráčel po rukou směrem ke Konoze.

Hinata
Otec ji objal a políbil na obě tváře. Matka ji posadila do čela stolu a položila před ni dort se sedmnácti svíčkami. Nedži (proč Hinatu při pohledu na něj píchlo u srdce?) se ve svých blahopřáních předháněl s Hanabi. Konečně si jí všichni vážili a bylo proč – v poslední válce se přece zachovala jako hrdinka. V koutě pokoje stál veliký koš naplněný úhlednými balíčky s plyšovým psem položeným navrchu.
„To ti poslali tvoji přátelé,“ vysvětlila jí matka.
Najednou se Hinata rozplakala, ale bylo to štěstím. Neboť mezi dárky objevila neuměle uplácané perníkové srdce s nápisem „Z lásky“ nakresleným oranžovou polevou.

Sasuke
Tak krásně mu nebylo už deset let. Obklopen rodinou a přáteli, se Sakuřinou hlavou něžně položenou na rameni, konečně zažíval pocit klidu a míru.
Najednou se zarazil. „Já jsem spokojený? To je divné! Není to nějaká nemoc? Vždyť jsem přece bezcitný mstitel, jehož život je v troskách! … Slez ze mě, Sakuro, nebo mi tvé objetí ještě začne být příjemné!“
Jeho šaringan zavířil a on procitl a uviděl, že stojí na bojišti. Spatřil rudý měsíc, božský strom a Obita, jak se slastně usmívá.
„Ten sviňák!“ zařval, vytasil katanu a… protože byl vyčerpaný, zhroutil se na zem a ostatní mohli snít dál.