Ty jsi takový pitomec,Shikamaru!

,,Dlouho jsem nenacházel slova jak ti říct, že chtěl bych tebe.
Ano, a moc. Moc bych tě chtěl. Jenže můžu tě mít? Můžu těn někdy vlastnit? Ne. Dobře já vím že nemůžu nikdy nikoho vlastnit, ale tebe bych chtěl.
Je to sobecké já vím, ale vždyť láska je sobecká. Je to sobectví dvou lidí a pokud dva nejsou, musí být sobecká zatím z jedné strany. Tak moc sobecká aby mohla říct "chci tě mít".
Ptáš se co bych si vybral? Jestli život s tebou nebo jenom se sebou? Víš co bych ti řekl? Že jenom se sebou, protože ty už jsi se stala částí mě.
Pro mě už to není ty a já nebo on a ona. Pro mě jsme to jenom já a až přijdeš na to že já jsem jenom ty. Potom můžeme být jenom my. My jako jedno tělo. Neptej se mě o čem to tady povídám. Sám nevím. Možná v tom je to to krásné.
Že u tebe si ničím nejsem jistý. Máš mě ráda? Nenávidíš mě? Nevím.
Snad to ale někdy zjistím.. Doufám v to.. doufám že mi to jednou povíš. Jako já tobě teď říkám že tě chci.
Miluji tě? Není to silné slovo? Jak tě mohu milovat vždyť ani nevím jestli mě náhodou nezraníš. Nevím jestli mi nerozerveš srdce. Tak jak tě můžu milovat? Jak?? Celým srdcem. Jestli je to láska, poznám časem. Teda doufám že poznám časem. Vždyť čas všechno vyřeší.. říká se..."
,,To je otrava..." Zmuchlá Shikamaru další zpola popsaný list papíru a odhodí ho kamsi směrem odpadkový koš. Zahledí se z okna,v ruce stále ještě žmoulajíc násadku štětce.
,,Stejně to nemá cenu.... Vždyť je tak... Jiná." Položí před sebe další list papíru. Štětec se setká s temným inkousetm.
,,Tohle vážně nemá cenu." Vsátá od stolu a oblékne si zelenou vestu. Za okamžik prochází po rušné ulici,ale lidi kolem nevnímá až do okamžiku kdy vrazí do vysoké blondýnky.
,,Dávej pozor na ces-To jsi ty Shikamaru?" Původně naštvaný hlas se změní na příjemný.
,,Kdo jiný. Jak dlouho ještě budeš v Konoze?"
,,Zítra ráno odcházím."
,,Hm..."
,,Vadí ti to?" Pohlédne na něj s nadějí v očích.
,,Musím jít..."
,,Jistě." Svěsí dívka ramena a sleduje vzdalující se záda.

Leží na louce za Konohou a pozoruje oblohu.
,,To je tak protivné....." Teď si nejspíš myslí,že mi na ní už vůbec nezáleží...
,,To je nepříjemné..."

,,Temari? Děje se něco?" zeptá se vyděšeně Sakura když uvidí kunoichi z písečné jedním útokem za druhým demolovat treningové dojo.
,,Co myslíš? Všechno-je-v-nejlepším-pořádku!" Poslední slovo vykřikne a zároveň sešle poslední Daikamaitchi no Jutsu,které nebohý kus dřeva už nadobro přemění v hromádku pilin. Zprudka oddechuje,ale za okamžik se narovná a se svým obvyklým vyrovnaným výrazem ve tváři projde okolo Sakury a ven do zapadajícího slunce.

Je nejtemnější částo noci-těsně před svítáním. Temari leží naznak v posteli a pozoruje obložení stropu. To snad není možné! teď kvůli němu ani nezamhouřím oči...
Když jí její výhled zakryje stín s rozježeným culíkem okamžitě se posadí.
,,Ty jsi takový pitomec, Shikamaru!"
,,Já jsem takový pitomec, Temari!"
Pronesou oba současně.
,,Omlouvám se... nechtěla jsim ti nadávat,ale..."
,,I když je to otravné,je to moje vina! Já..."
,,Věříš mi?" Přeruší ho náhlým dotazem.
,,Věřím.."
Vezme jeho tváře do dlaní a přitiskne své rty na jeho.