Chlapec z pekla 4 - Jak urazit Legendárního Sannina

Pomalu se přehoupla třetí hodina odpolední a v Konoze se začaly dloužit stíny...

Kotetsu sebou škubal na zemi pokoušeje se povolit provaz, kterým ho až příliš pevně svázal Kabuto. Izumo se ani nesnažil se svými pouty něco udělat. Pokorně schoulený hajal vedle svého parťáka a tiše si kníkal pod ofinku (rozuměj „emo patku“).

Naruto opatrně nakoukl za bránu. Ulice byly pusté a prázdné, jen nízko při zemi se vířil písek a proháněla se klubíčka prachu... Celá vesnice byla pohroužena do líné ospalosti, užívajíc si odpolední siestu. Naruto se ještě jednou rozhlédl, a pak mávnul na zbytek své čtyřčlenné skupinky poutníků. Udělal několik váhavých kroků, v závěsu za ním se obezřetně plížil vystrašený Sasuke, po něm do vesnice vstoupil šklebící se Orochimaru následován Kabutem s mírně zarudlýma očima... Obezřetně se proplížili přes náves, potom pokračovali kolem radnice a ninja akdemie, až dospěli do nechvalně známé čtvrti Hirajuku. Zastavili se před hospodou s výstižným názvem Shinde iru Shinobi, kde velice často zasahovali zdravotníci a ještě častěji pohřebáci... Naruto si sedl na bobek, ostatní následovali jeho příkladu a chystali se rokovat o dalším postupu, když tu náhle z hospody zazněl příšerný jekot...

„A nemyslete si, že si s váma neporadím, protože jsem žena! Spráskala jsem Jiraiyu a spráskám každýho, kdo se mě jen dotkne! Já jsem tady Hokage a...“
A tu se dveře od hospody rozrazily a rychlostí shurikenu v nejvyšších otáčkách z nich vyletěla Tsunade. Uprostřed letu řvala něco jako „šovinistický prasata“, načež dopadla Orochimarovi k nohám.
„Kdo že je šovinistické prase?“ zeptal se Oro nevinně. Tsunade chvilku plivala písek a jinou špínu, kterou si nabrala do pusy, když přistávala. Nakonec se zvedla, věnovala Orovi jeden z mnoha svých vražedných pohledů a obořila se na něj: „Ale podívejme se, kdopak se nám to připlazil zpátky domů! Pan ohavně vyvinutý a neobyčejně zrůdný deviant osobně! Mistr hnusný proradný podrazácký slizoun, sbírající malé chlapečky, odporný megalomanský nechutný sebestředný imbecil, co touží ovládnout svět! Magor, blbeček, tupec, korunovanej vůl, osel, troup a blázen!!! Tak co, Ori, už ses naučil všechna jutsu? Přišel jsi zničit Konohu, tak řekni?!“

Orochimaru překvapeně zíral na svou ex-týmovou kolegyni. Ne že by se divil tomu proudu nadávek, linoucích se z jejích jemných úst, která vypadala přesně tak, jak si je pamatoval. Nechápal, jak je možné, že všechny její kouzelně tvarované křivky jsou nachlup stejné, jako když jim bylo dvacet... Jakmile se ovšem probral z počátečního šoku, spustil svou vlastní protipalbu.
„Heleď se, ty panovačná stará fuchtle! Nevyskakuj si na mě, že jseš tady nějakej Hokage, to je mi totiž úplně volný! Nic o mě nevíš, tak si vyprošuju tvoje rádoby vtipný komentáře. Nejsem uslintanej slizkej netvor, kterej zničí, co mu přijde pod ruku! Kdybys aspoň na chvíli zavřela klapačku a neřvala na mě jak šílená kráva, moh jsem ti říct, že jsem tobě a celý tvý Konoze právě zachránil zadek!!!“
Orův hrudníček se vzdouval potlačovanými vzlyky smutku i vzteku, zatímco Tsunade sršela blesky. Najednou se z jedné střechy ozval podivný smích. Všichni vzhlédli a spatřili Jiraiyu, jak si trůní za komínem a ovívá se Icha Icha Paradisu.
„Nazdar Oro! Ty ženský jsou čím dál tím nebezpečnější, co? Dřív byly milý, nežný...“
„A kdy? Před dvěma tisíci lety?“ zeptal se Orochimaru. Tsunade mu ovšem nezůstala nic dlužná...
„Hajzle!“
„Taky nejsi můj typ,“ odvětil s klidem Ori.
„Tak už jste skončili?“ napřímil se Jiraiya za komínem. „Vyměnili jste si svý duchaplnosti?“
„Nekecej nám do toho, ty nechutnej a špinavej chlíváku!“ zařvali na něj Orochimaru a Tsunade jako jeden muž. Pak už se jejich vzájemné urážky nedaly od sebe moc odlišit, pouze se stupňovala intenzita řvaní. Před hospodou se sbíhali obyvatelé Konohy, vyrušení tím humbukem ze siesty. Takový mumraj byl v této pochybné čtvrti naposledy v době, kdy Uchiha Madara zapíjel založení svého klanu...

Když Tsunade zaječela tak, že vysklila okna v okolních domech, hádka konečně ustala. Totálně vysílený Jiraiya si kecnul na zadek a rozpačitě se začal škrábat ve vlasech. Barva Oriho tváře nebyla už ani bílá, nýbrž skoro průhlená. Tsunade se zamženýma očima na něj s útrpností pohlédla, a pak udělala něco naprosto nečekaného. Objala ho a rozplakala se.
A tu se jindy obávanou čtvrtí Hirajuku rozlehl potlesk a jásavé výkřiky vesničanů. Naruto se Sasukem přikročili k Jiraiyovi, aby mu pomohli vstát a Kabuto mu mezitím nenápadně sebral Icha Icha Paradisu. Na blízko totiž viděl dokonale...

Tak se Legendární Sanninové, Naruto, Sasu a Kabu vydali na radnici, aby si povyprávěli, jak to vlastně všechno bylo. A my se příště vydáme do pekla, abychom zjistili, kdo vyrušil Akatsuki při mučení Lucifera.