Chyba v Matrixu 3

"Tak nám ukaž svoji klonovací techniku," řekl vážným hlasem Iruka. Mizuki měl však co dělat, aby nezačal zívat. Trčel tu už od rána a zcela zjevně ho to už moc nebavilo.
"Ok."
Hele, to bude dobrý. Musím se zkusit soustředit na chakru - tu snad mám. Celou silou své mysli jsem se upjala k tomu, co by podle mě mohla být aspoň taková skorochakra a najednou - já ji fakt cítila! Dokonce jsem už věděla, co mám vělat! JO! Vypadá to, že to brácha stihnul. Alelujua.
Vykonala jsem potřebné pečetě a řekla tu magickou formulku. A světe div se! Vedle mě stáli 3 ...echm... no... 3 a půl klonu. Prostě tam byly jedny nožičky navíc. Ty začaly zcela zjevně zmatkovat a pobíhaly po místnosti. Vyskočily na stůl mistra Iruky a Mizukiho, pošlapaly jim ty jejich lejstra a zakoply o rozvázané tkaničky. Iruka se po nich vrhl, ale to už jsem se nekoncentrolovala na chakru (to fakt nešlo, ty nožičky tam jen tak poletovaly, víte?!) a moje drahá dolní půlka i s mými 3 celými tělíčky zmizela.
"Co to sakra bylo?! A za to chceš maturitu?!" Mizuky vypadal fakt naštvaně, cenil na mě zuby a čistil si jedno ze svých lejster. Co jsem zahlédla, vypadalo to jako dopis se smoustou srdíček a smajlík pusinek.
"Ale Mizuki, ten poslední klon byl sice poloviční, ale udělala 3 normální. Nebylo by fér, kdyby neprošla. Zvlášť, když ty jsi chtěl pustit i Naruta s jeho jedním ubohým klonem," začal s Mizukim diskutovat Iruka.
"Ale Iruko! Já ten dopis chtěl dneska poslat! Fakt že jo! Máš vůbec představu, jak dlouho jsem ho tvořil?!" Soukal ze sebe nešťastný Mizuki a ublíženě pofňukával.
"Ale tak jo no - když se za ni tak pereš. Ale... Ale nerad!"

Ha! Začíná to vypadat nadějněěěě.

"Ok. Yanisho, máš maturitu. Dostav se zítra do akademie na 8 hodinu ranní," sdělili mi ti dva jako jeden muž.
"Fakt?! Já fakt prošla??! Jupíííí!" Řvala jsem a nadšeně vyběhla z místnosti, práskla za sebou dveřmi, poskočila si a rozběhla jsem se, míříc ke dveřím.
Buuuuuuum.
,,Do pr...do prkenné ohrady, ty humore, nevidíš, že běžim? Máš dávat pozor!" Spustím a kouknu, koho že jsem to srazila vší parou k zemi a na kom teď ležím. Aaaaa... On to je Sasuke!
"To byla tvoje vina, vrazila si do mě!" Začal se kdovíproč bránit.
"Ale to je jedno, já to udělala, udělala, udělala!!!! Jsem Ninja, ninja, ninja!" Srším na něj své novinky a zvedám ho nahoru.
"Já to fakt zvlááádla!" Zářím a znovu skočím na konečně zase stojícího Uchihu. Ten se tentokrát udrží na nohou a než se stačí vzpamatovat, jsem už pryč. Poslední co si pamatuje, jsou slova : "To se musí zapít!"
Zatímco se Sasuke ze mě vzpamatovával, já se vrhla k mobilu.

Bracha! Mám to! Diky! Ale, co ti proboha trvalo tak dlouho? Už sem byla docela v hnoji!

No co no, mel jsem pazu na obed. Uz sem ty tlacitka videl pomalu dvojito, ale stejne mam dojem, ze sa mnoza. Uz si nekdy pila slivovicu s feferonkama?

Cožeeee?! Já se tady stresuju a on se šel nadlábnout a etě mi ho tam někdo ožral? A co to má být jako za kombinaci?¨No, teď s bráchou nebude řeč. Jdu zapít svůj úspěch, do té doby se z toho vzpamatuje!

Asi po hodině hledání jsem našla hezkou hospůdku, která vypadala velmi oblíbená zdejšími shinobi. Byl tu ten žabí úchyl Jiraija, Izuma i Kotetsu, Gai a Kakashi, kteří hráli páku, Asuma, který zcela ignoroval zákaz kouření a foukal slzící Kuranai ten cigarovitej kouř do obličeje.
"Sakééé," poručila sem si.

Ráno, u hlavní brány

Izuma a Kotetsu se blížili ke svému věčnému stanovišti. Nečekali dnes žádné vyrušení od jejich stereotypu. Ale...
"Izumo! Já se nemožu dostat do tej naší budky! A kdosi nám tam asik chrápe!" Rozčiloval se Kotetsu, který se snažil dostat do své "budky". Pokaždé, když se přiblížil ke vchodu, nějaká síla jej odhodila zpátky.
"Kotetsáku neblbni, to vypadá na nějaké ochrané jutsu. A ta holka co tam chrní vypadá teprve na genia. Stačí počkat, až se probudí."
"No jo, ale víš ty, jak dlouho může spát?! Přijde na nás třetí a... A co ty víš, co ho zase napadne! Už si nepamatuješ, jak chtěl, abychom každýmu, kdo přijde, dávali razítko na čelo?"
Izuma i Kotetsu se při téhle vzpomínce zatvářili poněkud bolestně.
"Kotetsu tak víš co? Budem prostě dělat bordel, dokud jí to neprobudí. Já mám dojem, že nás tam radši rychle pustí, jen abychom byli ticho. Ona to je asi ta ze včerejška," usmál se škodolibě.
"Kteráá?" Zatvářil se Kotetsu pro změnu nechápavě.
"No ta, co tancovala toho odzemnka!"
"Aha! já už vím!" Kotetsu se zatvářil vítězoslavně a začli dělat s Izumou takový bordel, že by vzbudili i mrtvolu.

"Který debil tu dělá taký bordel? Vždyť je ráno! Auuu... Hele vy dva, tište se!" Jo - vzbudili mě. Podařilo se jim to.
"My budem ticho, až ty vylezeš a pustíš nás do NAŠÍ budky!" Vyjel útočně Izuma.
"Vaší? A prosím tě, neřvi tak, já to včera asi trochu přehnala... Ježiš, já si začínám vzpomínat. Kolik je vlastně hodin?"

Pomalu sem vylezla z budky a zrušila ochrané justu, které jsem tam už nevím proč umístila, ale mám neblahý pocit, že to měla něco společného se žábami. Moment... Já umím i ochrané jutsu? Šikovný brácha. Jaaaauuu. Je asi zbytečné se ptát, jestli tu nemají aspirin - nebo aspoň paralen?
"No, je 7 hodin ráno."
"Vy mě budíte v 7??! Ježiši... Ale co, stejně mám tušení, že v 8 mám někde být. Echm. Vy dva - nevíte co jsem včera všechno vyváděla? Já to mám nějaké - domotané." Hmmm... To sem zvědavá, co se na sebe dovím.
"Ále, nic zvláštního. Jenom si vypila asi 5 litrů saké, vzala Asumovi cigarety s tím, že to škodí zdraví, a tu, co měl zrovna zapálenou, si hodila, asi nechtě, Kurenai do pití. Pak jsi hrála s Gaiem páku, ale porážel tě a tak jsi ho pokousala do ruky. Odněkud jsi splašila nějaké Savo a vybělila Kakashimu srdíčka na jeho in masku a pak si už asi jenom tančila odzemek na stole. A jooo - ještě ses cosi bavila s Jiraijou o žabích stehýnkách."

Ech... Ufff. Začínám tu být asi slavná.

"Jéje. Už si vzpomínám. Já pak nemohla trefit do toho baráku, o kterém mi Kakashi říkal, že mi přidělili, tak sem pak došla tady a usla tu. A Jiraija mě předtím strašil nějakou žabí pomstou, tak sem se radši zabarigádovala. Prosim vás, že to na mě nepovíte?" Udělala jsem psí oči a tvářila se tak nevinně, jak jen to šlo.
"No, my to na tebe nepovíme, ale ty nás naučíš kozáček!" Vyhrl Izuma. Kotetsu se na něj zadíval jako na Boha Radegasta a očička mu zářily.
"Jo! Mě se to strašně líbilo! To je machrovina jak šmoulinková zmrzlina!"
"Tak jo, pojďte tady, je to snadný, skrčit, vyhodit jednu nohu, druhou, vyskok, tak. A ještě. A do rytmu : ,,Aj valašký odzemek, kdo ty koze požene? A já bych ty koze hnal, ale som sa vlka bál."
Takhle jsme blbli asi hodinu, mě málem praskla hlava, ale na konci byli oba Shinobi mistry našeho slavného valašského tance.
"Počkaj, neříkala jsi, že máš v 8 někde být? Máš totiž 8:10," informoval mě Izuma.
"Ježiši! Já lezu pozdě! No potěš koště! Nazdar Valaši!"
Nasadila jsem nejvyšší rychlost, které sem byla schopná a utíkala rovnou do akademie. Dorazila jsem tam, rozrazila dveře a už jen slyším:

"Tým 7 : Uzumaki Naruto, Haruno Sakura, Uchiha Sasuke a - ano, tahle skupina bude výjimečně čtyřčlenná - Darenea Yanisha!"