Žánr

6. kapitola: Porozumění

Naruto upadl do bezvědomí. Vstřebal všechnu chakru Kyuubiho, to ale vyčerpalo všechny jeho síly. Teď se ocital někde ve tmě. Byl tam sám. Najednou uslyšel něčí kroky. Prudce se otočil. „Kdo je tam?“zavolal. Žádná odpověď. „Tak kdo je tam?“
„Nemá smysl se mnou bojovat, Naruto. Stejně tě vždycky porazím. Možná že si zesílil, ale já jsem stále o krok napřed. Mě nepřemůžeš. Smiř se s tím…“ a Sasukeův hlas utichl.

Tohle je další moje povídka, byl to jen nápad.Něco je na tom pravdy, něco je vymyšlené.Přeji příjemné čtení a pište pls komentáře :-)

„Sasukee!“ křičel Naruto na Sasukeho, který před ním utíkal.
„Sasukee...!!“ řval Naruto a bežel pořád rovně.
„Sasukeeeeeeeee-“
„Bud' zticha!“ okřikl ho Sasuke a Naruto se zastavil.
„Sasuke??“ podíval se nahoru a uviděl Sasukeho jak stojí na velkém kameni.
„Proč mě pořád sleduješ?“ zeptal se Sasuke.
„Chci tě přivést zpátky Sasuke!Všichni se bojí!A Sakura-“

Dotek ruky na rameni.
„Vstávej!“
Naruto okamžitě otevřel oči. Adrenalin projel tělem jako šíp, svaly připravené k okamžité akci, náhle zostřené smysly vnímaly tiché zvuky a vůně nočního lesa, žijícího si okolo nich svým vlastním životem...
Pak mu čísi ruka zakryla ústa a zabránila mu ve vyslovení obligátní otázky typu „co se děje?“.
„Buď zticha!“
Naruto kývl. Nejiho ruka se stáhla.
Šepot, jen o málo hlasitější než lidský dech. „Je jich šest. Plíží se směrem k nám. Zjevně o nás vědí.“

Once upon a time 37

„Sestři, proč jsi potřebovala se mnou mluvit,“ vletěl do sestřiny veterinární ordinace Kiba s Akamarem v patách.
Jeho sestra jenom zvedla hlavu a přísně se na něho podívala: „Kibo, nemůžeš zaklepat?“
„Promiň,“ zašklebil se. „Tak co jsi chtěla?“
„Chtěla bych, aby Akamaru pokryl jednu fenku,“ odvětila s klidem v hlase.
„Cože,“ nechápal Kiba.
„Ježíši, co na tom nechápeš?“
„Ale on je na tohle moc velký,“ namítal.

5.kapitola: Ve víru vzpomínek

Později večer Kamayia navrhla Kakashimu, aby u ní přespali. Kakashi vděčně souhlasil a rozdělil tým na dvě skupiny, aby se dva z nich mohli prospat, zatímco zbylí dva budou na stráži. Nakonec se dohodli že Kakashi a Naruto budou první noc hlídat, aby si dívky mohli po náročném dni odpočinout.
Když už šli všichni spát, Naruto a Kakashi v domě osaměli. Hodinu zůstali v baráku, ale pak už to Naruta přestalo bavit, tak řekl Kakashimu, že se půjde porozhlídnout po okolí.

4. kapitola: Příběh jutsu Dračí oko

„Prosím, nechte je být! Vemte si mě, ale jim nic nedělejte!“ zaječela ta žena.
„No no… ale vždyť mi jim nechceme nic udělat. To oni nás napadli a mi se museli jen bránit.“ Začal uklidňujícím hlasem Kakashi.
„Ano, mi nechtěli nikomu ublížit.“ Připojila se Hinata, která teď podepírala Sakuru, která se uzdravovala svým jutsu lékařského ninji. Nyní už nikdo nebojoval a tým sedm všechny přemohl.

Trochu rozpačitej díl... Ale mě nějak dochází inspirace

„Takžé…. Hmmm…už vím. Tady nedaleko otevřeli novej butik…maj tam skvělý modelky…chci říct, modely.“ (myšleno jako modely oblečení )
„Pohni, vyrážíme. Plán DJ může začít!

V obchodě
Poustevník nakoukl do kabinky. „Tak co?“ „Vypadám v tom jako magor“
Sasuke si právě zkoušel fialové tričko s hvězdičkami a černým nápisem ‚I’m cool‘.

3. kapitola: První překážka

2. kapitola: Noční výlet

„Ano,“ odpověděl Gaara, „napadli nás… Sasuke Uchiha a Kabuto Yakushi.“
Se Sakurou se zatočila země. Nemohla popadnout dech. Bylo jí jako kdyby do ní někdo udeřil takovou silou že ztratila pojem o světě. Nemohla tomu uvěřit. Sasuke že by někdy napadl Písečnou? To prostě není možné. Nevěřila tomu. Podívala se na Naruta, který se tvářil přímo vyděšeně. Pak najednou sklopil hlavu, jako kdyby o něčem usilovně přemýšlel. Sakura asi věděla o čem. Chtěla něco říct, nějak ho utěšit, ale-

1. kapitola: Vyrážíme!

Bylo krásné brzké ráno a Naruto, již jounin z Vesnice ukryté v Listí, se právě probouzel. Nasnídal se a šel na schůzku na mostě se Sakurou a Kakashim. Sakura tam už byla a čekala na ně. Nevšimla si Naruta, který se tiše přibližoval. Když se dostal blíž všiml si že Sakura opírající se o zábradlí zamyšleně, nebo snad zasněně sleduje nějaký předmět, připomínající rám na fotografie, schovaný v jejích dlaních.

Máme tu pokračování povídky od mojí maličkosti a hAnko, takže mám jenom jednu věc... Itadakimasu! A poznámka - modře je to, co vymyslela hAnko-senpai, červeně jsou moje výmysly

Shikamaru nečekal a rozhlídl se po nitkách. Stál tam Fugaku a tahal. Bohužel byl chycen do stínu, a nemohl dál tahat a Shikamaru si oddychl.
"(A teď ještě ta holka)" dívá se všude kolem, nikde ji nevidí. Najednou se ze země vynoří a chňapne po rolničkách ale Shikamaru se jim vyhne a chytí ji do stínu.
"Tak a to je konec" Byl celkem zklamaný ale Minato ho přerušil.
"Mýlíte se!" Zakřičel a na očích se mu objevil Uzugan.

Tak tedy já a Danieeru-chan jsme při našich občasných „Skype-sessions“ zjistily, že budem asi naladěný na stejnou vlnu a co vymyslíme, se vesměs setkává s pozitivním ohlasem (viz. Rapujte s námi a Vyučovací předměty na ninja akademii). Tak nás napadlo - proč nezkusit spolem vyplodit nějakou tu „uměleckou tvorbu“? Tak posuďte, jestli stojí za to v naší spolupráci pokračovat...

Yuna se ani nestačila vzpamatovat a už byla v dalším genjutsu. Nejdřív uviděla dálnici s projíždějícími auty a potom spatřila Orochimara, jak cosi vyhlíží. Uviděla, jak někam ukázal, rozeběhl se a nějak se mu povedlo vystrčit jedoucí auto ze silnice. Přibližně věděla, co bude pokračovat a neměla žaludek se na to dál dívat.
Když se jí konečně podařilo vymanit se z genjutsu, vyčerpáním spadla na zem. Žena se uchechtla, otočila se k Yuně zády a odcházela.

Nikdo mě tu nechce!
"Správně..." zase jeho hlas. Teď už i když jsem vzhůru?
"...nikdo tě tu nechce..."
Slzy se mi řinou po tvářích.
"...nikdo tě nikde nechce..."
probíhám ulicemi Konohy.
"...ale u mě máš dveře otevřené..."
nohy mě neposlouchají.
"...pojď za mnou..."
Stojím před bránou...

Rozbíhám se.
"Héj, Neko! Kam to běžíš?" křikne na mě Kotetsu.
První člověk, kterého jsem tady poznala...
"Na trénink. To snad můžu, ne?"
"No... jasně..."

Další a poslední část této povídky. ^^
Jen podotýkám, že se tu objevuje i Leeova matka a jeho "bratr", kterého nazývám Rock Gii XD

Pokračování příběhu je sepsáno formou divadelního tetralogu, aby vynikl obsah.

U lavice dítě stálo

Sasuke: A čekalo, až mu Tsunade dovolí si sednout.
Neji: Co to zase plácáš?
Sasuke: Už jsi se někdy zkusil posadit bez jejího dovolení? Já to udělal poprvý a naposled někdy po mym návratu a následkem toho mě nechala stát celou hodinu.

Jednou jsem se nudila a řekla si, že bych mohla vymyslet nějakou další fanfikci, tentokrát úplně jinačí

"TEREZO! CO TO MÁ ZNAMENAT?!" zařve o pár hodin později taťka, jelikož objevil Kisameho, šťastně se rochnícího ve vaně.
Tak tohle bude zlý, pomyslim si.
"Ehm... no... tohle je Kisame."
"Kdože?"
"Kisame. Jeden z členů Akatsuki, spolupracuju s Itachim Uchihou..." začne vysvětlovat Kisame, načež skončí pohřben pod vodní hladinou naší vany. Ne mojí pěstí, ale taťkovou.
"Do zítřka zmizí, slibuju!" křiknu a zavřu se ve svém pokoji...

A tady pokráčko...
___________________________________________________________________________

Ino sebou plácla na postel a já jí řekla, že mi sedí na noze…

19. kapitola: Štědrý den – první francl sázky…

Naobědvat se šli jen Chouji a Naruto, u kterých to už stejně bylo fuk, protože s prominutím žrali jako když se nechumelí (a to byla pořádná vánice…).

Tentokrát jeli všichni výtahem, jen Akamaru tomu nevěřil a dal si s tou divnou věcí závody…

18. kapitola: Štědrý den a deník… Lee…??

Hned, jak vyjeli nahoru a vstoupili do pokojů se Naruto začal ládovat vším, co bylo po ruce.
,,Kdybys toho nechal,‘‘ začal Sasuke a zavíral dveře, ,,možná by si tě všimla i jiná holka, než Hinata!‘‘
,,Ňo ťak mám hjaď!‘‘ odpověděl s plnou pusou Snickersky. ,,A najíst se přece není trestný!‘‘ dořekl, když vyhodil obal a polkl.