Nesmrtelnost IV. - Až moc překvapení

Yuna se ani nestačila vzpamatovat a už byla v dalším genjutsu. Nejdřív uviděla dálnici s projíždějícími auty a potom spatřila Orochimara, jak cosi vyhlíží. Uviděla, jak někam ukázal, rozeběhl se a nějak se mu povedlo vystrčit jedoucí auto ze silnice. Přibližně věděla, co bude pokračovat a neměla žaludek se na to dál dívat.
Když se jí konečně podařilo vymanit se z genjutsu, vyčerpáním spadla na zem. Žena se uchechtla, otočila se k Yuně zády a odcházela.
Yuna se nechtěla vzdát tak snadno. Pomalu se začala zvedat. Rámus, který přitom vyvolala, přinutil ženu, aby se zastavila.
„Můžu vědět, s kým mám tu čest?“ zeptala se Yuna s pevně zavřenýma očima.
„Máš pravdu, měla by jsi vědět, kdo tě zabil. Jsem Ewilan. A mohu já vědět, kdo je mou obětí?“
„Jsem Yuna.“
„Mám ještě jednu otázku. Je sice pravda, že když máš zavřené oči, nemůžu na tebe použít genjutsu, ale co myslíš, že tím získáš?“ pokračovala výsměšným tónem Ewilan. „Asi pár modřin navíc,“ dodala a začala se smát.
Ewilan hodila po Yuně shuriken, ale ta se mu v pohodě vyhnula. V Ewilanině obličeji se zračilo překvapení. Toho Yuna využila, otevřela oči a kunaiem se trefila Ewilan do ruky. Tuto ránu by Ewilan přežila nebýt faktu, že Yunin kunai byl otrávený.
Obě se skácely k zemi. Ewilan se smrtí v očích a Yuna vyčerpáním.

Yuna se probrala v nemocničním pokoji. Na stole byl vzkaz:
AŽ SE URÁČÍŠ PROBRAT, PŘIJDI DO HOSPODY U DVOU FAZOLÍ!
Písmo bylo kostrbaté a Yuna ten škrabopis málem nepřečetla.
Yunu zavalila vlna vzteku. Rozhodla se, že nikam nepůjde. To radši bude dělat, že se zbláznila. Pak se prudce otevřely dveře a dovnitř vstoupil chlap jak hora, který smrděl alkoholem a potem. Vedle něho stála nemocniční sestra, která se ho marně snažila dostat ven z nemocnice.
„Vypadá to, že ti ten svitek musim přinýst až pod nos. To moh Orochimaru hned říct, že mu to mám přinýst až k němu!“ zařval ten chlap, hodil po Yuně svitkem a práskl za sebou dveřmi.
Yuna ještě chvíli vyjeveně koukala na dveře a potom se rozhodla otevřít okno, aby vyvětrala ten smrad. Potom se zase natáhla do postele a užívala si pohody. Nechtělo se jí myslet na to, co se jí za těch pár dní stalo.
Pak někdo zaklepal na dveře a vstoupila dovnitř sestra.
„Omlouvám se, že se mi ho nepodařilo zastavit,“ řekla a sklopila hlavu.
Yuna líně zvedla hlavu. „Nic se nestalo,“ a usmála se.
„Mám vám vyřídit, že za vámi v blízké době přijde náš starosta.“
Po těchto slovech odešla. Yuna se za ní dál udiveně koukala a doufala, že ten starosta nebude stejný, jako ten chlap.

Další den přišel starosta. Pokynul hlavou na pozdrav a potom spustil: „Chtěl bych vám za jméno mé a mé vesnice poděkovat za čin, který jste pro nás vykonala. Abychom se vám patřičně odvděčili, prosím, přijměte od nás tuto maličkost,“ podal jí svitek.
Když se ho pokusila otevřít, zarazil ji.
„Ještě není čas na to, ho otevřít. Otevřete ho až na tom budete nejhůř.“
S těmito slovy odešel a zanechal Yunu v pokoji ještě překvapenější, než když včera odešel chlap a potom nemocniční sestra. Ještě jednou pohlédla na svitek ve své ruce a potom na svitek pro Orochimara. Strčila je oba do kapsy a odešla z nemocnice. Ještě se zastavila v hospodě u dvou fazolí, aby poděkovala za vlídnost hostinskému a odešla již z poklidné vesnice zpátky k Orochimarovi.

„Ty se vůbec nechováš jako otec! Měl bys mě vítat už ode dveří a zasypávat mě skvělýma zprávama,“řekla Yuna. Zvykla si už na jeho zapšklost, ale nemohla si odpustit nějaký vtípek na jeho adresu. Zašklebil se a vzal si od ní svitek. Yuna prošla kolem Sasukeho, který si hrál s nějakým plyšákem. Odpustila si jízlivou poznámku a rozhodla se jít najít Kabuta. Když ho po dvou hodinách nenašla, zavolala na Sasukeho, který stál opodál a opíral se drsňácky o zeď.
„Hej, Sasukáči! Kde jste nechali Kabuta?“
„V říši snů,“ zasmál se a odešel zvláštním krokem pryč, při kterém vypadal doslova jako ošklivé káčátko. Tentokrát to nevydržela a zařvala: „Kde jsi vzal ten super styl chození? Nějaká babička tě tomu naučila?“
Vyplázl na ní jazyk a šel dál.
Zašla tedy za Orochimarem, aby se dopídila informace, kde je Kabuto. Když mu zopakovala otázku, kterou prve přednesla Sasukemu, podíval se na ní se zvláštním výrazem ve tváři.
„Víš…. Nějaký ninja ho zabil,“ řekl s poněkud klidným hlasem ve tváři.
„Ve skutečnosti dal přednost mému životu, než Kabutovýmu,“ řekl Sasuke, který vyšel zpoza rohu.
Všechen Yunin zmatek a beznaděj se přeměnily v neskutečný vztek.
„Takže sis vybral jednoho z největších tupců pro záchranu. Dobrá, tak si tu s nim třeba schnij. Já jdu pryč!“ řekla a otočila se pryč. Při slově "schnij" se Orochimaru smutně podíval na své hnijící ruce.
„A kam chceš jít?“ zavolal na ní otázku.
„Někam daleko od vás!“ pronesla mezi zuby. Sbalila si svých pár švestek a vyrazila na dlouhou cestu.