Přívěsek probuzen 4.kap.

4. kapitola: Příběh jutsu Dračí oko

„Prosím, nechte je být! Vemte si mě, ale jim nic nedělejte!“ zaječela ta žena.
„No no… ale vždyť mi jim nechceme nic udělat. To oni nás napadli a mi se museli jen bránit.“ Začal uklidňujícím hlasem Kakashi.
„Ano, mi nechtěli nikomu ublížit.“ Připojila se Hinata, která teď podepírala Sakuru, která se uzdravovala svým jutsu lékařského ninji. Nyní už nikdo nebojoval a tým sedm všechny přemohl.
Bylo vidět že servírka zaváhala. „A proč jste tedy nic neřekli? Proč jste radši bojovali?“ zeptala se.
„Copak oni nás nechali mluvit? Hned se na nás vrhli.“ Řekla trošku rozzlobená Sakura.
„Dobrá… dejme tomu že je to tak. Tak proč tedy hledáte Kamayiu?“
„To protože ji chceme ochránit. Víme že po ní jdou dva Orochimarovi muži. Jsou opravdu silní a jestli tito muži ji chtěli také chránit, obávám se že by byli snadno přemoženi.“ Řekl Kakashi a podíval se na pět mužů ležících na zemi v bezvědomí.
„Je to tak. Jestli ji chcete ochránit, bude nejlepší když to necháte na nás.“ Řekl smutně Naruto, protože si vzpomněl na Sasukeho a na to že ji chtějí chránit právě před ním. „Jestli jí chcete pomoci. Zaveďte nás za ní….prosím.“ naléhal Naruto.
„No…. Dobrá.“ Souhlasila. Naruto bez řečí přešel ke svému soupeři a vyvolal klony, protože on sám by ho asi neunesl.
„Nejprve se ale postaráme o ně, souhlasíte?“ zeptal se Naruto Hinaty, Sakury a Kakashiho. Ti přikývli a pomohli odnést zbytek mužů a jednu ženu do restaurace.
…

Nikdo z týmu si ale nevšiml ještě dalších dvou skrytých nepřátel. Seděli na střeše jedné z budov zahalené ve tmě a pozorovali co se dělo dole.
„Výborně Naruto. Je vidět že jsi se také zlepšil. No, to bude zábava, nemám pravdu Sasuke?!“řekl Kabuto.
„Hmm. Možná…“ odpověděl ledovým hlasem.

Když se o muže postarali, zkontrolovali jejich zranění a Sakura je vyléčila, zavolala žena její mladší pomocnici a řekla jí aby na ně dohlédla. Ta se naštěstí na nic nevyptávala a tak se servírka uvolila že dovede čtveřici ninjů za tou, kterou hledali.
„Doufám že toho nebudu litovat.“ Vzdychla a vydali se na cestu.
„Nebudete mít důvod.“ Ujistil ji Naruto. Po dlouhém kličkování vesnickými uličkami, konečně dorazili na místo. Stáli před starým oprýskaným domem kousek za vesnicí. Žena vyšla na nejvyšší schod ke vstupním dveřím a zaklepala.
„Kamayio, jsi tam? Neboj, to jsem já. Jasida.“ Zavolala. Dveře se váhavě otevřely a za nimi stála stará žena, jistě už zmožená věkem. Byla však hrdě narovnaná s hlavou vzpřímenou a nedávala na sobě znát sebemenší stopy únavy.
„Jasido! Kdo to je?! Copak nevíš že sem nemáš nikoho vodit?“ napomínala ji přísným tónem.
„Já… je mi líto, ale trvali na tom. Tvrdí že jsi v nebezpečí a že po tobě jdou nějací ninjové.“ Řekla omluvně.
„A jak víš že to nejsou oni kdo po mně jdou?“ vyptávala se dál. Dělala jako by tam vůbec nebyli a naprosto je přehlížela, což Naruta vytočilo.
„Heleďte dámo, kdybychom vás chtěli napadnout tak bychom to snad už dávno udělali, ne? Jestli nestojíte o naši ochranu prosím, ale jestli spoléháte že vás ochrání ti muži, co právě teď leží v restauraci s modřinami tak jste snad blázen. Ale je to váš život a až vás Orochimaru bude mučit aby z vás dostal informace o tom tajném jutsu, vás to bude bolet. A až pomocí tohoto justu zničí všechny vesnice a pozabíjí všechny z té vaší, vám už to bude jedno, že? Vy už tu nebudete…“ dostal ze sebe Naruto všechen vztek, který v sobě posledních pár dní dusil. Možná až litoval jak na tu stařenu vyjel, ale už se hold stalo. Založil si ruce a zatvářil se neústupně. Stařena jakoby znejistěla, když se Naruto zmínil o tajném jutsu a zarazilo ji jak na ni Naruto vyjel. Ale asi na to měl právo…
„Dobře, pojďte…“ otevřela jim dveře. Když vešli dovnitř stará dáma je zavedla do obývacího pokoje a pokynula jim ať se posadí na pohovku, zatímco ona si sedla do křesla naproti nim. Kakashi zůstal stát.
„Tak co tedy chcete?“ zeptala se už o něco smířlivěji.
„Chceme jenom, aby jste nám dovolila abychom vás mohli chránit, a abyste nám mohla trošku objasnit v čem spočívá to jutsu po kterém Orochimaru touží, a proč ho vlastně chce.“ Začal Kakashi. Stařena se trošku zavrtěla v křesle položila si ruce do klína a začala: „Víte já jsem vysloužilá kunoichi. Popravdě byla jsem jedna z nejlepších své doby. Byla jsem žákem syna prvního Kazekage. Tehdy jsem ještě žila v Písečné. Neměla jsem rodiče, ti zemřeli ve válce. Byla jsem sama, nikdo mě vlastně ani nevnímal. Nikdo nevěděl že tam jsem. Nikdo si se mnou nechtěl hrát. Po čase jsem si na to zvykla a nehledala jsem žádné kamarády. Pak se o mě ale začal zajímat sensei. Byl ke mně moc milý. Když jsem byla přiřazena do jeho skupiny, měla jsem moc velkou radost. Jenže tam se mnou byli další dva kluci. Jeden vůbec neměl rád senseie a zajímal se o mě. Mně to ale nikdy nedošlo. Ten další byl hrozně protivný a dělal mi samé naschvály. A horší bylo že kdykoliv jsem mu to chtěla oplatit, přemohl mě. Byl prostě silnější a to mě dohánělo k šílenství. Tak jsem začala pořádně trénovat, abych mu to mohla jednoho dne oplatit. Trénovala jsem opravu tvrdě. Stával se ze mě chounin, jounin elitní ninja, byla jsem členkou ANBU. Nikdy to ale nestačilo. On byl stále o krok napřed. Můj senesei, mi pomáhal s tréninkem. Díval se jak každý den dřu. Stala jsem se jeho oblíbenkyní. Asi mu mě bylo líto. Rozhodl se že mě naučí speciální tajné jutsu, jehož tajemství se dědilo pouze v jeho rodině. Nebylo to ale kekkei genkai, takže jsem se to mohla naučit. Bylo to jutsu dračího oka. Je to jutsu, které propůjčuje jeho majiteli dračí zrak, sluch rychlost a oheň. Ale je to jenom o něco účinnější Dračí ohnivé justu, Katon: Ryuu Katon no Jutsu. Nyní už, obávám se, ho nezná nikdo jiný než já. Tehdy se mi konečně podařilo toho kluka překonat. Porazila jsem ho v souboji a on mě uznal jako sobě rovnou. Vlastně potom se z nás stali nejlepší přátelé a nakonec i manželé. Ten první člen naší skupiny si nakonec uvědomil že nemá cenu nám bránit v lásce. Zůstali jsme nejlepšími přáteli. Jak jsme zestárli, začínala si nová generace gangsterských ninjů uvědomovat, že jsem jediná kdo zná tajemství tohoto jutsu, jelikož sensei neměl nikdy ženu. Myslím že mě považoval za něco jako svoji dceru. Ti gangsterští ninjové nás začali napadat a vyžadovali tajemství toho jutsu. Můj manžel a náš rodinný přítel zemřeli, když se mě snažili ochránit před neustálými útoky….. tehdy jsem si uvědomila, že nemůžu dál ohrožovat lidi kolem sebe a přišla jsem do této vesnice, zrovna když tu řádili nepřátelští ninjové a pomohla jsem místním obyvatelům porazit je. Oni mi za to byli moc vděční a zavázali se mi, že mě zato zde ukryjí a budou mě chránit před prozrazením. A svůj slib splnili….“ Vydechla smutně. „A teď jim zase hrozí nebezpečí kvůli mně. Dobrá můžete mě ochraňovat, ale slibte mi že ochráníte i místní….“
„Já vám to slibuji.“ Řekl Naruto, čímž všechny zaskočil. „I já vyrůstal bez rodičů a nikdo si mě vůbec nevšímal. Pak si mě ale všimnul Iruka-sensei a stal se mi náhradním otcem. Potom jsem byl zařazen do skupiny, kde byla Sakura a…. a …Sasuke. Stále jsme spolu soupeřili. On byl lepší než já, ale já si to odmítal připustit. To díky našemu soupeření jsem se stal silný. Byl mi bratrem. Pak ale….“ odmlčel se. „Pak ale odešel a já jsem slíbil že ho dovedu zpět. Chápu jaké to je někoho ztratit. Tomu věřte. Tak vám slibuji že už další přátele z vesnice neztratíte. A tento slib dodržím!“ stiskl pěsti a zaťal zuby. Byl naprosto rozhodnutý že ochrání nejen Kamayiu, lidi z vesnice, ale že tentokrát už opravdu přivede Sasukeho zpět. TOMU VĚŘTE!!!

„Dobře, teď nás zavedli přímo k cíli. Kdy zaútočíme?“zeptal se Kabuto společníka. Seděli na střeše budovy naproti domu Kamayie. Dívali se okny dovnitř na debatující postavy nepřátel.
„V noci.“odpověděl chladně.
„To jim ani nedopřeješ odpočinek?“zeptal se posměšným tónem.
„Viděl jsi sám jak se zlepšili. Nebudeme nic riskovat.“poručil Sasuke.