Přívěsek probuzen 2.kap.

2. kapitola: Noční výlet

„Ano,“ odpověděl Gaara, „napadli nás… Sasuke Uchiha a Kabuto Yakushi.“
Se Sakurou se zatočila země. Nemohla popadnout dech. Bylo jí jako kdyby do ní někdo udeřil takovou silou že ztratila pojem o světě. Nemohla tomu uvěřit. Sasuke že by někdy napadl Písečnou? To prostě není možné. Nevěřila tomu. Podívala se na Naruta, který se tvářil přímo vyděšeně. Pak najednou sklopil hlavu, jako kdyby o něčem usilovně přemýšlel. Sakura asi věděla o čem. Chtěla něco říct, nějak ho utěšit, ale-
Hinata tomu prostě nemohla uvěřit. Že by toho byl Sasuke vážně schopen? Pravda moc dobře ho neznala, ale stejně si nemyslela že… a když viděla Naruta jak ztrápeně se tváří. Ach Naruto…říkala si v duchu. Chtěla ho nějak utěšit, ale-

„Ne!“ uslyšeli obě jak Naruto hlasitě protestuje. „To nebyl Sasuke! To byla jenom Orochimarova loutka! Sasuke kterého znám by tohle nikdy neudělal! Jen se teď nechá řídit tím bídákem. Ale já to zastavím! Přivedu ho k rozumu! PŘIVEDU SASUKEHO ZPĚT DOMŮ!!!!!! DO VESNICE UKRYTÉ V LISTÍ!“

Všichni se usmáli. Tohle byl prostě Naruto. Nikdy nic nevzdával. Nikdy se nenechal ničím zastrašit. Bojoval do posledních sil. A všichni tušili, že tentokrát tuto misi nebude považovat za ukončenou, dokud nedonutí Sasukeho se vrátit. Dodal všem sílu a odvahu. A oni mu pomohou tak jako on už tolikrát pomohl svým přátelům. Gaarovi, Sasukemu, Hakuovi, Nejimu a dalším…
A rozhodně i mně.. usmála se Hinata. Dodal mi odvahu a vůli vytrvat a být dobrým ninjou. Dodal mi sebedůvěru.

Později se od Gaary dozvěděli že Sasuke a Kabuto pronikli do jejich vesnice nepozorovaně a že se chtěli vloupat do kanceláře se sčítáním obyvatelstva. Tam je ale nachytali a oni si museli probojovat cestu ven. Několik ninjů zranili ale nikoho naštěstí nezabili. Zdá se ale že si odnesli to pro co si přišli. Tým sedm tak společně s Gaarou, Temari a Kankurem se šli podívat do té kanceláře aby se pokusili něco zjistit. Nic tam však nenašli. Naruto, Hinata, Sakura a Kakashi pak alespoň trochu pomohli lidem s úklidem vesnice. Když se blížil večer, všichni už byli unaveni a Kakashi rozhodl že zde přenocují. Spali v jednom místním hotelu, ale Naruto vůbec nemohl spát. Kolem půlnoci to vzdal a šel se projít. Procházel opuštěnými ulicemi a přemýšlel nad tím co se stalo. Po dlouhé době se potkal s Gaarou, jenže se dozvěděl co udělal Sasuke. Měl zamotanou hlavu, a taky měl obrovskou chuť na Ramen. Když už si říkal že se pomalu vrátí, něco upoutalo jeho pozornost. Na vrcholku jedné střechy někdo seděl. Byl to Kankuro.
Hmm? Co ten tady dělá?? Podivil se Naruto. Vyskočil za ním na střechu, kde seděl.
„Co tu děláš takhle pozdě?“ zeptal se rovnou Naruto.
„Co?“ vylekal se Kankuro. „Co tu děláš ty?“řekl poněkud naštvaně. Vlastně byl naštvaný spíš sám na sebe že se nechal překvapit a že ho nepostřehl.
„Já jsem nemohl spát tak jsem se šel projít.“ Prohlásil jako by nic.
„Hm… a co chceš?“ zeptal se už mírněji.
„No jen mě zajímalo proč tady tak sedíš? Víš většina normálních lidí neposedává jen tak v noci po střechách…“ rejpal Naruto, ale nemyslel to zle.
„Přemýšlím tu.“
„Hm? A o čem?“ vyzvídal.
„O všem možným. A co tě to vůbec zajímá ty harante?“
„Co??? Jakej harante!?! Já jsem už jounin abys věděl!“ naštval se Naruto.
„No a co… já patřím k ANBU.“
„To já zase budu Hokage!“ řekl pevně Naruto.
„No jo…to je ten tvůj sen, co??“ prohodil posměšně Kankuro.
„Jo. Každej má přeci nějakej sen, ne? Ty máš snad taky nějaký, ne?“
„Jo to mám. Mým snem je chránit své sourozence a svou vesnici….“
Naruto mlčel…jo, on by taky chtěl chránit své přátelé a svou vesnici. A na to je nejlepší být Hokagem. Pomyslel si a usmál se.
„Hm…tak já půjdu. Mám na práci důležitější věci než se tady s tebou vybavovat.“
„Jo, jako třeba najít si jinou střechu k sezení, co?“ vysmíval se Naruto. Ale Kankuro nereagoval. Dělal jako že to neslyšel.
„Hej, ty. Naruto…“ řekl když se chystal odejít. „hmm, no… chtěl jsem ti poděkovat za Gaaru.“ Naruto se překvapeně otočil směrem k němu. „On by nikdy tohle nedokázal. Nikdy by se ani nepokoušel stát Kazekagem. Nikdy neměl potřebu ochraňovat vesnici. Ale díky tobě si uvědomil jak se choval. Uvědomil si že svou sílu může zužitkovat líp než k pomstě.“ Jen co to dořekl odešel a Naruto tam dál jen tak stál s pusou dokořán.
Později se vracel směrem k hotelu a přemýšlel o tom co mu Kankuro řekl. Najednou ale před sebou uviděl jak někdo vychází ze dveří hotelu. Hm? Není to… Hinata? Sice už se obloha vyjasňovala ale stále ještě bylo brzo na nějaké výpravy. Naruto se nenápadně vydal za ní. Hinata šla směrem k takové malé oázce, nebo parčíku nebo co to bylo. Bylo tam pár stromů a pramínek vody který tam vyvěral a o pár metrů dál se zase ztrácel v zemi. Hinata šla po zemi a Naruto za ní skákal po stromech. Potom se najednou zastavila. Ohlédla se jestli nikdo není v okolí a pak si sundala bundu. Měla na sobě nějaký bojový úbor se znakem Hyuga klanu. Potom začala trénovat bojové umění. Naruto by si nikdy nepomyslel že je Hinata tak dobrá. Pak Hinata začala trénovat svoje speciální jutsu – byakugan, juuken atd… Naruta už tehdy před několika lety při misi, kdy hledali jistého brouka překvapila, byla opravdu dobrá. Ale teď ho úplně vyvedla z míry. A to byl jenom trénink. Při opravdovém boji musí být alespoň dvakrát tak dobrá. Naruto na ni jen němě zíral. Chtěl se dostat trošku blíž aby na ni lépe viděl, ale co se nestalo. Naruto uklouzl a spadl ze stromu rovnou na čumák přímo před Hinatu. Hinata leknutím vykřikla a uskočila. Pak se podívala na toho co spadl z nebe.
„Na-Naruto!!! Co tu děláš??“ prvně se chtěla naštvat, ale pak se postavil a provinile se na ni usmál, a šli na ni mdloby. Už málem padala, ale dokázala se vzpamatovat. Byl to pokrok. Už s ním strávila několik dní a zatím ještě ani jednou neomdlela.
„No… já… jen –“ začal se vymlouvat Naruto, ale pak si všiml jak se Hinata tváří. Nebyla naštvaná. Zdála se spíš potěšená. Ale asi určitě ne z Naruta. Pak si ale zase uvědomila co se stalo. On ji určitě viděl! Určitě viděl jak trénuje!
„Hinato? Co jsi to tady dělala?“ Hinata si myslela že teď už opravdu omdlí, ale pak… „Víš, bylo to opravdu úžasný! Jak si trénovala! Nikdy jsem nic takového neviděl. Nikdy jsem nemyslel že jsi opravdu tak dobrá!...tedy samozřejmě jsem věděl že jsi dobrá, ale to bylo vážně něco!“ usmál se Naruto. Cože? Narutovi se to vážně líbilo? To není možné… Hinata už vůbec nevěděla co má říct. Byla naprosto vykolejená.
Nakonec přece jenom popadla hlas a začala si s Narutem povídat. Řekla mu co za styl trénovala a popsala mu jak tvrdě každý den dře. Naruto jen kulil oči. Začal ji vychvalovat do nebe a po cestě zpátky k hotelu si skvěle popovídali. Pak se zastavili u dveří do jejího a Sakuřina (ta ještě spala) pokoje. Naruto se s ní rozloučil a šel do jeho a Kakashiho pokoje. Tahle noc byla opravdu vyčerpávající a Naruto byl přece jenom nakonec unavený. Vyčerpaně si lehl do postele a zavřel oči. Jen asi půl minuty co je zavřel se ozval hrozně protivný zvuk – budík. Naruto se lekl a vyletěl z postele. Na druhé straně pokoje se zvedl Kakashi. Líně se protáhl a zazíval. „Páni to jsem si pospal! Vážně spal jsem jako nemluvně. Dokonce jsem ani neslyšel tvoje chrápání…“ Naruto jen zuřil! Tak on si pospal!!!