Přívěsek probuzen 1.kap.

1. kapitola: Vyrážíme!

Bylo krásné brzké ráno a Naruto, již jounin z Vesnice ukryté v Listí, se právě probouzel. Nasnídal se a šel na schůzku na mostě se Sakurou a Kakashim. Sakura tam už byla a čekala na ně. Nevšimla si Naruta, který se tiše přibližoval. Když se dostal blíž všiml si že Sakura opírající se o zábradlí zamyšleně, nebo snad zasněně sleduje nějaký předmět, připomínající rám na fotografie, schovaný v jejích dlaních.
„Ahoj“ pozdravil ji Naruto. Sakura, překvapená že ho neslyšela se přibližovat, k němu zvedla uslzené zelené oči.
„Ahoj“ odpověděla a rychle si oči osušila. „Jsi tu brzy…“ řekla a smutně se usmála.
„To ty taky“ odpověděl veselým tónem. Po chvilce váhání se ale zeptal: „Sakuro, stalo se něco?“
„No ty to asi ještě nevíš, že? Máme novou misi. Jdeme…..jdeme najít Sasukeho.“
Naruto na ni jen vyvalil oči. Nemohl tomu uvěřit… po takové době že by opět viděl Sasukeho?? Po takové době… je to vůbec možné? Vždyť ho několik let marně hledali ale vůbec ho nemohli najít… že by se konečně objevila nějaká stopa?
„Ale… j-jak? Jak to že tak najednou??“ vykoktal když opadl šok.
„Já vlastně nic nevím. Všechno nám má říct Kakashi. Šla jsem zrovna za Tsunade, když jsem slyšela jak mu vše vysvětluje. Ale nechtěla jsem poslouchat za dveřmi. Tak jsem radši šla dál…“
„Áaale Sakuro!! Proč jsi to udělala!?!“ ale jen co to dořekl dostal ránu pěstí.
„Protože nejsem jako ty!! Já mám ještě aspoň trošku slušnosti!“ rozkřikla se na něj ale nemyslela to vážně. Věděla že už je prostě takový.
„Ale, ale co se to tu děje?“ objevil se Kakashi-sensei. Rázem se přestali hádat.
„Dobré jitro Kakashi.“
„Hmm… ano to je.“ Odpověděl ledabylým tónem, čímž Sakuru vytočil.
„Kakashi! Kakashi! Je to pravda??“ horlivě vyzvídal Naruto. „Vážně jdeme hledat Sasukeho?“
„Hm? Ano je to pravda. Ale odkud to víš?“ podivil se sensei. „No to je jedno. Ano je to pravda tak doufám že jste připraveni vyrazit. Bude to dlouhá cesta. Moment, vidím ale že ještě nejste všichni.“
„Cože? Půjde s námi ještě někdo?? Ale my nikoho dalšího nepotřebujeme Kakashi. Vystačíme si…“ bručel Naruto.
„No to je možné, ale Tsunade rozhodla že musí jít čtyřčlenný tým. A my jsme jenom tři. Takže nám musí být ještě jeden člen přiřazen.“
„Ale kdo to tedy je?“ zeptala se Sakura.
„No… to uvidíte“ usmál se zlomyslně Kakashi. Bavilo ho takhle je napínat. „A hele, tamhle běží.“ Ukázal na cestu za jejich zády, zrovna když po ní běžela Hinata.
„D-dobrý den. Huh, omlouvám se ž-že jdu pozdě.“ Říkala zadýchaně v předklonu a snažila se popadnout dech. Pak se narovnala a pohlédla na udivené tváře členů týmu ke kterému byla přiřazena. Zrudla jak rajče když si všimla Narutova upřeného pohledu a zamotala se jí hlava.
„Já…“nasucho polkla „já jsem se zdržela protože jsem ráno ještě trénovala s Nejim a zapomněla jsem na čas. Promiňte.“ Zašeptala tichým hláskem a ulevilo se jí když se na ni usmáli a Naruto prohlásil že se to občas stane každému. Teď když jí Neji pomáhal s tréninkem, cítila se o hodně jistěji před ním, před jejím týmem, dokonce trošku jistěji i před jejím otcem, před Narutem se ale vždy bojí aby něco neřekla, něco neudělala, čím by ho urazila nebo čím by se znemožnila.
„No dobrá, myslím že můžeme vyrazit a po cestě vám povím co vlastně všechno vím.“ Řekl Kakashi a dali se na cestu. Během ní jim vysvětlil, že mají jistého člověka nasazeného u Orochimara. Ne nijak důležitého. Je vlastně jenom pěšák, kterému se samozřejmě nesvěřuje, ale občas sem tam něco zaslechne. Dozvěděl se tedy, že Sasuke a Kabuto mají nařízeno aby se vydali za jednou stařenou, která prý zná tajemství nějakého speciálního jutsu, po kterém Orochimaru velice touží. Neví ale nic víc než že ta stařena žije v jedné malé vesnici nedaleko od vesnice Písku. Prý tam ale nežijí žádní ninjové, takže nemohou zjistit kdo to přesně je, kde bydlí a zajistit jí ochranu. Tak se tam musíme vydat a vše zjistit osobně.

….

Cesta byla dlouhá a náročná, ale nikdo si nestěžoval. Uplynuly již čtyři dny od doby kdy odešli z vesnice, ale stále jako by se nepřibližovali cílu. Navíc když se dostali na poušť, začala jim celkem rychle ubývat pitná voda. Každý z nich ale odhodlaně pokračoval.
„Á, proč je tady vždycky takový horko…“ stěžoval si Naruto.
„To proto že jsme na poušti!“ řekla nakvašeně Sakura. Hinata se jen potichu zasmála. Kakashi je radši ani nevnímal a přemýšlel nad tím jak budou pokračovat.
„Myslím,“ ozval se po chvíli, „že bude nejlepší stavit se po cestě do vesnice Písku. Doplníme tam zásoby.“
„Jo! To je super nápad Kakashi! Aspoň se budeme moct podívat za Gaarou a Temari a Kankurem a tak, že jo Hinato?“ řekl Naruto.
„No…jo. To by bylo prima.“ Odpověděla.
„Jo jo máte pravdu. Už se těším až uvidím jak se jim daří!“ přisvědčila Sakura.
Během dalšího dne konečně uviděli vesnici, kterou už netrpělivě vyhlíželi. Věděli že si uvnitř vesnice budou moci odpočinout po namáhavé cestě.
„Konečně, už mám hroznou žízeň…“ řekla tichým hláskem Hinata když se blížili. Nepatrně se jí zamotala hlava a tak se na chvilku zastavila.
„Hm? Je ti dobře Hinato?“ zeptala se Sakura.
„Jo, je mi fajn.“ Odpověděla a doběhla je.
Když později procházeli ulicí ve vesnici, zdálo se jim že něco není v pořádku. Všichni obyvatelé pobíhali z jednoho místa na druhé a něco přenášeli.
Jako by uklízeli. Jako by se tady něco stalo. Jako by byli napadeni… přemítal Kakashi-sensei.
Jakmile došli k hlavní budově, kde sídlil Kazekage, Naruto a Sakura byli natěšení že uvidí staré známé, ale zároveň společně s Hinatou a Kakashim se obávali co je čeká za zprávy.
Došli před kancelář Kazekage když jim zastoupili dva ninjové cestu.
„Kdo jste? Kazekageho teď nesmí nikdo rušit.“řekl neústupně jeden z nich.
„My jsme ninjové z vesnice ukryté v Listí. Přišli jsme za Gaarou, v neodkladné věci.“ Ujal se slova Kakashi. Pravda ta věc nebyla až tak neodkladná, ale co jiného měl říct. Ninjové je vpustili dovnitř.
„Říkal jsem že sem nemáte nikoho…!“ začal Kazekage přísným tónem, ale než stačil větu doříct slova se mu zadrhla v krku, když spatřil toho kdo ho vyrušuje.
„Ahoj Gaaro.“ Pozdravil ho Naruto. Gaara skoro ani nepostřehnul že za Narutem stojí další známé tváře. Najednou se mu vybavili všechny okamžiky, které mu vryli navždy do paměti ty slova: Nejsi sám, máš spoustu přátel, máš rodinu. Tomu ho naučil jeho dobrý kamarád.
„Dobrý den, neradi vás rušíme, ale máme namířeno do jedné vesnice ve vaší zemi a napadlo nás že bychom se sem stavili a doplnili zásoby a pak zase pokračovali, ale všimli jsme si že se zde něco stalo, nemám pravdu?“ řekl Kakashi.
„Ano,“ odpověděl Gaara, „napadli nás… Sasuke Uchiha a Kabuto Yakushi.“