Přívěsek probuzen 3.kap.

3. kapitola: První překážka

Když se ráno chystali odejít Gaara, Temari a Kankuro je šli vyprovodit. Naruto nikomu neřekl že byl v noci venku a ani Kankuro ani Hinata se o ničem nezmínili. Kakashi, Sakura a Hinata se se všemi rozloučili a popřáli jim hodně štěstí a tým z pouště jim na oplátku ze slušnosti popřál šťastnou cestu. Pak Naruto přistoupil k Temari a podali si spolu ruce a usmáli se. Potom přistoupil ke Kankurovi a taky si s ním podal ruku. Naruto mu pokynul hlavou a přistoupil ke Gaarovi. Nevěděl jestli si s ním může podat ruku protože Gaara se přece jenom tvářil ledově jako vždy. Pak se ale Gaara usmál a napřáhl k Narutovi ruku. Potřásli si nimi a –
„Díky.“ Řekl Gaara. Naruto se na něj jenom překvapeně podíval. Nikdo nic neřekl. Tak se Naruto usmál a společně se svým týmem se vydal na cestu.

Při jejich putování panovala uvolněná atmosféra. Naruto vtipkoval a škádlil Sakuru, Kakashiho i Hinatu. Kakashi se dokonce pod maskou usmíval, ale tak aby to nikdo neviděl. Také Hinata se rozpovídala. Byla vždy tichá a mluvila jen když se jí někdo na něco zeptal, ale nyní se sama zapojovala do rozhovoru. Samozřejmě ne nějak moc, ale aspoň trochu. Všichni měli skvělou náladu. Celí rozesmátí se pomalu blížili vesnici, do které měli namířeno.

O několik hodin později už se stmívalo a tak byli rádi, když tam dorazili ještě než padla úplná tma. Objevili se na malém lehce osvětleném náměstí, kde bylo i přes stmívání stále ještě celkem rušno. Procházeli se a dívali se do výloh obchůdků. Kakashi uvažoval kam zajít aby zjistili, kde se stařena ukrývá. Nakonec usoudil že bude nejlepší zeptat se v takové malé restauraci na jednom rohu. Vevnitř bylo celkem pěkně. Tým se posadil k jednomu ze stolů a čekali až k nim přijde servírka. Přišla během chvilky.
„Dobrý den. Co si dáte?“ Zeptala se zdvořile.
„Dobrý, rád bych se vás jenom na něco zeptal. Nevíte kde žije jistá stařena jménem…. Kamaiy? Myslím…“ zdálo se že servírka znervózněla. Přestala se usmívat a jenom chladným tónem řekla že o ní nikdy neslyšela. Kakashi předstíral že nebylo jasně poznat že lže a alespoň pro každého objednal sklenku vody. Už čekali čtvrt hodiny, ale servírka ne a ne přijít.
„Co jí může trvat tak dlouho na tom přinést čtyři sklenice vody?“ Naruto už ztrácel trpělivost. Kakashi nakonec rozhodl že nemá cenu čekat a tak odešli. Když ale vyšli z restaurace znejistěli. Venku najednou nikdo nebyl. Ulice ještě před chvílí plná lidí byla najednou úplně prázdná. O kousek popošli a najednou před ně od někud seskočili nějací cizí ninjové. Naruto, Hinata a Sakura zase ustoupili, jenom Kakashi nehybně stál na místě.
„Dobrý den, přejete si?“ řekl lehkomyslným tónem.
„Slyšeli jsme že nezajímáte o Kamayiu. Řekli jsme si že vás k ní doprovodíme.“ Řekl jeden z ninjů ale netvářil se ani trochu příjemně.
„Nó tak to se obávám že tohle vám nespolkneme.“ Odvětil jako by nic Kakashi.
„To jsem ani nečekal.“ Řekl jejich vůdce a hned na to se k nim rozběhli. Tým sedm si stoupl do bojové pozice.

Kakashi si vzal na starost dva z nich. Byli to starší muži, kteří, jak se zdálo měli už nejlepší léta z sebou. Kakashi jednoho z nich složil pouze pomocí jednoho prstu. Udeřil do přesně do místa, které když ho tam někdo udeří ihned způsobí že dotyčný ztratí vědomí. Ten druhý se na Kakashiho jen vystrašeně podíval. Nevypadalo to ale jako by se chtěl vzdát. Tento muž už byl vytrvalejší….
Sakura si vzala na starost jednu ženu. Mohlo jí být tak kolem třiceti, ale rozhodně bojovala jako dvacetiletá. Vyhla se každé Sakuřině ráně, jako by to byla hra na babu a ona byla rozhodnutá že se rozhodně nenechá chytit. Sakura používala svoji super sílu a pokaždé když ji minula a strefila se do země, ta pukla. Nakonec to bylo spíš jako hra na schovávanou. V zemi byli takové jámy že by se tam dalo dobře schovat.
„Hmm, sílu máš to jo… ale stačit ti to nebude děvenko!“ vykřikla na Sakuru.
„Jó? To teprve uvidíme!“ namítla Sakura.
K Hinatě se přihnal mladý kluk, který mohl být tak maximálně o pět let starší než byla ona. Hinata aktivovala svůj Byakugan. Začala s ním bojovat, ale už na první pohled bylo jasné že ten kluk nemůže být silnější než ona. Byla na úrovni jounin, ale on nemohl být víš než jako chounin. Začal na ni útočit nejprve s dvěma stínovými klony a potom pomocí kunaie a shurikenů….
Naruto to měl nejtěžší. Zbyl na něj jejich vůdce. Byl to obtloustlý muž o něco vyšší než je on. Zatím se ani jeden z nich nepohnul. Stáli naproti sobě a hleděli si do očí.
„Tak co po nás chcete?“ křikl Naruto.
„Co myslíš? Zastavit vás!“
„No tak to se vám ale nemůže podařit, protože právě bojujete s týmem, kde jsem já. Ninja, který se jednoho dne stane tím nejlepším Ho-„
„Nejvíc ukecaným leda tak!“ skočil mu do řeči.
„Fajn tak to pojďme skoncovat.“ Řekl Naruto a vytvořil pět stínových klonů. Jeden z nich ho udeřil a Naruto se od něj odrazil do vzduchu. Další čtyři se na něj vrhli. Ninja se nestačil vzpamatovat.
„U-zu-ma-ki“ každou jednu slabiku řekl jeden klon když ho vykopl do vzduchu. „Naruto Rendan!“ zakřičel pravý Naruto když ho ohromným kopem mrštil k zemi. Pak přistál, nechal zmizet klony a oprášil si ruce. „No, to nebylo moc složitý…“
„Podle čeho soudíš?“ ozval se najednou zlověstný hlas za jeho zády. Naruto se prudce otočil a uviděl před sebou svého soupeře. Když se podíval zpět na toho co ho srazil k zemi zjistil, že se to tělo začíná rozpadat na malé keramické kuličky.
„Co to…?“ Naruto to nechápal. To byl jenom nějaký speciální druh klonu? Podíval se do očí svého protivníka. Dělal ruční znamení. Chystal se zaútočit! Naruto uskočil vzad. Pak najednou instinktivně uhnul vpravo. A udělal dobře protože ho jen o kousek minula hora keramických kuliček. Už to chápal. To bylo jeho jutsu. Pracoval s keramickými kuličkami. Uměl je směrovat na nepřítele. Naruto musel uhnout několika dalším útokům, když se najednou zastavil. Kuličky ho zasáhly! Naruto najednou ale zmizel v malém kouři. Byl to jen klon! Uvědomil si nepřátelský ninja. Rozhlížel se po pravém Narutovi. Vpravo není, vlevo taky ne. Ani nahoře. Když najednou se vynořil přímo zpod země!!! Udeřil protivníka a ten odlétl o pár metrů dál. Namáhavě se zvedl ze země a než si uvědomil co se děje ten mladý kluk k němu běžel s nějakou ohromnou koulí energie v ruce.
„Rasengan!“ křičel Naruto. Nepřítel ale tak tak zareagoval a rychle před sebe jako štít postavil keramické kuličky. Naruto je ale rozmetal na prach. To není možné! Ve zlomku vteřiny pomyslel ninja. Naruto zasáhl nepřítele do hrudi, byl už ale tolik zpomalený štítem, který před sebe postavil ten muž, že už mu nemohl způsobit vážnější zranění. Stačilo to ale, aby upadl do bezvědomí.
„NÉÉ!“ uslyšeli všichni ženský výkřik. Zpoza jednoho tmavého rohu se vynořila žena a s pláčem utíkala k poraženému ninjovi. Sehla se k němu a s úlevou zjistila že ještě žije a to bez nějakých opravdu vážných zranění.
„Sakra ženská co to děláš!? Uteč rychle!“ křikl ninja co bojoval s Kakashim. V tom okamžiku nepozornosti ho Kakashi jediným pohybem uspal. A přesně v tom okamžiku také zneškodnila Sakura ženu proti které bojovala a šla na pomoc Hinatě. Žena klečící u nehybného muže se se strachem v očích otočila k Narutovi. Teď teprve Naruto poznal že je to ta servírka co je obsluhovala.
„Prosím, nechte je být! Vemte si mě, ale jim nic nedělejte!“ zaječela ta žena.