Žánr

No tak nevím no, je to teprve druhý díl a už s ní nejsem spokojen, tak snad ho aspoň dočtete do konce

„Kruci Sasuke, vysvětli mi proč je radnice tak daleko.“ otočil se Naruto svého přítele, když se valili k budově Hokage.
Sasuke ze sebe dostal jenom něco jako: „Humpf, umf hum uh.“

Kimberly ráno musela zatnout zuby a vzít Naruta s sebou, protože to vypadalo, že Sakuře není dobře. Ovívala se polštářem a měla horké čelo.
„Ona simuluje!“ protestoval ninja. „A přitom se tolik snažím bejt milej.“
„Má pocuchaný nervy. Je to docela obyčejná migréna,“ odhadla Kim znalecky stav pacientky.
„Ale kdo jí to způsobil?“
„Přemýšlej chvíli! Myslím, že je to zcela očividný. Ty jsi totiž schopnej rozčílit i stádo speciálně cvičených slonů, Naruto!“

„Kdo zamkl ty dveře?“ rozčílil se Kabuto a vztekle do nich kopl.
„Chceš jít dovnitř? V tom případě by ses měl bát o život.“ Brýlatý mladík ztuhl, když mu jeho velitel znenadání zasyčel do ucha.
„Co tím chcete říct?“
„Jen to, že jsem našemu hostovi řekl, že za svobodu se platí zmařením něčího života.“
Zarazil se, musel chvíli přemýšlet. „Asi mi neprozradíte, co s tou holkou hodláte dělat, že?“

Deidara se Sasorim se vrátili do sídla strašně pomlácení. „Zdá se mi to, nebo se ti dva vážně zbili navzájem?“ Hidan se tvářil zděšeně.
„Potom ovšem nechápu, proč jsou tak vysmátí.“ Kakuzu se drbal na hlavě.
Opírali se jeden o druhého a spokojeně se pochichtávali. Ostatní členy Akatsuki to mátlo.
„Žádný nepřítel v dohledu!“ hlásil Sasori, když uviděl přicházejícího Peina.
„Nikdo tam nebyl? Ale proč tedy vypadáte takhle?“ Vůdce chtěl vysvětlení.

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 30

Probudila jsem se hluboko v útrobách lesa. Ani nevím, jak jsem se sem dostala a v které části tréninkové arény jsem. Břicho se ozývá, měla bych něco sníst. Ale jsem tak malátná. Určitě tu bude v okolí alespoň pár malin. Sice to nevystačí, ale aspoň něco. Cítím ve vlasech vítr, je to tak příjemné. Zřetelně se mi vybavila noční rozmluva se Sakurou. Bylo na ní vidět, jak je vyděšená. Určitě nečekala, že bude riskovat vlastní život. A já jsem sem právě s tímhle pocitem vcházela.

[i]Šťastné Vánoce, Gaaro…
Vlastně ... Mám narozeniny přesně o Vánoce ... Už bych zapoměl… Takže si myslím, že tohle je dárek, který jsem si dal k narozeninám…
Zajímalo by mě jak se máš… V Konoze určitě sněží…
Já vím ... V Suně nikdy nesněží... Ale já bych přesto chtěl tuhle bělostnou nádheru vidět… a chtěl bych, abych tě přitom objímal… cítil tvojí vůni, tvé teplo…

„Anshine, polož toho chlapce na Akamaru, on ho odnese do Konohy, do nemocnice.“ Řekl Kiba a pomohl Anshinovi s chlapcem.
„Akamaru, spěchej!“ Poplácal psa po hřbetě a ten se s rychlostí větru rozběhl zpět do vesnice.

„Anshine nepamatuješ si kudy šla??“ Řekla Rawa a sama přemýšlela odkud to Nikin klon vlastně přišel.
„Ne, byl sem zrovna otočeném když se zjevila.“
„Děcka, vy zapomínáte že jsem z klanu Inuzuka?!“ Řekl Kiba a začal čmuchat kolem.

Sakura ospale zamžourala do nového, sluncem zalitého, dne. Slastně se protáhla.
Pein! prolétlo jí hlavou a pohled jí sklouzl vedle ní.
Její "pacient" klidně ležel a koukal do stropu.
Když vycítil, že se na něj dívá, otočil se k ní.
V denním světle vypadal ještě bledší a pohublejší.
"Měl jste mě probudit! Hned nachystám snídani," vyskočila z postele, rozběhla se do kuchyně a v mžiku se vrátila s chlebem, sýrem a kávou.
Pomohla mu posadit se a jídlo mu vyskládala do peřin.
"Vezměte si," pobídla ho.

"Neplač...nemám to rád..."
A pak už jen pokojně zavře oči.
Marně se snažím zachytit jeho dech.
Vím, že už to nemá cenu...
Zmizel.
Mou vinou.
Navždy.

Vím, že ho musím pohřbít. Vím ale také, že by ho v Konoze pohřbít nenechali.
Tak vyjdu před sídlo a začnu kopat jámu.
Celou dobu pláču... pochybuji že někdy plakat přestanu.
Je mi hrozně.
Možná hůř, než když jsem zabila Itachiho.
Možná...mi tak bude už nadosmrti.
Teď totiž už nemám nikoho...

[font=Bookman Old Style]---Druhý díl: Omluva---
Vypravěč: Naruto celou noc nemohl usnout. Nasadil si do hlavy brouka, který mu nedal spát. Neustále přemýšlel nad tím jak odčinit svůj hrozný čin. Vždyť ona ho má ráda. Pravděpodobně celou noc též nespala jako on. Jak mohl být tak pošetilý. Hned po jejich prvním polibku to má snad skončit? To nehodlal připustit, a proto vymýšlel správná slova hodná omluvy.

2. KAPITOLA – malý kluk

Sasuke se probudil, první pohled patřil Nie, která ještě spala. Mlčky se vykradl ze stanu. Venku už na něj čekal zbytek týmu.
„Dobrý ráno.“ Pozdravil je
„Dobrý. Už se ti ta tvoje probrala?“ zeptal se Suigetsu. V Sasukem se začala vařit krev, ale i tak mu s klidem odpověděl.
„Jmenuje se Nia. Nepamatuje si svou minulost, asi jí vymazali paměť...“ radši se jim rozhodl neříct, že se pokusila utéct. A tak pokračoval dál.

Najednou se jí rozbušilo srdce. Cílila za sebou obrovské množství zlé chakry. Pomalu se otočila.
Škubla sebou. To, co viděla…to přece…nemůže to bejt…Naruto.

Naruto stál na čtyřech, nehty ryl do země, vrčel a máchal kolem sebe už třemi ocasy.

Sakura stála bez hnutí. Po tváři se jí začaly ronit slzy. Tohle je Naruto? Nechá se ovládat démonem, kvůli ní? Jen aby jí zachránil?
„Proč, Naruto?“ špitla Sakura. „Proč pro mě děláš tolik? To stačí. Naruto.“ Snažila se ho uklidnit.
„Tady už ale není Naruto.“ Ušklíbl se.

Sakura se přikrčila, aby se chránila před dalšími zbraněmi. Ale nic se nedělo. Zatím.

Bariéra kolem ní se najednou začala zmenšovat. Stěny se sunuly k sobě. Sakura se nemohla už ani postavit. Pořád se to zmenšovalo.

„Přestaň!“ ječel hystericky Naruto.

Bariéra se už zmenšila natolik, že se Sakura nemohla skoro pohnout. Snažila se tlačit na zdi pomocí své chakry, kterou (jak asi víte) umí skvěle používat.

Yamato ztratil vědomí, a klesl k zemi. Sakura začala panikařit. Naruto zmizel, Yamato umírá. A ten vrah je někde tady, a sleduje jí. Co mohla dělat?

„Narutoooo!“ zaječela. Nikdo se ale neozval. „Naruto!“

„Ten neřijde.“ Promluvil na ní cizí hlas. Sakura zpozorněla. Otočila se, a uviděla Hayaka. Stál klidně, a upřeně se na ní díval.

„Jak to myslíš?“ zeptala se vyděšeně Sakura.

„Prostě nepřijde. Nemůže.“ Začal se nepříjemně hihňat. Sakuru to vytočilo. Co si o sobě sakra myslí? Vytáhla kunaii, a vyrazila proti němu.

„Zapamatujte si: musíte ho zneškodnit! Je až moc nebezpečný na to, aby se volně pohyboval na svobodě.“ Tsunade právě zadala áčkovou misi teamu 7. Momentálně ho tvořil Naruto, Sakura a Yamato sensei. Věděla moc dobře, proč to říká. Hayak byl velmi nebezpečný vyhnaný ninja ze skryté vlnkové vesnice. Před několika dny se úplně sám pokusil vyvraždit jeden klan, někde v Ohnivé zemi, a nyní míří na Konohu.
„Vyrazíte hned.“ Ukončila rozhovor Tsunade.
„Jop!“ Naruto na ní vesele zasalutoval, a spolu s ostatními odešel.

Zase to ticho. Zdá se mi to anebo je kolem dokola opět jen ticho?

Hm... tak dúfam, že sa vám to bude páčiť.

Tento príbeh sa odohráva v časoch, keď už Hinata pred Narutom neomdlievala a nemala problém dať Narutovi pohlavok, predsa len bola najlepšia kamarátka so Sakurou a mlao to na ňu vplyv. Na avengera Uchihu už všetci zabudli a nikto na ňho ani len nepomyslel.

Tak k príbehu:

"Shizune!" ozýval sa krik Godaime Hokage celou Konohou.
Do kancelárie vpadla mladá žena v kimone s tmavohnedými vlasmi dlhými asi po bradu.
"Volali ste ma, Hokage-sama??"

Sasuke, 26. jednání:

„Za smrtí? Heeeee?“
„Jop, za smrtí… něco na tom nechápeš? Víš, když člověk umře, tak prodělal co? No přece -“
„Já vím, co je to smrt, nejsem zas až tak hloupej. Ale smrt je přece stav, ne? To máme zemřít či co?“
Černovláska si přitáhla kolena k bradě a zašklebila se.
„A to říkáš, že nejsi až tak hloupej? Kdo si asi myslíš, že smrt zařizuje? Přece Smrt, s velkým es.“
Nad hlavou Nobua se rozsvítila žárovka. „Něco na způsob smrtky?“
„Smrtka je jiné pojmenování pro Smrt s velkým es…“
„A kdo jsi ty?“

Sakura se probudila a zjistila, že ji Naruto drží za ruku. Zaúpěla a zvedla se. „Kde to jsem?“
„Jé, to je skvělé! Ty už ses probrala!“ zašklebil se blonďák. Růžovlasá ho však nevnímala, místo toho sledovala černovlasou dívku stojící za ním.