Kaeri 19 - všude hledej háček

„Anshine, polož toho chlapce na Akamaru, on ho odnese do Konohy, do nemocnice.“ Řekl Kiba a pomohl Anshinovi s chlapcem.
„Akamaru, spěchej!“ Poplácal psa po hřbetě a ten se s rychlostí větru rozběhl zpět do vesnice.

„Anshine nepamatuješ si kudy šla??“ Řekla Rawa a sama přemýšlela odkud to Nikin klon vlastně přišel.
„Ne, byl sem zrovna otočeném když se zjevila.“
„Děcka, vy zapomínáte že jsem z klanu Inuzuka?!“ Řekl Kiba a začal čmuchat kolem.
„Šla na západ, ale… směrem západ cítím i jinou partičku. Něco mi říká že to byli oni, kdo to tu zpustošil, ale jak by mohla vědět že jsou tím směrem?“
„Že by to byla pravda? Že by Mikon byla opravdu v Niki.“ Blesklo hlavou Anshinovi.
„Nikdo, kdo není z klanu Inuzuka by je nedokázal vyčmuchat, ten zápach je slabý, hodně slabý. A navíc v těchhle rujnách nemohla najít ani náznak jejich směru. To teda opravdu nechápu.“ Prohlásil Kiba a vydali se na cestu. Kibovi to stále vrtalo hlavou a Anshin byl čím dál tím přikloněn k názoru, že tehdy v ten osudný den, kdy Mikon zemřela, byla ta pečeť na Nikině hlavě pravá a ne jen přelud.
…
„To je ta jeskyně?“ Řekla Niki, když se zastavili před ohromnou chodbou vedoucím konecem údolí někam do podzemí.
„To je jen průchod, pravý viníci jsou za ním, cítím to. Ten pach je čím dál silnější.“ Řekla Mikon. Niki se tedy vydala do jeskyně. Byla tmavá, hodně hrbolatá a dlouhá. Niki několikrát narazila hlavou přímo do kamene. Nebyla to příjemná cesta, za chvíli ale uviděla světlo, to pověstné světlo na konci tunelu. Vykoukla a uviděla malou osadu. Ta se skládala asi ze 4 velkých stanů a 5ti malých, viděla jen muže. Ženy asi byli někde v těch stanech. To jí alespoň napadlo.
„Zajímalo by mě, proč to udělali.“ Napadlo Niki.
„Ouu.“
„Co je?“
„Podívejme se, návštěva.“ Ozvalo se za Niki, ta se jen otočila a to bylo vše. Ucítila jen ohromnou bolest ve tváři a víc nic.

„Sakra, co teď? Niki je mimo, musím….já musím…jí pomoct!“
„Možná ti pomůžu.“ Ozvala se za Mikon Hija.
„Jo a jak? Dáš mi taky jednu do řepy ??“
„Ne, poslouchej….“
„Ale, vždyť není vyvolanej klon.“ Řekla Mikon smutným hlasem.
„Ale je, pamatuješ, odnášel toho malého prcka.“
„Jo, ale schytal jí do týlu kanuiem.“
„Ale pořád na tom místě leží.“
„Co mám dělat?“
„Soustřeď se, zavři oči a mysli na klon, na to místo kde je, jak tam leží a….“ Zařvala liška a jakmile Mikon zavřela oči, jednu jí vlepila ocasem…

„Kde…kde to sem??“ Postavila se a rozhlídla kolem sebe. Vypadal to jako obrovský ohniště.
„Au, bolí mě hlava, blbá liška.“ Pomyslela si.
„Ještě mi poděkuješ.“ Ozvalo se.
„Nemohla si zůstat s Niki?“ Řekla pochmuřeně.
„ Ty teď potřebuješ moje rady.“
„To sem to vyhrála.“ Řekla ironicky, chytla se za hlavu a vytáhla si kunai z týlu.
„Dřív něž něco začneš dělat tak poslouchej, tohle tělo nevydrží věčně. Pokud bys v něm nebyla ty, pak by si bralo chakru od pravé Niki, ale protože v něm teď přebývá duše a né kopie, bere si z vlastní zásoby.“ Řekla Hija chytře, jak kdyby si to četla v encyklopedii.
„Co to pro mě znamená?“ Otázala se.
„Tohle tělo ti vydrží maximálně 3 hodiny.“
„To se tady ani moc neohřeju.“ Řekla smutně a složila ruce v pečetě. „Pes, prase, tygr“
*poof*
„Právě sis pobyt zkrátila o 5minut.“
„To je mi jedno.“ Řekla Mikon a rozhlídla se kolem. (Předtím to byla jen duše tak sem to nepsal ale teď je to i tělo takže můžu )
„Počkat, ten pach, táta! On je tady táta, o…ne….míří si to přímo k Niki.“
„To je dobrá zpráva ne?!“
„Ne, nemá akamara, a neví co ho čeká.“
Řekla Mikon a rozběhla se na půlhodinovou štreku ruinami a lesem až ke vchodu do průchodu.
…
Skupinka zatím dorazila k průchodu.
„Za tímhle je Niki?“ Kulila Rawa oči.
„Jo, ale je tam asi dalších 20 mužů.“ Řekl Kiba.
„To nezní moc dobře, jak je Niki na tom?“ Řekl Anshin a sklidil od Kibi pohled tipu jak-to-mam-asi-vědět-mam-nos-ne-přístroje-z-nemocnice.
„Takže, jak na ně?“ Řekla Rawa se zájmem.
„Takže takhle….“
…
„Už něco plánují! Musím si pospíšit!“
„Váš že Byakugan ti to tu pěkně zkracuje, už máš jen hodinu.“
„Cože? Vždyť sem před pěti minutami měla hodinu a půl.“
„Ty asi nevíš co je to na za nápor na tělo, který tu sílu nemá.“
„Tak rychle.“
…
Rawa doběhla na konec tunelu a rozhlídla se kolem. Muži si jí ihned všimli a tak zaběhla zpět.
„Tak dobře, rychle…“ Pomyslela si. „Kage Shibari no Jutsu“ A hned jak její protivníci vběhli dovnitř, svázala je svou stínovou technikou, posílenou stínem z jeskyně. 5 mužů teď stálo před ní a nadávalo . Rawě to ale nevadilo.
„Ty malá sv**ě, koukej nás pustit!“
„27, 28, 29, 30.“ Dopočítala si v mysli a zrušila svou techniku.
„A teď si tě podáme.“ Řekli. Rawa se na ně jen ironicky usmála a namířila si to k druhému východu z jeskyně.
„5,4,3,2,1.“ Vyběhla z jeskyně a tak, tak uhnula Anshinovu Katonu. Muži se začali zmítat v plamench a užili si toho, co dopřáli vesnici.
„Dobře vy dva.“ Pochválil oba Kiba.
„To je 1\4, co teď.“ Prohlásil Anshin.
„Teď jdem dovnitř, budou rozptýlení, to je naše šance!“ Řekl Kiba a vlezl do tunelu.