Žánr
Bolesť.
Jediné slovo.
Neuveriteľné ako 6 písmen dokáže spojiť toľko negatívnych pocitov. Ak ho niekto začuje predstaví si zlobu, strach, či samotu.
Ľudia sú už taký, všetko si musia pomenovať a všetko má mať svoj presný význam. Ak sa vás napríklad malé dieťa opýta čo je to bolesť, odpoviete prosto: „To čo cítiš, napríklad keď spadneš.“
Ja však poznám aj inú bolesť. Bolesť osudov ľudí. Tá najhoršia z nich je bolesť samoty. Ten najhorší pocit, že nikto na svete vás nepotrebuje, že nikto na vás nemyslí.
Když se to spustilo a já začala bránit Konohu, náš domov, spatřila jsem ho. Nemohla jsem odolat. Musela jsem se na něj podívat i napřič shinobim, řítícím se na mne z každého směru. I on zvedl pohled. Věděla jsem, že zacítil moje žádostivé oči na něm. A i když byl na druhé straně, i když byl nepřítel, zabíjející mé přátele, rodinu, nemohla jsem se ubránit té lásce k němu.
Moje oči ho na chvíli museli opustit, abych zabránila mé smrti. Sedm shinobiů padlo po mém útoku.
Byl krásný den, obyčejný. Pro většinu lidí to byl den, jako každý jiný.
Ale pro jednu dívku a chlapce se dnes mělo něco změnit. Pro ně se měl stát tento den neobyčejným.
Slunce už dávno vyšlo, ale modrovláska stále ležela v posteli. Chtěla si přispat, měla po dlouhé době zase volno.
Líně zamžourala očima, napnula ruce a nohy a pořádně se protáhla.
„Co já dneska budu dělat?“
Stále ležela, zírala do stropu a přemýšlela. Z postele ji vyhnalo až „volání přírody“. I přes velké sebezapření se zvedla a odcourala na záchod.
Není určeno dětem mladším 15 let!!! Bez cenzury!!! Hold jsem měla love story náladu!!!
Shana se vrátila z velmi náročné mise do svého bytu a šla se po dlouhé době osprchovat v krásně teplé vodě. Poté, co se vrátila ze sprchy zpět do ložnice, čekalo ji tam milé překvapení. Z šoku z toho co vidí, si zapomněla dále přidržovat ručník co měla ovinutý kolem svého ještě mokrého těla a ten ji pomalu z klouzl po jejím těle na zem.
„Jsi krásná jako vždy má lásko.“
„Sa-Sasuke co ty tu děláš? Já-já…“
Jedná se o mé drobné nahlédnutí do duše Sakury. Ovládne ji podobná-stejná touha po pomstě jako Sasukeho. O čem bude asi tak přemýšlet? Jak bude vnímat smrt? Je tam poskrovnu dialogů - vlastně jen ke konci 
, ale je to zase něco jiného. Snad mi to odpustíte.
Dívala som sa do tých prenikavých, jasných očí... Bol to krásny pocit, no zároveň bolel ako tisíc ihiel, ktoré sa mi zabodávali priamo do srdca.
Kedy to skončí? Kedy nastane chvíľa, keď už tieto oči, oči ktoré boli teraz v mojom živote jediný zmysel, nikdy neuvidím?
striasla som sa pri tej myšlienke.
Keď som to urobila, ihly sa z môjho srdca začali sami vyťahovať, bolesť bola rozptýlená. Inou bolesťou. Fyzickou. Dôkazom bola krv, valiaca sa z mojej hrude.
Upozornění: v textu můžete nalézt myšlenky z některých dílů Naruta (díly, kdy spolu během chuuninské zkoušky bojují Naruto a Neji) a Naruta Shippuuden (jedná se o díly, kdy zachraňují Gaaru - Tenten, Neji a Lee zůstanou uvěznění v těch vodních bublinách).
Kromě toho tato jednorázová povídka (jakkoli je dlouhá - je to jednorázovka) čerpá dějově z jedné mé předchozí povídky, resp. děj předchází tomu, co se dělo v povídce Volný jako pták. Povídky se dají číst bez problémů v opačných pořadích či jak chcete.
Just one morning, last and alone
Zhluboka se nadechla, ale výdech již zatajila. Byla stále ve snu, nebo bděla? Proplula jí líně v hlavě otázka. Rukami zajela do tepla přikrývky. Stále nevěděla, zda má odvahu otevřít oči. Byl to sen? Konečně se odhodlala a mezi víčky se jí utvořily ty drobné skulinky. Zamžourala do šera pokoje. Prach se odrážel v droboučkém a jediném paprsku světla, skulince mezi dveřmi. Ale i světlo venku bylo ospalé.
Dlho predlho išla v číročírej tme. Ale šla bez strachu, že by o niečo zakopla. Vznášala sa.
Vo vzduchu nič necítila. Ani nevedela, či je to vôbec vzduch. Možno tam nič nebolo. Ale jej to nevadilo.
Onedlho zbadala niekde vpredu svetlo. Keď doň vstúpila, musela zavrieť oči, ako ju to oslepilo.
Pomaly ich otvorila. Zistila, že je na prekrásnej lúke. Zelená trávička bola všade, kam len oko dohliadlo. Miestami na nej stáli stromy, pod ktorými bol príjemný tieň.
A kúsok od nej bolo rázcestie. Dve šípky ukazujúce každá na iný smer.
Inu, žila byla jednou jedna malá holčička. Byla celá růžová a stejně tak, jak byla růžová, tak byla i hloupá a agresivní. Říkali jí hysterka, či potrefená holka... anebo prostě jenom Sakra-chan.
Tsunade si k sobě přivolala Team 7 na novou misi. Naruto se už tak těšil, protože od té doby,co se vrátil s Jirayou domů,tak nezažil žádné dobrodružství, že málem porazil Sakuru u dveří kanceláře Pátého Hokage. Když vstoupili do dveří nevěřili vlastním očím – Kakashi už tam stál a tvářil se jako by na ně čekal celou věčnost.
Kakashi: „no kde jste? Už taky na vás čekám“ [šibalsky se usmál]
Sakura: „Mistře, ale vždyť noooo [najednou si uvědomila co Kakashi řekl, zrudla
S ním.
Tma. Všude jen temná tma. Ať se rozhlédnu kamkoliv... Všude jen tma. A pak něco zahlídnu. Dvě krvavě rudé skvrny. Skvrny se přibližují. Jsou blíž a blíž. Jsou tak blízko, že místo skvrn vidím oči. Oči tak nelítostné. Směřují pohledem přímo ke mně. Nárůstá ve mně strach. Pořád se přibližují.
„Néé!“ vykřiknu.
V tmavej izbe so zatiahnutými roletami ležalo na posteli dievča so zabodnutým pohľadom do stropu. Mala dlhé ružové vlasy a na stole položenú masku anbu. Její nepřítomný pohled naznačoval jediné – vzpomínky. Vzhledem k tomu, že neměla nikoho, kdo by jí v posteli dělal společnost, směrem jejích myšlenek byla nově zadaná mise od Tsunade-sama.
„To bude zase nuda...“ povzdechla si otráveně a dala si ruce za hlavu. Vtom ju z jej myšlienok vyrušilo náhle zaklopanie na dvere.
TÝM KURENAI A VÝMĚNA TĚL
Hinata,Kiba,Akamaru a Shino seděli na louce a čekali na Kurenai.Obloha byla zatažená a foukal vítr.
,,Myslím,že bude pršet.“řekla Hinata.
,,Nestraš.“zasmál se Kiba.
,,Kurenai má zpoždění.Už zase.“podotkl Shino.
,,Ach jo.“vzdychl Kiba a sedl si na zem.Akamaru zaštěkal.Vítr zafoukal silněji a vzduch znatelně ochladl.
,,Hinata má pravdu.Za chvíli se rozprší.“podíval se Shino na oblohu.Sotva to dořekl spadla z nebe první kapka.
,,Musíme jít,zmokneme.“řekla Hinata a vykročila pryč.
[color=black]Byl jednou jeden král a ten měl tři syny. Kakashiho, Asumu a Gaie. Všichni princové byli velice pyšní a navzájem se moc nemuseli.
Nejstarší Kakashi věčně machroval, že je z nich nejkrásnější. Bratři se mu proto posmívali, proč tedy krasavec jako on nosí na ksichtě masku.
Kakashi je vždy odbyl hláškou: "Přece svůj výjimečný půvab nebudu plýtvat na vás dva tupce."
Na cvičišti v Konoze cvičili dva mladí lidé.
,, No tak Ten-ten,vůbec ti to dneska nejde." Řekl ji Neji chladným hlasem.
,, Včera jsme teprve přišli z mise, já si pomalu ani neodpočinula a ty chceš hned abych s tebou trénovala. Buď rád že to pro tebe udělám." Odsekla mu Ten-ten.
,, Tak když už se mnou trénuješ, tak se snaž, slabochu."
,, Cos to řekl?" a už si vytáhla zbraně.
Popis: Je tu další osud a to naší temné kočky, která se odhodlala jako Ichibi nám vyprávět svůj pohnutí příběh…
Předávám slovo…
Děkuji za přivítání a je mi ctí, se vám představit, jak už tady bylo řečeno jsem temná kočka Nibi no Nekomata a miluji své dva ocasy, které si pravidelně čistím, stejně tak jako můj hedvábný kožíšek. *přede*
Rukou si uhladila pár pramínků vlasů, které jí trochu trčely. Není se čemu divit, vždyť foukal vítr a pořádný, ne jen nějaký lehký vánek.
Vítr, který jí zas nahnal neposlušné vlasy do tváře.
Naštvala se, už jí nebavilo si postopadesáté urovnávat účes, a tak si dala vlasy za uši.
Alespoň trochu jí to pomohlo, už jí nepřekážely ve výhledu.
Nastala ta chvíle, chvíle s velkým CH.
Nakoukla přes roh.
Vidělo ho, čekal na ní na smluveném místě.
Nic není jako dřív. Chlubit se mohou pouze pubertálními výlevy.
„A hele...fakt tomu klukovi vychází na vysvědčení dvojka?“
„Nechceš to ještě přehodnotit?“
„Akorát mu zkazíš průměr.“ přitakal jeden z učitelů a přešel ke ztrápenému kolegovi.
„To možná,“ odvětil „ale víš co mi řekl při jedné z mých hodin.“
Bol pochmúrny večer, v Konohe nesvietilo žiadne svetlo ani neboli počuť žiadne zvuky, až na silný vietor, ktorý doplňoval hustý, chladný dážď. Z hlavnej brány dediny vyšiel vysoký chlapec, zahalený v tmavom plášti. Mal kamenný výraz na tvári a na katane plno krvi.
,,Stoooj!" ozval sa z ničoho nič výkrik plný bolesti. Chlapec zastavil, ale nevenoval osobe jediný pohľad.
