Spoutaná křídla

Upozornění: v textu můžete nalézt myšlenky z některých dílů Naruta (díly, kdy spolu během chuuninské zkoušky bojují Naruto a Neji) a Naruta Shippuuden (jedná se o díly, kdy zachraňují Gaaru - Tenten, Neji a Lee zůstanou uvěznění v těch vodních bublinách).

Kromě toho tato jednorázová povídka (jakkoli je dlouhá - je to jednorázovka) čerpá dějově z jedné mé předchozí povídky, resp. děj předchází tomu, co se dělo v povídce Volný jako pták. Povídky se dají číst bez problémů v opačných pořadích či jak chcete.

„Ne, Lee, dávej na něho pozor!“
„Neboj se, Tenten. Jak jsi na tom?“ snažil se Lee zjistit nějaké informace o své týmové kolegyni. Viděl, že bojovala tvrdě a že to byla dost špatná situace. Také moc dobře viděl, jak dostala Tenten ten nejtvrdší zásah plnou silou, jaký až doposud v bojích zaznamenal. Po tom, co všechno právě schytala, si byl víc než jistý, že prostě nemůže být úplně v pořádku. I přes to vše ale nespouštěl ani na okamžik zrak ze svého protivníka. Stál ve své typické póze, připraven okamžitě vyrazit do protiútoku, jakmile mu ten muž před ním zavdá sebemenší důvod to udělat.
„Hele, ty sílo mládí z Konohy, teď sem její jediná naděje já. Ona potřebuje ošetřit, to víš stejně dobře jako já,“ ozval se bělovlasý medic-ninja před ním.
„Ne, Lee, nepouštěj ho ke mně,“ ozvala se v panice Tenten. Měla svůj vlastní důvod – no spíš podezření, proč to nechtěla. Neměla ovšem to srdce zatěžovat tím své partnery v týmu. Navíc nevěděla nic jistě, zatím ne. A hlavně – nevěděla, jak se k tomu postaví on sám. Dost možná to ani nechtěla vědět. Co když tomu nebude rozumět a bude jít to vymlouvat? Co pak bude dělat??
„Jak jsi na tom Tenten?“ zeptal se jí Lee znovu a vyrušil ji tak z jejího hloubání.
„No, myslím si, že minimálně dokážu vydržet zpátky domů. Sakura mě pak v nemocnici dá do pořádku,“ odpověděla mu prostě.
„Nemáš tolik času a tým Kakashi není ve vesnici,“ ozval se muž před nimi.
„Jak to víš?“ zeptal se ho Lee a předešel tak Tenten, která už otvírala pusu, aby položila stejnou otázku.
„Já vím všechno, co potřebuju vědět. Takže také samozřejmě vím, že vám vyrazili na pomoc. Počítám, že nebudou už moc daleko odsud,“ odpověděl klidným hlasem jejich protivník.
Tenten se vítězoslavně pousmála: „Takže v tom případě mohu počkat, dokud nedorazí Sakura.“
Kabuto odmítavě zakroutil hlavou. „Nemáš tolik času, má drahá.“
„Nechápu, vysvětli to,“ vložil se opět do hovoru Lee.

Bělovlasý ninja si posunul brýle na nose víc nahoru a se škodolibým úsměvem na rtech se dívky zeptal: „Cítíš silné bolesti a křeče? Brní tě konečky prstů na rukou? Máš dojem, že ti tělem najednou probíhají vlny naprostého chladu a horka najednou? Pokud budeš poctivá a přiznáš to všechno, tak si buď jistá, že to je otrava jedem. Znám tyto účinky a vím, jak to pokračuje. Koneckonců sem ten jed vyrobil sám podle pokynů a instrukcí Orochimaru-sama.“

Lee se opatrně natočil stranou, aby lépe viděl na Tenten. Ta jen souhlasně přikývla a polkla. Všechno, co Kabuto řekl, byla naprostá pravda. Z celého srdce si přála popřít to, ale musela být upřímná aspoň sama k sobě. Poprvé po dlouhé době se jí do očí draly slzy zoufalství a chtělo se jí neskutečně nahlas a dlouho řvát. To druhé ještě zvládla potlačit, to první už nemohla. Prostě seděla na zemi a plakala, co jí jen hrdost a její oči dovolily.

Lee ji chvíli pozoroval a pak hlavu otočil zpět ke Kabutovi. „Kolik má času?“ zeptal se ho přímo.
„Řekl bych tak pět minut, maximálně,“ odpověděla mu popravdě pravá ruka jednoho z legendárních Sanninů.
„Dobře, v tom případě nemáme o čem diskutovat. Dovolím ti, aby ses k ní přiblížil a pomohl jí. Pamatuj si ale toto. Pokud jí něco uděláš, nebudeš mít moc času na to, abys toho litoval dostatečně. Rozumíš?“

Kabuto pouze krátce přikývnul. Poté přistoupil k dívce a dával si zatraceně dobrý pozor, aby na něj Rock Lee dobře viděl. Koneckonců její smrt pro něho neznamenala žádný užitek. Jedna věc je zranit protivníka při boji a něco jiného je, když necháte vyhasnout život, který vám může přinést užitek při boji s Akatsuki. Kabuto nebyl z těch lidí, kteří by plýtvali čímkoli. Přistoupil k Tenten a naznačil jí, aby se položila na zem. Poté natáhl své dlaně a přiložil jí je nad hrudník.

„Ze všeho nejdřív tě musím prohlédnout, abych zjistil, jak moc je tělo zasaženo jedem,“ řekl jí pouze.

Tenten sebou mírně a téměř neznatelně cukla. Naprosto nestála o to, aby ten muž před ní zkoumal zevnitř její tělo, ale neměla na vybranou. Věděla to a tak pouze přikývla. Kabuto v příštím momentu přiložil zcela dlaně na její hrudník a následně mu z nich začala proudit chakra s jejíž pomocí prohlížel tělo před sebou, jako by měl k dispozici vysoce výkonný rentgen. Mozek, srdce, plíce, krevní oběh a tak dál. Najednou se Kabuto mírně zarazil, jako by mu právě něco problesklo mezi prsty a zase to zmizelo. Byl to jen slaboulinký záblesk – náznak něčeho, ale i přes to jasně cítil, že to bude něco znamenat. Co to bylo? Velmi opatrně přesunul ruce z hrudního koše dolů, ale jen tak, aby si toho nikdo nevšiml a nevzbudil tak nežádoucí podezření. Hlavně u toho mládence za sebou ne. Mít někoho jako je Lee, s jeho silou a dovednostmi v taijutsu za zády, to bylo nebezpečné a Kabuto to moc dobře věděl. Jenže on potřeboval trochu času. Jen trošičku času k dobru a věděl, že mu bude stačit pár vteřinek navíc. Kromě jiného moc dobře věděl, že ten jed dokáže vyléčit okamžitě. Chce to jen použít vetší množství chakry cíleně na krevní oběh přímo u srdce a pak to bude v pořádku.

„Vím, že cítíš křeče, ale ještě to chvilku vydrž. Už to bude,“ promluvil k Tenten, ale víc tím uklidňoval toho, kdo mu stál za zády a upřeně ho při jeho počínání pozoroval.

Znovu zaznamenal jasně orgány jako plíce, játra a ledviny, ale to nebylo ono. Musí to být někde tady kolem, chce to jen se víc soustředit. Zavřel oči a intenzita jeho energie přenášená do Tentenina těla ještě zesílila. Teď! Mám to, je to přímo tady, zajásal v duchu. Po chvíli pochopil, co to právě našel a musel se hodně ovládat, aby ho neovládlo nespoutané nadšení. Otevřel oči a prohlížel si ji. Nekonečně dlouhou dobu soustředěně koukal na tu mladou ženu před sebou na zemi. Pak sklopil oči opět k jejímu hrudníku a promluvil.

„Takže, věc se má tak, že nemáš tak moc zasažené tělo, jak se může zdát. Jed už ti teď sice protéká krevním oběhem a šíří se dál a dám-li tomu čas, tak za pár minut zemřeš. Není to beznadějné, ale pokud nezasáhnu, pak ti už nikdo nepomůže. Takže jak?“ řekl mírným hlasem.

Tenten se dívala, jak k ní znovu pozvedl svůj zrak. Lekla se toho, co v nich uviděla. Tolik vášně, nadšení a neskonalé radosti a to vše najednou. Připomínal jí v tu chvíli malé dítě, které právě dostalo vymodlenou hračku. S hrůzou si uvědomila důvod jeho radosti. On to ví! Takže je to pravda a já se nespletla. Moje podezření bylo pravdivé, pomyslela si. Proboha, co budu dělat? Co jen já budu dělat?

„Nepřemýšlej dlouho,“ ozval se Kabuto. „Víš, že nemáš moc času.“
„Dobře, tak dělej,“ řekla rozhodně.
„Je tu drobné riziko, však ty víš, jak to myslím. Ovšem s tím se musí počítat vždycky,“ ozval se opět.

Tenten pouze přikývla na znamení souhlasu a pak už jen čekala. Kabuto mezitím opět přenesl své ruce nahoru na její hrudník. Tentokrát si ale položil jednu ruku pod tu druhou a dlaní silněji zatlačil v levé oblasti. Jasně přitom skrz prsty ucítil tlukot jejího srdce. Poté začal opět přenášet svoji chakru dovnitř těla a rovnoměrně jí obaloval srdce a jeho nejbližší okolí. Netrvalo to dlouho a bylo po všem.

„Když si dostatečně odpočneš, řekněme tak tři dny, měla bys být v pořádku,“ promluvil přímo k Tenten. „Nestalo se nic mimořádného, takže nepředpokládám žádné vedlejší účinky nebo komplikace. Jsi v pořádku – v naprostém pořádku. Rozumíš mi! Pouze se nyní budeš cítit trochu oslabená a unavená, ale to za pár hodin odezní.“

Tenten pouze přikývla. Ve skrytu duše byla vlastně ráda, že nemusí doma v Konoze navštívit nemocnici a nechat se ošetřit. Takto aspoň její tajemství zůstane utajeno před lidmi ve vesnici – prozatím.

Pro Kabuta to skončilo, zvedl se a opět se otočil čelem k Leeovi. Čekal, co se bude teď dít dál. Vyčkával a systematicky hodnotil každý jeho pohled ba i mrknutí. Hledal vhodnou příležitost k tomu, aby mohl zmizet. Naruto tu bude co nevidět a to by mohlo být dost nepříjemné setkání. Rovněž netoužil po tom setkat se s tím mladým Hyuugou. I když…

Lee poodstoupil trochu více doleva, aby lépe viděl na Tenten. Pozorněji se na ni zahleděl a chtěl se jí zeptat, jestli je v pořádku. Jeho ostražitost na slabou chvilku polevila. To byl přesně ten okamžik, na který Kabuto čekal. Bleskově zmizel se škodolibým úsměvem na rtech, aniž by Lee stačil nějak zasáhnout. Prostě tam byl a v příštím okamžiku už byl pryč. Vypařil se. Lee nad tím jen zakroutil hlavou a vydal se k Tenten.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se jí.
„Ano, Lee, neboj se o mě. Už je to dobré. Jen jsem trochu malátná a unavená, přesně jak říkal,“ odpověděla mu.
„Ukaž, vezmu ti tvoje věci,“ řekl pouze mladík. Posbíral všechny její věci a naložil si je na záda. Pak se k ní sehnul a chtěl vzít i ji.
„To není potřeba, Lee. Bude stačit, když se o tebe budu moci opřít a ty mě podepřeš a pomůžeš mi jít,“ protestovala odhodlaně.

Pak se pozvolna posbírala ze země, která už ji mezitím začala studit. Tak tak se dokázala postavit, ale Lee k ní okamžitě přistoupil a podepřel ji. Vděčně se na něho usmála. Poté mu položila svoji pravou ruku kolem pasu a pevně se ho chytla za přezku jeho vesty. Nebylo to zrovna to nejpevnější, ale jí to stačilo. Aspoň pro tuto chvíli určitě. Několikrát za sebou se hluboce nadechla a stejně hluboce i vydechla. Pak přesunula svoji ruku výše a položila mu ji kolem ramen. Přeci jen jí to připadalo pevnější a praktičtější, pokud mají vyrazit na cestu.

„Tak jsem připravená a můžeme vyrazit domů,“ řekla mu pak pouze.

Nebyli na cestě ani pul hodiny, když narazili na Naruta a ostatní. Lee už z dálky slyšel jeho hulákání a dusot, jakým se k nim blížil. Lee zvedl hlavu s úsměvem na tváři a chtěl říct Narutovi něco pěkného a vtipného. Jenže kus před sebou uviděl Nejiho a výraz, který se mu právě usadil na tváři. Vztek. To bylo to jediné slovo, které to přesně vystihovalo. Lee to naprosto nechápal, ale věděl jistě, že tento výraz nevěstí nic dobrého. Začal se proto v duchu připravovat na blížící se konflikt. A ten také přišel.

„Lee, Lee – není vám nic,“ hulákal na něho Naruto.
„Tenten, jak je ti? Pojď, podívám se na tebe,“ překřikovala ho Sakura.

Sai byl trošku bokem a neříkal nic. Koneckonců on nebyl nikdy typickým mluvkou. Navíc moc dobře vnímal hustou atmosféru a raději se držel bokem a čekal, co se stane.

Lee s Tenten se zastavili na místě a počkali, až skupinka dorazí k nim. Ještě než stačil kdokoli cokoli říct, stalo se něco, co by naprosto nikdo předtím nečekal. Neji vystartoval prudce proti Leemu a jediným silným úderem dlaní ho odmrštil dobrý kus dozadu. Sai měl v tu chvíli co dělat, aby zachytil padající Tenten.

„Zatraceně, cos dělal Lee? Cos dělal?“ řval po týmovém partnerovi nepříčetně. „Podívej se na ni, jak vypadá. Jak si mohl dovolit, aby se jí toto stalo?“ zahrnoval přítele výčitkami dál a ukazoval přitom druhou rukou na Tenten. „Jak jsi to mohl dopustit!“

Ostatní pouze nechápavě koukali s pusou dokořán na ty dva a naprosto jim nebylo jasné, co se to tady děje. Kupodivu první se vzpamatoval Naruto a stoupl si přímo před Nejiho.

„Nech toho, Neji. Vzpamatuj se! Zatraceně, co se to s tebou děje. Tímto se nic nevyřeší. Ty moc dobře víš, že během boje se může stát cokoli,“ řekl mu prudce přímo do očí Naruto.

Mladý Hyuuga proti němu se zarazil. Spustil ruce podél těla, mlčel a pouze zuřivě zatínal pěsti. Nedokázal si vysvětlit, proč tak vyletěl a proč ublížil příteli. Když uviděl před chvílí Leeho a Tenten před sebou, ulevilo se mu. Pak si ovšem Tenten prohlédl daleko lépe. Uviděl na ní všechny ty rány, podlitiny a šrámy. Viděl, jak je viditelně oslabená, unavená a otřesená z toho, co prožili. Také viděl, že Leemu nic není, na rozdíl od ní. V tu chvíli ho popadl neskutečný vztek a touha příteli ublížit za to, že dopustil, aby se jí to stalo. Nedokázal si pomoct a musel ho praštit, když se dostali až k nim. Žíly kolem zápěstí mu nabíhali, jak zuřivě zatínal ruce víc a víc v pěst. Nehty zarýval do dlaní tak prudce, že mu z nich začínala pomalu téct krev. Snažil se ovládnout všechen ten vztek, který se dral na povrch. Věděl moc dobře, že má Naruto pravdu a že to, co právě udělal Leemu, nebylo správné. Musí ovládnout svůj vztek a musí se Leemu omluvit.

Ještě chvíli bylo kolem nich naprosté ticho, přerušované pouze zvuky pohybů Sakury. Ta využila oné chvíle k tomu, aby zběžně prohlédla Tenten přesto, že ta se snažila protestovat. Neustále Sakuře vysvětlovala, že už ji ošetřili a že si má pouze odpočnout a bude to dobré. Přestože ji Sakura vnímala, a asi jako jediná tam slyšela, že Tenten byla vystavena účinkům nějakého jedu a že ji ošetřil Kabuto, chtěla se ujistit. Kabuta a jeho schopnosti lékaře dobře znala, ale také věděla, že nedělá nic jen tak. Chtěla mít prostě jistotu, že je vše v pořádku. Jakmile skončila, vstala a obrátila se přímo k Nejimu a Narutovi.

„Neji, Tenten je v pořádku. Nic jí není a skutečně je pouze unavená a musí si odpočnout. Měl bys přestat s tím divadlem tady a radši se soustředit na to, abychom se dostali zpět do vesnice,“ řekla mu velmi rázným a rozhodným tónem hlasu.

Světe div se, ono to zabralo. V příštím okamžiku Neji uvolnil své pěsti a bylo na něm vidět, že se mu znatelně ulevilo. Věřil Sakuře a jejím schopnostem medica a byl rád, že je Tenten v pořádku. Obešel Naruta a pozvolna došel až k Leemu. Mírně se předklonil a napřáhl pravou ruku, aby mu pomohl vstát.

„Promiň mi to, Lee. Nevím, co mne to popadlo a mrzí mě, že se chovám jako tupec a že jsem ti ublížil. Já… já… já to nechtěl, vážně,“ řekl mu prostě, ale bylo naprosto jasně cítit, že to myslí velmi upřímně.
Lee se pousmál a natáhl se po nabízené pomocné ruce. Vstal, oprášil se a pak pouze pronesl: „Omluva přijata.“

Tím to celé považoval za vyřízené. Znal svého týmového kolegu dost dobře na to, aby věděl, kolik úsilí ho tato slova stála. Neji Hyuuga byl zvláštní osoba. Nebyl zlý, nespravedlivý nebo namyšlený, jak si někteří rádi mysleli. On byl prostě zvláštní. Všichni ho považovali za génia s úžasnými schopnostmi a dovednostmi. Od raného dětství trpěl důsledky rozdílného postavení hlavní a vedlejší větve klanu Hyuuga. Smrt svého otce považoval hodně dlouhou dobu za vraždu a nemohl se smířit s tím, že to jeho strýci prošlo. Neji se totiž dost dlouho domníval, že to byl právě jeho strýc, hlava klanu Hiashi Hyuuga, který nařídil jeho otci obětovat se místo něho samotného. Neji tento postup vnímal jako vraždu. Dost dlouhou dobu byl zahořklý a těžce nesl, že jeho postavení se nikdy nezmění. Obzvláště, když on sám byl mnohem silnější než prvorozená dcera jeho strýce a dědička klanu. Neji byl také přesvědčen, že osud máme každý předem daný už při našem narození a že se s tím nedá naprosto nic dělat.

Jeho názory v této oblasti změnil až Naruto. Teprve až po jejich vzájemném souboji během chuuninské zkoušky pochopil, že se nemusí vzdávat tak snadno a že má tu moc a schopnosti změnit svůj vlastní osud. V té době se také dozvěděl pravdu o smrti svého otce, protože až tehdy mu strýc předal dopis, který pro něho otec zanechal. Když si jej přečetl, zjistil s úžasem, že otec to neudělal pro vesnici a už vůbec ne pro svůj klan. Udělal to pouze a jedině pro svého bratra, kterého miloval. Rázem se mu svým způsobem zbořil svět, ale nakonec to vedlo jen k dobrým věcem. Během toho období mu byla největší oporou právě Tenten a on pochopil, že pro něho hodně znamená. Byť by to ještě nenazval láskou, měli k sobě hodně blízko a poutalo je k sobě něco zvláštního. Tu pravou „zamilovanost“, či jak to lépe nazvat, pocítil až mnohem později. Bojovali tenkrát s dvěma členy Akatsuki a jeden je uvěznil ve vodní pasti a on měl o Tenten doopravdy strach. Vypadalo to, že to bude právě ona, kdo tehdy první zkolabuje a podlehne, ale naštěstí to dopadlo dobře. Neji si poté plně uvědomil sílu svých citů, které ho poutali k této dívce. Od té doby trávili společně docela dost času a například pozorovali západ slunce.

Přestože byl Neji silnou osobností, která se uměla dost dobře ovládat, při vzpomínce na jejich intimní chvilky div nezrudnul. Měl co dělat, aby se to na něm neprojevilo a každý okolo okamžitě nepochopil pravý důvod jeho chování. Dařilo se jim to doposud tajit před ostatními a on to nyní nepokazí. Naposledy se podíval na Leeho před sebou. Ten na něho pouze vycenil zuby s typickým zářivým úsměvem, zvedl palec nahoru v typickém gestu, které znamenalo, že je vše v pořádku. Neji se obrátil a došel k Tenten, která mezitím s podporou Sakury vstala. Mírně se předklonil, pokrčil jedno koleno a natáhl se po ní. V příštím okamžiku už ji držel pevně v náručí. Tenten chtěla právě začít hlasitě protestovat, ale předešel ji a promluvil první.

„Ani slovo,“ řekl klidně, ale rozhodně. „Máš odpočívat, takže tě zpátky odnesu, ať se ti to líbí nebo ne. Nehádej se se mnou, protože by to nemělo cenu a ty to moc dobře víš.“ Pak se mírně přiblížil k jejímu obličeji a hlasem, který mohla slyšet pouze ona jediná, dodal: „Pokud bys i přesto hodlala protestovat, pak tě ujišťuji, že existuje i jiný způsob, jak tě okamžitě umlčet a zklidnit. Nicméně dost pochybuji o tom, že by nám pak kdokoli tady i ve vesnici věřil, že mezi námi nic není. Navíc to byl tvůj nápad, abychom to prozatím tajili, takže mě zbytečně neprovokuj.“

Významně povytáhl levé obočí v náznaku, že to myslí smrtelně vážně. Tenten okamžitě pochopila a zkrotla. Zaklapla zpátky pusu a pouze souhlasně přikývla.

„Fajn,“ špitl Neji a o poznání silnějším hlasem promluvil k ostatním. „Myslím, že můžeme konečně vyrazit zpátky do Listové, ne?“

*** Po pár dnech v Konoze u Tenten doma ***

Tenten právě vstala a chystala se na další svou misi. Neměla být nijak náročná, takže se nemusela obávat toho, že by se jí něco stalo. Od oné události uběhl víc jak týden a ona už měla jistotu a ne pouze podezření. Přesto o svém stavu nikomu nic neřekla. Pořád nevěděla, jak se s tím má vyrovnat ona sama, natož aby si troufla předvídat reakci Nejiho nebo ostatních. Věděla, že jednou bude muset s pravdou ven, ale chtěla si dopřát ten luxus moci to ještě trochu oddálit. Ach to rozhodování…

„Neříkej mi, že jsi to doposud nikomu neřekla,“ ozval se jí za zády povědomí hlas.

Tenten se okamžitě otočila a uviděla onoho bělovlasého medica, který ji zachránil a o kterém bezpečně věděla, že patří k Orochimarovi.

„Co tu chceš?“ vyštěkla na něho zlostně otázku.
„Tak řekla jsi mu to nebo ne?“ ignoroval její vztek Kabuto.
„Nevím, o kom to mluvíš,“ pokusila se zalhat Tenten.
„Ale moje milá, já přeci vím, kdo je otec. Takže to na mě nehraj a mluv radši pravdu,“ opáčil ji zpátky Kabuto.

Dívka před ním se zarazila, ale přesto v sobě sebrala dost odvahy na další svou otázku: „Jak bys to mohl vědět, když sem to nikomu neřekla?“
„Ale no tak. Možná se vám vaše city podařilo utajit před všemi lidmi ve vesnici i před ostatními z týmu, ale já nejsem slepý a viděl jsem tu jeho reakci.“

Tenten pochopila, že je i tehdy sledoval, přestože si mysleli, že zmizel. Vlastně až teď pochopila, že od té doby, kdy to při jejím ošetřování zjistil, ji nejspíš sleduje celou dobu a pouze čekal na vhodný okamžik.
„Ne, ještě jsem mu to neřekla,“ odpověděla mu popravdě. Hra na kočku a myš už ji přestala bavit a lhaní se jí poslední dobou nějak zprotivilo.
„Dobře, tak to rád slyším. Máš aspoň šanci se rozhodnout a dost možná zachránit hodně lidí,“ prohlásil Kabuto a viditelně se mu ulevilo.
„Proč si myslíš, že ti budu věřit? Proč bys vůbec měl důvod mi nějak pomáhat nebo mne varovat?“ zeptala se ho bez okolků a váhání.

Kabuto musel ve skrytu duše obdivovat její vnitřní sílu a odhodlání s jakým se mu postavila. Je to neskutečně silná dívka a zajímavá osobnost a on začínal chápat, co na ní mladého Hyuugu mohlo asi tak upoutat natolik, že k ní choval hluboké a vřelé city.

„Správně chápeš, že mám k tomu svůj vlastní důvod. Já prostě jen chci, aby se to mrně narodilo, to je celé. Zajímá mne, jaké budou jeho schopnosti a dovednosti. Zajímá mne to z čistě zištných důvodů, protože to bude svým způsobem unikátní osobnost. Pokud bys mu to totiž už řekla, nejspíš by tě střežil jako oko v hlavě. Kdyby ti hrozilo nebezpečí, udělal by všechno proto, aby tě ochránil i za cenu svého života. Mám sobecké důvody k tomu, abyste všichni zůstali naživu,“ promluvil k ní Kabuto. „Ale dost planého klábosení a vysvětlování. Pokud chceš dát svému dítěti šanci na život a jeho zachránit, pak mne raději teď dobře poslouchej. Nebudu to opakovat a je to dost možná tvoje jediná šance.“

Poté Kabuto Tenten dopodrobna vysvětlil, jaké jsou její šance a co by bylo nejvhodnější udělat. Jakmile domluvil, zmizel stejně rychle, jako se předtím v místnosti objevil. Celý ten jeho monolog zabral stěží půlhodiny, ale jí to připadalo jako by uplynulo několik hodin. Vnitřně se smiřovala s faktem, že bude muset zmizet a že je dost možné, že ji vesnice prohlásí za ztraceného ninju. Nejspíš už nikdo nikoho tady neuvidí. Nikdy už neuvidí západ slunce tak, jak se jí poslední dobou líbil. Neměla ale jinou možnost a moc dobře také věděla, že se už vlastně rozhodla. Rozhodla se už ve chvíli, kdy jí Kabuto řekl, že nemá jinou možnost. Za každou cenu chtěla zachránit Nejiho i jejich dítě a pokud byla cenou, kterou musí za to zaplatit, samota, doživotní ukrývání se a útěk, byla ochotna ji zaplatit.

Porozhlédla se po místnosti a začala organizovat a plánovat. Bude si muset nachystat nějaké věci s sebou, ale tak, aby nevzbudila pozornost. Pak tu bude muset rozházet věci, aby to vypadalo, že ji někdo unesl. Také si bude muset dobře promyslet, kam se vydá. Bude muset být velmi rychlá a zmizet dostatečně daleko, aby ji hned nenašli. Také bude muset po cestě záměrně mást ty, co ji budou hledat a přitom za sebou zametat stopy. Bude to zatraceně obtížné, ale ona má dost pádný důvod k tomu, aby to dokázala. Naposledy pohlédla zasněně ze svého okna. Pak se dala do práce a nepřestala, dokud nebyla na cestě za cílem, který si sama a dobrovolně zvolila. Měla volbu a ona si zvolila.