Žánr

Venku svítilo slunce. Nesnesitelně pálilo do zad a rostliny pomalu začínaly vzdychat a prosit o vodu. Po téměř vyprahlé pláni se převalil vítr. Líně, byl těžký, unavený. Jen lehce zazíval a přemístil se jinam.
Letěl, pomalinku, v klidu… a narazil. Do dřevěného domu, do staré hospody. Nespokojeně zavrčel. Musí uhnout a ták se mu nechce. To je nápad stavět baráky zrovna tady. Ještě jednou se opřel do dřeva, ale pak se posunul a odletěl pryč.

„Zase prudí.“
„Nech ho. Si to na nás kompenzuje.“
„Drž klapačku. Víš vůbec co to znamená?“
„Hm… Ne, ale hezky to zní.“

Mesiac svietil vysoko nad dedinou. Žiarivo. Jednému by sa zdalo, že žiarivejšie ako inokedy. Hviezdy okolo neho akoby tancovali. Celé nebo vyzeralo dnes v noci akési šťastné. Ani nepršalo. Dnes bola výnimočne jasná noc. Celá dedina ležala v tme. Nikto si ani nevšimol dvoch bežiacich shinobi, hľadajúcich svoju cestu. Svoje miesto. Neobzreli sa za sebou. Obaja vedeli, že takto je to správne. Až príliš veľa trpeli, až príliš veľa horkých spomienok sa na toto miesto viazalo. Len jeden z nich ešte stále uvažoval nad možnosťou zostať tu.

„Teraz už možno konečne budem mať šancu. Sasuke tu nie je, takže by som to mohol využiť.“, rozmýšľal Naruto, keď sa popoludní prechádzal po ulici. O chvíľu došiel na lúku neďaleko Konohy a tam si ľahol do trávy. Premýšľal.
„Sakura je teraz veľmi nešťastná, že tu Sasuke nie je. Mohol by som ju ísť utešiť alebo... “ Naruto sa zamračil. Veď Sakura by teraz bola v poriadku keby Sasuke nebol taký idiot.

Naruto-mánie je nemoc, která se v posledních letech masově rozšířila po celém světě, dokonce dorazila až k nám.
Není lehké se jí ubránit a chytnout ji můžete skoro na každém kroku. Je velice zákeřná a číhá úplně všude.
Její oběti se počítají v tisících možná i v milionech a je nakažlivá z člověka na člověka. Útočí zejména na mladší lidi, ale není to pravidlem. Už si troufla i na pár třicátníků.

Přečíst povinně xD

Je doopravdy nutné, toto info předem. Takže! V příběhu se vyskytuje eh BoyxBoy...Takže, kdo to nemá rád, ať to ani nečte a hlavně nekomentuje...Jinak text je rozdělen na dvě části: Přítomnost a minulost. Minulost je označena takto: //... Děkuji...

,,Proč?“ zeptal se a po tváři mu stékaly slzy, jak byl ze všeho stále v šoku. Hleděl do těch temných očí a hledal odpověď na všechny své otázky. Černovlasý chlapec ale mlčel. Jen mu neochvějně hluboký pohled oplácel. ,,Sasuke...“ vydechl a natáhl k němu ruku. Roztřeseně k němu popošel. Černovlásek opatrně, jako ve zpomaleném filmu, pozvedl ruku a zlehka se dotkl červené skvrny na svém triku. Očima se do té tekutiny vpil. Pak pozvedl smutný pohled k blonďatému chlapci.

Bývalo království tam kdesi za kopci a v něm tři princové přitroublí po otci. Chodili každý den, jak kázal táta hlídat do knihovny Icha Icha zlatá. Ta stále mizela, někdo je kradl, a starý král, ten čím dál víc chřadl. Až jednou nejmladší rozlousk tu záhadu a šel s tím za tepla ke králi do hradu.

Nejmladší princ Naruto: „ Královský otče nesu ti novinu!“
Král Jiraiya: „ Jen jestli zas nejde o nějakou kravinu!“

Tuhle jednorázovku bych chtěla věnovat všem Nejifilkám (jako já) a Nejifilům, dnes má náš hrdina narozeniny a tak jsem se rozhodla, že mu napíšu tuhle tu věcičku tak ať se líbí a slečny a dívky prosím neslintat, i když vím, že stejně budete no co tak nebudu zdržovat a jdeme na to…

Sedím na hřbitově a přemýšlím, proč lidé věří v boha.

K povídce: Povídka, která mě napadla asi před dvěma hodinama...ehm xD Víceméně taková...velmi podivná xD Někteří můžou soudit z názvu, jak asi dopadne...já jen prozradím, že je o Yondaimem T_T
Kurzívou jsou značeny myšlenky. Modrou minulost.

.
Stál na zemi a hleděl vzhůru. V modrých očích se mu odrážel jas plamenů šířících se po okolních stromech. Ty plameny rozjasňovali hlubokou noc, mohlo to i vypadat, jakoby rozjasňovaly obzor. To však byl jen ozářený kouř z lesa, jehož vypálená část se rychlým tempem rozšiřovala.
Konožští ninjové nebojovali se nepřáteli. To jim rozkázal. Měli zabránit ohni dostat se do vesnice, i když ani to se nepodařilo.
Doufal. Marně doufal, že tohle nebude muset udělat. Kdysi dávno to slíbil. Že bude ochraňovat vesnici a všechny její obyvatele...všechny přátele a lidi mu drahé, tak dlouho, jak jen bude moct. Ale teď...
Vítr zprudka zavlál. Odtrhl oči od nebe, na kterém nezářily hvězdy.

Tak jsi znovu tady, ale tentokrát tvá cesta nebude pokračovat zpátky...
Proč jsi mne sem zavedla?
Víš, chci Ti někoho představit... Někoho, kdo ti bude velmi povědomí.
Nerozumím Ti, Altaro. Co se tady děje? Něco mi tu nehraje,
Neděje se nic, a přece něco. Víš, tohle je náš poslední rozhovor.
Muselo se něco stát, proč tu není i Kanato? Ten je u všech takových rozhovorů,

Ležela na dlážděné, tvrdé a chladné podlaze. Hořké a horké slzy jí stékaly z očí na podlahu, ale ani jednou nevzlykla. Ani se nasnažila slzy zastavit. Vždyť..vždyť..proč?říkala si a koukala na strop, zdobený květinami a vyřezávanými postavami.Co mám dělat? Proč mě odloučili od vesnice, ve které jsem vyrůstala, a od rodiny, kterou mám ráda? Mám v sobě jen démona, nic víc. Co s tím mají za problém? Nutkání ji přemohlo a ona vzlykla. Překulila se na bok a koukala do prázdna.[i]Proč mě musejí provdat do jiné rodiny?

Suna je celá ponořená do chaosu, všichni běhají jako smyslů zbavení. Vypadá to, jako by něco hledali. A taky že ano. Gaarova tykev v noci bezestopy zmizela. Hledali mnoho dní - bezvýsledně. Zcela bezradní vesničané povolali na pomoc agenta 007 s pověřením zabíjet. Agent se dal do pátrání a dlouho se nic nedělo, až i on sám bezestopy zmizel. Kazekage Gaara se začal obávat o holý život, povolal tedy své dlouholeté přátele a spojence z Konohy: Sakuru, Kakashiho a ninju s velkým N, Naruta.

Oči klouzaly po bráně do vesnice, jenž byla v minulosti tak velkolepá. Opíral se o hůl, přemýšlel, jestli má vkročit, nebo zůstat stát u brány a vzpomínat na dobu, kdy byl ještě malý kluk. Zvědavost, kterou oplýval až ke stáří mu nedala a on krátkými kroky vešel dovnitř. Byla noc, hvězdy zářily na obloze a on se usmíval. Nikdo na jeho tváři neviděl úsměv od té doby, co byl malé dítě. Od té doby, co se to stalo. Černé oči měl přivřené bolestí, která ho sužovala.

Sensei klečela na zemi v nemocničním pokoji, koukala na šedivé nebe a promlouvala v myšlenkách s nejvyšším: Otče, je to hrozně dávno, co jsme spolu mluvili, ale doufám, že jsi nezapomněl, kdo jsem. Asi máš mnoho práce, takže tě nebudu dlouho zdržovat. Vím, že nejsem nějak zvlášť dobrej člověk, ale prosím, pane, neber mi ho. Neber mi toho, koho tak strašně moc miluji, pokud budeš něco žádat na oplátku, splním to, jen mi ho, prosím, neber.
„Je to dlouho, co jsem tě viděl tohle dělat,“ ozvalo se nečekaně za ní.

Probudil se, ale nemohl se pohnout. Snažil se otevřít oči, ale neviděl nic.
Jen velmi pomalu a zvolna se mu vracelo vědomí a cit. Nesoustředil se, nedokázal ještě vyvinout dostatečnou činnost vůle k uvědomění si sebe sama. Pasivně začal poznávat svět kolem sebe, to, o čem věděl, čeho se dotýkal. Věděl, že leží na něčem měkkém. Poznával, že jeho tělo je něčím pevně omotáno. Obvazy?

Ještě před tím, než se Tsunade stala Hokage byla mezi Skrytou Listovou a Skrytou písečnou dohoda. V této dohodě stálo, že vesnice na sebe nebudou útočit, ale také že ani jedna nebude mít Jinchuurikiho. Na Konohu ale zaútočil Kyuubi a oni ho museli zapečetit. Sandaime se snažil Kazekagemu vše vysvětlit, ale tomu to bylo jedno. Prohlásil, že se pomstí, a dnes nastala jejich chvíle. Stovky písečných ninjú zaútočilo na Konohu. Zabili všechny, jen dva ninjové přežili....zatím.

Proč jsem tonu nezabránil? Velitel vešel do nemocničního stanu. Leželo tu mnoho zmrzačených ninjů bez končetin. Patřili do jeho oddílu. Ještě ráno válčili pod jeho velením a teď se nemohli ani hnout. Byl to strašný pohled. Muž nemohl dýchat. Cítil, jak mu vědomí, že za vše před jeho očima může on, tlačí na plíce a znemožňuje mu nadechnout se. Připadalo mu zvláštní, že ráno byl za hrdinu a teď se strachy nemohl pohnout.

[center]Měsíční zář v tu noc ozařovala čepel zašpiněnou rudou krví shinobiho z Konohy. "Pohled, kterým se na mě upíráš, mi saje sílu to províst, ale tvůj čas již bohužel nastal." Ve stínu stromu se odrazil zlomek tikavého pohybu shinobiho, který se snažil vykroutit z objetí ostré čepele.

[center][i][b]You gotta be out there

Ptáci se poplašeně vnesli vysoko k obloze a svým hlasitým křikem narušili ticho, které panovalo všude kolem.
Nebyli však sami…
Dole spěchal hustým lesním porostem mladý muž. Hbitě přeskakoval z jedné větve na druhou a obratně se vyhýbal každé překážce, jež se mu postavila do cesty. Kolem hlavy mu vířily delší vlasy a na čelence se znakem Listové vesnice se odráželo těch několik slunečních paprsků, které sem jen těžko pronikaly.