Obecné

Unaveně se svezla do postele a v tu ránu jí zmohl spánek………………………………….

Slunce ozařovalo celou Konohu. Paprsky se leskly v oknech domů a dopadali i do nejtemnějších koutů ulic. Na ulici a v obchodech bylo rušno. Lidé nakupovali jídlo, občerstvovali se, mířili do práce, na akademii, k budově hokage nebo se jen tak poflakovali. Oteplovalo se a jedinou záchranou byli stíny a příjemně chladící vánek, který sem tam omýval jejich tváře.

Další dílek a za chybky se omlouvám, kdyby jste tam nějaké našli

„Naruto, já jsem tak šťastná,“ rozbrečela se Sakura štěstím a objala ho. Naruto také neudržel slzy a pustil se do breku s ní. Tsunade jenom koukala na šťastný pár, který si pomalu zakládá rodinu.
Naruto chodil pořád do práce, kam chodilo tak 20-30 lidé denně, i přes to, že pak měli průjem.
„Šéfe? Chtěl bych s vámi mluvit,“ přišel Naruto do kanceláře svého bosse.
„Copak potřebuješ?,“ zeptal se ho milým hlasem a zvedl hlavu ze stolu.

„Co si to řekl ??!?!?“ zavrčela a postavila se do bojové pozice.
„Že si hlupačka !!!!“ aktivoval Byakugan.
„Idio*e nafoukanej!!!“ chopila se shurikenů a kunaiů………………………………………………

„Naposledy … ti říkám … nech mě být!“ v Nano vřela krev.
„Nebo co? Hlupačko,“ zachechtal se Neji.
Tak tohle byla poslední kapka. Hodila po něm všechno, co měla v ruce. Kunaie a shurikeny letěli obrovskou rychlostí na svůj cíl.
„Hakkeshou Kaiten (Vír proroctví)!“ odrazil její útok a sám udeřil.

Tak jsem tu s dalším dílekem, bohužel je trochu kratší.

„Naruto tam přece pracuje. Může jim tam něco pokazit, třeba přidat projímadlo do pizz a tak podobně… lidi tam pak přestanou chodit a budou chodit sem, na tvůj výborný rámen,“ řekla se zářením v očích.
„Ale to by mě pak mohli vykopnout,“ posmutněl Naruto, ale pak si uvědomil, že pokud by to neudělal, zavřeli by jeho oblíbenou stravovárnu.
„Tak dobrá, jdeme do toho,“ usmál se Naruto.

„Hmm … Příběh Uzumaki Naruta, tak to je ohromnej nápad …“
Ticho. Tma.
Jiraiya necítil nic. Jenom prázdno … Ale dá se cítit prázdno? Težká otázka. Možná ano, když máte pocit, že kolem vás nic není … Když se nedotýkáte země, když vedle sebe cítíte jenom mrazivý chlad. Možná ano, když ani vaše myšlenky nedokážou povědět, o co se právě hádají …
„Mohl bych konečně otevřít oči? Ale bojím se … Ano, bojím se …“

Tak jsem napsala další povídku. Četla jsem tady na Konoze spoustu smutných povídek o sebevraždách, ztrátě citů kvůli milované osobě, která zemřela. Tak mě napadlo, že napíšu tak trochu něco jako opak. Nevím co z toho vylezlo :-D

„Ty lháři! Věřila jsem ti! Věřile jsem, že to zvládneš! Věřila jsem v tebe! Tys mě přesvědčil, že na to máš! A ted‘? Je konec! Jak jen můžeš?“ plakala Sakura a pevně objímala Naruta.
„Sakuro prosím, nemůžu dýchat,“ odstrčil Naruto Sakuru. Ta se na něj dívala uslzenýma očima.

Když jsem byl ještě kluk, vždycky jsem chtěl být tím nejsilnějším, nejlepším ze všech ninjů ve vesnici… Měl jsem svůj sen… sen, který jsem chtěl snít s otevřenýma očima.
Sen, který jsem nazýval svou budoucností… který nikdy nebyl pouhou iluzí jako sny jiných…
Chtěl jsem všechny chránit… být jim oporou… být tady pro ně. Chtěl jsem jejich uznání… a jejich lásku. To, co jsem v mládí tolik postrádal…

„Můžeme vyrazit?“ zeptal se Kakashi. Ostatní přikývli a vydali se …………………….

„To je dnes horko …“ prohodila Tenten.
„Asi se usmažim,“ souhlasil s ní Lee.
„Hmfm,“ odfrkl si Neji.
Nano si celou tu dobu tápala v myšlenkách, až si nevšimla, že zrychlila.To mělo za následek vražení do Naruta, ten pak strčil do Kibi, Kiba do Tenten a ta do Leeho. Nejsi byl v suchu, protože šel jako poslední.
„Jaj … omlouvám se … nechtěla jsem,“ omluvně se na ně podívala a radši vyrazila úplně dopředu vedle Kakashiho.

Tai se probral.
Posadil se a protáhl se.
Už zítra…!! Usmál se odhodlaně a vyskočil z postele.
Vyletěl ze svého podkrovního pokoje a seběhl schody.
Pod nimi zabočil doprava a vletěl do koupelny se umýt.
Po ranní dávce osvěžující vody se vydal už pomaleji do kuchyně.
Nami seděla v obývacím pokoji na křesle a četla si nějaký výpis.
„Čau mami!“ usmál se na ní Tai.
Nami odtrhla pohled od papíru a usmála se na svého syna.
„Ahoj Taii. Jídlo máš na stole v kuchyni.“
„Chleba s kaviárem?“ pousmál se Tai.

Je těžké zvolit si svou cestu. Ale dojít až do konce – to je umění.
A umění nebývá vždy krásné…

[i][font=Times New Roman]„Vypadni.“
„Sasuke-kun… ale to přece…to nesmíš!“
„Vypadni! Tohle se tě netýká! Chceš snad taky zemřít?“
S chladným výrazem v očích sledoval mladou, zoufale plačící dívku, objímající ležící osobu.
„Sasuke-kun…“ vzlykla.
„Táhni pryč!“ Odvrátil se od ní. Dřív bývali přátelé… Nechtěl ji zabít…nepotřeboval.
Ale pokud mu bude překážet jako ten…

Takže je tady další jednorázovka, kterou mám už delší dobu v počítači a jelikož jaksi nemám nápady a Záměna mě vycucává, rozhodla jsem se vám sem tutu blbůstku dát...
Jenom doufám, že se bude aspoň třošinku líbit

*****

Šla rychlým a přitom nejistým krokem po dlouhé chodbě. Na rukou nesla snad 10 velkých a těžkých knih, byly tak velké, že přes ně nemohla vidět na cestu.
„Tahle ženská mě jednou odrovná, kdo se s tím má pořád tahat?“ mrmlala si sama pro sebe.

no po nějaké té době 6

Naruto se zarazil a udiveně se na něj podíval. Po chvíli se ale začal hlasitě smát. Soul se na něj podíval se zdvihnutým obočím. Když Naruto jeho pohled postřehl přestal se smát a vážně se na něj zadíval.
„Myslíš to vážně?“ zeptal se ho Naruto pochybovačně. Soul přikývl a Naruto se chytl za hlavu a lehnul si do trávy.
„Ale proč zrovna já?“ zeptal se ho najednou Naruto. Soul se trochu zarazil ale nakonec si lehnul vedle něho a zamyšleně se podíval na noční oblohu.

no nic tak já jsem tám zase tu dva po sobě!! Tentokrát je psaný mnou.!

"Ne! Žádná z nás by nezradila!" zašeptala jsem rozhodně. Tsunade a ostatní se na mě otočili. Zvedla jsem hlavu a zamračeně se podívala na Tsunade, která se trochu zarazila.

"Ale jak si můžeš být tak jistá?" zeptala se mě přímo. Přemýšlela co mám odpovědet.

Třetí díl!! Prozměnu je zase od Kieko!

*Pokud je to pravda, to že jsme v Konoze, tak to znamená, že můžu narazit i na...*Prohnalo se mi hlavou. Myšlenka na kluka mých snů.
,,Ty pako! Pusť nás!" Křičela Zuzka.
,,Nemáš dělat machra." Odpovím ji s ledovým klidem.
,,Nepustíš je?" Zeptal se trochu s obavami i Naruto. Jen sem se mile otočila a pronesla
,,Však oni už jsou zvyklé." To Narutovi stačilo a s radostí schválil moje počínání.
,,Já ti dám zvyklé! Počkej až nebudu tak grogy! To ti rozlámu všechny kosti v těle!" Křičela svoje Bára.

| ÚVOD |

„Emi? Emi!!!“ volal na dívku úplně v zadní lavici Iruka.
„Hm, mistře Iruko?“ zvedla k němu pohled dívka se zářícími zelenými očky.
„Volal jsem tě. Pojď sem a předveď nám stínový klon,“ naznačil jí sensei rukou směr před všechny ostatní děti.
„Musím?“ zeptala se utrápeně.

11. kapitola: Ztráta přítele

Itachi byl bohužel stejně vytrvalý jako Pain, ale všichni nepochybovali, že stejně jako Pain brzy padne... alespoň v to doufali...

„On je z Písečné? Co to znamená?“ řekl Kakashi když se dívali na tělo poraženého protivníka, ale rozhodně to nebyl Itachi….
„Nejsem si jistá, začali jsme ho postrádat těsně před tím, než unesli Gaaru.“ Řekla Chiyo.
„Možná to byl špeh Akatsuki!“ řekla Sakura.
„Ani tomu nechci věřit. Pracoval 4 roky v radě vesnice.“ Řekla Chiyo.
„To by znamenalo, že Akatsuki měla celou tu dobu naprostý přehled o dění ve vesnici.“ Řekl Jaden.
Chiyo se zamračila.

Úplně to slyším: Konečně to sem dala... Že jí to ale trvalo... A jak je to krátký...
Omlouvám se vám (jestli je teda ještě komu), že to tak trvalo a délka je ...hmp... Prostě to nějak nestíhám... Je konec školního roku, ti parchanti nás ještě stále honí do učení a navíc je toho ještě vela, co tíží mou mysl a dusí inspiraci...
Budu ráda za každý komentář( už se nebojím kritiky:-))

Kam s tím malým...: kapitola 7: Že by konečné rozhodnutí a p.p.z.b.ž.(=přicháejí příběhy z běžného života- opravdu tak běžneho?!)

Ninjové z Konohy se naposled usmáli a vyrazili vstříc dlouhé cestě do sladkého domova za žhavého slunečního dne …………………………………………………………………… .

Další mise je za nimi. Opět úspěšná. Jenže od té doby, co opustili písečnou, žerou Nano vzpomínky čím dál víc.

Osmý díl je tu. Mnozí určitě vycítili, že tahle povídka se blíží ke konci. No odhaduju asi už jenom dvě kapitoli a bude konec.

Když se Rin ráno probudila měla pocit, že už není v Písečné. S takou bláhovou představou se posadila a rozhlédla se, zavřela oči a znovu se rozhlédla.