Splněné přání - 4

no nic tak já jsem tám zase tu dva po sobě!! Tentokrát je psaný mnou.!

"Ne! Žádná z nás by nezradila!" zašeptala jsem rozhodně. Tsunade a ostatní se na mě otočili. Zvedla jsem hlavu a zamračeně se podívala na Tsunade, která se trochu zarazila.

"Ale jak si můžeš být tak jistá?" zeptala se mě přímo. Přemýšlela co mám odpovědet.

"Protože věřím! Věřím jim jako nikomu na světe! Znám je teprve chvíli ale přesto mám pocit, že žádná z nich by nezradila! A kdyby přece jenom ano ..... vím, že by to neudělala bez dobrého důvodu." vysvětlila jsem a všechny v místnosti jsem překvapila. Podívala jsem se na Klárku a pak na Barush, usmála jsem se. Pak jsem se podívala na Naruta.

"Naruto. Ty by jsi mě měl trochu chápat. Je to podobné jak ty Sakura a Sasuke. Také jte byli nerozlučný tým, než Sasuke odešel! Ale ty jsi se nikdy nevzdal a nepřestal si ho považovat za přítele. Víš, že zradil, víš, že vás opustil ale také stále věříš, že v hlouby duše je to pořád ten starý Sasuke." řekla jsem vážně ale usmívala se. Naruto se na mě díval chápavýma očima a usmál se.

"Ano máš pravdu. Nikdy jsem nepřestal věřit!" přikývl a obrátil se na Tsunade.

"Tsunade! Dám na ně pozor!" slíbil Naruto a já se usmála. Tsunade se zamyslela a nakonec kývla.

"Dobře. Heh ani nevím co mám říct." řekla Tsunade a usmála se. Klarush s Bárou se na mě užasle podívali.

"Jsem nevěděla, že jsi tak výřečná!" podivila se Barush a usmála se.

"Lidé se mění." pokrčila jsem jednouše rameny a poškrábala se rozpačitě na hlavě. Klarush se zasmála.

"Jo to máš pravdu!" souhlasila a všichni v místnosti se usmáli.

"Tak ale ted zpátky k tématu." řekla rázně Tsunade a na každou se znovu zadívala. My jsme ji pohled bezproblému oplatili.

"Dobře. Takže od ted jste právoplatnými členkami Konohy a už zítra začne váš první trénink." řekla a Tsunade a v místnosti nastalo ticho. Já, Naruto, Klarush a Bára jsme nebyli schopni slova.

"C-cože!!!" vykřikla jsem zděšeně. Tsunade si povzdechla.

"Od zítřka začne váš trénink." zopakovala ještě jednou a já se zhroutila do první židle co jsem uviděla.

"My se budeme učit bojovat? A ovládat chakru, a takové ty věci?" ujištovala se Klára. Tsunade kývla. Ale pak se zarazila.

"Tak počkat! Pro jednou si už musím v tomhle udělat pořádek!!" povzdechla si naštvaně Tsunade. Všichni čtyři jsem se na ni nechápavě podívala. Tsunade se otočila na mě.

"Vysvětlete mi laskavě, jak to, že všechno znáte??? Naše jména, chakru, že vůbec víte jak se tahle vesnice jmenuje atak dále!" dožadovala se odpovědi Tsunade a já se usmála. Podívala jsem se na mé kamarádky, které jenom u usměvem kývli aby začala. Přikývla jsem a narovnala jsem se na židli.

"Zkusím to ve strašnosti aby jste to pochopili." začala jsem a Tsunade a Narutem kývli.

"Dobrá, takže, řekněme to takhle. Existují dva světy! Tento svět, svět plný shinobi, kunoichi a ninju obecně. Ale existuje ještě jeden svět, který se nazívá země. Ze Země pocházíme my," řekla jsem a ukázala na sebe a své dvě společnice, "žije tam takových lidí spousta. V našem světě se nevyskytují žádní ninjové a neexistuje žádná chakra a lidé mezi sebou už vůbec nebojují. No někteří ano ale to se jen mlátí pěstmi, nemá to s bojovým uměním nic společného." představila jsem náš domov a Tsunade se na mě užasle dívala. Usmála jsem se a pokračovala dál.

"A ted k tomu hlavnímu! Jak víme to všechno o vaší zemi a tak. Tato jednoduchá otázka má velice zajímavou odpověd. Víme o vás všechno, protože jsme si to přečetli z komiksů a všechno jsme viděli v anime." řekla jsem a čekala na jejich reakci. Naruto se na mě překvapeně zadíval.

"No zatím chápu všechno o vašem světe ale toto je mi docela nejasné. Chceš říct, že vy jste si o nás někde něco přečetly??" podivil se. Klaruš přikývla.

"Ano! Říká se tomu Manga. Je to japonský název pro komiks. A komiks je vlastně stránka papíru a na ní jsou nakresleny postavičky, které se nějak zvlášt nepohybují ale dávají určitý význam. Zuzi, udělej malou ukázku." poprosila mě klátka. Trochu neochotně jsem přikývla.

"Dejte mi prosím kus papíru a něco na psaní." požádala jsem Tsunade a ta mi pohotově podala tužku a svitek. Rozvinula jsem ho a začala jsem kreslit. Nijak jsem se nesnažila a nemalovala jsem jednoduché postavy jak v první třídě a také jsem napsala, že něco říkají aby to bylo zajímavější. Když byla má práce hotova podala jsem ji Tsunade a Narutovi. Ti si ji ode mě vzali a zadívali se na ni. Pochvíli se na mě užasle podívali.

"A takhle ste si to přečetli?" zeptala se mě Tsunade. Kývla jsem.

"Ano ale to co jsme četli bylo lépe namalované a dávalo to smysl. Tohle je jenom taková ukázka. Abych byla přesná namaloval a jistý Kishimoto Masashi. Je to vlastně příběh o tady Narutovi. Dozvědeli jsme se tam, o jeho dětství, jak se stal geninem, o týmu 7 a ostatních týmech, o vás Tsunade, o Orochimarovi a Akatsuki a Uchiha klanu, Bijuu a spoustu dalších věcí. Víme i plno věcí co vy třeba ne." vysvětlila jsem Tsunade. Klarush a Bára se usmáli.

"Jo to je fakt." přikývla Barush, i když nebyla takový fanatik do Naruta jako my dvě s Klarush. Tsunade se zamyslela.

"Je to pozoruhodné a težko se tomu dá věřit ale přesto tomu věřím. Ted vás ale musím požádat aby jste si vybrali koho chcete aby vás trénoval. A protože všechny znáte bude to lechké." vyzvala nás tsunade a my se zamysleli. Napadl mě Kakashi ale pak jsem si vzpomněla na Naruta.

"Už vím koho chci." řekla jsem po chvíli. Tsunade se na mě podívala.

"Naruta." řekla jsem prostě a usmála jsem se. Naruto a Tsunade na mě vyvalili oči.

"To myslíš vážně?" zeptal se mě Naruto nevěřicně. Podívala jsem se mu do očí.

"Jasně!! Vím, že jsi silný a že jsi skvělý učitel! Nevíc jsi můj oblíbenec!" vysvětlila jsem a zašklebyla se na něj. Naruto se na mě usmál od ucha k uchu.

"Tak dobře! Ale varuji tě! Nebude to vůbec lechké!" řekl vážně. Zvážněla jsem a přikývla jsem.

"Jsem připravená šéfe!" řekla jsem a oba jsme se rozesmáli.

"No to zas bude něco!" pomyslela si Tsunade a ztrápeně se otočila na Klárku a Barush.

"A co vy dvě." zaptala se jich.

"Noo já chcu .... Sakuru." řekla Klárka. Tsunade se podivila ale neřešila to.

"A ty?" zeptala se Barush. Ta se na ni zamyšlene podívala.

"Kakashiho." pokrčila rameny. Tsunade se podivila.

"Hmm tým Kakashi je asi hodně populární." pomyslela si a usmála se.

"Dobře zítra v osm na cvičišti. Naruto vás tam zavede." oznámila nám Tsunade a tím i naznačila abychom už šli.

"Jasně!" přikývla Klarush za nás za všechny a vyšli jsme ze dveří. Když se dveře zavřeli vyskočila jsem metr do vzduchu.

"Jupíí! Trénink! Už se nemůžu dočkat!" vykřikla jsem a Klárka s Baruš na mě zírali s otevřenou pusou.

"T-ty se těšíš?" vykoktala Barush nevěřícně. Štastně jsem přikývla.

"Kdo by se netěšil?" zeptala jsem se jich udiveně. Holky se po sobě podívali a zmučeně vydechli. Naruto se usmál.

"Tohle bude zábava!" pomyslel si vesele a spolu s námi zamířil k němu domů, protože hned vedle byla ubytovna, ve které jsme měli bydlet. Než jsme se rozloučili Naruto nám poradil at jdeme brzo spát a tak hned jak jsme přišli a umyli se zkočili jsme do postele a usli ničím nerušeným spánkem.

........

Ráno jsem se probudila jako poslední a vůbec jsme my nechtělo vztávat.

"Ježiš! Ty rána jsou tak otravný!" řekla jsem si a znovu jsem usla. Neměla jsem zavřené oči ani pár minut a najednou se mnou začal někdo třást.

"Zuzi. Zuzi! Vztávej!" slyšela jsem někoho křičet a i přes svou nechut jsem otevřela oči.

"Co je?" zeptala se jsem se otráveně.

"Musíme si pohnout jinak přijdeme pozdě!" vykřikla Baruš a snažila se mě dostat z postele.

"No jo, no jo! Hlavně mě pusti!" řekla jsem naštvaně a posadila se. Protřela si oči a podívala se na hodiny.

"Vždyt je teprve za deset minut osm." řekla jsem a a naštvaně se na ni podívala ale v pokoji už nikdo nestal. Znovu jsem se podívala na hodiny a vyvalila jsem oči.

"Aaaaa já přijdu pozdě!" vykřikla jsem zděšeně a vyřítila se z postele. Bleskově jsem se umyla a oblékla, uvázala si čelenku kolem krku a vyběhla jsem z domu. Ale s někým jsem se u vchodu srazila. Rychle jsem se ale postavil.

"Omlouvám se ale pospíchám." omluvila jsem se a chtěla jsem bežet dál ale ten neznámí mě chytl za ruku. Zarazila jsem se a pohledla jsem na něj.

"Naruto?!" zeptala jsem se ho překvapeně. S usměvem kývl.

"Taky jsi zaspala?" zeptal se mě s usměvem. Přikývla jsem a usměv mu oplatila.

"Ale je to stejně jedno, když si ted můj senseie." mávla jsem rukou a oba jsme se zasmáli.

"No stejně si myslím, že by nebylo rozumné přijít pozdě." řekl nakonec Naruto a oba jsme se rozběhli.