Naruto rozjíždí business!! 05

Další dílek a za chybky se omlouvám, kdyby jste tam nějaké našli

„Naruto, já jsem tak šťastná,“ rozbrečela se Sakura štěstím a objala ho. Naruto také neudržel slzy a pustil se do breku s ní. Tsunade jenom koukala na šťastný pár, který si pomalu zakládá rodinu.
Naruto chodil pořád do práce, kam chodilo tak 20-30 lidé denně, i přes to, že pak měli průjem.
„Šéfe? Chtěl bych s vámi mluvit,“ přišel Naruto do kanceláře svého bosse.
„Copak potřebuješ?,“ zeptal se ho milým hlasem a zvedl hlavu ze stolu.
„Víte… ta situace poslední dobou… je to nějaké divné, nemyslíte?“
„Taky bych řekl. Proto hodlám tuto pizzerii zavřít a začít někde jinde…“ řekl posmutněle a podal Narutovi papíry.
„Jsou to informace pro zaměstnance. Můžete buďto zůstat a přesunout se s námi do vedlejší vesnice, anebo dát výpověď, samozřejmě, že dostanete ještě výplatu za tento měsíc“
„Ano…dobře… pročtu to doma a pak vám dám vědět,“odpověděl mu a zavřel dveře. Původně se chtěl přiznat ke svému činu, ale když už končí, proč by se přiznával.
Průběhem týdne se pizzerie začala pomalu sbalovat, uklízelo se vybavení a parcela se pronajímala.
„Hej Naruto! Chce tě vidět šéf ve své kanceláři,“ houknul na něj kolega a Naruto se tam vydal, aniž by tušil, co po něm chce.
Naruto zaklepal a šéf ho pobídnul, aby vstoupil.
„Chtěl jsem se tě jenom zeptat, jestli netušíš, co to je! Našli jsme to ve skříňkách u pece,“ ukázal na lahvičku s názvem projímadlo.
„To opravdu netuším, šéfe,“ dělal blbého, ale s vážným výrazem.
„Nikoho ze zaměstnanců to není a jediný, kdo zbývá si ty. A bylo by to i logické-přeci jenom jsi měl pořád přístup k pizzám a jejich výrobě,“ podíval se na něj podezřívavě a Naruto nasucho polkl.
„Vlastně jsem s vámi chtěl taky mluvit,“ změnil téma Naruto.
„Chci… podat výpověď!,“ řekl nervózně Naruto.
„Stejně by si jí dostal, máš okamžitou výpověď! A teď zmiz, nechci tě tu už ani vidět!“ prskal na Naruta a za Narutem se jenom zabouchly dveře.
Přišel domu, docela i šťastný a poskytl se mu zvuk zvracející Sakury na záchodě.
„Sakuro? Je ti dobře?,“ strachoval se a zaklepal na dveře od koupelny.
„Jojo, jsem v pohodě,“ umyla si obličej a sedla si s Narutem do obýváku.
„Tak jak dneska bylo?“
„No zjistili, že to já jsem dával projímadlo do pizz a vyhodili mě“
„Aha, hlavně, že se už budou stěhovat. Teď už budou lidi chodit jen k Teuchovi,“ oddychla si Sakura.
„No, ale já nevím, kde seženu novou práci. Musíme mít peníze hlavně teď, když čekáme miminko,“ vzdychl Naruto a podíval se na Sakuru.
„Tak se zkus zeptat Teuchiho, třeba tam pro tebe budou mít nějakou práci, když mu teď jdou kšefty tak rychle,“ nabídla mu Sakura.
„To je dobrý nápad,“ usmál se na ní a utíkal se ho zeptat. Když tam došel, uviděl tam frontu, táhnoucí se až za roh.
„Tý jo. Sakura měla pravdu, ostatně jako vždy,“ pomyslela si a předběhl všechny.
„Teuchi, Teuchi! Máš chvilku času?,“ zeptal se Naruto a Teuchi se na něj radostně podíval.
„Na tebe vždy,“ utřel si ruce do utěrky a poslouchal.
„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys tu pro mě neměl nějakou práci. Potřebuju nějakou práci a hlavně peníze, když teď pizzerie zkrachovala,“ vyhrkl na něj a Teuchi mu přikývl.
„Něco by se tu pro tebe našlo, ale nejdříve se musíš naučit vařit rámen, protože jsi to od té doby už určitě zapomněl,“ usmál se na něj.
„To zvládnu raz dva,“ zaradoval se Naruto.
Když sse ten den vrátil domu, čekala tam na něj Sakura se zrovna uvařenou večeří. Naruto se rychle najedl a pak si šel se Sakurou odpočinout, aby byl na zítra pořádně připraven. Chtěl jít za Choujim, aby ho naučil vařit rámen.
Druhý den vstával celkem brzy, nemohl se dočkat, až se to naučí.
„Chouji?,“ zaklepal na dveře Choujiho domu.
„Kdo to je?,“ zeptal se ospale a vykoukl z okna.
„Potřebuju tvojí pomoc! Prosííím,“ prosil Naruto a Chouji si promnul oči, aby ho neviděl dvojitě.
„Tak pojď dál,“ otevřel mi dveře jeden z psích potomků Akamara.
„Víš… vyhodili mě z práce a já se potřebuju naučit vařit rámen, abych mohl pracovat u Teuchiho“
„To po mě chceš, abych tě naučil vařit rámen?,“ zeptal se ho pořád ospale Chouji.
„Ty mě to určitě zvládneš naučit! Věřím ti,“ polichotil mu Naruto a Chouji se oblékl do úboru na vaření.
„Tak když o to tak stojíš, tak jo,“ usmál se na něj Chouji a šoupnul Naruta za stůl, aby udělal nudle.
Naruto se na to koukal jak na zjevení, a tak mu to musel Chouji ukázat. Během několika hodin, uměl Naruto udělat celkem slušný nudle.
„Pořád to není ono, musíš se snažit víc, představ si, že bys chtěl udělat nudle, který máš tak rád,“ poradil mu a Naruto zavřel oči a představil si plnou misku čerstvého rámenu. Pak se pustil do práce.
„Asi takhle?,“ ukázal mu nově udělané nudle.
„Ty jsou už lepší. A teď zkus udělat polívku, jak chceš, podle tvé chuti, nechám to zcela na tobě,“ sedl si Chouji na židli a pozoroval Naruta, jak tam dává koření a různou zeleninu. Potil se kvůli páře vycházející z hrnce a ochutnával a ochutnával.
„Tak, to je nejlepší,“ dal Choujimu ochutnat lžíci polévky, který mu se jenom sbíhaly sliny.
„Tohle je boží, Naruto,“ přiběhl Chouji k hrnci a začal mu ujídat polévku.
„Teď to jenom dej do misky, k tomu dej nudle a polévku. Hotov, pak si tam ještě můžeš přidat nějaké ingredience, jako to dělá třeba Teuchi,“ dopověděl Chouji a sundal si zástěru na vaření.
„Díky moc Chouji, že jsi mi pomohl,“ usmál se na něj a dal mu pusu na tvář. Chouji zčervenal a Naruto už byl v trapu.