Přívěsek probuzen II. 11.kap.

11. kapitola: Ztráta přítele

Itachi byl bohužel stejně vytrvalý jako Pain, ale všichni nepochybovali, že stejně jako Pain brzy padne... alespoň v to doufali...
Později ale zjistili, že Itachi bude vážně ještě odolnější něž jeho šéf a to si uvědomili v tom okamžiku, kdy se Lee i Neji váleli na zemi v bezvědomí a totéž se stalo i Kakashimu a málem i Narutovi. Ještě chvíli bojoval, ale vážně už to zvládal jenom z posledních sil. Gaara se mu snažil pomoct, ale ani on už na tom nebyl nejlíp. Všem došlo že se v Itachim spletli. Nechápali jak je to možné, že by byl silnější než jeho obávaný šéf a nechápali, jak je možné že se před nedávnem zdálo, že i Itachi má dost a teď to tady všem nandával. Nikdo nic nechápal... ani to, jak se tam mohl objevit Sasuke.... Moment...! CO?! Zbystřil Naruto. Nebo vlastně ztratil soustředění a Itachi mu dal ochutnat písek. Chtěl Naruta i Gaaru poslat na věčnost, ale...
„Dost!!!“ zakřičel Sasuke. Všechny pohledy se stočili jeho směrem. „Já jsem tvůj soupeř!“ oznámil Itachimu s pevným pohledem na něj upřeným. V očích měl sice odhodlání, ale zbytek tomu nenasvědčoval. Byl shrbený, ztěžka dýchal a byl zpocený. Bylo na první pohled jasné že mu není dobře.
„Sasuke!“ zakřičela Sakura a chtěla se za ním rozběhnout, ale cestu jí zahradili nepřátelé.
„To ne!“ snažil se vstát Naruto. „Ani nápad, to nemůžeš!“ už stál, ale Itachi ho jedním pohybem opět poslal k zemi. Naruto se na něj vztekle podíval.
„Má pravdu, vážně nevypadáš nejlíp bratříčku...“ sjel ho pohledem Itachi. Sasuke se s vynaložením mnoha sil narovnal a vytasil svůj meč. To byla jeho odpověď.
„Naruto... uhni...“ řekl jen a už útočil na Itachiho. Byl to impozantní boj. Dva sharingany v pohotovosti a dva meče se křížili. (kde vzal Itachi ten druhý meč nebylo nikomu jasné...)
„Takhle nemáš šanci vyhrát...“ domlouval mu Itachi posměšným hlasem. To Sasukeho jenom ještě víc vyburcovalo.
„Táhni!“ a namířil meč přímo na něj. Co se ale nestalo... Itachi jemu zásahu ladně unikl. „Nenávidím tě!“ rozkřikl se znova a bylo vidět, že ta nenávist ho pohlcuje. Mířil naslepo a bylo mu jedno kolikrát ho zraní Itachi. Proklínal ho a chtěl ho jenom zabít...
„Sasuke, ne...“ zašeptal Naruto. Viděl, že Sasuke prohrává a věděl, že nemá proti bratrovi šanci. Jenom se ničil...
„Proč jsi mě nezabil?!“ křičel Sasuke při jeho dalším zoufalém výpadu. Narutovi se v tom momentě vybavilo, jak na Sasukeho kdysi křičel úplně stejnou větu... tehdy, když Sasuke odcházel a nechal ho žít po jejich bitvě v Údolí konce...
Podíval se na Itachiho. Pravda, proč Sasukeho nehal žít? Že by proto, že nebyl schopný ho zabít? Stejně jako Sasuke Naruta, i když si to nepřipouští...?
Itachi se svému bezmocnému bratrovi jenom posmíval. Sledoval jeho ubohé pohyby a jenom z něj dělal šaška...
„Tak próč?!!!!“ Sasuke zaútočil a všechny ohromně překvapil. Minul Itachiho jenom o pár centimetrů, ani ne...
„Skoro...“ zašeptal Naruto.
„Pozdě...“ řekl Itachi a naprosto nečekaně vrazil svůj meč do Sasukeho. Ten ani přesně nevěděl co se stalo. Šokovaně se podíval na svoji ránu a spadl na kolena. Pomalu v něm začala proudit bolest... jakoby jeho tělo nestihlo rychle zareagovat a bolest cítil mnohem později... vykašlal krev.
„Néé, Sasuke!!!“ slyšel někde v dáli Narutův hlas. Tušil že už k němu utíká... Dopadl na záda a podíval se do ledových očí svého staršího bratra.
„Tehdy... to byla chyba...“ řekl a napřáhl se, aby Sasukeho ušetřil další bolesti.
„Ne!“ Naruto sejmul Itachiho celou svou vahou a oba se svalili na jednu hromadu. Itachi se vzpamatoval první a odhodil Naruta daleko od sebe. Vrátil se k Sasukemu a znovu se napřáhl... Tentokrát chtěl zasáhnout Gaara, ale byl pomalý.
„Sbohem...“ pronesl Itachi a... zarazil se těsně od Sasukeho. Ten se mu podíval do očí a sledoval ho. Itachi se zatvářil zmateně a zaraženě. Odhodil meč a chytl se obouma rukama za hlavu...
„Ne... aaa...“ sotva se držel na nohou. „Dost...“ svíjel se v bolestech. Najednou se rozhlédl kolem sebe a uviděl Naruta, Kakashiho, Leeho, Nejiho a Gaaru a nakonec Sasukeho. Vyděsil se, zakoulel očima a udělal krok vzad. „Ne...“ řekl, otočil se a zmizel... Sasuke, který to sledoval nechápal co se právě stalo.
„Naruto! Sasuke!“ Sakura se k nim konečně probojovala a nevěděla ke komu by se měla vrhnout první. Když uviděla, že se Naruto hýbe a snaží se zvednout na nohy, rozhodla se pro Sasukeho.
„Sasuke!!!“ vrhla se k jeho ráně a začala ji léčit, ale už to moc nešlo... byla vyčerpaná.
„Sasuke...“ zasípal Naruto a sedl si k němu z druhé strany. „Sakra! Proč si sem chodil, ty kreténe?!“ rozkřikl se na něj a Sasuke se jenom lehce usmál... podíval se na Sakuru a oddělal její ruce do jeho zranění. Sakura se mu snažila bránit, ale zase mu nechtěla ještě víc ublížit.
„Dost... ne-nemá to cenu...“ řekl Sasuke a zakašlal. „Sakuro, já... eh... promiň, zdá se, ž-že nakonec nebude-me mít šanci dohnat ten z-ztracený čas...“ a rozkašlal se.
„Co to meleš ty hlupáku, ty se z toho dostaneš!“ rozkřikla se a po tvářích se jí spustili slzy.
„N-ne...“ řekl prostě Sasuke.
„Ale jo... musíš... miluju tě... moc, nesmíš odejít, Sasuke....“ vzlykala. On se na ni jenom usmál. Pak natočil hlavu směrem k Narutovi...
„Nedokázal jsem to... ne-nezabil jsem ho...“ Naruto ho chtěl nějak povzbudit, říct mu, že to ještě bude mít možnost, ale nedostal ze sebe jediné slovo. Nemohl mluvit, jen na Sasukeho zíral... věděl, že to je konec, ale nemohl to vstřebat, uvěřit tomu... Jen co ho našel, má zase odejít?! Ani si to neuvědomil a do očí se mu začaly drát slzy... protivně a nezastavitelně. Ale on je nechtěl nechat stéct, jakoby to jenom potvrzovalo, že Sasuke, jeho jediný, nejbližší přítel odchází... skoro bratr... odchází...
Boj pomalu skončil a Akatsuki a jejich stoupenci byli zničeni... Tedy až na jednoho, který právě utíkal lesy pryč, co nejdál od Písečné a od místa, kde bojoval se svým mladším bráškou...
„Na-Naruto... nesnaž se ho najít... pro-marnit svůj život za cílem pomstít se... nedělej ste-stejnou chybu jako já... jenom žij...“ Sasuke už sotva mluvil... jen šeptal a i to ho stálo moc sil... Naruto to už déle nevydržel a slzy se mu nekontrolovatelně rozlily po tvářích.
„Ne...“ zašeptal a sklonil hlavu.
„Nezapo-meňte na mě...“ zašeptal Sasuke a dostal poslední záchvat kašle. Pak už se nehýbal.
„Nikdy...“ přisvědčil Naruto.
„Nikdy nezapomenu...“ zašeptala Sakura a políbila ho... Tohle byl konec... konec... Sasuke byl mrtvý...

„Tím to končí... misi máme splněnou, jdeme domů...“ rozhodl chladně Naruto o den později v Písečné. Seděl před Gaarou v jeho kanceláři společně s jeho týmem. Nikdo neodporoval... všichni chtěli domů...
„Dobře,“ přikývl Gaara. Naruto se beze slova zvedl a se svěšenou hlavou vyšel z místnosti. Šel si sbalit věci. Sakura se přidala. Vyšli ven, před budovu Kazekageho. Nečekali to co následovalo ani v nejmenším. Když se dostali na denní světlo, okolo nich stály davy lidí a když je poznaly, spustil se všeobecný jásot a provolávání slávy. To bylo to, po čem Naruto vždycky toužil, byl považován za hrdinu, protože společně s ostatními ochránili vesnici, před největší hrozbou. Jindy by byl Naruto štěstím bez sebe, ale dnes jen svěsil hlavu a ignoroval to všechno kolem. Prodral se davem a zamířil k hotelu. Sakura se zachovala stejně. Všichni lidi z toho byli překvapení a nechápali je... Nechápali, že teď truchlili pro jejich kamaráda... pro skutečného hrdinu...