Tajemné
Umíral. Nebo si to alespoň myslel. Takhle ho tu nechali, zničeného. Zlomeného. Útočníkům se podařilo zasáhnout jeho životně důležité orgány, tudíž už mu zbývá nejspíše jen pár minut. Pak bude... nic. Konec. Prázdnota.
Ale tak přece nechtěl skončit. Ano, už se mu podařilo dosáhnout hlavního smyslu jeho života: zabít Itachiho, to ale neznamenalo, že se chtěl bytí jen tak lehce vzdát. Na to mu život příliš zachutnal. Vypadalo to, že od toho cíle upustil, ale i tak se ho nemohl zbavit. Ještě pořád v něj doufal.
Tri Meče
Je celkom pekné ráno, slnko ešte nie je vidno celé a mladý chuunin Kenji, čiernovlasý chlapec, približne trinásť ročný práve vychádza z domu, aby prišiel do kancelárie Hokage-sama. Včera dostal pozvanie, vraj je to niečo dôležité, a on je ten pravý na túto udalosť ,,hmm zaujímalo by ma o čo sa môže jednať, že ma Hokage-sama takto zavolal a prerušil moju misiu“.
Po ceste ešte stihol pozdraviť pár kamarátov, no nikomu nepovedal, že ide za Hokagom.
„Myslel jsem, že se ti dá věřit,“ bručel Kankurou, když utahoval šátek. Dívka se spletla. Nebyl to její přítel, jen neškodné zvíře. Doplatila na svou přílišnou horlivost. Loutkář jí zašermoval rukou před očima. „Už jsme si tu stačili nadělat nepřátele a rádi bychom se vrátili domů v plném počtu. Takže ti radím, aby ses už nepokoušela dostávat nás do problémů. Rozumělas?“
Kývla hlavou, v duchu se vztekala. Měla si svou reakci raději pořádně rozmyslet.
Probudila mě vůně vajíček. Otevřela jsem oči. Ležela jsem ve stanu. Chvíli mi trvalo než jsem zjistila, kde je nahoře a kde dole. Sedla jsem si...zamotala se mi hlava.
Na levé noze jsem měla obvaz.
-Zdá se mi to, nebo je jinak zavázaný než včera?- řekla jsem si...
Rozvázala jsem ho, abych zjistila, jak se rána zahojila. Vypadala už mnohem lépe.
Vylezla jsem ze stanu. U ohniště seděl Naruto a....dělal míchaná vajíčka.
,,Ty už jsi vzhůru? Chtěl jsem tě vzbudit až za chvilku" řekl při pohledu na mě s menším úsměvem na tváři.
„Máš nějakou představu co?“ otázala se Tatanari nezaujatě. Na Itachiho se ani nepodívala.
„Vlastně ano. Proč jsi mi neřekla, že jsi těhotná?“
Mlčela. Nebyla vůbec vyděšená, jako by to čekala. Jako by to celou tu dobu věděla. Koukala přes stůl na Itachiho s chladným výrazem. Uvnitř ní se však pomalu, ale jistě zmocňovala panika. Odložila příbor a sklopila hlavu. Uviděla své odhalené břicho v šatech. Zapřemýšlela. Opravdu je tam uvnitř ní plod? Opravdu se tam něco pohybuje?
Omlouvám se, že jsem dlouho nic nenapsal, ale potřeboval jsem popřemýšlet o ději. 
Navíc jsem neměl moc chuť psát. Ale řekl jsem si: ty lidi pořád čekaj až něco napíšu! Tak jsem sedl a napsal tento díl. Není o moc delši než ty ostatní, ale chytil jsem druhý dech, takže počítejte, že během přištího dílu bude pokráčko. 
No už vás nebudu déle zdržovat a přeji příjemné čtení!
Zek stál před jezerem a již byl připraven na odchod.
„Wow!!“ vydechnul udivený Naruto.
Peklo je slabý výraz. Kolem skupinky nepřátel klusal velký tygr Katon a foukal na ně ohromně žhavý vzduch.
Vítr, spíše žár, sám od sebe ohnivý nebyl, ale čeho se dotkl, byť málo, vzplálo ohněm a během pár vteřin se rozpadlo v prach. Akai vítr tomu dodal větší sílu a ovladatelnost. Blesky Kakashi senseie zvýšili účinnost a efektivitu.
Nepřátelé velmi brzo zjistili, že je jim vodní stěna prakticky k ničemu, neboť byla všechna voda rázem pryč.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Číst dál
Nový deň v Konohe sa začal mrazivým dažďom a nepríjemným chladným vetrom, ktorý rozfúkal všetko, čo bolo ľahké. O chvíľu sa celá Konoha ponorila do tmy. Obloha bola nepríjemne čierna a búrka sa zhoršovala. Voda stekala zo všetkých strán k hlavnej bráne. Pri bráne stáli Kotetsu a Izumo, ako vždy. Boli premočený a nervózne čakali pri bráne, než sa objaví očakávaná návšteva.
Bylo nádherné ráno a já jsem se probudila celá odpočatá, taky už to bylo týden, co jsem nespala v měkoučké posteli. Vstala jsem, ustlala si a pak jsem se šla umýt. Poté jsem z batohu vytáhla to nejhezčí oblečení, co jsem měla, byla to modrozelená sukně (byla to jediná sukně, co jsem měla) a modrozelené tričko a modrozelené boty, nevím proč, ale modrozelená byla moje oblíbená barva, nosila jsem ji téměř pořád. Pak jsem si učesala vlasy a vesele vzala přihlášku do Akademie a vyšla ze dveří mého pokoje.
„Co chcete?!“
„Nepokusíš se o něco?“ Ozvalo se skrz dveře.
„Nejsi můj typ.“
„Takhle jsem to nemyslela!“ Mieko se na čele objevil malý počet křížků. „Já jenom…jestli se nepokusíš utéct nebo napadnout mě. Ostatní zajatí ninjové to dělají v jednom kuse, když přinesu jídlo.“
„Vypadám snad na to?!“
Dveře se otevřely. Dívka se tvářila celkem přívětivě, ale oči jí pořád hrůzostrašně svítily.
„Má neustále aktivované kekkei genkai. Tssss…“ Zamumlal si pro sebe neslyšně Deidara.
Dvě postavy šly krajinou, rovnou a otevřenou. Slunce žhnulo v nadhlavníku, netečné k dění pod sebou. Příliš zeleně v tomto kraji nebylo - jen sem tam kus travnaté plochy. Poutníci kráčeli vedle sebe, ale jako kdyby předstírali, že k sobě nepatří. Vlastně by se dalo říct, že kdyby mohli, vzájemně by se zabili. O něco vyšší postavě v tu chvíli zakručelo v břiše.
„Copak, už máš hlad?“ prohodil ženský hlas škodolibě.
„Jo!“ štěkl hrubě muž.
„A mám na to právo, sakra! Víš, jak dlouho jsem se už nenajed?!“
Suigetsu po smrti všech tří členů se stáhl do ústraní, ale jeho činnost se omezila. Jednou ho Juugo poprosil, jestli by se neuvolil pomoci mu zabít jednoho člověka. Suigetsu souhlasil.
Na střeše
,,Takže!”vzal si slovo Yondaime.
,,Bude se to zdát trochu divné ale Akatsuki se vrátili a vypadá ,že unesli Naruta.
,,Akatsuki?”divili se všichni přítomní a začali debatovat ale po chvíli je Yondaime utišil a opět si vzal slovo.
,,Všichni se rozptylte do okolí Konohy a najďěte mého syna,”rozkázal Yondaime a střecha v ten moment zela prázdnotou.
,,Pošli správu Kazekagemu,”řekl Minato a Shizune šla.
V Suně
Konečně byl léčebný proces dokončen a loutkář uklízel tinkturu. „Že se to dalo přežít?“
„No, ze začátku moc ne,“ přiznala Bloom.
„Jestli tady budeš chtít žít, musíš si začít zvykat,“ upozornil ji. Vyplázla na něho jazyk a chtěla se po něm ohnat, ale jen znovu táhle zaskučela. „Hm, nikdy bych si nepomyslel, že jsi taková hysterka,“ okomentoval to Sasori.
„Hysterka? Co je to?“ Bloom se zarazila.
Muž naproti ní se uchechtl. „No, neber si to špatně, ale… tak se říká ženský, která ječí, i když nemá důvod.“
Vůdce zuřil. Všemi svými silami vyrval Konan těm dvěma z pařátů, zatímco oba ninjové na sebe mrkali a vítězoslavně se šklebili, a nesl ji po schodech nahoru. Cestou si pro sebe mumlal všelijaké kletby a jen doufal, že svou modrovlasou přítelkyni neupustí.
Donesl ji do jejího pokoje a položil na postel. Viděl, jak se na něj vyčítavě dívá. „Copak ty už nemluvíš ani se mnou?“ vzdychl. „Stačí nám přece jeden chorý!“ dodal zoufale.
Modrovláska po něm šlehla pohledem. „Nerespektujete mě! Nebudu se bavit s nikým!“ postavila si hlavu.
„Chtěla bych vám oznámit jednu strašlivou zprávu,‘‘ začala učitelka, jíž se konečně touhle větou povedlo upoutat pozornost studentům. Všichni jako naráz zděšením pozvedli hlavu. Všichni ovšem ne. Sasuke vzadu v koutě nevydal ze sebe ani jedinou hlásku, jen nepřítomně hleděl z okna a krátce pokaždé pohlédl na hodiny pověšené na stropě. Už zbývalo do konce hodiny jen pár minut. Nejspíš tu stráví víc času než plánoval. Pohodlně se usadil a znuděně poslouchal, zda se o tom dozví víc než ví.
Anaru přišla domů a začala si balit věci. Když v tom za ní přišla její teta a zeptala se, co to dělá.
"Anaru co to děláš, kam jdeš? A co to máš s obličejem?" ptala se teta.
"Odcházím na Ninja Akademii do Konohy!" řekla rázně.
"Ale proč? Vždyť se tu máš dobře!" řekla teta.
Válka … Pod tímto slovem si lidé představí mnoho věcí, přesto však vědí, že je to něco nezbytného. Něco, co se objeví za pár let znova a znova. Vždyť jedině věci, kterým takhle říkáme, mohou řešit trvale problémy. Tomuhle lidé však nikdy moc nevěřily, přesto však věděli, že tohle může být jedna z mála pravd.
Původní obrázek here
Byli dva. Muž a žena. Dlouhá a namáhavá cesta po celé zemi je vysilovala. Dva nejlepší, nejschopnější informátoři a ninjové Akatsuki. Jednoho dne snili o tom, že se k nim přidají, že nosit plášť s červenými mraky je ta největší čest.
