Elitní Ninja II - Příchod Mistra a Žáka [10]

Omlouvám se, že jsem dlouho nic nenapsal, ale potřeboval jsem popřemýšlet o ději. Navíc jsem neměl moc chuť psát. Ale řekl jsem si: ty lidi pořád čekaj až něco napíšu! Tak jsem sedl a napsal tento díl. Není o moc delši než ty ostatní, ale chytil jsem druhý dech, takže počítejte, že během přištího dílu bude pokráčko. No už vás nebudu déle zdržovat a přeji příjemné čtení!

Zek stál před jezerem a již byl připraven na odchod.
„Kde je sensei?!“ ptal se sám sebe. To čekání ho unavovalo. Rozhlédl se po okolí a zrak mu spočinul na obrovském modrém jezeře. Zavzpomínal na ty léta, co tu prožil. První místo, které kdy nazval domov.
„Neměl bych přece jen zůstat?“ zamyslel. Pak mu došlo, že místo, které nazývá domov, není tato skrýš.
„Ne, půjdu s Narutem.“ řekl si a dál čekal.
„Tak tady jste!“ uviděl Zek svého mistra.
„Jo omlouvám se za zdržení, musel jsem si pár věcí promyslet.“ omluvil se Naruto.
„A jaké?“ zajímal se Zek.
„Pátá Hokage je mrtvá... Naposledy, když byla mimo hru, Konohy se zmocnil Danzo. Nedopustím, aby se něco takového stalo znova. Půjdu do Konohy a zajistím, aby byl na post Kage dosazen správný člověk.“ řekl své plány Naruto.
„Dobře, pomůžu vám.“
„To nebude třeba, tohle se nebude týkat žádného boje.“ vysvětlil mu Naruto. Zek byl trochu zklamán, neříkal však nic a vyrazili na cestu. Nijak nepospíchali, ani jeden z nich nebyl zcela v pořádku. Cesta byla klidná a na noc rozbili tábor.
„Zítra touhle dobou, už budeme v Konoze“ řekl Naruto a sundal maso z ohně. Zek se zaraženě koukal do ohně. Naruto si toho všimnul.
„Nechceš mi něco říct.
„Já nevím...“ řekl pouze.
„Nevíš? Abaku mi pověděl, že jsi zastavil osm bijuu! Víš, co to znamená?!“
Zek zakroutil hlavou.
„Nevím jak je to možné, ta síla byla neuvěřitelná. Když jsem viděl, že jde po mně, byla mi jasné, že zemřu. Pak se ale něco stálo a ta síla se zastavila. Pak si pamatuju jen strašnou bolest hlavy.“ Zek se chytil za hlavu, když si vybavil tu bolest, pořád ta vzpomínka byla příliš čerstvá.
„Jsi v pořádku?“ bál se Naruto a přiskočil k němu.
„Jsem v pořádku!“ odtrhl se od něj Zek.
„To jen... vybavil jsem si ten moment.“ řekl sklesle Zek a znovu se posadil k ohni.
„To bude dobré.“ snažil se ho utišit a podal mu kus masa. Sám si však svými slovy nebyl jistý. Vzpomněl si svůj rozhovor s Abakem:
„Když se to stalo, sledoval jsem Zeka. Nezaznamenal jsem jediný výkyv jeho chakry. Ať už to dokázal jakkoliv, chakrou nepoužil.“
Sakra, Zeku! Co jsi zač?! říkal si Naruto v duchu a měl zaťaté pěsti.
Druhý den se naši hrdinové probrali časně z rána a ihned vyrazili na cestu. Zek byl podivně zamlklý.
Naruto to respektoval, chtěl sice vědět víc, ale rozhodl se, že se zeptá později. Cesta proběhla klidně a pod rouškou tmy dorazili k branám Konohy.
„Tak jsme na místě, řekl Naruto a vítězně se podíval na vysoké zdi.“
„Jo.“ zahučel Zek a vzpomněl si na svůj odchod. Naruto, jakoby mu četl myšlenky.
„Určitě si zlepšíš svou reputaci, přece jen, pomohl jsi zničit Akatsuki!“
„Jo, to jo.“ řekl Zek a nepatrně se usmál.
„Máte pravdu, nemá smysl utápět se v minulosti.
„Jo, a teď pojďme dál.“ řekl Naruto a chtěl projít branou, ale zůstal stát na místě.
„Co se děje?“ zajímal se Zek.
„Je tu nějaká bariéra, která zřejmě brání ve vstupu vetřelcům.“ řekl Naruto a nahmatával neviditelnou stěnu.
„Zvláštní, zřejmě zavedli nová opatření za tu dobu.“ řekl Naruto zamyšleně.
„Neměli bychom ji prostě zničit?“ zeptal se Zek a dral se kupředu.
„To určitě ne! Nepotřebujeme vyvolávat konflikt.“ zarazil ho ihned Naruto.
„Tak jak se dostaneme dovnitř?“ zajímal se Zek. Naruto se zadíval na vysoké hradby. Zek si toho všiml.
„Chcete to přelézt?“ zeptal se pobaveně.
„Napadlo mě to, ale myslím, že to už není potřeba.“ řekl a rukou ukázal za bariéru. Zek přivřel oči a zadíval se do tmy a viděl několik siluet blížící se k nim.
Možná tu nejsme vítaní! napadlo ho a poodstoupil o krok do zadu. Naruto však stál klidně a zvedl pravou ruku na pozdrav.
„Nazdárek ninjové z Konohy! Jmenuji se Uzumaki Naruto a-“
„Naruto!!!“ vyrušil ho hlas. Skrz bránu vyběhla postava a okamžitě Narutovi skočila do náruče. Naruto jí obětí obětoval.
„Jsem zpět, Sakuro. A teď už napořád!“ Sakura se od něho lehce odtrhla. Ve tváři měla smutný výraz.
„Sasuke je prý mrtvý...?“ řekla a zadívala se na něho jako na svoji poslední naději.
„Ano...“ řekl smutně. Sakura mu znovu skočila do náruče a začala tiše plakat. Naruto jí něžně hladil po vlasech a sdílel s ní její smutek. Mezitím vyšli i ostatní postavy. Byli to samí Narutovi známí, včetně Hinaty. Ta se na ně koukala s jistým odporem. Když si jí Naruto všiml, nechal Sakuru a objal Hinatu.
Zek sledoval, jak všichni Narutovi přátelé oslavují jeho návrat, jeho však nikdo nevnímal, byl opět sám.
„Zeku! Ty jsi ale vyrostl, moc se podobáš svému otci!“ řekl nějaký hlas. Zek se za ním ohlédl a okamžitě se rozzářil.
„Shikimaru!“
„Je to ten malý kluk, kterého jsem jednou učil taijutsu?!“ ozval se další hlas.
„Lee!“ poznal ho Zek.
„Celý Asuma, že?“ řekl Shikimaru a usmál se. V tu chvíli bylo kolem Zeka plno lidí. Všichni se usmívali a radovali.
Toto bylo šťastné období díky návratu svého hrdiny – Naruta a zničení Akatsuki. Zároveň to však bylo i období smutku pro ztrátu Hokage, i přesto vesnice oslavovala. Největší hrozba byla odvržena a přišla doba míru. Toto období však netrvalo věčně, Konoha se brzo vrátila do starých kolejí a musela se vyřešit důležitá záležitost: kdo bude nový Hokage?
Zek šel ulicemi Konohy. Mířil se do kanceláře Hokage. Na chodbě před dveřmi, se srazil s Narutem.
„Taky vás zavolali, Mistře?“ zeptal se s úsměvem Zek.
„Ano, pochopitelně. Spíš se divím, že poslali i pro tebe.“ s těmito slovy otevřel dveře, kde dlouhou dobu přebývala Tsunade. Nyní bylo v místnosti několik lidí: Sakura, Shikimaru, Hinata, Kakashi a další významní jounini.
„Tak tu jsou konečně všichni.“ pochvaloval si Shikimaru.
„Svolal jsem vás, kvůli dvěma věcem. Jedna je, jak všichni jistě tušíte, volba nového Kage a ta druhá se týká tady Zeka.“ pokračoval Shikimaru a ukázal na nejmladšího shinobi v místnosti.
„Mě?“ zeptal se udiveně Zek.
„Přesně tak a myslím, že to vyřešíme jako první.“ přehodnotil situaci Shikimaru.
„Tak o co jde?“ zajímal se Naruto.
„Jistě víte, že za několik dní probíhají chuuninské zkoušky a Zek je stále jen genin.“
„To snad nemyslíš vážně?! Zek je na mnohem vyšší úrovni než jounin! Nemůžeš chtít, aby se utkal s ostatními geniny!“ vložil se do toho Naruto.
„Já to vím a všichni tady také, vždyť sám porazil Hoshikage Kisameho.“ mluvil Shikimaru dál klidným hlasem.
„Tak v čem je problém?“ zajímal se Naruto.
„Jde o to, co by na to řekli ostatní vesnice. Naprosto neznámí ninja, by se stal ze dne na noc jounin? Trochu divné nezdá se ti? Navíc, teď když je po Akatsuki, pochybuju, že vztahy mezi vesnicemi budou dál tak pevné.“ řekl své obavy Shikimaru.
„Myslíš, že po Akatsuki má hned vypuknout další válka?“ vložil se do toho Kakashi.
„Nemyslím, jen beru v úvahu všechny možnosti. Navíc Konoha, je jediná vesnice s Jinchuuriki. Myslíš, že se s tím ostatní jen tak smíří?“ odpověděl Shikimaru.
Naruto se uchechtl.
„Jinchuuriki možná jsem, ale má síla se rapidně snížila.“ řekl Naruto. To všem vyrazilo dech.
„Jak je to možné?!“ zeptali se všichni ve stejnou chvíli.
„Po střetu s Madarou, jsem použil moc Kyuubiho síly. Pečeť to nevydržela a zničila se. Momentálně držím Kyuubiho uvnitř sebe svou vlastní chakrou. Kdybych jí vypotřeboval moc, nechci ani pomyslet co by se mohlo stát.“ řekl smutně Naruto.
„To ovšem mění situaci. Pokud by skutečně došlo ke konfliktu – “
„Tím spíš, bychom válce měli zabránit.“ promluvila poprvé Hinata.
„Hinata má pravdu, válce bychom se měli vyhnout, ať je Naruto silný nebo ne.“ přidala se Sakura.
„A jak to tedy bude se mnou? Jestli je to tak velký problém, klidně se smířím s titulem genina, pro mne oficiální hodnost nehraje žádnou roli.“ promluvil Zek. Shikimaru se zamyslel.
„To je pravda, je to jen oficiální hodnost, ale právě podle té se rozdávají mise. Pokud chceš do konce života plnit mise typu D a E, nevidím v tvém rozhodnutí žádný problém.“ řekl Shikimaru a významně se na Zeka podíval.
„Dobrá tedy... Zúčastním se chuuninské zkoušky.“ prohlásil Zek.
„To ale není vůbec nutné!“ zaprotestoval znovu Naruto.
„Shikimaru má pravdu, pokud by vypukl konflikt, je nutné, aby vesnice měla nějaké esa v rukávu a vy jak jste řekl, jste mimo hru.“ řekl Zek. Naruto nemohl nic namítat, věděl, že má pravdu. Řekl pouze:
„Necháváš se využívat jako zbraň Konohy! Je-li to však tvé rozhodnutí nemůžu ti v něm bránit.“
„Fajn. Tím jsme vyřešili jednu věc. Teď už můžeš jít Zeku.“ pokynul Shikimaru. Zek přikývl a opustil místnost. Naruto však byl naštvaný.
„Nemáš ponětí, co jsi možná způsobil!“ ukázal Naruto prstem na Shikimara.
„O čem to mluvíš, Naruto?“ zeptala se nejistě Hinata a chytla ho za ruku.
„Nevěříš v něj?“ podívala se na něho svýma očima.
„Jistě, že v něm věřím. Jen... To je jedno. Máš pravdu, měl bych věřit, že to zvládne a nevyvede žádnou hloupost.“ neodolal jí Naruto.
„Výborně. A teď to důležitější. Je čas rozhodnout kdo bude nový vůdce vesnice.“ řekl Shikimaru a všechny přejel pohledem.

celá má fanfiction